Zóna zájmu
The Zone of Interest
The Zone of Interest
Strefa interesów
The Zone of Interest
The Zone of Interest
Réžia:
Jonathan GlazerScenár:
Jonathan GlazerKamera:
Łukasz ŻalHudba:
Mica LeviHrajú:
Sandra Hüller, Christian Friedel, Ralph Herforth, Freya Kreutzkam, Max Beck, Ralf Zillmann, Imogen Kogge, Stephanie Petrowitz, Marie Rosa Tietjen (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Rudolf, Hedwiga a ich štyri deti žijú vo veľkom dome s krásnou, udržiavanou záhradou. Každý deň si vychutnávajú spoločnú večeru, spomínajú na milované Taliansko, užívajú si víkendové výlety k vode a prechádzky s priateľmi. Spoza múrov ich domova sa však ozývajú znepokojujúce zvuky a občas niečí zúfalý krik. Pánom domu je totiž Rudolf Höss. Veliteľ koncentračného tábora v Osvienčime. (ASFK)
(viac)Recenzie (258)
Spoiler : Film, ve kterém se dějí normální věci za nenormálních okolností, zvuková kulisa tu hraje prim a dech mi vzala scéna plánování nového efektivnějšího krematoria, jako kdyby se jednalo o plnění běžného pracovního plánu. Akorát že na jeho konci měli být další statisíce mrtvých. ()
Musí se nechat, že film pracuje se zajímavým nápadem, kdy všichni víme, co se za zdí děje za zvěrstva, avšak ani jednou to nevidíme v nějakém explicitním podání. Ani nebylo třeba. Snímek tu hrůzu dokázal zprostředkovat jinými způsoby (náhlé výkřiky, střelba z pušek, neustále jedoucí vlaky), které ještě dlouho po filmu rezonují. Bohužel touto myšlenkou to nějak tak všechno končí. Poté se film stává nudný a pouze sledujeme život rodiny, která nám nic moc nenabízí. Film ve snaze udržet diváka u obrazovky, vnáší do děje různé prostřihy jako třeba termovizi nebo na závěr filmu rychlý náhled do muzea z Osvětimi z let dnešních, ale to mě spíš uvedlo do rozpaků, než abych to ocenil. Závěrem jenom dodám, že film určitě stojí za to vidět, bohužel utáhnout téměř dvě hodiny na jednu myšlenku je poněkud fádní. ()
Další art film, který na Vás dýchá ohromnou atmoškou. Mě tyhle filmy, kde se pro většinu nic moc neděje, baví. V pozadí se toho totiž děje vcelku dost. Nečekejte žádnou akci a ani zabíjení. Film se odehrává převážně v domě Hössových. Z Auschwitzu jsou vidět pouze střechy za zdí a kouř z komínů. Celý film je doprovázen zvuky střelby, naříkáním lidí a štěkáním psů, takže si vše, co se tam nejspíše děje, musíte domýšlet. Nejzajímavější jsou rozhodně scény v černobílých inverzních, které vás zaskočí v doprovodu dunivé hudby. Na konci mi celou atmošku, kterou ve mě film po celou dobu budoval, rozbil náhlý odskok do současnosti, který za mě byl vcelku zbytečný. Film rozhodně není pro každého a většina u něho nejspíše i usne. Takže: Vizuál- 7/10, Kamera- 7/10, Hudba- 6/10, Výprava- 6/10, Herecké výkony- 7/10 ---> Celkem 7/10 ()
Film o ničom. Ústredná zaujímavosť, že rodinka zdieľa záhradku so stenami Auschwitzu by sa dal spracovať do kraťasu. To všetko okolo je totálne nezaujímavé a tým pádom nudné. ()
Bolo to také komorné, miestami nudné,miestami mrazivé.Viac by som ocenila keby sa striedali zábery u veliteľa doma so zábermi z koncetráku,keby praktické debaty ako si uľahčiť spaľovanie židov prestriedali priame náhľady ako to bolo v praxi.Tak vtedy by som asi sadla na riť a nemo čumela ()
Ťažký film na tému holokaustu, bez akýchkoľvek explicitných scén. Napriek tomu je divákovi jasné, čo sa za múrmi koncentračného tábora odohráva. Napätie okrem neustále prítomnej 'hudby hrôzy' dopĺňajú kontinuálne zvuky smrti v podobe výstrelov, štekotu psov, transportných vlakov, ako aj prapodivného buchotu spaľovní. K tomu kúdoly dymu z komínov, žiary z pecí, či znečistených riek. A to všetko sledované z poza veľkého, neprehľadného múru, pred ktorým sa odohráva iný svet - svet farieb, hier a života. Ale aj tak akýsi ustráchaný, neistý, v neustálom napätí. ()
Jeden z tých filmov, u ktorých bola forma uprednostnená pred obsahom. A áno, občas sa nájdu nejaké výnimky u ktorých to nevadí, ale tu to s tou artovosťou dosť prehnali. A že to hovorím práve ja, lebo ja doslova žerem artové filmy a u všetkého, u čoho sa v úvode objaví nápis A24 už hneď pridávam bonusové body! Je super, že film využíva inovatívne techniky rozprávania (celý čas je počuť zvuky streľby a plaču v pozadí), do toho to má nádhernú kameru a prácu s farbami, ale na čo to všetko je, keď to neslúži žiadnemu príbehu a ani postavám. Je síce zaujímavé sledovať postavy, ako kecajú o tom, čo majú posadené v záhrade a do toho tam počuť zvuky umierania, ale o tých postavách nevieme vôbec nič. Jediné len že sú to svine bez chrbtice, ale na to netreba ich človeku sledovať hodinu a pol. I tak to je ale netradične ladený film. Film je audiovizuálne médium a The Zone of Interest využíva to slovo "audio" najviac ako sa dá. ()
Na nový film Jonathana Glazera si človek musí počkat vždy takmer dekádu, ale vždy je o čo stáť. Glazerove filmy sú artové, často tažšie stráviteľné, ale človek si ich zapamätá, pretože okrem myšlienkového presahu sú vypiplané aj po formálnej stránke. Takisto aj tentokrát, mnohokrát spracovaná téma holokaustu a koncentračných táborov pojatá netradične minimalisticky, bez akéhokoľvek viditelného násilia. Napriek tomu z toho mrazí. ()
Statický observační snímek zobrazující veselý a slunný život rodiny Rudolfa Hösse, jednoho z architektů holocaustu, který se odehrává v přepychovém domě přímo za zdmi koncentračního tábora v Osvětimi. Paní domu Hedwig Höss (v podání famózní Sandry Hüller) se ve svém vysněném domově může radovat z každodenních maličkostí. Dům je krásný a prostorný, děti jsou konečně na čerstvém vzduchu mimo městské prostředí, voda v bazénu čistá, kedlubnám na zahradě se daří. Idylku narušuje pouze neustálý hukot pecí z koncentračního tábora nebo občasné výstřely a křik, ale na to si člověk rychle zvykne. Film je dějově velmi úsporný a záměrně podivně chladný, zcizující. Stejně jako ústřední rodinka nikdy nezahlédne hrůzy, které se dějí za vysokou zdí s ostnatým drátem, tak ani divák nemá možnost za tuto zeď nakouknout. Klíčová je zde znepokojivá zvuková stopa, která přináší diskrepanci mezi tím co vidíme na plátně a tím, co víme, že se zde skutečně odehrává. Uvedený rozpor mezi venkovskou idylou a zlem, které je nutné ignorovat pro umožnění pohodového života je velmi silný a nadčasový motiv. Atmosféru dodávají fragmenty každodenní rutiny šéfa vyhlazovacího tábora, který si jako správný workoholik občas tahá práci domů. Výsledkem jsou skoro až úsměvně cynické scény, jako je úvodní business meeting s dodavatelem výkonnějších pecí, protože současné spalovací kapacity nestačí. Přestože film nejde v psychologii jednotlivých postav příliš do hloubky, postava Rudolfa Hösse je napsána téměř dokumentaristicky. Jeho pragmatičnost a neustálé přemýšlení o tom, jak nastavit továrnu na smrt co nejefektivněji je vykreslena historicky věrně. Celkově se jedná o náročný film, právě z důvodu emocionálního odcizení a minimálního děje. Podnětů k zamyšlení je zde ale hned několik. Téma holocaustu obecně nabízí jeden z nejkontrastnějších dějinných příkladů zla vytvořeného společností a potenciálního zla v nás. Imanentní blízkost hrůzy zde přináší to, že z vědomé lhostejnosti se stává aktivní participace, protože schopnost ospravedlnit si svůj kýžený "Lebensraum" na úkor genocidy doslova za barákem vyžaduje velké ohnutí morálního kompasu. Jak by řekl klasik, "má-li zlo triumfovat, potřebuje jediné – aby slušní lidé nedělali nic." ()
Už ta úvodní 5minutová tma mě měla varovat, že to nebude klasický válečný film, ale něco divného. ()
V realitě kina s chrchlajícími lidmi, lidmi na mobilech etc. je zážitek silně omezený. Nicméně pokud najdete sál, art a minimalismus zahrají velmi tíživou první ligu. Přičemž je potřeba mít na paměti: je to film o banalitě zla. Proto je svým způsobem banální. Onen neuspokojený, vyprázdněný pocit z toho, že to "nebyla nálož" (v žádném smyslu), který se u mnohých asi dostavuje, je podstatou konceptu a důkazem, jak zdrcujícím způsobem je zde popsán. A když nad tím teď přemýšlím, tohle "casual" obecenstvo vše jen dotahuje k dokonalosti. ()
Noooo, asi takhle. Kdybych chtěl vidět zajímavý a dobře natočený hraný dokument, tak bych určitě šel na tenhle kousek. Já chci ale v kině vidět příběh, emoce, katarzi a smysluplný nebo zajímavý konec. Nic z to jsem nedostal. Snímek plyne uvolněně nad táborem smrti až příliš z vysoka. A tak je těžké se dostat do postav, ať už před zdí, za zdí nebo místních. Nakonec mi to vyznělo jako lehká artovka pro sbírání festivalových účasti a vedlejších ocenění. Nutno dodat: bohužel. ()
Asi jsem vysoce natvrdlý člověk, který nedokáže ocenit umění, ale tenhle film mi absolutně nesednul. Nejspíš mám v sobě zakódované nějaké minimum, abych si užil film. Buď zajímavý příběh, chytrá myšlenka, silné emoce nebo aspoň poutavý audiovizuál. Zde naběhly závěrečné titulky a já necítil vůbec nic. Chápu, co chce snímek říct, ale pro mě je to strašně málo. Dost možná jsem jediný, když vidím ostatní hodnocení, ale tento styl artu pro mě opravdu není. Nechci rozhodně říct, že je to něco příšerného, co nikomu nedoporučuju. Pro mě to je ale průměr, který mi nic nedal i přes technické kvality. ()
7/10 | "Pro Vás byl den, kdy jsem vyhladil Vaší rodinu, nejdůležitějším dnem v životě. Pro mě to bylo úterý." Filmů o nejdůležitějším dnu v něčím životě už byly natočeny spousty, Glazer se rozhodl natočit film pro změnu o úterý. Což byl v nacistickém režimu pro jednu správně ideologicky indoktrinovanou/prominentní rodinu opravdu den jako každý jiný. | Cením originální koncept jiného úhlu pohledu na v minulosti nesčetněkrát zpracované téma (byť podle synopse na wiki mám pocit, že předloha má emocionálně i myšlenkově silnější vyznění příběhu), nekompromisní přístup k divákovi (v podstatě nic se tady nevysvětluje, natož aby neznalému divákovi pomohly nějaké informační mezititulky, tj. kdo se neorientuje v historickém kontextu, nemusí některé scény vůbec pochopit) a prakticky kompletní absenci OST spolu s děsivě mrazivou zvukovou kulisou, která divákovi sice podprahově, ale konstantně připomíná, jaké absurdní/cynické divadlo se před jeho očima ve skutečnosti odehrává, protože se tak děje ve světě, ve kterém idylická "rajská zahrada" sousedí rovnou s nefalšovaným "peklem na zemi" a odděluje je od sebe pouze tenká zeď s ostnatým drátem. | Na druhou stranu míra všeobecného minimalismu (týkající se nejen dějinných souvislostí, ale rovněž psychologického vykreslení jednotlivých postav a vztahů mezi nimi) je možná až příliš velká, banální podstata zla se aplikuje zcela záměrně i na samotný narativ, díky čemuž sice z každodenní rutiny cíleně vystupují do popředí zamýšlené momenty (tragikomicky hysterická reakce paní domácí na oznámení možného stěhování rodiny jinam je nejlepší scénou filmu), ale výsledkem je pomalu plynoucí nevzrušivý děj, ve kterém se odehrává stále totéž, sanitární epilog ze současnosti nepřináší žádnou katarzi a působí spíše nepatřičně a vyleštěný digitální audiovizuál, byť s trochu saturovanými barvami, filmu stran divácké imerze a celkové atmosféry malinko ubírá na uvěřitelnosti (černobílý materiál by snímku slušel mnohem více, jak naznačuje kontrastní sekvence s "negativním" filtrem obrazu). | PeZet ()
Taková idylická normální rodinka, starání se o zahradu, děti se koupou v bazénu,personál vám vaří,čistí boty a stará se o domácnost, takže naprostá pohodička, jedinou atmosféru něčeho jiného vám dává, výborná zvuková stopa, která navazuje atmosféru co se asi děje za zdí.Ve své podstatě,je to až nudné a prázdné. ()
Minimalistický, artovejší a takmer lyrický príbeh o krásnej rodinnej idylke jedného "borca", za ktorého domom, za stenou sa odohrávajú celkom odlišné, možno podobne idylické, možno nie príbehy, režisér to už necháva na divákovej predstavivosti, ale zvuk spoza stien, ktorý musím vyzdvihnúť, čo to naznačuje. Rudolf sa vzorne stará o svoju rodinku, chodí do práce a z práce, rieši spaľovanie "nákladu" a podobné bežné každodenne strasti. U tohto filmu je predpoklad, že divák už čo to o Osvietime a celkovo koncentračných táboroch videl, čítal, počul, potom už to čo sa deje na pozadí dáva zmysel, ten kontrast medzi spomínanou idylkou a tým peklom čo sa deje za múrmi nacistickej bašty snov. Film neukáže striktne nič z druhej strany, nato tu máme iné emocie ždímajúce filmy, spolieha nato, že si budete všímať detailov a okrajov jednotlivých mizanscén, v ktorých sa toho odohráva viac ako by sa zdalo, uvidíte vrcholky komínov, strážnych veží a podobne, o toto šlo autorovi, ktorý ukázal, že aj po 80 rokoch je holokaust ožehavé téma a dá sa stále stvárniť originálnym spôsobom. Film nemusí vyvolať zimomriavky u každého, pre mňa osobne je toho minimalizmu až príliš, ale určite palec nahor a európska kinematografia má ďalší kvalitný zárez hodný veľa ocenení. ()
Tak nám tenhle počin vyhrál sošku za nejlepší mezinárodní film a já chtěl vidět, proč tomu tak je. Ovšem jediné, čeho jsem byl součástí, tak byl extrémně nezáživný a nezajímavý zážitek. Nudný každý kamerový záběr, nudné dialogy, nudné postavy. Jestli jsem si měl všimnout něčeho, co tenhle snímek mělo vynášet do těch oceňovaných výšin, tak se mi to nepodařilo, protože daleko zábavnější v ten moment bylo pro mě koukat z okna. Jediný poutavý okamžik byly, alespoň pro mě, kdo se neúčastnil školní exkurze, poslední tři minuty filmu. ()
Pokial je film natoceny na zaklade faktov, tak sa zda, ze pani Hedwiga bola este zvratenejsia, ako jej manzel. Chciet tam zit aj ak by manzel bol preveleny, lebo je to domov, ktory vybudovala, je chore a zvratene. Nikto s “normalne” nastavenou moralkou by tam nevydrzal ani noc. Osobne som nepochopila tie “sekvencie cez negativ”… ale tie vo mne spolu s “hudobny doprovodom” vyvolavali pocity paniky a uzkosti. ()
Výborný a námetom jedinečný film. Film mapuje dennodenné žitie rodiny SS dôstojníka, ktorých sa bytostne nedotýka genocída resp. WWII(dokonalý, priam ukážkový príklad bolo riešenie existenčnej situácie na brehu rieky- manželky Hoessa, ktorá mala hádku so svojím mužom, keď manžel dostal príkaz z Osvienčimu sa sťahovat do Oraniesburgu...), no vzhľadom na prečítanie si mnohých recenzií tu na csfd, odkaz tohto filmu mnohí nepochopili a sú prakticky rovnakí, ako bola napríklad žena ústredného dôstojníka :) Prečo? Pretože po tomto filme som si pustil 20 dní v Mariupole a niečo podobné sa deje niekoľko stoviek kilometrov na východ hraníc EÚ, je to prítomnosť a drvivá väčšina prostých ľudí, ktorých sa aktuálny konflikt nijak netýka si proste žijú svoj život :) ()
Úžasný koncept statické kamery, která byla rozmístěna po domě i napříč zahradou tak, že bylo snadné se zorientovat. Jinak průměr, který si pohrával s divákovou pozorností. Pomalé začátky mi nikdy nevadily - naopak. Herecky zvládnuté, důkladné audio dotvářelo. Posledních 5 minut filmu chtělo zbytečně vyždímat i toho největšího cynika, ale nebylo to na sílu. Nejen zeď dělala ten kontrast. ()
Súvisiace novinky
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (viac)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (viac)
Nominace na Ceny Akademie zveřejněny
V úterý 23. ledna 2024 byl v Samuel Goldwyn Theater v Beverly Hills z úst herců Jacka Quaida a Zazie Beetz oznámen kompletní výčet nominací pro nadcházející 96. ročník předávání cen americké Akademie… (viac)
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Rok 2023 se uchýlil ke svému konci a přišel tedy čas, abychom vám stejně jako v předešlých letech opět představili výroční topky tří filmů a případně taky tří seriálů podle některých z… (viac)