Oppenheimer
Oppenheimer
Oppenheimer
Réžia:
Christopher NolanScenár:
Christopher NolanKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Ludwig GöranssonHrajú:
Cillian Murphy, Matt Damon, Robert Downey Jr., Emily Blunt, Florence Pugh, Josh Hartnett, Casey Affleck, Rami Malek, Kenneth Branagh, Tom Conti, Benny Safdie (viac)VOD (4)
Obsahy(2)
V čase, keď Druhá svetová vojna ešte vyzerala nerozhodne, sa na diaľku odohrával dramatický súboj medzi Spojenými štátmi a Nemeckom o to, kto prvý zostrojí atómovú bombu a získa tak rozhodujúcu prevahu nad nepriateľom. V Amerike bol tento tajný výskum známy ako Projekt Manhattan a jedným z jeho kľúčových aktérov bol astrofyzik Robert Oppenheimer. Pod obrovským časovým tlakom sa spolu s tímom ďalších vedcov snažil zostrojiť vynález, ktorý mal potenciál zničiť svet. Bez jeho včasného dokončenia by sa ten istý svet nedal zachrániť… (Cinemart SK)
(viac)Recenzie (1 333)
No, nečekal jsem zádný zázrak a na to, že Nolan už rezignoval na nějaké vyprávění příběhu, už jsem také zvyklý. Některé scény mě bavily, třeba první zkouška v Los Alamos, jen to zkrátka nedrželo pohromadě. Samoúčelné použití černobílého obrazu a prostřihy na výbuchy (já vím, nějak se ten IMAX obhájit musí) tomu také nepomohly. ()
Moc dlogi ()
[3,5*] "They won't fear it until they understand it, and they won't understand it until they've used it." Christopher Nolan rozohráva svoju typickú hru s divákom, pre ktorú ho priam zbožňujú celé masy priaznivcov. Ja k nim však nepatrím a hoci si režiséra vážim ako vizionára, čo má filmárske remeslo v malíčku (nenakrútil prakticky ani jediný slabší, či priemerný film), jeho štýl mi nikdy dokonale nesedel (s výnimkou skvelého Interstellaru a výborného Mementa). Inak to nie je ani v prípade tohto nesporne kvalitného filmu, ktorého poriadne spletitý príbeh rozprávaný v niekoľkých časových rovinách sa tvári sofistikovanejšie, než akým naozaj je. Priznávam, že som sa v tom množstve postáv a súvislostí občas trochu strácal, ale na druhej strane som ani nemal dostatočnú motiváciu hlboko sa do diania ponoriť, keďže až príliš veľa času je venované procesom (hoci aj pútavo stvárnených) a politikárčeniu a film je na môj vkus hrozne urozprávaný. Navyše ho z môjho pohľadu ťahá dolu hudba Ludwiga Göranssona (mám pocit, že ten chlapík sa márne snaží byť niečo ako Hans Zimner), ktorá je dosť nevhodne zasadená, neustále hučí, až svojou predimenzovanosťou začína časom otravovať. K hereckému obsadeniu však nemám ani najmenšie výhrady, z množstva výborných hercov vyzdvihnem hlavne Cilliana Murphyho (Robert Oppenheimer), Matta Damona (Leslie Groves), Emily Blunt (Kitty Oppenheimer) a Florence Pugh (Jean Tatlock). Budem určite potrebovať ďalšie pozretie, aby som pochopil všetky súvislosti a dokázal si na film utvoriť lepší názor. "Since nobody really knows what they said to each other that day, is it possible they didn't talk about you at all? Is it possible they spoke about something, uh... more important?" ()
Další dílo vizionářského mistra Christophera Nolana, které se ovšem strašně špatně hodnotí a strašně špatně popisuje. Připomínalo mi to něco mezi Interstellaerem a Schindlerovým seznamem, ale je to ještě osudovější a závoveň to vyvolává víc otázek než odpovědí. Začátek je takové to životopisné drama J. Roberta Oppenheimera, kterého bravůrně ztvárnil Cilian Murphy, a kterého líčí jako obyčejného člověka se svými běžnými problémy, jenžekdo tuší, ví, že (jak bylo ve filmu několikrát zmíněno), Oppenheimer je pravděpodobně nejdůležitější člověk, jaký kdy žil a nikdo jiný, než tvůrce atomové bomby - respektive vedoucí projektu Manhattan (docela příhodně vystudoval i Jesus College, mimo jiné). V další hodině se dostaneme k samotnému vzniku A-BOMB a zde se Nolan skutečně předvedl, naprosto neuveřitelný zvuk, hudba a samotný testovací výbuch je prostě úchvatný - ovšem mrazivě úchvatný... A v poslední hodině, která se tedy dala zkrátit na polovinu ( to by ale nebyl Nolan) dochází k výčitkám a zároveň z obvinění z prokomunistických názorů... Toliko fakta, co se týče percepce, řekl bych že se jedná o nejzajímavější film snad v celé historii kinematografie, přesto ale nebude asi mým nejoblíbenějším- už protože Interstellar, Avatar, a Lord of the Rings... Filmařsky je to tedy nejvíce podobné Prvnímu člověku. O důležitosti filmu svědčí i fakt, že tu hraje opravdu neuvěřitelná plejáda hvězd, včetně mých oblíbených Emily Blunt a Matta Damona - chybí snad jen Leonardo DiCaprio a Natalie Portman.. Na jedné straně film roku (hodně mě štve, že v Brně nemáme IMAX), na druhé straně pochopím, když to někoho neosloví (čti nepochopí osudovost filmu a následky projektu Manhattan).. Pokud budou Oscary, budou naprosto zasloužené, pokud nebudou i tak bude J. Robert Oppenheimer nejdůležitěšjí člověk, co kdy žil, nebo to byl Ježíš, nebo snad nakonec Christopher Nolan?! Viděno v kině Velký špalíček..2D (eng.)...100% ()
3hodinové mistrovské dílo. ()
Wow.. tohle musim vstrebavat chvili.. ()
Můj oblíbenec Christopher Nolan se svým novým počinem Oppenheimer opět předvedl audiovizuální působivé dílo, které by rozhodně mělo být shlédnuto v kině, aby si divák mohl vychutnat efekt tohoto snímku plnými doušky. Jednotlivé obrazy a pro Nolana tolik typický sound design nechají diváka proniknout hluboko do psychiky Roberta Oppenheimera, kterého opravdu mistrně ztvárňuje Cillian Murphy. Za jediné minus považuji určitou vleklost a zdlouhavost některých zejména dialogových pasáží, kdy mám jako divák pocit, že se snímek neustále rozjíždí, ale nedokáže udržet napětí. Ohromné množství jmen a postav mizí stejně rychle, jako se objevili, což přispívá k tomu, že se ne každý divák do světa Oppenheimera pořádně dostane. V mém případě se to však podařilo a snímek mě dokázal na těch správných místech rozesmát, vyvolal ve mně nepříjemné pocity i strach. Každý, kdo se cítí na tuto emocionální jízdu na horské dráze, by si tento temný životopisný thriller o americkém Prométheovi neměl nechat ujít. ()
Moje vědomosti o Oppenheimerovi a vzniku atomové bomby byly před shlédnutím zcela minimální a film, který Nolan natočil není úplně běžnou biografií (což od něj asi nikdo ani nečekal), takže jsem se místy, obzvlášť ve třetím "výslechovém" dějství, trochu ztrácel. Ale zároveň má v sobě film díky Nolanově filmařskému mistrovství, dokonalé Göranssonově hudbě a Murphyho znepokojivě přesvědčivému výkonu od začátku natolik vtahující, pohlcující sílu, že jsem ani na chvíli neměl pocit, jako že má pozornost začíná opadat - ztrácel jsem se ve filmu, ale film neztrácel mě. Protože tohle je popravdě film, ve kterém bych se aspoň trochu ztrácet měl, jinak by to musela být ta nejzjednodušenější možná verze tohoto příběhu, a to nikdo nechce. Možná mě film dokonce přinutí si některé souvislosti do příště dohledat, abych z něj dostal ještě víc. Tenet měl taky něco do sebe, ale těší mě, že se tentokrát Nolan vydal úplně jiným směrem... I když trochu si s tím časem samozřejmě zase pohrát musel. Prozatím 9/10 ()
Mushroom Cloud Atlas – jeden z nejpomajelších blockbusterů poslední doby těžce doplatil na olbřímí hype před uvedením do kin a domnělou rivalitu s letošní Barbie. Lidé včetně mne čekali kdovíco, přičemž část z nich přesvědčila sebe samé, že nějaké kdovíco doopravdy viděli. Ale je-li tím, co mne nejvíce udivilo, skutečnost, že jsem nepoznal Florence Pugh (pravda, nebylo snadné se soustředit právě na její obličej), něco zde selhalo. Celá ta plejáda špičkových herců zde funguje pouze jako taková anekdota vedoucí k otevření Wikipedie, IMDb a následnému sebevzdělávání se a zkoumání, jak si tvůrci poradili s jejich příběhem a podobou. Taková silnější osmdesátka tento film pořád je, jenom jsem nepřišel na jediný důvod, proč na to jít znovu a tentokrát do IMAX sálu. EDIT 28. 7. 2023: Nakonec jsem do IMAX sálu zašel. A pro naprostou mánii, jakou film vyvolal, bylo místo jenom v první řadě. Úplně jako v tom meme. IMAX tomu dodá pocit větší epičnosti. Nejenom pro samou velikost plátna a sílu zvuku, ale i pro měnící se poměr stran obrazu dle dané scény. Většina exteriérových záběrů zaplní celé plátno, tj. pocitově dominantním rozměrem je vertikála a člověk je ohromen výškou záběru, čemuž na rozdíl od běžného plátna vydatně pomáhá hřmotná a přesto minimalistická hudba. Dialogy a interiéry mají naopak širokoúhlý formát, v němž více vyniknou detailní záběry na (nejen) obličeje herců a hereček – a tyto jsou velmi nemilosrdné. Celkové hodnocení filmu IMAXový zážitek nijak nepozvedl, ale uznávám, že natočit Oppenhaimera na 70mm film nebyla (na rozdíl od Osmi hrozných) vůbec kravina. Pořád je to ale „jen“ lepší osmdesátka. ()
Přiznám se, že tohle bylo jedno z největších škvaření se v kožené sedačce po dobu uctihodných 3 hodin a to chtěj za tu sedačku ?vip příplatek? Za přispění obsáhlého životopisu Roberta O. jeho vášni nejen k jaderné fyzice, ale i k ženám, šíleného výslechu z politickým a idealistickým přesahem a konečně očekávanému testu Trinity bylo po dosažení rázové vlny, cca 40sekund, absolutně vymalováno v sále. Oppenheimer s týmem navždy změnili privilegovanost USA, kterou vícero zemí zbraňově dohnalo, abychom se mohli navzájem odstrašit než někomu zase mrdne a zmáčkne to červené tlačítko. K další projekci se bude hodit si osvěžit historii z wikipédie okolo jaderné a politické sestavy tehdejší USA a tří hodinový spektátl si vklidu rozdělit na vícero času. V kině to je i přes zvukovou a obrazovou nálož hodně upovídané a unavující z nepřeberného množství informací, které na vás Nolan chrlí. 80% J.R.Oppenheimer ´´šance k zapálení zemské atmosféry se blíží k nule´´ Albert Einstein „Nejsem si jistý, jakými zbraněmi se bude válčit ve Třetí světové válce, ale v té Čtvrté se bude bojovat klacky a kamením.´´ ()
Dávám pět hvězd v kategorii hollywoodských velkofilmů, se vším co to znamená. I když ta poslední hvězda v hodnocení je neuronová. Za mě zatím nejlepší Nolanův film, to ale neznamená, že nemá chyby. Má silné téma, skvělé herecké výkony. Je potěšující sledovat, když hollywoodské hvězdy nehrají jen sami sebe, ale objeví se na plátně jakoby mimochodem v krátké roli nějakého politika či vědce, odehrají svůj „štěk“ a tiše zmizí ze scény (všichni přece chtějí točit s Nolanem!). Až v polovině filmu jsem si uvědomil, že Oppenheimerovu manželku hraje Emily Blunt. Nolan natočil své úvahy na téma vzniku atomové bomby a jeho významu pro lidstvo, odpovědnosti vědců a politiků, oblečené do kabátku blockbusterového životopisného dramatu. Odpouštím mu zjednodušení složitého Oppenheimerova života na Formanovu šablonu „Mozart a Salieri“, zde „Oppenheimer a Strauss“. Takže celý příběh je vystavěn na vztahu těchto dvou: hrdina génius, který má sice chyby, ale je upřímný a morální versus záporák, který by chtěl uznání jako má hrdina, ale není tak geniální, hrdinu obdivuje, ale a protože ho veřejně ponížil, tak naplánuje zákeřnou pomstu. Čím více znáte Oppenheimerův život, historii, americkou politiku té doby, fyziku a umění, tím více si z filmu odnesete. Já si všimnul hlavně toho, co se týkalo umění a trochu i fyziky. V Americké politice se tolik nevyznám, ale věřím, že tam jistě byly také různá pomrkávání na ty, kdo v tomto oboru vědí o čem je řeč. Je pravda, že se často tyto odkazy týkají jen nejobecnějších znalostí z těchto oborů, ale přesto jsem rád.... Například: Oppenheimer obdivuje moderní umění – musíme tam dát Picassa, toho zná každý. Oppenheimer má rád moderní literaturu, dáme tam jak čte první moderní báseň „The Waste Land“ od T.S. Eliota. Tím mě Nolan udělal radost, protože T.S. Eliot je můj oblíbený esejista a básník. Odpouštím tuto obecnost a generičnost, stále je to jen hollywoodský velkofilm, který musí být plošší a jednoduše pochopitelný pro většinu. A to se hned tak nezmění. I když je pravda, že si hollywoodská studia tímto přístupem hloupější diváky sami vychovali. Já mám raději režiséry evropské a jiných států, kteří nepodceňují inteligenci diváků a kreativně pracují s filmovým médiem k předávání hlubších myšlenek. Chválím Nolana, že konečně začíná smysluplně používat jeho oblíbené hrátky s časovými liniemi. Tady pomáhají diváka udržet v neustálé pozornosti podporují jeho úvahy nad tématy. Zkuste si představit, kdyby film postavený na dialozích probíhal klasicky chronologicky. Asi by to diváka uspávalo. Skoro to vypadá, že se ten kluk londýnská nakonec přece jen naučí používat různé časové linie ke sdílení hlubších myšlenek. Dělám si legraci. Nolan je skvělý režisér a chtěl bych po něm moc, aby byl i skvělý spisovatel. Stává se to velmi výjimečně, že se objeví geniální režisér, spisovatel a třeba ještě výtvarník v jedné osobě. Oppenheimer je za mě pětihvězdičkový americký velkofilm, i když ta poslední hvězda v hodnocení je neuronová. ()
Ač jsem čekal o něco lepší film a techničtější pojetí (se zfilmováním i například nehody, kde umřel Louis Slotin, která zde chyběla), dostal jsem co jsem dostal a zklamán nejsem. Nolan se svým stylem si tady vyloženě užívá a nevěřil bych, že konverzační drama může být podané takovou formou. Hudba naprosto perfektní, celkem jsem se divil, že ji nedělal Zimmer, ale už od prvních tónů vám bude jasné, že koukáte na Nolana i kdyby jste to předtím nevěděli. Možná jen škoda zbytečně přepálené stopáže. Jsem si jistý, že kdyby to mělo o 30 minut méně, nic by se nestalo. Co je ale perfektní jsou herci a jejich výkony, v čele s Murphym a Downeym opravdový herecký koncert. ()
Musím sa priznať, že na mňa to nejako nezaučinkovalo :) bol som nato v kine, a som rád, že už to mám za sebou! Už mi bolo dlho, žrali ma mrle, aj ručičky na hodinkach prestali svietiť :)) 3 hodiny dialogových smrštíí bolo na mňa viac než dosť :)) pár krát som sa pristihol, že miestami strácam pozornosť. Mohlo to býť o hodinu kratšie. Film sa zbytočne pozerá na problematiku z viacerých pohladov a ani z jedného poriadne. Najdu sa aj nejaké pozitíva ako napriklad 15 minút venovaných testovaciemu výbuchu atómovej bomby :) ()
Tak jsem tento tříhodinový dialogový uragán přežil bez úhony. Naopak jsem si ho skvěle užil. Skoro jsem uvažoval i o pěti hvězdách, jelikož mě film zaujal nejen skvělými hereckými výkony, nahatou Florence Pugh a dokonalou řemeslností, ale i silným tématem. Bohužel, nakonec se pár slabších chvilek objevilo. Konkrétně mě osobně přišlo, že po "vyvrcholení" v podobě úspěchu Trinity filmu na chvíli došel dech a nějakou dobu mu trvalo, než se zase nadechnul. U mě to bylo asi 10 minut, než jsem se do příběhu dokázal znovu ponořit. Pak ještě musím zmínit tu přepálenou hudbu. Přistup, kdy veškeré emoce a napětí v divákovi vzbuzuje pouze symfonický orchestr, který místy působí jak utržený z řetězu mi úplně nevyhovoval. Ale jinak pecka a pošušňáníčko... ()
Nolan opět dokázal, že umí. Tři hodiny utekly ani nevím jak. Skvělý příběh, skvělé herecké výkony, o tom žádná. Za mě nejlepší film tohoto roku. ()
,,Prometheus stole fire from the gods and gave it to man. For this he was chained to a rock and tortured for eternity." Působivé, mrazivé. Nolan po letech opět dokázal naplnit obrovská očekávání, která jsem cestou do kina měl. První část tomu přitom tolik nenasvědčovala. Dialogy místy působily možná až zbytečně roztahaně, od přesunu do Los Alamos však začala skvěle gradující jízda zakončená testem - jednou z nejsilnějších filmových scén, které jsem za poslední roky viděl. Chvíli jsem pak trochu bojoval s pocitem, že po velkém výbuchu mohly klidně přijít závěrečné titulky. Nakonec však závěrečnou pasáž, která se alespoň částečně dotýká nezbytných filozofických otázek, oceňuji. ()
Navzdory tomu, jak je to hutné a dlouhé nemám pocit, že bych se dozvěděl něco nového a nemám ani pocit, že by tematizace toho či onoho byla dosti zdařilá. Uvažuji, jestli se jedná o obsah na 4h vtěsnaný do 3 anebo o obsah na 2h roztažený na 3. Film si toho bere na paškál hodně, ale nic nezkoumá dost do hloubky - ani politiku, ani fyziku, ani protagonistu. Navíc je to celé tak mozaikovitě sestřihané, nahuštěné a ukecané, že mi to mnohdy přišlo příliš bezpředmětné, matoucí i únavné. Kdyby nebylo působivého audiovizualu (doma bych si to užil ještě méně) a několika scén, které dostaly prostor dýchat (výbuch, setkání s Trumanem, promluvy s Einsteinem), tak bych šel s hodnocením ještě níž. Oppenheimera ale fakt nechci znovu celého vidět a to říkám jako fanda historie, soudních dramat a psychologických rozpitvávání lidských bytostí. Oppenheimer chce být vším, ale není pořádně ani jedním. Hraje tam však kupa velkých jmen a natočil to Nolan, který dokonce nechal pro účely filmu vytvořil 70mm B&W film... ()
Co o posledním Nolanově počinu ještě napsat, co už nebylo napsáno nebo řečeno stokrát předtím? Geniální režisér a scénárista opět nezklamal, a i když je Oppenheimer jiný žánr, než kterému se doposud věnoval, stále z něj čiší Nolanův nezaměnitelný styl. Netradiční životopisný snímek dostál všemu hypu kolem, možná ho i předčil a zařadil se mezi nejvážnější kandidáty na Oscara snad ve všech kategoriích. Oppenheimera je třeba vidět v kině, práce se zvukem a hudbou je totiž naprosto fenomenální. ()
Súvisiace novinky
Kaskadér propadl, přesto má napsané pokračování
Kinaři teď nemají zrovna nejlepší časy. Blíží se totiž letní sezóna, která tradičně bývá nařachaná těmi největšími blockbustery a do pokladniček kin často nasype cenné zlatky. Jenže se zdá, že ta… (viac)
Matt Damon a Casey Affleck v bostonské vykrádačce
Režisér Doug Liman (Na hraně zítřka) do toho šlape naplno. Jen před pár týdny přistál na Prime Video jeho remake akční klasiky Road House s Jakem Gyllenhaalem a už v srpnu se budeme moci pokochat… (viac)
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (viac)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (viac)
Do kina jsem si tematicky oblékl tričko se Schrödingerovou kočkou, nakoupil krabici s popcornem a s malou Pepsi, aby mě nezlákala k velikému nasávání. Tři hodiny jsou úctyhodný výkon pro můj močový měchýř, a ukázalo se, že i pro mou pozornost. Nolana předchází skvělá pověst. Není filmu, který by se blížil k průměru. Naprosto skvělý cit pro výběr tématu, fungující chemie mezi ním a herci a v neposlední řadě kvalitní kamera, to je něco, co tohoto režiséra tlačí na výsluní. Tato politická telenovela není špatná, ale autorovo Opus Magnum nadále zůstává vesmírné dílo Interstellar. Těžkost filmu mě ovlivnila natolik, že jsem si po filmu šel lehnout. Ve výsledku se naskýtá otázka, zdali se nejedná o jeden z nejslabších filmů od Nolana. Různé detaily mi činily radost – taková zmínka o vědci, který se bojí jídla, neboť si myslí, že je otrávené. Jedná se o skutečný případ, kdy tento člověk později umírá kvůli vyhladovění. Také bylo skutečností, že letadla vyhazovala letáky (upozorňující na dopad hrozivé bomby) do všech pomyslných míst, kam mohly obě bomby dopadnout, a tak daly všanc mnoha lidským životům. Ale také film obsahuje celou řadu naprosto zbytečných scén, které narušují tok děje. O projektu Manhattan jsem věděl mnohé, ale i přes to jsem byl překvapen značnou částí informací. O politice jsem věděl – ta doba je tímto velmi známá a pojem Mccarthismus mi není cizí. Na konci druhé světové války se možná zdálo až idylické, že s Rusy problém nebude, to vydrželo jen na velmi krátkou dobu. Spojení vědy a politiky jsem do jisté míry očekával, ale nebudu lhát, že testem atomové bomby mohlo dílo být ukončeno. Ve filmu vznikají hned několik vrstev, které divák může sledovat – věda okolo atomové bomby (ta je nejvíce upozaděna), osobní rovina Oppenheimera a politika okolo projektu. Problém nastane, když jste přišli do kina s tím, že se konečně dozvíte, jak takový nápad vůbec vznikl. To je spíše okrajovou záležitostí. Mně osobně se nejvíce, po té trochy vědy, zaujala ta osobní stránka ústřední postavy. Lidé považuji vědce staré doby za ctnostné, konzervativní a neangažované mimo otázky fyziky. Nutno dodat, že film si užijete o to více, pokud jste fyzik nebo se jen zajímáte o vědce tak, jako já. Měl jsem tu výhodu, kdy jsem téměř u všech rychle se objevujících postav věděl, o kom je řeč a jakou měl roli. Příběh o proutníkovi, který balancoval mezi svými přesvědčeními, žil na hraně jenom proto, že byl otevřený dalším názorům, je jistě zajímavá podívaná. Samotná příprava a následný test atomové boby je soubor naprosto famózních záběrů plné gradující atmosféry, která by se dala krájet. Člověk už ví, že bomba explodovala, ale stejně sleduje veliké plátno se zatajeným dechem a hltá každou mimiku na každé tváři herce, který se na place nachází. Trochu mi to připomnělo úsek filmu "First Man" kdy Armstrong poprvé sedí v raketě - tíživě neprostorné místo plné techniky, hluku, vibrací a strachu, že je to to poslední, co člověk vidí. V Oppenheimerovi jsem během odpočítávání cítil snad i ten technický odér, který lze cítit ze starých muzejních exponátů válečné techniky. To je to, proč jsem chtěl film vidět; chápu však, že se jedná o biografické dílo, takže politika a následné vyšetřování do děje patří. Byť je to ke konci úmorné. Co z toho plyne? Jestli bylo smyslem filmu vyvolat v divákovi obrovskou tíživost, tak to se povedlo. Nemohl jsem mluvit, jen spát. Film zcela jistě poukazuje na morální dilemata, stejně tak ukazuje život fotra atomové bomby. Ale tento film nepovažuji za něco, co bych musel vidět znova. () (menej) (viac)