Někdo klepe na dveře
Knock at the Cabin
Knock at the Cabin
Knock at the Cabin
VOD (3)
Obsahy(2)
Rodinná dovolenka na chate uprostred lesa, ďaleko od akejkoľvek civilizácie, začala dobre, až do momentu, kedy sa na prahu domu objavia ,,oni štyria“,. Vyzerajú ako členovia šialenej náboženskej sekty, ktorí sa snažia úbohým dovolenkárom vysvetliť, že svet, tak ako ho poznajú, sa skončí, ak ho nezachránia. V skutočnosti od nich nežiadajú nič zložité. Stačí, ak spomedzi seba vyberú jedného dobrovoľníka, ktorý sa obetuje pre spásu planéty. Znie to bláznivo, však? A keď k tomu pridáte skutočnosť, že štyria zvestovatelia sa správajú ako úplní blázni, ktorí sa okrem argumentov sem-tam uchýlia aj k násiliu, keď živo vykresľujú najrôznejšie apokalyptické vízie, je jasné, že každý, kto im uverí, musí byť rovnako bláznivý ako oni. No hoci spočiatku v členoch terorizovanej rodiny nie je ani semienko pochybností, udalosti postupne naberú taký spád, že otázka “Čo ak je to pravda?” je čoraz aktuálnejšia. Nájdu silu zvládnuť nemožné? Pokúsia sa oklamať osud? Alebo sa už aj z nich stávajú šialenci, ako samozvaní jazdci apokalypsy? Z týchto otázok behá mráz po chrbte. A pripravte sa na to, že z odpovedí vám bude ešte mrazivejšie. (CinemArt SK)
(viac)Videá (2)
Recenzie (290)
Už od zbierania kobyliek a vtrhnutie do domu som vedel, že Knock at the Cabin mi fantasticky sadne. Netreba však čakať klasický home invasion horor, ale skôr psychologický triler s prvkami hororu. A také ja rozhodne môžem. Film sa v ničom nezdržiava a ide priamo k veci. Hrdinovia aj diváci sú rýchlo konfrontovaní s posolstvom štvorice a atmosféra sa po každom zapnutí televízie stupňuje. Bautista bol na prekvapenie skutočne dobrý a prajem mu, aby sa ako bývalý wrestler na rozdiel od Johna Cenu a The Rocka vydal inou cestou, tak, ako si želá. Palec dole dávam za občasné flashbacky, ktoré mi prišli nadbytočné. Trochu ma mrzel aj záver, ktorý som očakával. Nebol zlý, ale v žiadnom ohľade ma neprekvapil. ()
Paráda. Jak jsem očekával, znovu se projevila má posedlost, díky níž si nekriticky užiju většinu filmů, které přede mě Shyamalanova chorá mysl předhodí. I když běžně vesele nadávám na to, jak jsou tvůrci leniví a nevysvětlují pozadí událostí, tady mi to je jedno. Opět. Protože když mi klepe na dveře nový počin tohoto šíleného Inda, ztrácím nad sebou kontrolu. A ani k tomu nepotřebuji žádné převratné zvraty, které tady prakticky nenajdete. Neumím si to racionálně vysvětlit, ale prostě se bavím... Knock at the Cabin má přitom myšlenkově nejblíže asi k The Happening, kterému sice v „zábavnosti" konkurovat nedokáže, ale na druhou stranu nestíhá na tak malém prostoru udělat tolik logických bot. Závěr sice může být pro mnohé neuspokojivý a plně to respektuji, ale ano. Já chci další nášup... ()
Krásně originální námět v poměrně slušném zpracování. Problém vidím snad jen v tom, že ta hra věřte/nevěřte na diváka úplně nefunguje když to má v ruce právě Shyamalan, který by skutečně překvapil snad jen ve chvíli kdyby to vypointoval opačným směrem (což ale musí být asi každému jasné, že se nestane). ()
Shyamalan se vrací! Jak bývalo jeho dobrým zvykem, předkládá neotřelý film. Režijně naprosto brilantní snímek si pohrává s divákem a nabízí mu spoustu možností, jak si film užít. Není rozkročen mezi zdánlivě neslučitelnými žánry, on je rovnou nabízí tak, aby si každý divák mohl vybrat dominantní žánr dle svého gusta. Je libo horor, mystery, katastrofický, romantický, poetický, krimi, drama, nebo podobenství? ()
Galéria (22)
Zaujímavosti (15)
- Po filme Udalosť (2008) je to druhý film M. Nighta Shyamalana s ratingom R a zároveň jeho prvý film s ratingom R za vulgarizmy a násilie. (molcan2)
- Po filme Vyvolený (2000) je toto druhý film M. Night Shyamalana, ktorý bol nakrútený v Panavision (anamorfne). (molcan2)
- Režisér M. Night Shyamalan si ve svém filmu neodpustil vlastní cameo. Můžeme ho zahlédnout v teleshopping reklamě na fritovací hrnec, který je prezentován jako ideální na smažené kuře. (Muffino)
Súvisiace novinky
M. Night Shyamalan zažívá malý comeback
Jakkoli to po tragické sérii ještě tragičtějších filmů Stalo se (2008), Poslední vládce větru (2010) a Po zániku Země (2013) nevypadalo, známý režisér M. Night Shyamalan (Šestý smysl, Vyvolený) přece… (viac)
Delší analyticko-teoretické (byli jste varováni!) pojednání, protože si to NĚKDO KLEPE NA DVEŘE dle mého zaslouží, byť opětovně platí, že tohle se bude líbit hlavně v Brně. ;)_____ Shyamalan byl díky několika svým dřívějším filmům přirovnáván k Hitchcockovi, čemuž sám napomáhal (veřejnými vyjádřeními, ale i zjevnými odkazy na úrovni citace konkrétních scén, hudebních parafrází, zprvu bezvýznamnými cameo rolemi...). Pokud se pominou dva větší studiové projekty, amerikanizovaného Inda od ŠESTÉHO SMYSLU dál více zajímala (myšlenková) hra s publikem, jíž se podřizovalo vše. Na rozdíl od britského barda, který hrál na diváctvo jako na piano za pomocí precizního vyprávění, kdy i ambivalentní a klamavé bylo na konec uvedeno na pravou míru - určující byla kauzalita, zatímco tahle adaptace románu Paula Trambley blbne kolem toho, zda korelace přece jenom nemůže znamenat kauzalitu. NĚKDO KLEPE NA DVEŘE evokuje hitchcocovky (např. svým omezením na lokaci jako záminku pro řadu nezvyklých filmařských voleb) a, i když jde o adaptaci, dřívější shyamalanoviny (např. možná globální katastrofa omezená na perspektivu jedné rodiny ala zdaleka nejomšelejší ZNAMENÍ, flashbacková struktura ala ZNAMENÍ, VYVOLENÝ a ROZPOLCENÝ)._____ Jedním podstatným se ovšem liší: zatímco předchozí "shyamalanoviny" byly filmy-skládačky (užívající alternativnějších a komplexních forem vyprávění), potažmo filmy-myšlenkové hry (kde si někdo pohrává s postavami a zároveň s publikem), tenhle je nesložitelná skládačka, respektive "nezesmyslnitelná" myšlenková hra (míněny jsou zde teoretické koncepty impossible mind-game/unsolvable puzzle films). Divácky musí být nezodpovězení na ústřední otázky, případně jenom zdánlivé zodpovězení a následné několikeré přepsání, nesmírně frustrující. Pokud nepřistoupíte na to, že kladení určitých schémat pro porozumění a nemožnost určit jedno převládající může být součástí hry: je to home invasion horor?, je to katastrofický film?, je to biblické podobenství?, je to tragická queer romance? - a který z těch rámců na konec zvolit, když ani jeden není uspokojivý, protože určující je ambivalence? (Nejenom na úrovni žánru, byl pouze příklad.) Je to ale paradoxně smysluplný krok, když se staví na tzv. trolley problem (vinou Nolana a spol. klišé v kinematografii, vycházející ze základů filozofie), což je neřešitelné eticko-morální dilema (zodpovídané v simplifikovaných nolanovkách). Pokud ambivalence VESNICE spočívala v tom, že utopická fikce může být udržitelná jenom prostřednictvím lži, ambivalence NĚKDO KLEPE NA DVOŘE spočívá v přiznání si racionální postavy, že je lepší víra v klam, i když spočívá ve zpochybnění dosavadního systému víry. Že jsou postavy jenom kobylky na paloučku, chytané a pozorované tvůrcem věřícím v optimističtější dětskou optiku, dá najevo už úvodní scéna._____ Pozdní tvorba Shyamalana má tak mnohem blíž konečné fázi kariéry Briana De Palmy, jehož brakování mistra napětí bylo pro svou přepálenost mnohdy zábavnější než přemýšlivější Shyalaman. Paralely mezi De Palmou a Shyamalanem nejsou jenom v nakládání s hitchcockovským odkazem a (v) rozporuplných přijetí, nýbrž i ve formální suverénnosti a okázalosti použitých postupů, zatímco se pracuje s a podvrací se divácká očekávání. U NĚKDO KLEPE NA DVEŘE se systematicky pracuje s nízkou hloubkou ostrosti, která vyjadřuje omezenou míru informovanosti té které postavy (příznačně se v průběhu a hlavně na konci promění), a tzv. blocking (významotvorné rozestavění postav, jejich umístění do společného anebo samostatného záběru, zatímco žánrové atrakce jsou umísťovány mimo obraz anebo jsou ponechány v elipse, případně potěcha z nich je narušena záběrem z ptačí perspektivy či posílením subjektivizace u záporné postavy, a tudíž napojení na ni). Vůbec je pozoruhodné, jak se chytře vyjadřuje omezenost perspektivy, a tudíž i nabídnutých výkladových schémat, u každé postavy, plus se znejasňuje cokoliv subjektivního (mentální projekce budoucího dění byla čí?, vzpomínkové pasáže náleží komu, když začnou u jedné a skončí u jiné postavy?, proč do hudební stopy byly zakomponovány zvukové efekty, které byly připsány otřesu mozku jedné postavy? atd.). Za mě je tohle slabší než ČAS (hrátky se žánry a radikální změny tónů mi tam přišly inspirativnější), ale lepší než přeceňovaná tezovitá ZNAMENÍ - a v kontextu Shyamalanovy filmografie je to pozoruhodné už svým příklonem k nesložitelným skládačkám. Žádný návrat do formy, jak tvrdily některé zahraniční recenze, nýbrž změna formy! () (menej) (viac)