Bez doteku

Celovečerní debut nejmladšího českého režiséra Matěje Chlupáčka se nebojí nabízet divákům spíše otázky než odpovědi. To byl krátký výtah z oficiálního textu distributora. Mně tedy celovečerní debut nejmladšího českého režiséra Matěje Chlupáčka odpovědi skutečně nenabízel, zároveň ve mně nevyvolal ani otázky s jedinou výjimkou. Proč jsem se na něco takového vlastně díval? Za celou dobu jsem totiž nedokázal rozklíčovat, co mi chtěl nejmladší český režisér svým debutem vlastně sdělit. Ze snímku jsem si odnesl jen to, že ač není Tereza Vítů zrovna můj typ, dostala od přírody velmi pěknou základní výbavu, takže pokud nezblbne jako mnohé jiné, nebude muset investovat do tuningu. Proč tady řeším zrovna tohle? Protože mi film nic pozoruhodnějšího nenabídl. Příběh, dialogy i monology byly svorně stejně zoufalé jako celá řada předvedených hereckých výkonů, snímek mi nic nedal a já se k němu zachovám stejně a hvězdičky si raději ponechám. / Poučení: Průprava z domova se ti může v dalším životě hodit. (03.03.2023)

Uchopení klasického tématu poměrně zajímavým a neotřelým způsobem tu tak trochu dojíždí na příliš zmatené vyprávění (nejednoznačnost výkladu nevadí, bordel v ději ano) a hlavně naprosto zoufalé dialogy. Matěj je výborný klipař a je to na filmu vidět, vyprávět obrazem a zvukem umí velice dobře, ale když postavy začnou i mluvit, tak mám chuť si ukousnout hlavu. Tedy s vyjímkou Ondřeje Malého který i blbě napsané dialogy dokáže podat s okouzlujícím charismatem cílevědomého pošahaného zmrda. Zkrátka scénář a špatně rozepsané postavy a jejich rozhovory, toť klasický problém českého filmu. 5/10 (26.03.2013)

Bonus: komentář doplněný o obrázky Jako mě Ondřej Malý málem stáhnul s sebou pod hladinu v Poutech, tak i tady se na mě nepěkně vyřádil. A nebylo to nějak nevinně, bez doteku – naopak mi svou zkušenou prackou hrábnul přímo do rozkroku. Ale ty ostatní dialogy ve filmu, to fakt bolelo... A to jsem (i když to jindy nedělám) před tím narychlo zhltl pár komentářů, takže už jsem na to šel s odhodláním dialogy moc neřešit. Dát to bez téhle průpravy, normálně bych z toho po dvaceti minutách odešel. Film poskládaný z působivých klipů, secvaknutých k sobě kancelářskými svorkami hrozných pindů, to bůhvíjaký zážitek opravdu nezaručuje. O nějakém dojení citů ani nemluvě. Ale už jen kvůli tomu bordelpapá, jakého si s gustem střihnul Ondřej Malý, to přece jen stojí za vidění.                    Jsem kvůli tomu poživačnýmu panchartovi málem zase začal kouřit... Křivák jeden božskej! Takže dávám nadhodnocené tři hvězdy (abych pak za to v jeho podniku dostal slevu :-) (28.03.2013)

I já měl dojem, že místo Jastrabana se tam objeví Roden. Bylo to opravdu jako jedna z epizodek Soukromých pastí byť dokonaleji podaná. Buď jsem byl ale unaven, nebo to na mne bylo z hledisky myšlenek Jolany hůře stravitelné, nevím. Nějak mi to nesedlo, ale nezastírám, že třeba kamera byla skvělá. Kdo ale jednoznačně vyčníval ze všech postav byl Ondřej Malý. Když jsem jej úplně poprvé viděl jako estébáka v Poutech, byl jsem doslova ohromen. Pak jsem náhodou viděl nějaký nekonečný seriál v Tv či co to bylo a on tam měl nějakou rádoby komediální roličku, kde se mi zdálo že přehrává a je trapný. Ovšem po tomhle filmu mne definitivně utvrdil, že když mu dá někdo zajímavou postavu a prostor, je to naprostej borec. Tady coby majitel bordelu neměl konkurenci. Zdá se, že role hajzlů a podivných týpků podává dokonale s bravůrou a to myslím bez jakýchkoliv urážek. Kdo ovšem herecky zcela selhal byl Hádek, jeho chlapecký projev měl své místo v Tmavomodrém světě, ale o jej užívá ve všech filmech a sem do scén z bordelu se fakt nehodil. Pane Chlupáčku jen tak dál. Tři náboje do bouchačky. * * * (12.01.2014)

Film, který jako celek žádá více pozornosti, soustředění (a občas i domýšlení) než je nejspíš běžný divák, navíc odrazený dost často mizernými dialogy, schopný a ochotný poskytnout. A i za předpokladu, že divák ochotný a schopný je, ještě automaticky neznamená, že film ocení. Jinými slovy film žádá příliš mnoho a na oplátku dává přinejlepším stejně jako si bere. Povýšení diváka na jakéhosi tvůrce, nebo-li "skladatele příběhového puzzle" je sice zajímavé, ale jen za předpokladu, že na hru tvůrců budete chtít přistoupit. Chybějící pevnější vedení děje ale nezaručuje, že se divákovi výsledná skládačka neroztříští mezi prsty, což ale nutně nemusí být jeho chyba. 50 % (02.04.2013)