Úsvit

Český queer drama z předválečnýho období? Je to sice k nevíře, ale režisér Matěj Chlupáček natočil sice atypický, ale o to víc poutavý historický drama, který se v našich končinách jen tak nevidí. Natočit totiž drama zabývající se tématikou intersexuality, vztahu k jinakosti, a posedlostí skepticismem/konzervatismem na pozadí korporátní budovatelské baťovské idylky na sklonku druhý světový války chce fakt ambice, na který má koule fakt málokterý tvůrce. Navzdory dobovýmu zasazení a čecháčkovský nátuře Chlupáček tyhle kontroverzní [a bezpochyby moderní] témata pojímá s patřičnou něhou a poctivým filmařským řemeslem, za což si fakt zaslouží nejenom uznání, ale respekt celkově... Eliška Křenková s každým novým filmem navíc dokazuje, že jde o jednu z nejtalentovanějších domácích hereček, a každou scénu si zde krade zcela právem pro sebe. ÚSVIT je tak ve výsledku originálním dílkem, který česká kinematografie - a zejména pak historický žánr jako takový - potřebuje jak sůl. Inu, jak se říká: pokrok nezastavíš. (13.03.2024)

Na 29-letého režiséra nesmírně ambiciózní nálož se silnými intimními momenty neokoukaného, společensky citlivého námětu. Úsvit funguje fantasticky v nadčasovém poselství o nevymýtitelné omezenosti společnosti, předsudcích a netoleranci k čemukoliv jinému. Ne každému ale bude fungovat v souhře bočních témat (problematický vztah hlavní hrdinky a kariéristického manžela, znepokojivá postava příslušníka kontrarozvědky) či zasazením do baťovského industriálního mikrosvěta. Přitom právě tento svět dodává filmu na divácké atraktivitě i historickém zakotvením příběhu pro lepší podtržení myšlenky. A s hezky stylizovanými ateliérovými kulisami na popředí Vysokých Tater zároveň dotváří výtvarní patinu uměleckého podobenství. Sice ne ve všech detailech vyzrálého, ale určitě takového, na které by si většina českých filmařů netroufla. Matěj Chlupáček je někde jinde a pokud za následujících deset let projde stejnou cestu jako mezi Bez doteku a Úsvitem, jeho třetímu celovečeráku se bude tleskat ve stoje i v Cannes a Benátkách.  [Karlovy Vary IFF] (07.07.2023)

Tak už si umíme vytvořit nějakou scénografii, dokážeme si vycvičit prvotřídní kameramany, teď ještě akorát zařídit, aby se jeden málem nepočural smíchy, když v dramaticky silném dešti se hrotěj metr od stříšky König s Křenkovou, která na něj řve "Musíme tu situaci, která vznikla, zvládnout!" Úsvit je překrásný na omak. Baťovská továrna uprostřed ničeho upomíná na estetiku Wese Andersona, oblaka převalující se přes nedaleké velehory vytvářejí dramatickou atmosféru blížících se dějin a čím jednorozměrnější postavy jsou, tím více jim to ve filmu sluší (Hampl, Ondrík). Klacky pod nohy tomu opět ale hází naprosto obscénní vedení herců, papírové dialogy přednášené jak z audiolekcí češtiny a slovenštiny a hlavně ten úplně zmatlaný scénář, který Šifra spatlal po nějakém třípřednáškovém kurzu o tom jak pinchnout netflix scénář do tří hodin, přičemž ten kurz musel být ještě hodně dávno, když uvede do hlavní role hrdinku, ze který si dělal South Park prdel už před šesti lety. Při scénách, ve kterých tradiční slovenská podhůrská vesnička, která je nasnímaná jak reklama na bryndzu, hrdě přijímá svého hermafrodita, zatímco dole zlí továrníci kují pikle proti fiktivním komunistům jsem si chrochtal do rukávu jak imbecil. Pojďme si ty filmy nejdřív cvičit na nějakých základních zápletkách typu detektiv chytá zločince nebo muž má rád ženu, než se budeme pouštět do takových ambiciozních témat, ju? (04.01.2024)

Perfektní dobové drama, které využívá skvělé atmosféry továrního městečka po vzoru Baťovského Zlína pod slovutnými Tatrami a k tomu využívá hodně originální téma k zamyšlení. Matěj Chlupáček svým debutem stvořil malý český zázrak a spolu s Bodem obnovy, který má na svědomí taktéž debutant, se stal nejlepším českým filmem roku 2023. Plus Eliška Křenková je zde naprosto fantastická! Kéž by česká kinematografie byla i v nadcházejících letech tak úspěšná... (23.12.2023)

Nadprůměrně natočené průměrné podobenství, jehož děj příliš nepřekvapí a postavy (snad až na jednu výjimku) takřka nevykročí z pevně sbitých škatulek, které jim scénář přidělil. A ačkoliv je  poselství chvályhodné, vyznívá Úsvit nakonec spíš křečovitě. Škoda, že tvůrci nesáhli třeba po příběhu Zdeňky Koubkové/Zdeňka Koubka z téhož období (knihu "Příběh české rekordwoman: Zákulisí největšího sportovního skandálu první republiky" doporučuji), který je zajímavější a především se skutečně stal. (15.01.2024)