Mzda za strach

Za tohle by měl divák dostat mzdu za sledování...  Samozřejmě, originál zná každý. A já jsem z těch, kteří tvrdí, že na originál se nesahá. Jen opravdu výjimečně se někomu někdy nějaký remake podaří udělat lepším, než je původní film. U tohoto jsem tomu uvěřil a ke sledování se přesvědčil z jediného důvodu. Díky té barvě. Vidět ty armádní MANy prodírat se vyprahlou pouští, to se mi věru líbilo.  Líbila se mi Ana Girardot, která je bezpochyby nepihatým klonem Hanky Vágnerové. Sama zápletka v nejmenované zemi byla debilní, stejně tak chování hlavních postav. A to vlastně po celou dobu. Nejvíce mne ale pobavila sniperka, která povstala z výborné pozice na skále, odhodila maskování a zařvala - všichni tu umřete, přičemž se na olympijsou vzdálenost nechala odstřelit kolťákem jednoho z hrdinů... :-). Ještě lepší bylo když jeden z náklaďáků zastaví u louže surové ropy přes cestu. Jeden z hrdinů vystoupí a vstoupí po kolena do louže, aby zjistil jak je hluboká... Jako divný, ale budiž. :-) Načež vystoupí z auta druhý z hrdinů a jde si do louže po kolena stoupnout k němu... Tvl... A to jako proč???   --- To už jsem měl křeč v ukazováčku, který šmátral na DO po tlačítku Power. Nicméně zástup běžících usmívajících se dětiček v závěru jak z Jacksonova klipu Heal the World mne zase uklidnil a uvedl do správné Netfixovské pohody. Lékařům bez hranic určitě něco pošlu!   Celkově ale hrůza a dávám za jeden hořící vrt. * (03.04.2024)

Konečně zase jednou biják, jehož nedozírná imbecilita stojí za větší rozmr... rozbor! Arnaudův román se dočkal třetího filmového zpracování a jelikož je jeho premisa jednoduchá a zároveň nesmírně atraktivní, neváhala se ho ujmout tlupa pomatených břídilů. Ti sice potřetí změnili prostředí, tím ale veškerá jejich nápaditost beznadějně chcípla. Když si zahrajeme na senilní slepce a budeme předstírat, že film není jen vymaštěná, sterilní a připosraná maketa rutinního thrilleru, zůstane před námi jeden dost zásadní vroubek: podstatou předlohy i předchozích adaptací je únik bandy nesourodých charakterů ze zoufalé situace, v rámci čehož musí s vypětím všech sil zmáknout pekelnou fušku. Tady nám sebranka nesympatických jinochů veze dva metráky nitráku jak pytel cementu na stavbu a místo řidičského umu či zdolávání zapeklitých překážek se musí vypořádat maximálně tak s tím, že MAJÍ ŠTĚSTÍ a neustále útočící domorodci nikdy nic netrefí (domorodý snajpr nedokáže sejmout ani staticky stojícího borce). Když dojde na nesmyslně provedený „zvrat“, objeví se na scéně domorodec pro změnu hodný, pomůže raněnému a ještě zbytku hrdinů vysvětlí situaci… někde tady jsem definitivně rezignoval a smířil se s faktem, že tenhle film zřejmě cílí výhradně na pitomce. Kromě vykastrování dramatické složky došlo i na řádné zmasakrování dalších významů: žádné hledání vykoupení z pekla bezbřehé nudy a nuzáctví, naši hrdinové mají průsery ve stylu tuctových kriminálek (zabil jsem poldu, ajaj). Žádné morální tlaky a dilemata, nýbrž nejtuctovější dějové obraty z příručky pro mamlasy (teď tě zastřelím, protože chci tvojí výplatu a nikoho to nepřekvapí, protože jsem od začátku vykreslován jako hajzl). Žádný hořkosladký závěr, nýbrž kýčovité sebeobětování hrdiny (to bylo přesně potřetí, kdy jsem se smál nahlas). A co je nejhorší - vůbec ŽÁDNÉ napětí (!!!). Nejstarší filmová adaptace byla působivá mj. i tím, že hořící vrt představoval jakousi vzdálenou, skoro až abstraktní chiméru, pro jejíž likvidaci je třeba projít očistcem. Tady? Banda šašků jede zachránit nebohé vesničany, jejichž ohrožení vyjadřují dramatické záběry na tlakoměr a kde v závěru dojde i na nezbytné pistolky u hlavy. Všechno vocaď pocaď. Když chceš téma pojmout po svém, měl bys mít v první řadě nějaký nápad. Pokud chceš téma převést na akční blbinu, měl bys umět natočit atraktivní film. Když chceš prostě jen adaptovat jiné dílo, neměl bys ignorovat jeho silné stránky. Leclercq nezvládl ani jedno, jen diletantsky vypreparoval hrubý základ a nalepil na něj hloupý thriller - bez koulí, zato s hromadou směšných scén a nudným audiovizuálem. Divácký zážitek: Mzda za totální sračku. (30.03.2024)

S originálom našťastie nemôžem porovnať, ale nastal tu určite netflixovský posun, pretože v hlavnej úlohe je aj silná žena bez ženskosti a tvrďáckymi slovami v papuľke a tiež je tu múdry černoch, takže misia splnená. Aj keď človek nakoniec fandí tomu nitroglycerínu. Predsa len, ako liečivo na znižovanie krvného tlaku a liečbu srdcových arytmií dáva väčší úžitok než táto skupinka drsných ksichtov a fejkových Vin Dieselov. (06.04.2024)

Na Netflix dorazila nová Mzda strachu. Konzervy ji budou hejtit už z principu, protože si někdo dovolil předělat jejich milovanou klasiku. Další se budou upalovat na protest proti tomu, že se v původně čistě chlapském týmu poprvé objevuje žena. Nic z toho mi žíly netrhá - klidně bych si napálil i verzi s kompletně ženskou posádkou, třeba s Evou Green, Elizabeth Moss, Jennifer Lawrence a Annou Taylor Joy. A když tak nad tím přemýšlím, proč nepřidat ještě jeden náklaďák s nitroglycerinem, ve kterém by jela Anna de Armas se Zendayou, že jo. A určitě by se tam vmáčkla i Julia Garner. OK, problém je jinde. Clouzotova první filmová verze (1953) Arnaudova románu (1950) byla dramatická/thrillerová pecka, která se opírala o parádní práci s postavami, skvělé herecké výkony a mistrovsky budované napětí. Friedkinova verze (1977) byla podle mě výrazně slabší, ať už šlo o postavy nebo napínavost, ale pořád měla výbornou kameru, výpravu, herce a hudbu od Tangerine Dream. Tahle třetí verze - natočená opět žabožrouty - je po všech stránkách průměrným akčním thrillerem. Nevýrazné postavy nevýrazně zahrané nevýraznými herci snímanými nevýraznou kamerou se za doprovodu nevýrazné hudby a provázené řadou digitálních výbuchů projedou, prostřílí a nevýrazně podialogují pouští - a to bez výraznějšího napětí. Výsledkem je zbytečný film, jehož existence mě sice nerozčiluje, ale ani netěší. (29.03.2024)

Francouzi si po víc jak sedmdesáti letech vzali opět do parády osvědčený příběh a i když měli k dispozici možnosti o kterých se mohlo Clouzotovi v padesátých letech (a koneckonců i Friedkinovi v sedmdesátých) jen zdát, dopadlo to naprosto katastrofálně. V pohodě bych zvládnul odpustit laciný vizuál i sterilní výkony béčkových hvězdiček, ale rozhodně nezvládnu nevidět že Mzda za strach nemá ani náznak at atmosféry a napínavá je stejně asi jako předpověď počasí. Takhle domatlat osvědčenou látku jejíž sedmdesát let stará adaptace dokáže i dnes slušně napínat vyžaduje řadnou dávku neumětelství…10% (29.03.2024)