To sa mi snáď len zdá

Sem tam se stane, že se i Nicolas Cage potká s rolí, která je jako stvořená pro jeho herecký projev. Tohle je přesně ten případ. Zábavná směs komedie, satiry a hororu sice má originální námět a dlouho oplývá řadou zábavných scén (např. erotická scéna mezi Cagem a Dylan Gelulou má pointu, jakou jsem rozhodně nečekal, jakkoli se tam hodí), ale nakonec se přece jen ukáže být nedotaženou. Škoda té bezzubé satiry a nevýrazného závěru, takže přinejlepším 70%. (20.01.2024)

Nicolase Cage příliš nevyhledávám, ale za mě v roli stárnoucího profesora podal velmi zdařilý a zábavný výkon v poloze, jakou bych od něj nečekal, párkrát mě i mírně rozesmál. Na film mě nalákal originální námět člověka, který se ze záhadných důvodů začne dennodenně objevovat ve snách spousty lidí, což ovlivňuje i jeho soukromý a profesní život... a pokud jde o scénář, ani jsem si po většinu doby nemohl tolik stěžovat, žeby se se slibným námětem nepracovalo zajímavě. Třeba mysteriózní snové sekvence mě hodně bavily a na pár překvapení určitě dojde. Problém jsem cítil v nasazeném tempu, které ve vztahu k obsahu, jaký film rozehrá, mi připadalo zbytečně rozmáznuté do dlouhé stopáže. Přestože jsem z mladší generace, před lety jsem často po večerech dospíval u československých filmů a inscenací, což je tvorba taky plná někdy i poutavých fantaskních a černohumorných námětů... a když jsem si během sledování vzpomněl, jaký nezapomenutelný zážitek ve mně zanechal Zločin lorda Savila nebo Spravedlnost pro Selvina, aniž by přesáhly stopáž kolem 65 minut, tak... novinka Kristoffera Borgliho mi připadala jako komedie částečně zabitá festivalovým stylem zpracování, jaké by padlo k hloubavějšímu dramatu, ale třeba 7 minut staticky působících dialogů mezi třemi lidmi v jedné místnosti za stolem tu pro mě dělalo z jindy zdařilé surrealistické hříčky až nefunkčně rozplizlou záležitost (a takových scén jsem tam vnímal víc). // Teprve po zhlédnutí jsem se dověděl o mysteriózním fenoménu This Man, který patrně film inspiroval – žel pro film, i pouhé přehlížení stránek v angličtině, kde se objevil i slovenský plakát (český překvapivě nikoliv) mě na chvíli mrazivě znepokojilo víc, než viděný Borgliho film. [65%] (27.01.2024)

"To se mi snad zdá" je za mě nejlepší film roku!! Film má originální nápad a Nicolas Cage zde ukazuje svůj všestranný talent. Sny jsou fascinující fenomén. Plasticita snové krajiny je zdrojem nekonečných možností, sahá do hlubin mysli a manifestuje nevědomé myšlenky. S tímto konceptem si film pohrává. Režisér, scenárista a střihač Kristoffer Borgli chytře využívá rychlých střihů a rychlých změn osvětlení, aby rozostřil hranici mezi snovou krajinou a realitou filmu, což odráží cestu hlavní postavy. Jeho scénář je silný a má zajímavé myšlenky, které rozvíjí ústřední nápad filmu. Jako režisér v pohodě zvládl natočit dramatické až hororové momenty, a i ty černohumorné. Originalita filmu vyzařuje z jeho poutavého děje a udržuje diváky v napětí. Díky dokonalé rovnováze mezi dramatem, napětím a špetkou humoru je pro filmové nadšence potěšujícím zážitkem. Cageovo ztvárnění dodává postavám hloubku a autenticitu, čímž povyšuje film na zcela novou úroveň. Jediná moje výtka směřuje k závěru. Poslední cca deset patnáct minut je jako z jiného filmu a působí lehce křečovitě a na sílu. Každopádně poutavý příběh v kombinaci s Cageovou brilantností na plátně dělá z filmu "To se mi snad zdá" výtečně introspektivní, a především chytře vystavěnou podívanou!! /95% + FILM ROKU/ (29.12.2023)

Bizárek jak od Kaufmana ale bez Kaufmana s prvky Ariho Astera, bez Ariho Astera. Ideální film pro všechny, kteří jsou přejedeni konvenční filmografií a chtějí něco originální ale "On se bojí" byl pro ně moc. Cage už tak dvě dekády nebyl nejen snesitelný ale vyloženě dobrý jako zde a právě jeho extravagantní herectví, které je zde výrazně upozaděno je tím nejlepším co film nabízí. Režijně se zde najde pár dobrých, snových nápadů ale scénáristicky se film vyčerpá dříve, než by divák očekával, přestože se v polovině výrazně změní a nikdy není úplně jasné, kam bude směřovat. I přes výtky, určitě originální a zajímavé a vzhledem k délce pod dvě hodiny, můžu opatrně doporučit. (23.01.2024)

To se mi snad zdá těží hlavně z neotřelého námětu a hereckého výkonu Nicolase Cage, jehož postava Paula se v rámci příběhu stává terčem jak nevídaného obdivu tak i kruté nenávisti, přičemž obě zcela protichůdné emocionální roviny se neopírají o reálný svět, nýbrž o ten snový - o to více absurdně pak působí vyústění celého filmu. Borgli si netradičním způsobem pohrává s tématem "cancel culture" a zakomponováním snových sekvencí nabírá jeho satira fantaskních až hororových rozměrů. Během filmu dojde na pár humorných sekvencí, avšak pocity z filmu jako celku jsou spíše mrazivého rázu. Vskutku netradiční kousek, který i přes pro mě rozpačitý závěr, donutí člověka k zamyšlení. (25.01.2024)

Po slušnom výkone v Renfieldovi mi pripadá, že sa Nicolas Cage dostáva späť do formy. V tomto smutno-smiešnom príbehu podáva excelentný výkon. Samotný film je ostrou sondou do nášho sveta, kde najabsurdnejšia záležitosť môže zmeniť život človeku... a núti k zamysleniu. (31.12.2023)

Velmi originální, dystopická a v mnoha ohledech až za vlasy přitažená podívaná, která jako plnohodnotný film pro široké publikum rozhodně neuspěje, ale jako experimentální myšlenka v čele s perfektním Cagem podpořena zajímavým vyprávěcím stylem a rukopisem s citem pro scénu funguje (nechci říct vyloženě dobře, no nicméně určitě) velmi zvláštně. Počáteční myšlenka se časem totiž začne zvrhávat do daleko širšího pojetí sebe samotné a s větším přesahem do filozofování “co kdyby se světu opravdu o někom zdálo a co kdyby ty sny byly v negativním světle…?”, čímžpádem se dostáváme z pohodové komedie do pořádného bizáru říznutého ještě větším podivnem. Dobrá myšlenka, zajímavé pojetí, nicméně závěr samotný (dle mého názoru) spíš jen tak nešťastně vyšuměl, zbořil předchozí budování filmu a vlastně ve mě nic moc nezanechal… (23.12.2023)

Nápad je to skvělej a N. Cage v první polovině taky. Pak to ale začne být čím dal víc nuda. Nakonec jsem usnul. (23.03.2024)

Jakmile se film zbaví veškeré mysteriozní magie a vysvětlí nám, že tohle všechno bude a byl jinotaj, kde prostě A akorát vypadá jak B a C se chová jako D, nepotěší to, protože pak budete vědět, že vy, stejně jako všichni ostatní, si budete z toho filmu vybírat ty nepříjemné pravdy, které se vám líbí a zavrhovat ty další. Bod to má ale za Borgliho cit pro vizuální znervozňování, skrze které nás vede jednotlivými scénámi natáčenými v nespolehlivých úhlech a střizích, kdy nás často mate, jakou mají mít jednotlivé sekvence vlastně povahu. (17.01.2024)

Mandy, Color ot of Space, Pig, Renfield, The Unbearable Weight of Massive Talent a teď Dream Scenario. Nicolas Cage si umí vybírat zajímavé režiséry a svěží projekty a neustále dokazuje, že jeho herecký rejstřík je doslova neomezený. Dream Scenario je v tomhle ohledu instantní klasika na první zhlédnutí. Cage tady hraje nudného profesora, kterému se změní život ve chvíli, kdy se začne zjevovat lidem ve snech. Co se ale zprvu jeví jako dar z nebes se změní v noční můru. První polovina filmu je bez přehánění geniální. V hodně scénách jsem se smál jako blázen. Ke konci sice ubývá humoru a hraje se na vážnější notu, ale všechno drží pohromadě právě Cage. Už od první minuty mě nadchl celkový vzhled a úžasná kamera. Nevím, jestli Kristoffer Borgli pořád točí na film nebo používá filtry, ale miluju tenhle zrnitý vizuál. Co oceňuji ještě víc je práce se střihem, který povyšuje všední momenty na ty nezapomenutelné. Už teď se těším na další zhlédnutí. (27.02.2024)

Geniální film. Po všech stránkách. Ale pak se to v závěru přepne a nápaditost a emoce se změní v podivné upatlané cosi a vyšumí to do prázdna. I tak ale musíte Dream Scenario vidět. Snad se mi o Paulovi nebude zdát. Ale hlavně ať se nikomu nezdá o mně. Někomu noční můra začíná až po probuzení. (19.12.2023)

Atraktivně originální námět, který je okořeněný nezaměnitelným hereckým projevem Nicolase Cage. Přičtěte si k tomu i kousavě trefnou satiru dnešní společnosti a dostanete třaskavý filmový zážitek, kterému ale bohužel s přibývající stopáží poměrně značně dochází dech. Skoro by se až zdálo (hehe), že tvůrci nevěděli, jak to vlastně celé uspokojivě zakončit. Je to vážně veliká škoda, jelikož vyjma tohoto zjevného neduhu se jedná o velmi vydařené a především odvážné dílo, které vám mohu bez sebemenších skrupulí jen a jen doporučit. Skvělá práce! „One idea we had was to make Obama dream about you.“ (09.01.2024)

I score high in assholeness? (12.01.2024)

Produkováno Arim Asterem, protože kým jiným. (18.11.2023)

Pocitovo za tri hviezdy. Ale čo sa týka myšlienky, presahov a spracovania, tak je to niekde inde. A preto nadhodnocujem smerom nahor. Cage je výborný. Jeho looser je v rôznych situáciách neskutočne ťarbavý, prostoduchý a tragický. Až tak, že to miestami núti k úsmevu. Na druhú stranu je tu myšlienkový presah, ktorý značne definuje nie len woke culture ale aj hľadanie osobného šťastia. Je to psychologicky vyšperkované a metaforami popretkávané a hlavne si to stále drží nadhľad. Hoci podaním to asi nie je pre každého. Páčil sa mi koniec. Aj strastiplné cesty tejto postavy. Paul rozhodne nebol sympatický ani mi ho nebolo ľúto ale tomu jeho vzdoru som rozumel. Uveriteľné na veľa úrovniach aj napriek bizarnej a fantastickej zápletke. Za mňa príjemne prekvapenie, hoci vlastne stále neviem čo si mám o tom myslieť. A mám pocit, že to bol asi účel. (11.01.2024)

Naozaj som nečakal, že 29.12. ešte stihnem vidieť film, ktorý sa zaradí medzi TOP 5 tohto roku. K ešte väčšiemu počudovaniu slúži skutočnosť, že hlavnou hviezdou je Nicolas Cage. Aby toho nebolo málo, tak ide o natoľko zaujímavý film, že výborné dojmy nedokázala pokaziť ani nemastná-neslaná koncovka. Nicolas Cage je tu naozaj skvelý a profesor Paul sa zaraďuje medzi jeho najlepšie herecké momenty. A čo sa týka posledných 20 rokov jeho kariéry, tak určite tá najlepšia postava. Príbeh je satirou, ktorá však nie je samoúčelná. Odohráva sa tu podivnosť, ktorá sa ako snehová guľa nabaľuje a nabaľuje. Ste zvedavý kam udalosti Paula zavedú, koho stretne a hlavne, ako sa všetko vyvinie. Ako bonus je tu krásne divná sexuálna scéna, ktorá podľa mňa už nikdy nebude zabudnutá. Tak ako celý film. V podstate Charlie Kaufman v lepšej forme, než kedy dokázal byť. Kristoffer Borgli sa rozhodne dostal do môjho zorného poľa, a tak skoro sa z neho nedostane. (29.12.2023)

myslím si, že za to mohla ta příšerná bunda, co ji měl skoro celý film na sobě... ve skutečnosti trochu zklamání (zapříčiněné velkým očekáváním). (29.03.2024)

Přiznávám bez mučení: velká očekávání, která jsem do filmu vkládal, zůstala z větší části nenaplněná. A mrzí mě to. Filmu jsem fandil, protože to vypadalo jako reminiscence na starší Gondryho filmy a trailery zároveň napovídaly i jistou souvislost se sociálně sžíravými kousky Rubena Östlunda. Výsledek nakonec není zlý: formanovské komediální trapno cáká z filmu každým coulem a právě takovou emoční působivost mají i některé scény v druhé půlce filmu, kde se černá komedie pomalu mění v psychologické peklo určené ústřední postavě. Největší problém ale zůstává "co tím chtěl vlastně režisér říct?" Některé pasáže mě coby diváka hned od počátku vedly k tomu, že můj odhad, že Borgli míří k společenské satiře, je správný, ale těchto pasáží je v celkové stopáži nakonec poskrovnu a pohříchu nemíří jedním směrem, takže rozmělňují svoje sdělení. Sociální sítě, mediální hysterie, využívání lidí jako marketingového produktu, postup po kariérním žebříčku... Všechna tato témata jsou ve snímku zastoupená a zesměšněna, ale vždy jen epizodicky. A samotný závěr filmu se jim všem elegantně vyhne a vytvoří mikrozápletku, která v zásadě vůbec nenavazuje na předchozí děj. Zkrátka - očekávání velká, ale dopadlo to jako vždycky. Což je škoda, zejm. s přihlédnutím ke skvělému Cageovi a (sic!) Michaelu Cerovi. (12.01.2024)

Český překlad tentokrát naprosto padnoucí, jelikož se dá použít jako hodnocení v pozitivní i negativní konotaci a takový rozpůlený dojem jsem si z kina odnesl i já. V prvních minutách filmu se rozjede poměrně kreativní přehlídka, kdy velmi zajímavý námět je na plátno převáděn v podobě nápaditých scén, příjemných, přirozených a uvěřitelných dialogů za pomocí skvělého Nicolase Cage... Nicméně jediné, co v podobném duchu přetrvá i v dalším průběhu filmu je právě snad jen výborně hrající Cage. Člověk si najednou uvědomí, že kreativita a hravost se poměrně rychle vytratí, potenciál námětu z pohledu vyskytování se hlavní postavy ve snech ostatních je vlastně trestuhodně nevyužitý v první i pozlomové fázi, chování a charakter postav se mění s každou scénou, dialogy často padají ke groteskní neuvěřitelnosti, která ale v návaznosti na první část filmu moc nefunguje ani v nějaké satirické rovině. Jednotlivé střípky myšlenek a minipoint jsou fajn, ale celkové vedení příběhu a jeho vypointování (pokud se to tak dá nazvat) je táááák obrovský líné, až mě to naštvalo. Jakoby spoléhalo na oslnění diváka námětem a (nepřevratnými) myšlenkami o pokrytectví a lehkosti ztráty nabité slávy. No, tak oslnění se nepovedlo... 5/10 (19.01.2024)

To se mi snad zdá, Nicolas Cage je po mnoha letech jeho filmové hrůzovlády zpět. Jeho role Paula Matthewse je skvělá po všech stránkách a všem zas ukázal, že herecky umí stále překvapit. Doufám, že mu to otevře dveře k dalším dobrým filmům a nebude se muset prodírat bahnem podřadné filmografie, neb před mnoha desítkami let již zmizel čas jeho majstrštyků Pod vlivem úplňku, Zběsilost v srdci, Opustit Las Vegas, Skála, Tváří v tvář, Con Air či 8MM. Režisér Dream Scenaria Kristoffer Borgli vytvořil film, který je nejenže nejlepší věcí co kdy natočil, ale navíc ještě pomohl uhaslé hvězdě znova se rozzářit a ač největší slabinou snímku je konec, rozhodně film To se mi snad zdá stojí za pozornost nejen Nicolasovým fanouškům. (19.12.2023)