TwoFace

Italská rodinná sága podle skvělé knihy líčí život a vzestup významné sicilské rodiny Floriů. Děj plyne pomalu a nenabízí žádné větší zvraty, přesto zaujme a osm epizod je tak akorát. Herecké výkony jsou skvělé, stejně tak prostředí a kostýmy, vše ostatní taky, zkrátka celé je to poctivě a dobře natočené. Moc se mi líbilo, jak věrně byl ztvárrněn vztah mezi aristokracií a „normálními“ lidmi. Adaptace knihy, která se v Itálii stala bestsellerem, sice asi u nás bohužel nikoho moc nezaujme, ale jestli hledáte dobře natočené historické drama, které lze za týden zhlédnout, jsou Sicilští lvi ideální volbou. Samozřejmě doporučuji sledovat v italském originále.

— I am Paul Muad'Dib Atreides, Duke of Arrakis. The Hand of God be my witness, I am the Voice from the Outer World! I will lead you to paradise! — Tam, kde první část z velké části působila komornějším dojmem, je druhá část Duny velkolepější snad ve všech ohledech – více akce, monumentálnější scény, osudovost a epičnost. Villeneuve do toho šel naplno, předčil sám sebe a svůj první díl a přinesl dokonalou filmovou adaptaci legendárního románu a dokonalý filmový zážitek podobný Návratu krále. Víceméně platí vše, co platilo i o první části. I druhá Duna je nádherně natočené umělecké dílo, skoro artové sci-fi s dechberoucím vizuálem a hudbou, fantastickými hereckými výkony a jedná se o skvělou a věrnou adaptaci, která ctí předlohu (i když se samozřejmě oproti knize mnoho změn z pochopitelných důvodů událo). Nebudu se tedy moc opakovat (viz komentář k první části) a vyzdvihnu prostě fakt, že každá scéna od momentu, kdy Paul vypije Vodu života a převezme roli mesiáše, až do chvíle kdy se stane imperátorem a rozpoutá džihád, je každá scéna dechberoucím filmovým zážitkem. Scény, kdy se Muad'Dib naplno ujímá své role mesiáše jsou neuvěřitelné a mrazivé, Timothée Chalamet je jako Muad'Dib naprosto dokonalý. Jakou moc má víra a fanatismus a jak nebezpečné je následovat proroky a hrdiny? Za jakých okolností je správné tuto moc vzít a využít a jak snadno může snaha konat dobro vést ke krveprolití? Duna úžasně převrací klasickou hrdinovu cestu a doufám proto, že se dočkáme i třetí části příběhu – následků Muad'Dibova džihádu a hlavně toho, jak se hrdina a mesiáš vypořádá s hrůzami, které byly jeho jménem způsobeny. Duna je komplexní filozofické sci-fi navždy zapsané do historie a těší mě, že o filmové adaptaci lze nyní říct to samé a že své předloze dělá velkou čest. Villeneuveho Duna je svým významem pro kinematografii jako další Jacksonův Pán prstenů, už teď jde o kultovní klasiku, která bude dávána za zářný příklad a která zcela jistě bude v dnešní záplavě generických a špatných blockbusterů po zásluze sklízet jedno ocenění za druhým. — Lead them to paradise… —

— Fuck off, Hitler! — Po přečtení knižní předlohy a až následném zhlédnutí filmu jsem moc rád, že Taika Waititi pro své filmové zpracování zvolil úplně jiný styl a dokonce do filmu vložil i sám sebe jako parodii na Hitlera. Vážné, napjaté a občas vcelku drsné momenty ve filmu přecházejí v komedii, satiru, až parodii a obráceně, a to klidně i v rámci jedné scény. Tenhle styl asi nesedne každému, ale mě tohle tragikomické pojetí nacismu neskutečně bavilo a dokázalo mě nahlas rozesmát. Scénář nácky a jejich ideologii skvěle zesměšňuje, zároveň se tento ujetý styl, který mi občas připomínal filmy Wese Andersona, skvěle prolíná s dramatem o lásce, dospívání a válce. A to i díky fantastickému hereckému obsazení, které režisér úžasně vede. No a navíc se natáčelo i v Česku. Za mě je Jojo Rabbit velmi příjemným překvapením; filmem, který mě bavil od začátku do konce a na který se vždy moc rád podívám a mohu ho jen doporučit.

Pokud má dobrodružství jméno, musí to být Indiana Jones. Skvělý dokument o vzniku jedné z mých nejoblíbenějších filmových sérií, který je ale především nádhernou poctou úžasnému a mému nejoblíbenějšímu herci. Dokument kromě pořádné dávky nostalgie a zajímavých momentů z natáčení, ukazuje i skvělé archivní záběry. Indiana Jones je a vždy bude legendou, stejně tak Harrison Ford, kterému za vše patří obrovské díky!

— Mulder, the truth is out there, but so are lies. — Kultovní seriál, který se už během vysílání stal legendu s dvojicí hlavních postav, které zná celý svět. X-Files tvoří z poloviny hlavní dějová „mythology“ linka, jejíž epizody zabývající se vládními konspiracemi a UFO, jsou naprosto skvělé, napínavé a parádně natočené. Zápletka každou další takovou epizodou fantasticky vtahuje diváka stále hlouběji do rabbit hole svých konspiračních teorií. Z druhé poloviny jsou to pak „monster of the week“ epizody, které jsou svou kvalitou ale velmi různé – mohou být skvělým atmosférickým hororem, odlehčenějším dobrodružstvím, nebo průměrným sci-fi. X-Files jsou pro mě ale hlavně skvělá svou atmosférou, kterou mám s tímto seriálem neodmyslitelně spojenou – devadesátková nostalgie deštivého amerického maloměsta, ve kterém úžasně charismatická dvojice FBI agentů vyšetřuje místní záhadu. Ano, X-Files jsou hlavně Mulder a Scully, asi by to fungovalo i bez nich, ale myslím, že právě charisma a chemie hlavních postav, jejichž obsazení se nadmíru povedlo, udělalo z tohoto seriálu právem kultovní záležitost, kterou zná úplně každý.

— D'oh! — Simpsonovi mě provázeli od dětství a na starší série se vždy rád podívám, dokonce když si vzpomenu na některá dobrodružství žluté rodinky ze Springfieldu, dostaví se hezká nostalgie. Zhruba tak do 25. série se právem jedná o jeden z nejlepších (nejen animovaných) seriálů všech dob. Posledních víc jak deset let se však Simpsonovi s každou sérií propadají čím dál hlouběji pod průměr. Pamatuji si, jak kdysi kolovaly zvěsti, že Simpsonovi možná skončí a jak mi to přišlo strašné a bylo mi to líto. To bylo před víc jak deseti lety… Když jsem se u jedné z novějších epizod ani jednou nezasmál, bylo mi jasné, že je něco špatně a uvažoval jsem, že by konec Simpsonových asi nebyl úplně na škodu. To už také bylo před mnoha lety. Upřímně mě překvapuje, že seriál stále běží, podle mě už dávno ztratil jakoukoliv kvalitu. Nijak ani nemám chuť se na nové epizody dívat, raději si po sté pustím ty staré.

— Bite my shiny metal ass! — Kultovní Futurama se ani po letech nestala takovým kulturním fenoménem jako její žlutí sourozenci, ale to je vlastně dobře. Na rozdíl od Simpsonových, kteří se s každou přibývající sérií už skoro dvacet let propadají čím dál víc hlouběji pod průměr, mají původní série Futuramy vzestupnou kvalitu a také jasný začátek a konec. Skvělé hlavní i vedlejší postavy se vyvíjejí, stejně tak jejich vztahy. Tvůrci zde také mohli naplno využít svou fantazii a postavy se tak občas dostávají do bizarních situací, ze kterých se ale stejně bizarně i dostávají. Svět Futuramy skvěle kombinuje moderní sci-fi s tím retro pulpovým, často odkazuje na jiná díla žánru, či rovnou tvoří vlastní předělávky klasických příběhů. A i když je vše zasazené tisíc let do budoucnosti, odkazuje se samozřejmě i na současnost. 31. století tak působí bláznivým, ale zároveň i komfortním dojmem toho, že taková absurdní budoucnost by vlastně nebyla tak špatná, zvlášť se sexy mutantkou a nejlepším kámošem robotem po boku. Posádka Planet Express sice přežila už několik zrušení, to před víc jak deseti lety se však zdálo být nadobro poslední a děj se krásně uzavřel. I když mám radost, že jsme se po letech dočkali dalších epizod, bojím se, aby se Futurama nyní nevydala po stejné cestě jako Simpsonovi. Nejnovější série byla totiž celkem tragická, svou snahou o reflektování „současných“ témat se totiž už v době vydání kvůli ohraným vtipům bez nápadů stala nevtipnou a trapně neaktuální. Původní série Futuramy ale navždy patří k tomu nejlepšímu z animované seriálové tvorby.

— What was first just a dream has become a frightening reality for those who may oppose us. — Ahsoka je jako milostný dopis celému Star Wars univerzu a všemu, co v něm dosud Dave Filoni vytvořil. I když často nemám rád, jak se Filoni snaží své milované dítě Ahsoku procpat úplně do všeho, na její samostatný seriál jsem se těšil. A i přesto jsem byl velmi překvapen. Scénář je skvělý, hudba nádherná, souboje naprosto úžasné. Ahsoka přináší do Star Wars univerza hodně, rozšiřuje jeho mytologii, po letech odhaluje osudy oblíbených postav (očekávaný návrat Ezry mě moc potěšil a bavil), propojuje všechny éry a do hrané formy přenáší věci a postavy, které jsme dosud viděli jen v animaci. Znalost Clone Wars a Rebels je pro sledování Ahsoky klíčová, ze Star Wars je už regulérní cinematic universe, navazuje se i na Mandaloriana a vše spěje k velkolepému filmovému crossover zakončení. Převést animované postavy do live-action se povedlo velmi dobře. A to i přesto, že na mě Rosario Dawson svým toporným ztvárněním Ahsoky působila většinu času vcelku nesympaticky (vlastně bych byl možná raději, kdyby tu Ahsoka vůbec nebyla, už jen její samotná přítomnost ve všem po jejím konci v Rebels totiž celkem narušuje canon), ostatní postavy to naštěstí vynahrazují. Hlavně Ray Stevenson a Lars Mikkelsen jsou ve svých rolích naprosto fantastičtí. Po víc jak třiceti letech na scénu v hrané podobě vstupuje legendární velkoadmirál Thrawn a jeho návrat jako dědice Impéria nemá chybu. S tím se pojí i to, co na Ahsoce vážně velmi oceňuju a sice, že je každá epizoda důležitá, nacpaná zajímavými věcmi, posouvá děj dopředu a není zde žádný filler. Ahsoka by klidně mohla jít do kin jako plnohodnotný film, kvalitou je skutečně někde jinde.

Co o posledním Nolanově počinu ještě napsat, co už nebylo napsáno nebo řečeno stokrát předtím? Geniální režisér a scénárista opět nezklamal, a i když je Oppenheimer jiný žánr, než kterému se doposud věnoval, stále z něj čiší Nolanův nezaměnitelný styl. Netradiční životopisný snímek dostál všemu hypu kolem, možná ho i předčil a zařadil se mezi nejvážnější kandidáty na Oscara snad ve všech kategoriích. Oppenheimera je třeba vidět v kině, práce se zvukem a hudbou je totiž naprosto fenomenální.

Jako zábavný superhrdinský film pro jedno zhlédnutí funguje Flash dobře. Akce je dobrá, humor se vcelku povedl a dobře zpracovaný návrat Michaela Keatona jako Batmana velmi potěšil. Oproti tomu ale postavy Supergirl a Zoda jsou trestuhodně nevyužité, stejně tak i multiverzum, které je spíše hezkým odkazem pro fanoušky, ale film s nim nijak zajímavěji nepracuje. Celý závěr filmu pak působí uspěchaně a nedořešeně. Nejvíce pro mě však všechno sráží naprosto tragické CGI, které až na pár scén vypadá naprosto hrozně a i scény s živými herci místy působí tak nějak divně. Zdá se, že tvůrci se snažili o jakousi stylizaci multiverza ve Speed Force, ale postavy, které vypadají hůř než z deset let staré videohry, jsou naprostý hnus. V komiksech je Flashpoint naprosto zásadní událostí, která mění celý vesmír DC, zde však tento dějový dopad naprosto schází. Tento příběh zkrátka nebyl dobrou volbou pro první Flashův samostatný film a celkem mě mrzí, že když už k tomu tedy došlo, tak že se scénář nedržel více předlohy.