Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Horor
  • Sci-Fi

Recenzie (426)

plagát

Opičí človek (2024) 

6/10 | SPOILERY | Po neuvěřitelně našlapaných trailerech je výsledek Patelova debutového snažení na jednu stranu docela zklamání, především po stránce nezvládnuté akce, na druhou stranu hodný respektu, protože se Patel ukázal jako schopný filmař s citem pro vyprávění obrazem a odvahou experimentovat. | Kombinace konstantně roztřesené ruční kamery, epileptického střihu a snímání skrze extrémní detaily dělá prakticky ze všech akčních scén totálně chaotickou záležitost, protože v průběhu bitek není častokrát vůbec jasné, co se komu právě teď děje a případně kým. Jako by to nestačilo, podobným stylem jsou Patelem nepochopitelně pojaty i dramatické (ne-akční) pasáže, ve kterých záběry ze vzdálenosti jen pár desítek centimetrů od postavy/předmětu nemají absolutně žádný dramatický přínos (kromě zvýšené míry nepřehlednosti). Na ploše traileru je Patelův přístup ok, ale sledovat celý film, podaný takovým způsobem, je dost otupující zážitek. | Po příběhové stránce se žádné překvapení nekoná (klasická tříaktová struktura nakládačka - výcvik - zúčtování), ale infiltrační úvod filmu s "tajemnými" flashbacky, odhalujícími motivaci hlavního hrdiny k vykonání pomsty, zakončený neúspěšnou assassinovskou misí, se povedl (i díky komediálním vsuvkám). Bohužel následující (zcela seriózní) mentálně-fitnessová mezihra před velkým finále, nabízí mix mnohokráte viděného (nepostradatelné tréninkové montáže a vysvětlující flashback) a sice neviděného, ale nepříliš zajímavého a v jistých okamžicích i trochu nudného (místní folklór a mysticismus), zatímco očekávaný akční klimax v závěru zaujme jen eRkovou brutalitou a rychlým tempem. | Patel před kamerou je fajn, Patel za kamerou zaslouží pochvalu za stylový audiovizuál (prolínání hotelového luxusu a neonů s pouliční chudobou a špínou má určité kouzlo) a efektní práci s kamerou (kromě kamery z ruky dojde i na pov záběry a top-down perspektivu) a hudbou (OST pěkně dotváří exotickou atmosféru), ale klíčový prvek filmu, kvůli kterému to celé vzniklo, tady prostě moc dobře nefunguje. | P. S. Jak moc je to stran všeobecných tržeb vypovídající netuším, ale projekce o víkendu odpoledne v multiplexu v OVě a v sále nás nebylo ani deset:-(. | PeZet

plagát

Výbušný kokteil (2021) 

5/10 | Kupodivu stále populární akční podžánr "holky s bouchačkama a jiným nářadím" se rozrostl o další příspěvek, který dopadl, zcela nečekaně:-), úplně stejně zapomenutelně jako všechny podobné pokusy před ním (čest všem osamoceným výjimkám) a Netflix si tak připisuje další zbytečnou katalogovku. | Scénář z pohledu originality nebo nápaditosti samozřejmě u podobných akčních béček nemá cenu vůbec řešit. Kdovíkolikátá variace na univerzum Johna Wicka včetně doslovné mytologie (hotel se vyměnil za bistro a analogie k církvi za bibliotéku a je hotovo) nemá čím překvapit a novinkou je pouze parodická rovina, což funguje tak nějak napůl (protože z protivníků, kteří působí jako naprosto neschopní idioti, se buduje respekt vůči hlavní postavě dost těžko). | Gillan svým prkenným projevem bohužel ukazuje své herecké limity (přehrávají ji prakticky všichni okolo, nehledě na velikost dané role) a stran fyzické akce na tom není o mnoho lépe (během bitek je poměrně jasně poznat, jak se ve scéně střídá nemotorná Gillan se stunt doublem). Akce a choreografie obecně je rutinní záležitost bez stylu, nápadu, nebo atmosféry (pouze slow-mo sekvence v bistru trochu vystupuje z řady). Celkový dojem tak vylepšuje jen doprovodný casting (vidět v jednom filmu Gugino, Yeoh, Bassett a Giamattiho potěšilo), slušný OST a zajímavá výprava balancující na hraně současnosti a papundeklového retra. | PeZet

plagát

Zulu (2013) 

8/10 | Tak na základě jednoho postaršího doporučení (ještě jednou díky:-)) konečně zkouknuto Zulu a jako jo no, je to fakt pecka. Bloomovi role sedí jak prdel na hrnec a hraje vážně parádně, Whitaker je imho ještě lepší, má to skvělou atmosféru a pěkně nekompromisní akci. Mám rád filmy, jejichž tvůrci se s postavami vůbec neserou (protože tak drží diváka celý film v napětí/nejistotě, jak příběh skončí, jelikož odnést to může kdykoliv kdokoliv) a tohle je jeden z nich. Velká chyba, že jsem se k tomu dostal až teď, nicméně další filmový dluh (z mnoha) je splacen, uf:-). | PeZet

plagát

Mzda za strach (2024) 

4/10 | Originál ani následující remake v kolonce "žánrová klasika" zařazené nemám, ale musím uznat, že vedle nové adaptace oba předchozí filmy vypadají jako klenoty světové kinematografie:-). Streamovací fastfood se zase pro jednou překonal a servíruje dva produkty v jednom a totiž zbytečnou předělávku a zapomenutelnou žánrovku současně. | Rutinér Leclercq inovuje na místech, na kterých to vůbec není potřeba (žánrový posun od napínavého survival thrilleru k zaměnitelnému akčnímu béčku, ve kterém se převáženému vysoce explozivnímu nákladu veškerá střelba zázračně vyhýbá:-), navýšení počtu postav jen proto, aby mohly být průběžně odpravovány, legračně patetické finále, které asi mělo být osudové/dojemné), na místech, na kterých by bylo vhodné přijít s něčím neokoukaným (přírodní překážky na cestě), jen otrocky kopíruje předchůdce a navíc se zcela opačným efektem (namísto jasného dramatického vrcholu celého filmu působí dané scény jako natočené jen z povinnosti) a naopak na místech, na kterých by se měl držet předlohy, respektive předchozích adaptací, jak to jen lze, na tuto snahu zcela rezignuje (prokreslení jednotlivých postav a vztahů mezi nimi, budování napětí skrze vzájemné rozepře, závod s časem a přírodními podmínkami). | PeZet

plagát

Godzilla a Kong: Nová Ríša (2024) 

5/10 | Minulé rendezvous ještěrky s opičákem jsem v kině kvůli pandemii (respektive paralelní premiéře na streamu) vynechal a poté toho trochu litoval, tohle jsem v kině, navzdory nuzným trailerům, neminul a teď toho taky trochu lituju:-). S mínusovou verzí z loňského roku to samozřejmě prohrává na celé čáře, ale ani v rámci vlastní série, u které není kvalitativní laťka nastavena nijak zvlášť vysoko, to není žádná hitparáda, nýbrž prohra na body. | Jedna trochu nápaditější scéna (hromadná bitka v nulové gravitaci), na kterou dojde zhruba po hodině a půl stopáže, jinak šablonovitý pokus o epický blockbuster od začátku do konce, s šablonovitými postavami, jejichž jedinou charakterizací je jejich účel v ději, tj. kdo z nich se dožije závěrečných titulků a kdo z nich skončí jako "redshirt" je jasné s jejich nástupem na scénu, s šablonovitým dějem, který se pomalu ale jistě začíná notně recyklovat (obě monstra sólo - setkání a bitka - spojenectví a bitka s někým dalším) a nepříliš svižným tempem (něco alespoň malinko zajímavého se začne dít až po hodině čistého času, do té doby musí divák přetrpět nudný vztahový balast pár zaměnitelných postav a natahovanou přípravku vedoucí k "souboji titánů" na konci filmu). | Celkový zážitek mírně nahoru zvedá fakt, že Baby Kong naštěstí není tak otravně "roztomiloučký", jak se po trailerech zdálo a stran dojemného sbližování s Kongem se netlačí na pilu více, než je nezbytně nutné (nicméně stále platí, že kdyby postava ve filmu vůbec nebyla, tak se nic nestane), milosrdná stopáž pod dvě hodiny, poměrně kvalitní triky (Kongova srst a výrazy tváře) a především klimax filmu, ve kterém si konečně někdo vzpomene, že ve filmech o monstrech by nebylo od věci ukázat divákům to, proč se tenhle žánr vlastně natáčí, tj. velkolepé scény řádění monster v kulisách masivní destrukce měst a jejich obyvatel. Cílovka bude pravděpodobně zase spokojena, takže není důvod na vítězné strategii cokoliv měnit, leč dosavadní koncept se očividně vyčerpal. | PeZet

plagát

Imaginary: Neviditeľné zlo (2024) 

4/10 | Nekorunovaný král paranormálního hororu Wan nastavil před lety kvalitativní laťku tak vysoko, že málokdo z jeho následovníků byl schopen se ji vyrovnat, natož ji překonat. A nepodařilo se to ani rutinérovi Wadlowovi, který se svou zcela neškodnou variací na Wanovy nervy drásající výlety mezi duchy a démony dokazuje, že k dobrému výsledku nestačí jen poskládat k sobě všechny "zaručené" žánrové prvky, aniž by k tomu dodal něco navíc. | Notně ohraná premisa o nastěhování rodinky do domu s temným tajemstvím z minulosti, ve které figuruje nezvaný nadpřirozený squatter, maskující se tentokrát za omšelého plyšáka, je tady ten nejmenší problém. Po dějové stránce Wadlow jede po naprosto předvídatelných kolejích a zásobuje diváka jedním příběhovým klišé za druhým, případně si vypomáhá výpůjčkami celých sekvencí odjinud (finálová výprava do jiného světa, aneb nepokrytá vykrádačka Wana). | Za nevýrazným obsahem bohužel pokulhává i odbytá forma. Práci s kamerou, hudbou a střihem za účelem postupného budování atmosféry a plíživého napětí, či dokonce strachu, nemá Wadlow v popisu práce, tudíž veškerá jeho tvůrčí invence končí u pár laciných a předem očekávaných lekaček, pomalého tempa, mizivého bodycountu, prohlídky jiné dimenze skrze chodbu plnou dveří (jak originální:-)) a hlavního monstra, jehož vzhled vzbuzuje tak akorát posměch. | PeZet

plagát

DogMan (2023) 

6/10 | Besson svůj stín z 90s už nikdy poté nepřekročil, ale jednou za čas se pokusí znovu přijít s něčím zajímavým, což je sympatické. Aktuální Pejskař je zajímavý svým rozkročením do několika žánrů současně, které už na papíře působí poněkud nesourodě, čímž ovšem veškerá zajímavost Bessonova posledního počinu bohužel končí, protože neobvyklý žánrový mix se tady nepovedlo přetavit do komplexně fungujícího celku. | Psychologické drama, tragická romance, krimi thriller, akční béčko, absurdní komedie, nakročení ještě do pár dalších podžánrů (ve kterých figurují mafiáni, drag queens, redneckové a v neposlední řadě domácí mazlíčci:-)) a do toho retrospektivní vyprávění, divadelní vsuvky, regulérní hudební čísla a společenská kritika kdečeho (od nefunkčního sociálního systému, přes uplatnění handicapovaných, až po problémy neziskového sektoru). Besson rozehrává jeden motiv, který by sám o sobě vystačil na celovečerní stopáž, za druhým, aniž by ovšem s kterýmkoliv z nich strávil dostatek času na to, aby jej pořádně rozvedl a současně se celý film snaží balancovat na pomezí brakové žánrovky a artu, což místy funguje a místy moc ne. Jones podává obětavý výkon, jistým scénám nelze upřít stylový audiovizuál a finální vybíjená nepříliš bystrých gaunerů smečkou hafanů se povedla, ale ambice tentokrát předčily výsledek. | PeZet

plagát

Hrozba smrti (2024) 

6/10 | Když se pomine existence originálu, tak to dopadlo jako neurážející akční béčko, které by bez Gyllenhaala v hlavní roli úplně zapadlo. Když se to přímo srovná s originálem, tak to dopadlo plus mínus totožně, protože původní film je stejně tak neurážející akční béčko, které by bez Swayzeho v hlavní roli úplně zapadlo. Remake i předloha má každý trochu jiné přednosti, ale oba trpí stejnými neduhy, ve výsledku tak Liman vybojoval plichtu. | Remake boduje přesunem děje do exotického prostředí Keys, namísto zaměnitelného zapadákova kdovíkde a naštěstí slepě nekopíruje dějovou linku předchůdce od začátku až do konce, takže znalý divák nedostane podruhé totéž. Nově přibylo humoru a porce hlášek (už jen kvůli poskokovi se sádrou se to vyplatilo:-)) a ruční kamera v kombinaci s dlouhými záběry bez střihu prodává bitky o něco intenzivněji než původní film (byť některé divočejší záběry prozrazují přítomnost cgi). Nová posila v podobě mlátičky McGregora je důstojnou náhradou za sympaťáka Elliota a prakticky všechny scény ve filmu si svým přístupem "příležitostně nahý, ovšem za všech okolností utržený ze řetězu" krade pro sebe. | Novince chybí zábavná atmosféra 80s s mnohem benevolentnějším přístupem k nahotinkám (velká chyba):-). Naopak problém s tempem se nevyhnul ani Limanovi (tak jako minule i tady se, po představení postav a rozehrání ústředního konfliktu, děj dost táhne a zkrácení stopáže alespoň o čtvrt hodiny by filmu prospělo) a totéž platí i pro hlavního záporáka stran jeho nevýraznosti a spektakulární finále, které se opět zvrhává do přepáleného one man army stylu. | PeZet

plagát

Baby na úteku (2024) 

4/10 | Kvalitativní level malého, levného, nepříliš dlouhého, nezávislého filmu (což není nic proti ničemu), který se svému snaživému, leč nezkušenému tvůrci, vymkl kontrole, vinou čehož na převážné většině úrovní buď vůbec nefunguje, nebo funguje blbě (což už je problém, pokud je pod ním podepsán někdo tak schopný jako je Coen). | Jednoznačné pozitivum je tady jen podezřele krátká stopáž, zbytek spadá do kategorie "na papíře dobrý, v praxi velký, špatný". Totálně nezajímavé a bohužel značně nesympatické postavy včetně titulní dvojice (Viswanathan vede v nevýraznosti, zatímco Qualley s rádoby zábavným buranským přízvukem v otravnosti), maximálně triviální příběhová linka s pointou, která kandiduje na post nejdebilnějšího plot twistu minimálně posledních pár let, zoufale nevtipné dialogy od začátku do konce (navzdory usilovné Coenově snaze být progresivně funny, free a cool pomalu v každé druhé scéně), nudné psychedelické vsuvky, které jen zdržují děj a jako perlička na závěr cameo vystoupení Pascala a Damona, které svou bizarností asi měly být třeskutě zábavné. | Pokud to celé byl sofistikovaný pokus o parodii na podobné žánrové braky, nebo snad dokonce pomrknutí na fanoušky, protože v úvodu kariéry filmy podobného typu Coenové točili, tak se to z velké části minulo účinkem. | PeZet

plagát

Madame Web (2024) 

4/10 | Na otázku, zda má v dnešní době, kdy je publikum přesyceno šablonovitými a povětšinou odbytými komiksovkami, smysl točit další origin s postavou, která nikoho nezajímá (protože nejde o Spideyho, případně Venoma) a navíc v kombinaci s girl power týmovkou, což je podžánr, který nikoho nezajímá odjakživa a celé to pro jistotu svěřit debutantovi, si kravaťáci v Sony odpověděli "ano, prosím". A podle toho to také dopadlo, aneb mizerný Morbius jako přes kopírák. | Tvůrčí invence Clarkson bohužel končí u několika trochu dynamičtějších kamerových jízd, zatímco práce s postavami, atmosféra, tempo, vyprávění pomocí kamery a střihu, natož nápaditá akce, jsou pro ni neznámé pojmy. Ohraná premisa o ochraně postavy (krát tři) v současnosti, protože vykoná něco veledůležitého v budoucnosti, nenabízí nic zajímavého, natož zábavného, dějová linka je tak prostinká, že jednodušší už být ani nemůže, o trojici budoucích superhrdinek se divák nedozví prakticky nic (tudíž je mu jejich osud ukradený), záporák je na tom úplně stejně (nad rámec toho, že je zlý a všehoschopný) a kromě toho je v celém filmu jen do počtu, akce je trestuhodně málo a provedením nestojí za řeč a finále je nepřekvapivě kompletně utopeno ve tmě a záplavě digibordelu. | Nejlépe z toho všeho vychází Johnson, která sice nepodává nějaký oslnivý výkon, ale v rámci možností se snaží odvést maximum (takových lidí na place moc nebylo). Ústřední téma filmu, tj. míchání reality z vizemi budoucnosti, se daří Clarkson prodat v sekvenci ve vlaku, která obsahuje jistý náznak budování napětí a dramatu. Ovšem zdaleka nejzábavnější věcí na celém filmu je pozorovat sexbombu Sweeney, jak se pokouší hrát obrýlenou naivní školačku:-). A malé, bezvýznamné, plus za vynechání obvyklé potitulkovky, lákající na "velké věci příště" (konečně někdo v Sony pochopil, že to nikam nevede), čímž výčet pozitiv končí. Světlo na konci tunelu je v SSU nadále v nedohlednu. | PeZet