Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Horor
  • Sci-Fi

Recenzie (416)

plagát

Šógun (2024) (seriál) 

8/10 | Ve zkratce Game of Thrones z feudálního Japonska se vším, co k tomu patří (převážně komorní vyprávění, postavené na dialogových výměnách a nikoliv na výpravných válečných scénách, hromada postav a frakcí s nejrůznějšími motivacemi a cíli, složité politické pozadí, spojenectví a zrady a mezi tím intriky ve všech možných podobách), mínus fantasy prvky a explicitní nahota a sex (což je, s ohledem na dámský casting, jedna z mála kaněk na kráse:-)), plus všechny předpokládané propriety související s místem a dobou děje (samurajové, kastovní společnost, klanové války, střet odlišných kultur, náboženské sváry, specifické tradice a zvyky, hodnoty typu povinnost a čest cennější než život). | Kromě toho je tady ovšem spousta dalších příjemných věcí, hodných pozornosti. V prvé řadě špičkový casting, který v naprosté většině případů exceluje, ať už se jedná o stěžejní role, nebo okrajové pár minutové vystoupení. Charisma na potkání rozdávající Sanada je samozřejmě sázka na hereckou jistotu, která tvůrcům vyšla na výbornou, Asano jako jeho vychytralý vazal a v druhém plánu komická figurka baví v každé scéně, ale celému osazenstvu dominuje podmanivá Sawai, která nejlépe napsanou postavu povyšuje ještě výše svým neokázalým, přesto citlivým výkonem. Naopak Jarvis v hlavní roli ve srovnání se zbytkem castingu nepředvádí nic extra a pravidelně střídá silnější herecké chvilky se slabšími, což odsun hlavní postavy v rámci narativu na vedlejší kolej napříč celou sérii ještě zdůrazňuje. | Na velkolepé bitevní sekvence sice bohužel nedojde, ale patřičně brutální akce přítomna je (byť její dávkování by mohlo být častější), stejně tak nepostradatelné obřadní skoncování se životem. Tvůrci si najdou čas i na tragickou love story (respektive milostný trojúhelník), lyrické momenty prostřednictvím haiku poezie, humorné situace skrze "ztraceno v překladu", nebo poutavé flashbacky, vysvětlující myšlenkové a pocitové rozpoložení postav, které jen nezdržují děj, ale naopak jej stran práce s postavami posouvají vpřed. S čímž souvisí fakt, že tak charakterově propracované postavy tady už dlouho nebyly. A pochopitelně dojde i na emocionálně silné scény (celá dějová linka Sawai, Jarvisovy pravidla pána domu, poslední rozprava Sanady s Asanem). Škoda předčasného vrcholu série v podobě předposlední epizody, vinou čehož nevyzní finále tak naléhavě, přestože do značné míry otevřenému závěru nechybí určitá katarze. | PeZet

plagát

Rebel Moon: Druhá část – Jizvonoška (2024) 

4/10 | Enfant terrible současné blockbusterové produkce znovu zasahuje a je to nepřekvapivě zase tak mizerné jako posledně. Jako nezamýšlená reklama na Lucasovu originální i prequelovou trilogii, kterými si divák spraví náladu a uklidní nervy po zhlédnutí finále Snyderova dvojitého majstrštyku, to funguje náramně. Jako samostatný film, pozvánka k případným prodlouženým verzím obou dílů, natož etablování nové silné značky, to selhává v podstatě na všech úrovních. Nepatrnou výhodou tady jen je, že po jedničce už divák přesně ví, co jej ve dvojce čeká a nemine. | Nezajímavý worldbuilding, předvídatelný děj, generický audiovizuál, po stránce art designu prakticky jedna velká vykrádačka kdečeho ze SW, případně dalších sci-fi filmů (ani černá díra z Interstellaru nezůstala ušetřena:-)), šablonovité postavy s charismatem v záporných hodnotách, u nichž nemá cenu si zapamatovat ani jejich jména, natož minulost, motivace nebo cokoliv jiného, zbytečné flashbackové odbočky pouze natahující děj, rezignace na sebemenší přítomnost humoru (velká chyba), patetické dialogy o odvaze a sebeobětování, wtf momenty (partička fidlalů, zaskakující za Holkenborga přímo na scéně, mě upřímně rozesmála) a samozřejmě tuny zpomalovaček (nová vychytávka z minula - zpomalovačky ve zpomalovačkách - nechybí ani tentokrát, ou jé:-)), které se ve filmu vyskytují naprosto nahodile, tudíž emocionální dopad na diváka se u nich limitně blíží nule. Nic z toho tady po předchozím filmu nepřekvapí. | Co ovšem nepříjemně překvapí je fakt, že po úmorné dvouhodinové verbovačce postav v jedničce se Snyder ve dvojce hned po úvodních titulcích nevrhne rovnou do akce, ale stráví další hodinu zbytečným agrofetišem, dojemným sbližováním a hrdinskými proslovy, než konečně vítězoslavně dojde na (slow-mo) střelbu, výbuchy, šermovačky a otrocké citování bitvy o Geonosis/Coruscant obecně. Akce a bitek je sice ve dvojce o poznání více, ale svým provedením jsou stejně rutinní a bez nápadu (které by nepocházely odjinud) jako v jedničce. Nadále platí, že v rámci produkčních hodnot z celého ohňostroje marnosti nejlépe vychází Holkenborgův OST, což je trestuhodně málo. Dílo zkázy dokonává otevřený konec, veledůležitě naznačující, že Snyderova šoková terapie ještě nedosáhla svého vrcholu (respektive dna:-)). | PeZet

plagát

Stovky bobrů (2022) 

8/10 | Místy bezelstně prostoduché, místy důmyslně sofistikované, ale po celou dobu obdivuhodně nápadité a celkově velice zábavné:-). Nápad vyřešit obvyklou potíž filmařů - práci se zvířaty - nikoliv tradičními prostředky (live action, animace, cgi, atd.), ale herci ve zvířecích kostýmech a navíc stylizovaných do marketingových maskotů, je tak imbecilní, až je geniální:-). Naštěstí to jen u toho neskončilo a tvůrci na diváka skrze jednoduchou historku, podanou videoherním konceptem "trap-fail/kill-repete", pálí další a další dávky invence, od audiovizuálních hrátek, přes situační humor ve všech možných i nemožných podobách, až po naprosto dada finále, ve kterém se tvůrci vydávají cestou all-in a všechny zbývající mantinely imaginace posílají k zemi. A to vše v doprovodu až překvapivě povedeného OST. | Stopáž někde okolo hodiny a půl by tomu slušela o něco lépe, protože jistou dobu trvá, než se film pořádně rozjede a do té doby se děj trochu táhne (expozice trvá déle, než by bylo záhodno), kvalita vtipů v průběhu filmu občas zakolísá (v tom množství ani není divu) a některé vtipy se zbytečně často opakují (někdy i krátce po sobě), ale jinak jedna velká bobří paráda a kudos tvůrcům za podobně nevšední zážitek. Budu muset mrknout i na jejich předchozí "monster" počin. | PeZet

plagát

Počatie (2024) 

4/10 | Dobrá zpráva je, že trailery zase pro jednou kecaly a žádný další zaměnitelný vymítačský horor v řadě se tentokrát nekoná, protože horor to vyjma pár nudných lekaček, které lze navíc spočítat na prstech jedné notně zmrzačené ruky, není ani omylem. Špatná zpráva je, že je to ve skutečnosti nepovedený pokus o psychologický thriller, zasazený do klášterního prostředí, který se v závěru překlopí do stejně nepovedeného pokusu o revenge vybíjenou. A přímo tragická zpráva je, že Sweeney v klášterním hábitu v průběhu filmu nepředvede téměř nic z toho, za co si vysloužila titul největší sexbomby současnosti:-). | Sweeney v rámci možností hraje slušně, eRkový rating dovoluje dodat několika scénám pár efektních cákanců krve navíc, tematický OST se sem tam pozitivně připomene a stopáž se zastavila na rozumné hodnotě. Všechno ostatní je ovšem bída s nouzí. Počínaje neschopností Mohana opatřit film jakýmkoliv náznakem napětí nebo atmosféry jinak, než skrze laciné lekačky jako přes žánrový kopírák (klišovitý ptačí sebevrah vs okenní tabule se prostě nikdy neomrzí:-)), dírami ve scénáři (jak přesně došlo k početí, aniž by si toho nebyla Sweeney vědoma?) pokračuje a nechtěně směšnou pointou (co nezvládnou početné týmy za ohromné investice, to zvládne jeden nadšenec ve sklepě) konče. | PeZet

plagát

Fallout (2024) (seriál) 

8/10 | Značku jako takovou samozřejmě znám a byť jsem žádnou videohru ze série nikdy nehrál, už jen na základě výchozí premisy, kombinující Mad Maxe a flashforwardy z Terminatora zabalené do neodolatelné stylizace 50s, jsem měl odjakživa za to, že filmový potenciál celého univerza je značný a po nových (původně herních) franšízách prahnoucí Hollywood by s tím měl konečně něco udělat. Trvalo to dlouho, Hollywood vystřídal Amazon a volba nakonec padla na minisérii, ale moje "podezření" se potvrdilo, protože výsledkem je zábavná seriálová post-apo "atomovka". | Sympatická Purnell prodává směs naivního nadšení a odvážného odhodlání své postavy na výbornou, ovšem trumfové eso v rámci castingu představuje ostré hlášky a tvrdé rány rozdávající badass Goggins, který jak svým projevem a přízvukem, tak i balancováním postavy přesně na hraně anti/hrdiny opakovaně připomene svou (obdobně zábavnou) roli v tarantinovce Hateful Eight. Moten a Arias podobně silný dojem zanechat sice nedokážou, ale odvádějí slušnou práci. Veterán MacLachlan bohužel příliš prostoru nedostane, což snad bude napraveno v další sezóně. | Hlavní příběhové téma, což je poměrně přímočarý walking simulator skupiny postav za jakýmsi všemocným MacGuffinem napříč jadernou válkou zdevastovaným světem, příliš bodů za originalitu nedostane, ale jednotlivé dějové linky jsou žánrově rozmanité (westernový trip a rodinné retro s Gogginsem, post-apo putování s Purnell a Motenem, konspirační pátrání s Ariasem) a nabízí parádní mix příjemně černohumorných situací, westernové a ve finále i velkolepé military akce s nemalou dávkou nekompromisní (v jistých okamžicích až groteskní) brutality, várky detektivních flashbacků z doby před válkou a kontrastu utopistické společnosti pod zemí a anarchie na povrchu. | A to vše v doprovodu vynikající post-apo atmosféry, správně satirického tónu, stylového retrofuturismu a působivé výpravy a trikové stránky obecně (za zmínku stojí zejména scény s power armory), skvěle zvolených songů v OST a jistojistě tuny referencí a easter eggů na celou herní sérii, které jsem jako neznalec předlohy propásl:-)). Monstra a mutanti jsou bohužel jen do počtu, samotné akce (ideálně s power armory) mohlo být také více, podstata hledaného MacGuffina příliš nepřekvapí, herní lore se pro nováčky nevysvětluje nijak do hloubky a finále není tak strhující, jak by bylo záhodno, ale celkově to dopadlo jak nejlépe mohlo a nezbývá než nedočkavě vyhlížet příští sezónu. | PeZet

plagát

Rozhovor dekády (2024) 

5/10 | Kombinace žánrové klasiky All the President's Men a žánrové skoro-klasiky Frost/Nixon vypadala na papíře jako spojení toho nejlepšího z obou světů. V praxi nejnovější netflixovka bohužel dokazuje, že pouhé spojení několika funkčních konceptů dohromady, aniž by se k tomu dodala vlastní tvůrčí invence, k výbornému výsledku nestačí. | Investigativní část filmu, věnující se zapojení vysoce postaveného člena královské rodiny do celé kauzy okolo Epsteina, postrádá napětí nebo drama, protože prakticky není co vyšetřovat, případně skandálně odhalovat - o spolčení obou výtečníků není pochyb od samotného počátku a bez oslovení konkrétních obětí nebo svědků se nic dalšího stran podstaty společných zákulisních aktivit zjistit nedá. | Na což poté doplácí i rozhovorová část filmu, zaměřená na lákání Epsteinova perverzního sparingpartnera do televizní pasti a jeho výsledné "dobrovolné" zahnání do kouta sebou samým před zraky celého světa, protože důkazní karty jsou rozdány jasně a prostor pro hraní si na kočku a myš mezi Anderson a (skvěle namaskovaným) Sewellem skrze důmyslné dialogové výměny a souboj osobností je naprosto minimální. Sewell podává zajímavý výkon, ovšem nestráví ve filmu dost času na to, aby svým vystoupením zastínil celkově nevýrazné zpracování. | PeZet

plagát

Kolaps (2024) 

8/10 | SPOILERY | Garland mě autorsky naposledy zaujal u Ex Machiny, o to větší a příjemnější překvapení je pro mě jeho novinka. Jak se dalo předpokládat, spektakulární akcí nabité trailery klamaly tělem a výsledek je o něčem úplně jiném. Garland se tady totiž vskutku ambiciózně pokusil o něco hodně podobného tomu, co dokázal Coppola v nestárnoucí klasice Apocalypse Now … a kupodivu se mu to z velké části podařilo:-). | Stejně jako v případě Coppolova majstrštyku ani zde o samotný příběh (jednoduchý roadtrip skupiny postav skrze válkou rozvrácenou zemi s občasnými zastávkami a nejistým cílem), jednotlivé postavy (základní charakterové archetypy - snaživý nováček, ostřílený veterán, zkušený mentor), nebo bombastické válečné scény plné výbuchů a střelby vůbec nejde (byť na ně nakonec také dojde a provedením stojí za to). Podstatná je "nezaujatá" svědecká výpověď, tj. obtížně uchopitelný pocit "být při tom", který se Garland (podobně jako Coppola) snaží přenést na diváka skrze konkrétní prožitky postav a především celkovou atmosféru filmu. | Garland se chytře vyhýbá jakémukoliv, natož kritickému, politickému komentáři (takže příznivci levice i pravice mohou film přijmout za svůj:-)) a stran příčin propuknutí konfliktu nic nevysvětluje (pouze v rámci několika nahodilých dialogů odkrývá některé dějinné souvislosti) a totéž se týká zúčastněných frakcí (vzhledem k pohybující se frontě a splývání "bojovníků" s civilisty je rozlišení přítele od nepřítele téměř nemožné). | Namísto toho vrhá diváka přímo doprostřed dění a prostřednictvím střídání více či méně "oddechových" pasáží s výjevy válečného šílenství (všechny očekávatelné scenérie jsou samozřejmě přítomny) v rámci samostatně stojících příběhových epizod (mrazivá zastávka u Plemonse s přehledem vede) zkoumá spousty témat, od války jako takové a stavu rozdělené společnosti, přes konkurenční prostředí v oboru a poslání válečných zpravodajů (potřeba informovat veřejnost nebo hon za senzací za každou cenu?), až po předávání pochodně a charakterový přerod nutný pro kariérní růst. Díky tomu se divák ocitá ve stejné pozici nezúčastněného a místy nechápavého pozorovatele jako postavy ve filmu. Katarze v podobě adrenalinem nabitého finále ve stylu jiné žánrové klasiky a totiž Black Hawk Down je pak třešničkou na dortu. Celkově působivý počin, který rezonuje svou aktuálností, ale nikoliv angažovanými komentáři. | PeZet

plagát

Damaged (2024) 

4/10 | SPOILERY | Průměrná epizoda průměrného televizního krimi seriálu, jen roztažená na celovečerní stopáž a disponující slavnějším castingem, než je obvyklé. Debutant McDonough si může gratulovat k tomu, že se mu podařilo ukecat k účasti hvězdy typu Jacksona a Cassela, protože jinak by jeho film zapadl ještě před tím, než vůbec vyšel (takto zapadne až poté:-). | Produkční hodnoty jsou veskrze televizního charakteru, McDonough režíruje na autopilota, Jackson i zbytek castingu si akorát vydělávají na důchod (jediný, kdo trochu vyčnívá, je Cassel), děj postrádá i nepatrné stopy napětí, o nějaké atmosféře si může McDonough leda tak nechat zdát, tempo filmu nepatří k nejsvižnějším a stran alespoň trochu dramatických scén toho na skladě také příliš není (jedna pěší honička, která skončí dříve než vůbec začala, jedna honička autem, která je zábavná pouze vtipným kontrastem adrenalinového OST a ležérního pojetí samotné akce a jedna přestřelka, která svým "divokým" provedením aspiruje na pozici nejospalejšího finálního souboje minimálně posledních pár let:-)). A samozřejmě nesmí chybět "překvapivý" plot twist, týkající se identity tajemného fanouška krvavého body artu, který je bohužel zajímavý jen tím, že z pohledu chování záporáka v průběhu vyšetřování nedává příliš smysl. Plusové body si zaslouží pouze úplný závěr filmu (taktéž neoriginální, ovšem osvěžující) a rozumná stopáž. | PeZet

plagát

Sleeping Dogs (2024) 

5/10 | V nedávném Land Of Bad pupkatý Crowe svým výkonem pomohl film vytáhnout nahoru, tady se pupkatý a nově zapomětlivý Crowe snaží o totéž, bohužel debutant Cooper a šablonovitý scénář mu při tom sveřepě házejí klacky pod nohy, čehož výsledkem je rutinní kriminálka, která svými "televizními" kvalitami připomíná produkci Hallmarku. | Scénář je "poskládán" z nesčetněkrát viděného, od grishamovek z 90s (odsouzenec v cele smrti a honba s časem při pátrání po skutečném viníkovi), přes detektivky ze staré školy (odhalování temných tajemství z minulosti a přeměna zdánlivě jednoznačného případu ve spletitou kauzu), až po thrillery využívající koncept "nespolehlivého vypravěče" (což je tady použito jen proto, aby v závěru mohlo dojít na "šokující" plot twist, který je jasný od samého počátku, protože jinak by celá podzápletka se ztrátou paměti neměla žádný smysl), aniž by k tomu dokázal Cooper dodat něco původního. | Na nějakou akci divák ve filmu natrefí jen náhodou, atmosféra nebo napětí, plynoucí z vyprávění a vztahů mezi postavami, prakticky neexistuje, na dramaticky vypjaté scény v průběhu děje taktéž moc nedojde a nepříliš honosné produkční hodnoty nemají čím překvapit. Reputaci filmu zachraňuje jen casting. Crowe dokáže svým projevem bez potíží uhrát i jinak plytkou roli, Gillan se sice stále nenaučila hrát, ale jako femme fatale vypadá ok, Csókás i na malém prostoru dokáže zaujmout a potěšilo obsazení Flanagana (aneb dvojka z Gladiatora po čtvrt století zase spolu na tomtéž place:-)). | PeZet

plagát

Baghead (2023) 

6/10 | S hororovými kraťasi, které dokázal jeho tvůrce po letech rozvést do celovečerní podoby a ještě si při tom odbyl režijní debut, se v poslední době roztrhl, ehm:-), pytel. Tohle je další takový pokus a nedopadl vůbec špatně. Corredor sice žádnou hororovou bombu nenatočil, ale na poměry podobných nízkorozpočtových produkcí s neznámým castingem a minimálním počtem lokací se jedná o slušnou žánrovou záležitost. | Největším problémem filmu je, že hororová rovina tady až tak úplně nefunguje a film se pohybuje spíše v hájemství napínavého thrilleru s hororovými vsuvkami. Povinný atribut (nebo-li nutné zlo:-)) žánru, tj. více či méně smysluplné lekačky, sice přítomen je (naštěstí se dávkují rozumně a jejich množství nepřekračuje únosnou mez) a na zvýšený tep a mrazení v zádech během určitých sekvencí (především v případě "výletu za zeď") také dojde, ale na skutečně strašidelné momenty, které by Corredor budoval skrze práci s kamerou, hudbou a střihem, je film poměrně skoupý. | Na druhou stranu několik příjemných maličkostí tento nedostatek vynahrazuje. Výchozí premisa sice pozbývá originalitu, ale po příběhové stránce se Corredor nevydává v rámci žánru obvyklou a notně prošlapanou cestou a v průběhu filmu dokáže párkrát překvapit (potěšilo zejména nekompromisní finále), schopnost čarodějnice napodobovat lidi je slušně vytěžena, nápad s pytlem přes hlavu skýtá pro diváka prvek nejistoty, v jakou osobu se čarodějnice právě teď proměnila (a současně se tím podstatně ušetří rozpočet pro triky) a Allan svou první hlavní roli zvládá bez větších potíží. | PeZet