Někdo klepe na dveře
Knock at the Cabin
Knock at the Cabin
Knock at the Cabin
VOD (4)
Obsahy(2)
Rodinná dovolenka na chate uprostred lesa, ďaleko od akejkoľvek civilizácie, začala dobre, až do momentu, kedy sa na prahu domu objavia ,,oni štyria“,. Vyzerajú ako členovia šialenej náboženskej sekty, ktorí sa snažia úbohým dovolenkárom vysvetliť, že svet, tak ako ho poznajú, sa skončí, ak ho nezachránia. V skutočnosti od nich nežiadajú nič zložité. Stačí, ak spomedzi seba vyberú jedného dobrovoľníka, ktorý sa obetuje pre spásu planéty. Znie to bláznivo, však? A keď k tomu pridáte skutočnosť, že štyria zvestovatelia sa správajú ako úplní blázni, ktorí sa okrem argumentov sem-tam uchýlia aj k násiliu, keď živo vykresľujú najrôznejšie apokalyptické vízie, je jasné, že každý, kto im uverí, musí byť rovnako bláznivý ako oni. No hoci spočiatku v členoch terorizovanej rodiny nie je ani semienko pochybností, udalosti postupne naberú taký spád, že otázka “Čo ak je to pravda?” je čoraz aktuálnejšia. Nájdu silu zvládnuť nemožné? Pokúsia sa oklamať osud? Alebo sa už aj z nich stávajú šialenci, ako samozvaní jazdci apokalypsy? Z týchto otázok behá mráz po chrbte. A pripravte sa na to, že z odpovedí vám bude ešte mrazivejšie. (Cinemart SK)
(viac)Recenzie (291)
Pověrčivému vyznavači tradičních hodnot Shyamalanovi došli nápady na pointy, tak se alespoň vyjadřuje ke složitějším sociálním tématům. Konkrétně k adopci rodičema stejného pohlaví. Dramaturgický záměr s divákem je tu jasný, jenomže aby fungoval, museli bychom silně prožívat závažnost home invasion situace (která je žánrově zábavná, ale nejde ji brát vážně) a nevěřit teorii útočníků (k čemu nemáme důvod, protože v tak bizarní konstelaci postav a navíc u Shyamalana je možné všechno). ()
„Ťuk, ťuk!“ „Kdo tam?“ „Tady Noční Šalamajn, more.“ „A co chceš, ty kluku pandžábská?“ „BAF!!!“ „… Aha, tak jako asi LEK, že jsi to ty, ale už to nedělej, víš, že ti to moc nejde! Co tam máš dál?“ „Inu, po sté přicházím zkusit resuscitovat svou dávno chcíplou kariéru, tentokrát s takovým urputným homobiblickým varováním o tom, že jestli nějací buzeranti okamžitě nezačnou páchat rituální sebevraždy, nastane konec světa.“ „Hm, hm, jako dobrý, vole, máš recht, koule a mile jsi jim to naandal, ale tebe asi omrzelo točit, co? Vždyť za tohle tě soudruzi z LGBT +DDPPP (Další Deviace, Psychické Poruchy a Parafilie) vykancelujou rychleji, než bys řekl „Svámípráhbhutána“, a nepomůže ti ani ten ukrutně angažovaný a zcela filantropický teplý Ježíš v závěru, homofobe zkurvený! I když, tadyhle Bludman to zase zjevně nepochopil a cáká. No, jestli jsou všichni bukanýři tak hloupí, možná to nakonec i přežiješ, a ještě tě i nechaj natočit další řadu Kvíresfolk. Téma vcelku milé, vole, takové mementivní a konzervativně nosné, po kterém možná i pár probuz(ň)enců zase usne, nicméně satanžel usne i většina heteroseksuálního publika, protože je to zase prázdně nabubřelá, krutě unylá až otravná, rádoby psychologicko – religiózní sračka bez pořádného děje i pointy. Čili celé poselství v prdeli. A to doslova! Takže namažte, nebo vlastně namaž, když jsi tu sám, a už mi s něčím takovým na chatu nikdy klepat nechoď, nebo příště pustím psy! Zjevně jsi kompletně vyhořelý, tak co kdyby ses na to už vysral a začal místo toho třeba sbírat barevné kovy? To ti určitě půjde!“. „Aby tě rakovyna sprala, ty vyjebany nevkusny rasystycki gadžo, a ať ťy Šiva zkrati kar na džaponskou delku!!!“ ()
Takový nedopečený Shyamalan. Ani na vteřinu jsem nepochyboval o tom, co se děje, což je dost možná ten největší problém. Kdyby se lépe budovala atmosféra nejistoty, byl by konec zajímavější a měl větší dopad. Takhle je to vlastně jen čekání na Godota. Nicméně v jednotlivostech silné. Shy pořád umí natočit skvělé dílčí momenty. Jen mu tentokrát citelně chybí prvek překvapení (krom "první oběti", to bylo nečekané), výraznější herci, lépe prokreslené postavy (hysterický manžel se možná chová logicky, ale jde o vrcholně nesympatický charakter) a obecně i o něco košatější struktura. Síla toho, co je zajímavé napoprvé, se logicky v opakujícím mustru vytrácí. Ale nenudil jsem se. Jen to bylo na Shye nečekaně přímočaré. Pokud to porovnám například s jím produkovaným Ďáblem, který si také vystačil s malým prostorem a počtem herců, to byla větší laskomina. ()
Globální katastrofa, náboženství, možnost svobodné volby. Některá z témat, jež Shyamalan akcentuje už po několikáté. Expozice, než divák pochopí, co se děje, je celkem nuda, nejlepší je prostřední část, kdy začíná mezi postavami ta nejlepší třenice a je to taky docela drsné. Konec není ani twist (a byl by fakt nerozum ho po panu režisérovi pořád žádat), ani nic filmařsky či citově silného. Znamení to holt nejsou. Škoda. ()
Jako člověk, který na poslední dva hojně kritizované Shyamalanovy filmy nijak nenadával, musím říct, že s Knock at the Cabin mě M. Night poměrně nasral. Zatímco Glass a Old byly sice v lecčems děravé a nepřesvědčivé, jejich koncepty mi přišly zajímavé a podnětné. Koncept Knock at the Cabin je oproti tomu úplně debilní. Asi by mě dost bavil uvěřitelně zpracovaný film s námětem, jak se lidé snaží přesvědčit jiné lidi o úplné kravině, a jak jsou tito lidé za určitých podmínek ochotní kravinám uvěřit, ale problém je, že Knock at the Cabin bych ve výsledku NEpopsal jako film s tímto námětem. A to proto, že na mě finále - evidentně narozdíl od některých jiných diváků - nepůsobí nejednoznačně. Působí na mě zcela jednoznačně, zcela jednoznačně idiotsky. PS: Ten film nemá typický shyamalanovský twist, anebo twist spočívá v tom, že ti čtyři pošuci jsou ***** ****** **********? Tak u toho jsem se fakt zasmál :D ()
Spíš než o napínavou podívanou šlo tvůrcům o psychologickou hru postavenou na dialozích a činech, ve které jde o to přesvědčit normálně smyšlející lidi o na první posleh absolutní kravině. Což o to, on by to byl i dobrý nápad, ale to si troufám říci, že by vše muselo být mnohem promakanější, herci měli být o level výš z hlediska svého umu a některé dialogy vyhodit a jiné mnohem věrohodněji působící dopsat. Opravdu, když mě o něčem tak absurdním jako je konec světa a to co msuím udělat, abych tomu zabánil přemlouvá potetovaná dvoumetrová brejlatá gorila se starostlivým výrazem medvídka pú, asi bych tam měl výtlem jak krávu. To už nemluvím o těch dalších tajtrlicích. Takže na tohle se měl film úplně vysrat a věnovat se divácky vděčnejšímu - konci světa. Není to špatně natočeno MNS pořád umí, stejně tak jako se pořád umí obsazovat do miniroliček, v některých scénách působil film zajímavě, ale snaha udělat všechno povrchně tzv na popcorn tady zabila docela hodně slibnej námět. ()
Čtveřice ozbrojených podivínů uvězní v chalupě dvojici manželů a jejich dceru a chce, aby se jeden z nich obětoval a zabránil nadcházející apokalypse. Začíná hra nervů, co když je ale konec světa skutečně blízko? M. Night Shyamalan vzal zajímavé téma a natočil zoufale nezajímavý film. Jeho novinka se pokouší hrát na nejistotu, nevysvětlovat a vyhýbat se jednoznačným pointám. Jenže díky tomu není napínavá, ale spíš nudná a rozvláčná. Pro režiséra další šlápnutí vedle, které je sice obstojně natočené, ale sledovat ho není příliš zábavné. Více zde. ()
Delší analyticko-teoretické (byli jste varováni!) pojednání, protože si to NĚKDO KLEPE NA DVEŘE dle mého zaslouží, byť opětovně platí, že tohle se bude líbit hlavně v Brně. ;)_____ Shyamalan byl díky několika svým dřívějším filmům přirovnáván k Hitchcockovi, čemuž sám napomáhal (veřejnými vyjádřeními, ale i zjevnými odkazy na úrovni citace konkrétních scén, hudebních parafrází, zprvu bezvýznamnými cameo rolemi...). Pokud se pominou dva větší studiové projekty, amerikanizovaného Inda od ŠESTÉHO SMYSLU dál více zajímala (myšlenková) hra s publikem, jíž se podřizovalo vše. Na rozdíl od britského barda, který hrál na diváctvo jako na piano za pomocí precizního vyprávění, kdy i ambivalentní a klamavé bylo na konec uvedeno na pravou míru - určující byla kauzalita, zatímco tahle adaptace románu Paula Trambley blbne kolem toho, zda korelace přece jenom nemůže znamenat kauzalitu. NĚKDO KLEPE NA DVEŘE evokuje hitchcocovky (např. svým omezením na lokaci jako záminku pro řadu nezvyklých filmařských voleb) a, i když jde o adaptaci, dřívější shyamalanoviny (např. možná globální katastrofa omezená na perspektivu jedné rodiny ala zdaleka nejomšelejší ZNAMENÍ, flashbacková struktura ala ZNAMENÍ, VYVOLENÝ a ROZPOLCENÝ)._____ Jedním podstatným se ovšem liší: zatímco předchozí "shyamalanoviny" byly filmy-skládačky (užívající alternativnějších a komplexních forem vyprávění), potažmo filmy-myšlenkové hry (kde si někdo pohrává s postavami a zároveň s publikem), tenhle je nesložitelná skládačka, respektive "nezesmyslnitelná" myšlenková hra (míněny jsou zde teoretické koncepty impossible mind-game/unsolvable puzzle films). Divácky musí být nezodpovězení na ústřední otázky, případně jenom zdánlivé zodpovězení a následné několikeré přepsání, nesmírně frustrující. Pokud nepřistoupíte na to, že kladení určitých schémat pro porozumění a nemožnost určit jedno převládající může být součástí hry: je to home invasion horor?, je to katastrofický film?, je to biblické podobenství?, je to tragická queer romance? - a který z těch rámců na konec zvolit, když ani jeden není uspokojivý, protože určující je ambivalence? (Nejenom na úrovni žánru, byl pouze příklad.) Je to ale paradoxně smysluplný krok, když se staví na tzv. trolley problem (vinou Nolana a spol. klišé v kinematografii, vycházející ze základů filozofie), což je neřešitelné eticko-morální dilema (zodpovídané v simplifikovaných nolanovkách). Pokud ambivalence VESNICE spočívala v tom, že utopická fikce může být udržitelná jenom prostřednictvím lži, ambivalence NĚKDO KLEPE NA DVOŘE spočívá v přiznání si racionální postavy, že je lepší víra v klam, i když spočívá ve zpochybnění dosavadního systému víry. Že jsou postavy jenom kobylky na paloučku, chytané a pozorované tvůrcem věřícím v optimističtější dětskou optiku, dá najevo už úvodní scéna._____ Pozdní tvorba Shyamalana má tak mnohem blíž konečné fázi kariéry Briana De Palmy, jehož brakování mistra napětí bylo pro svou přepálenost mnohdy zábavnější než přemýšlivější Shyalaman. Paralely mezi De Palmou a Shyamalanem nejsou jenom v nakládání s hitchcockovským odkazem a (v) rozporuplných přijetí, nýbrž i ve formální suverénnosti a okázalosti použitých postupů, zatímco se pracuje s a podvrací se divácká očekávání. U NĚKDO KLEPE NA DVEŘE se systematicky pracuje s nízkou hloubkou ostrosti, která vyjadřuje omezenou míru informovanosti té které postavy (příznačně se v průběhu a hlavně na konci promění), a tzv. blocking (významotvorné rozestavění postav, jejich umístění do společného anebo samostatného záběru, zatímco žánrové atrakce jsou umísťovány mimo obraz anebo jsou ponechány v elipse, případně potěcha z nich je narušena záběrem z ptačí perspektivy či posílením subjektivizace u záporné postavy, a tudíž napojení na ni). Vůbec je pozoruhodné, jak se chytře vyjadřuje omezenost perspektivy, a tudíž i nabídnutých výkladových schémat, u každé postavy, plus se znejasňuje cokoliv subjektivního (mentální projekce budoucího dění byla čí?, vzpomínkové pasáže náleží komu, když začnou u jedné a skončí u jiné postavy?, proč do hudební stopy byly zakomponovány zvukové efekty, které byly připsány otřesu mozku jedné postavy? atd.). Za mě je tohle slabší než ČAS (hrátky se žánry a radikální změny tónů mi tam přišly inspirativnější), ale lepší než přeceňovaná tezovitá ZNAMENÍ - a v kontextu Shyamalanovy filmografie je to pozoruhodné už svým příklonem k nesložitelným skládačkám. Žádný návrat do formy, jak tvrdily některé zahraniční recenze, nýbrž změna formy! () (menej) (viac)
Chybeli tomu koule ()
„AŤ UŽ SVĚT SKONČÍ, NEBO NE, JE V RUKÁCH VÁS TŘECH!…“ Další film, ve kterým s váma Shy bude hrát hru „na čuráka“. Tentokrát to má solidní psychologickej rozměr, ale jak je u něj teďka zvykem, šílenství (divákovo) se nedostaví. Knižní předloha by mohla bejt zajímavá, tak mě napadá, jak by to dopadlo v režii někoho jinýho…Zpracováním je to takovej „Pozemšťan“, takže vykecávací divadlo, tady s trochou násilí. Místy fajn, ale jako celek průměr. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „The Cabin at the End of the World“, kterou v roce 2018 napsal Paul G. Tremblay, neznám. 2.) Napadlo mě, jak asi vypadaj čtyři jezdci apokalypsy. /// Thx za titule „saurix“. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** ()
Psychologické drama..... levný film se 7 herci v jednom pokoji.... Televize má hlavní roli.... ()
Shyamalan má nejlepší roky už za sebou a jeho další novinka je jen průměrnou podívanou. Knock at the cabin je spíše psychologickým Drama/Thrillerem, než hororem, který však postrádá tah na bránu, nedává moc smysl, chybí pořádný zvrat a násilí se zdržuje. První půl hodinka je celkem fajn. Má to nádech Home Invasionu, kde 4 ozbrojení lidé se snaží přepadnout 2 muže a holčičku a přichází s nepěknou nabídkou alá Sofiina Volba. Dave Bautista se do role vžil slušně a je na filmu asi to nejzajímavější. Zaujmou i katastrofy v televizi, což je jediná akčnější a zajímavější vložka. Průběh filmu je však velmi vlažný a pomalý, když dojde na vraždu, tak je mimo záběr, psychologie postav zde není vykreslena důsledně, tak aby to s divákem zamávalo a celé to bohužel nedává moc smysl bez pořádného Shyamalanovského Twistu. Atmosféra mě taky příliš nezaujala, napětí tu chybí taktéž, nenacházím tu moc superlativ proč někomu Knock at the Cabin doporučit. 5/10. ()
Spoiler. Skvelý triler s podmanivým Bautistom (ale vlastne všetci boli super). Keďže Shyovu tvorbu sledujem od konca 9O. rokov, tak sa vždy teším na záver, keďže viem, že tvorca má dar prekvapovať a prichádzať so scénami, ktoré všetko obrátia hore hlavou a vy cítite potrebu pozrieť si dané filmy ešte raz, lebo ich po šokujúcich pointách vnímate z iného uhla. Tu sa prekvapivo nekoná žiadny šokujúci finálny twist. Dokonca by sa dalo povedať, že najšokujúcejšie na tomto filme je, že nie je vôbec šokujúci a skončí sa presne tak, ako sa celý čas hovorí, že skončí (!). Ale nielenže mi to vôbec nevadilo, ale ešte som si to užil. Prostredie chaty uprostred lesov veľmi pekné, viaceré scény znepokojivé a ťažko zabudnuteľné. ()
Jako dvacetiminutová epizoda "Krajních mezí" by to možná byl docela působivý zážitek. Jako stominutový film je to značně nudné a neodůvodňující svou existenci. Shyamalan se zřejmě domnívá, že se v jeho díle skrývá nějaká sofistikovanost a docela by mě zajímalo jaká, protože já ji tam nenašel. ()
U mňa pocitovo podobné ako režisérov Split, akurát bez výraznejšieho herca, ktorý by to celé ťahal. Počas pozerania som neustále rozmýšlal, či sa mi to vlastne páči alebo nie, pričom som neprišiel k jednoznačnému záveru ani po skončení, ktoré bolo na Shyamalana úplne lightové. To je vlastne aj najväčšou slabinou tohto filmu, pretože človek od toho proste kvôli režisérovmu renomé vyžaduje niečo viac a ničoho velkolepého sa nedočká. ()
Takže po Znamení tady máme Zjevení.. 1990s lenses pro look oldschoolového thrilleru tomu sluší náramně, ale s dírami v logice a nesplněnými nároky na atmosféru už je to v Shyamalanově klasickém rodinném dramatu o víře nejen v Boha horší. Twist? Jen pro čtenáře Tremblayovi předlohy, jinak je největším twistem to, že žádný nepřijde. Pokud jsou nějaké spekulace ohledně identit postav, také Dave Bautista určitě nebyl Hlad.. ()
Výborné queer drama, ale horor nebo snad katastrofický film? To zůstalo někde na půl cesty. ()
Paráda. Jak jsem očekával, znovu se projevila má posedlost, díky níž si nekriticky užiju většinu filmů, které přede mě Shyamalanova chorá mysl předhodí. I když běžně vesele nadávám na to, jak jsou tvůrci leniví a nevysvětlují pozadí událostí, tady mi to je jedno. Opět. Protože když mi klepe na dveře nový počin tohoto šíleného Inda, ztrácím nad sebou kontrolu. A ani k tomu nepotřebuji žádné převratné zvraty, které tady prakticky nenajdete. Neumím si to racionálně vysvětlit, ale prostě se bavím... Knock at the Cabin má přitom myšlenkově nejblíže asi k The Happening, kterému sice v „zábavnosti" konkurovat nedokáže, ale na druhou stranu nestíhá na tak malém prostoru udělat tolik logických bot. Závěr sice může být pro mnohé neuspokojivý a plně to respektuji, ale ano. Já chci další nášup... ()
M. Night Shyamalan jednou za čas napne síly, aby dal vzpomenout na to, že byl kdysi sakra obletovaným a sakra respektovaným tvůrcem. A ač je pro řadu diváků v posledních letech spíš sprostým slovem, pořád dokáže strhnout – třeba s Rozpolceným nebo s nízkorozpočtovým The Visit, ve kterém dovedl found footage koncept téměř k dokonalosti. Jeho nejnovější kus je zase o nápadu. Stejně jako o atmosféře, o nejistotě, o tom, co má přijít. Homosexuální pár, jejich adoptovaná dcerka a relax u jezera. Do chaty odříznuté od civilizace se ovšem hodlají dostat čtyři „ozbrojení“ podivíni v čele s klidným obrýlovaným obrem Davem Bautistou. Jsou přátelští, ale zároveň děsiví. A hlavně mají ulítlou prosbu: jeden člen rodiny se má dobrovolně přihlásit o to, že zemře rukou zbývajících dvou, a zabrání tak konci světa. Jenže zatímco první půlhodinka je fajn (ač je to tentokrát i vizuálně mdlé), zbytek se mění v prázdný dialogový průměr, kterému navíc chybí nějaká pointa. Na poplácání po rameni to tentokrát není, ale stejně mě bude zase za nějaký ten pátek zajímat, s čím dalším Shyamalan přišel. ()
Súvisiace novinky
M. Night Shyamalan zažívá malý comeback
Jakkoli to po tragické sérii ještě tragičtějších filmů Stalo se (2008), Poslední vládce větru (2010) a Po zániku Země (2013) nevypadalo, známý režisér M. Night Shyamalan (Šestý smysl, Vyvolený) přece… (viac)
4/10 | Tak jako hlavní postavy nejnovějšího Shyamalanova počinu je potřeba se postavit neúprosné realitě statečně čelem:-). Přiznejme si to, Shyamalan má dobu své největší slávy, ve které zásoboval diváky jedním parádním hitem za druhým a druhým za třetím (pravda, pak už to začalo jít pomalu z kopce:-)), už dávno za sebou a už spousty let se jeho kariéra podobá filmové ruletě, tzn. celkem slušné žánrové záležitosti pravidelně střídá s vyloženě marnými pokusy, přičemž záchranné lano spočívá jen v tom, že dokáže rozpočet svých projektů držet pečlivě na uzdě. S aktuální historkou o obyčejné rodince, která se na své dovolené, trávené v chatě uprostřed lesů, střetne s neobyčejnou skupinkou nezvaných návštěvníků bohužel ani tentokrát nevystoupil ze svého letitého stínu a naopak znovu potvrdil, že svou formu skutečně ztratil už dávno a lepší to v jeho případě asi už nikdy nebude (podobně je na tom třeba Smith). | Přestože se tady Shyamalan rozhodl opět převyprávět původní dílo jiného autora a znovu tak nenatočil film podle svého vlastního scénáře, premisa příběhu, alespoň na papíře, působila docela zajímavě a přesně v jeho stylu a to až do takové míry, jako by byl sám Shyamalan autorem knižní předlohy (takže asi není velkým překvapením, že jej kniha zaujala a rozhodl se ji zadaptovat do filmové podoby). Současně pak trailer vypadal vcelku nadějně a jistý příslib příjemného diváckého zážitku zde přece jen byl. Nicméně poučen z předchozích mistrových nezdarů (zvláště mizerné Old minule bylo nemalým varováním) jsem od filmu raději předem nic moc vydařeného neočekával a jak se po zhlédnutí filmu ukázalo, dobře jsem udělal:-). | Samotnou předlohu sice neznám, ale podle prosté synopse na wiki pravděpodobně nejde o nic zázračného, respektive děj knihy nepůsobí nijak objevně, přesto se může pyšnit jedním silným příběhovým prvkem, který by jistě šlo ve filmu po emocionální stránce skvěle vytěžit (tragická smrt adoptovaného dítěte) a průběžně budovanou nejistotou jak vlastních postav, tak pochopitelně čtenářů, zda jsou apokalyptické vize nezvaných návštěvníků jen výplodem jejich choré mysli, davovou psychózou, předem připraveným představením, nebo skutečnou neblahou předzvěstí věcí příštích, což se následně odráží v otevřeném závěru knihy, ve kterém autor akcentuje prvek rodiny (ve stylu "spolu v dobrém i ve zlém až do úplného konce, ať už bude jakýkoliv"). Shyamalan se ve filmu od předlohy dějově odklání (což by ani tak nevadilo) a na obě skutečnosti zcela rezignuje (což už vadí, protože není schopen přijít s čímkoliv jiným a pokud možno lepším). | Nejen, že v podstatě všechny přítomné postavy nedokážou upoutat divákovu pozornost nad rámec své jednorozměrné škatulky a příslušnou smrt kterékoliv z nich nezvládá Shyamalan divákovi patřičným způsobem emocionálně prodat (a jejich odchody ze scény tak vyznívají jako odškrtávání položek z nákupního seznamu), ale navíc se ani neobtěžuje diváka držet alespoň v minimální míře napětí stran budoucího vývoje událostí a podstaty zdejšího problému. Během děje se odehraje přesně to, co postavy předesílají, že se dříve nebo později stane a ukáže se, že povedená čtveřice proroků apokalypsy měla od začátku pravdu a hlavní postavy sledují konec světa v přímém přenosu, jak dokládá doslovné finále, se kterým Shyamalan nakonec vyrukuje. O tom, jak skupinka vizionářů přišla na celý koncept "vypravíme se do chaty uprostřed lesů a kdokoliv v ní přebývá se musí dobrovolně obětovat, čímž se zabrání konci světa", když celý děj titulní partnerskou dvojici spravují jen o osudových následcích, které nedodržení tohoto sofistikovaného postupu zapříčiní, samozřejmě během filmu nepadne ani slovo (asi protože záhada a tajemství nebo co). | Stran samotného zpracování filmu se, po vzoru vizí samozvaného kvarteta proroků apokalypsy, také žádné pozitivní zprávy nekonají. Nějaká skutečně tísnivá nebo napínavá atmosféra bohužel není na pořadu dne a na opravdu dramatické, dojemné, strašidelné, smutné, humorné, akční nebo emočně vypjaté momenty tady divák prakticky nenarazí. Shyamalan se po celý čas filmu nachází v režimu autopilota a příliš tomu nepomáhá ani podivné tvůrčí rozhodnutí, týkající se vedení kamery směrem k místnímu hereckému osazenstvu. Neustálé sledování tváře herců z bezprostřední blízkosti a jejich proklamace předepsaných textů přímo do kamery asi měly u diváků vyvolávat silnější pocity imerze a citové angažovanosti, ale svým inscenačním provedením působí jednak divadelně ochotnicky a jednak malinko směšně, přičemž s postupným nárůstem jejich výskytu v ději i více a více otravně. S close-up záběry se musí umět pracovat a pak mohou být ve filmu velkým přínosem, v opačném případě to dopadne jako zde (ne, další Leone se z Shyamalana fakt nestane:-)). | Shyamalan sem tam předvede slušnou znepokojivě pozvolnou kamerovou jízdu, Bautista se očividně snaží, seč mu jeho herecké síly stačí (s podobným materiálem v ruce by pravděpodobně nesvedl nic výrazně lepšího ani někdo mnohem herecky zkušenější nebo schopnější) a retro stylizace studiového loga a úvodních titulků se docela povedla, ale to je asi tak vše. Zbytek je velký, špatný, případně ještě horší. Tentokrát to (opět) nevyšlo, nezbývá tak, než se těšit na příště a (opět) doufat, že bude štěstí ve filmové ruletě zase pro jednou stát na Shyamalanově straně. | PeZet () (menej) (viac)