Matei

Krásný a jednoduchý snímek, kde se toho neříká mnoho, avšak prožíváte spoustu. Zprvu film působí až moc idylicky a  povrchně. Hirajamo se vyžívá v mytí záchodů, den co den svačí to stejné, fotí to stejné a ještě se zalíbí studentce. Co si budem, ne moc reálný scénář. Samozřejmě, je důležité najít si v každých malých věcech zalíbení a Hirajamovi se to vskutku daří a je šťastný a spokojený, ale tomu jsem postupně přestával věřit. Obrat nastává v pasáži s jeho neteří, kde do té doby jeho život působil úplně bezproblémově a skvostně. Zde se ovšem projevuje jeho osamělost a vnitřní smutek a příběh dostává reálnější nádech. Oceňuji tak, že se režisérovi Wendersovi podařilo ukázat obě strany mince a ukazuje i ne tak příjemné chvíle, jako po většinu filmu.

Nic není v životě jisté, jenom smrt.

Musí se nechat, že film pracuje se zajímavým nápadem, kdy všichni víme, co se za zdí děje za zvěrstva, avšak ani jednou to nevidíme v nějakém explicitním podání. Ani nebylo třeba. Snímek tu hrůzu dokázal zprostředkovat jinými způsoby (náhlé výkřiky, střelba z pušek, neustále jedoucí vlaky), které ještě dlouho po filmu rezonují. Bohužel touto myšlenkou to nějak tak všechno končí. Poté se film stává nudný a pouze sledujeme život rodiny, která nám nic moc nenabízí. Film ve snaze udržet diváka u obrazovky, vnáší do děje různé prostřihy jako třeba termovizi nebo na závěr filmu rychlý náhled do muzea z Osvětimi z let dnešních, ale to mě spíš uvedlo do rozpaků, než abych to ocenil. Závěrem jenom dodám, že film určitě stojí za to vidět, bohužel utáhnout téměř dvě hodiny na jednu myšlenku je poněkud fádní.

Film o vztahu mezi prodavačkou v supermarketu a finským Ryanem Goslingem, kteří se náhodně potkají v karaoke baru a i přes spoustu zádrhelů, které je ve filmu provází, se zkouší dát dohromady. Tichá a plachá dvojice hraje fantasticky, nepotřebují vést dlouhosáhlé dialogy mezi sebou, cítí se dobře když jsou spolu, a když nemají co říct, neříkají nic. Což velmi oceňuji, protože celý snímek tak vypadá velmi uvěřitelně a opravdicky, což byl i Kaurismäkiho záměr, když s herci vše točil na první dobrou. Pro finského režiséra nejspíš poslední dílo, které natočil, pro mě však první, které jsem od něj zhlédl a určitě ne poslední.

Popravdě jsem do dneška netušil, že se někdo může narodit jako intersexuál. Téma to tak bylo pro mne zajímavé, ještě když ho zasadíte do Baťovské doby, která jede čistě na výkon a řád. Díky tomu se tak hezky ukazuje, jak se po nálezu dítěte chová každý jinak. Hlavní aktérka řeší případ naprosto racionálně a snaží se přijít na to, co se vlastně stalo, kdežto ostatní (společně s jejím manželem) to chtějí rychle na někoho hodit a celou věc zamlčet. Hlavně aby se nešířily fámy a nepošpinilo to jejich jméno. Celý příběh pěkně plyne a Helena si postupně začíná uvědomovat, jestli chce stále žít takový život, který doposud žila. Na straně jedné se jí hnusí vyumělkované vyšetřování zinscenované od jejího manžela a spol. Na stranu druhou, právě díky němu si žije tak bezstarostný a krásný život a sama dobře ví, že bez něj by si ani trochu nežila tak, jako teď. Stojí tak před ní rozhodnutí, zda se chce připravit o blahobyt, který je jí skýtán, nebo zda se pustí do života na vlastní pěst. S rolí Heleny si parádně poradila Eliška Křenková a bylo vidět, že ji role opravdu sedla. Co se vizuální stránky týče, tak musím taky chválit, protože jsem dlouho neviděl takhle dobře natočený a zkomponovaný český film. Troufám si říct, že Úsvit na předávání lvů neodejde s prázdnou.

Film o úplně prostém páru žijícím ve městě Paterson, který zde žije obyčejný život, avšak každý den jim přináší nové nevšednosti. Výborně se doplňující pár, kdy muž je řidič autobusu a jeho život je vcelku monotónní v kontrastu s jeho přítelkyní, která si žije bohémským životem, mě moc bavil. Ve filmu se neobjevují žádné životní zvraty nebo pompézní akce. Je to opravdu „pouze“ normální týden v jejich životě. I přesto je snímek velmi příjemný na koukání a člověka baví sledovat každodenní rutinu aktérů, při které si neustále dokážou nacházet zalíbení v maličkostech. A to na filmu oceňuji nejvíc. Snaží se ukázat, že ke štěstí a radosti nepotřebujeme honosné majetky a miliony na účtě, ale stačí si vážit lidí, věcí a prostředí, které máme.

Brilantně zpracovaný snímek od režiséra Johnsona, který má vzestupnou tendenci až do samotného závěru. Po celou dobu divák sbírá jednotlivé fragmenty informací do skládačky, až na konci vše dokonale zapadne a divák tak jenom žasne nad vyřešením celé zápletky. Zároveň nemáte šanci se nudit, jelikož se stále něco děje. Důležitý aspekt dle mého zde hraje i Daniel Craig v roli detektiva, kterého zde ztvárňuje jakožto důmyslného a elegantního. Těžko si představit někoho lepšího v této roli než právě jeho. Velmi chytlavá a zajímá krimi komedie, která stojí za to vidět.

Bravurně zpracovaný historický film, kterému se povedlo ve dvou a půl hodinách ukázat vzestup a pád Napoleona. Oproti jiným filmům musím říct, že tady ten příběh krásně plyne a za celou dobu jsem neměl potřebu kontrolovat hodinky a doufat, kdy to konečně skončí. Vděčit za to může tomu, jak byl zkomponovaný. Ve filmu se objevily ty nejdůležitější a nejklíčovější bitvy, které po technické stránce byly skvěle zpracované a neměly chybu. Zároveň každá z bitev měla svoji autentičnost a ani jednou se nestalo, že by se podobala té předešlé. S bitvami se protíná druhá dějová linka a tím byl jeho nelehký milostný vztah s jeho první manželkou Josefínou. Všechno se tak neodehrávalo pouze kolem Napoleonských válkách, ale i se do filmu vneslo něco z jeho osobního života, což se mě bavilo. Jediné mínus, které bych našel by byl střih, jelikož z originální verze se film zkracoval na polovinu a je tak znát, že film je chvílemi dost uspěchaný a divák se může cítit občas trošku dezorientovaný.

Snímek Drive My Car od Hamagučiho ukazuje, jak se člověk vyrovnává se smrtí blízkého člověka, jak to je těžké a jestli je vůbec možné uvést život zpět do rovnováhy. Tento tříhodinový film to díky vynikajícím monologům a dialogům herců, s dobře propracovanými příběhy dokázal ztvárnit na jedničku. Ty tři hodiny určitě nevadí, protože je tak dostatek času na to, aby divák viděl, jak se daná postava vyvíjí. Atmosféra japonských megalopolí a přírody pak akorát dodává filmu na dokonalosti a diváka tak nenadchne jenom příběh jako takový, ale zároveň i okolí, které je jednoduše krásné. Citát:,, Ti, kdo přežijí, pořád myslí na ty mrtvé. Ty a já s tím musíme žít dál. Musíme žít dál.‘‘

Výborná práce po výtvarné stránce, kde se Spider-Man umisťuje na nejvyšší příčky všech animovaných filmů. Co se scénáře týče, tak zhodnotím tak, že pro děti paráda, ale pro starší publikum lehce predikovatelný děj a divák tak od začátku ví, co se asi stane a jak to dopadne. Pět hvězd tak za vizuální stránku, dvě hvězdy za příběh a celkově tak dávám tři hvězdy.