Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Horor
  • Dráma
  • Akčný
  • Dokumentárny
  • Komédia

Recenzie (362)

plagát

The Last Voyage of the Demeter (2023) 

Gotický horor, odehrávající se v dosti klaustrofobickém prostředí nákladní lodi obklopené širým mořem. Dokonalé to zdaleka není, chápu i nízká hodnocení, ale mě se film jednoduše trefil do vkusu právě tím prostředím. Plavba po mořích v 19. století by byla moje noční můra. Nikdy bych na takovou loď nevlezl, ale zároveň mě ta tématika fascinuje, takže to měl u mě tento nadpřirozený horor docela jednoduché a po celou téměř dvouhodinovou stopáž na mě fungoval. I když uznávám, že z toho šlo asi vytřískat víc. Vizuál je tu občas tak trochu sterilní, jelikož dnešní tvůrci jsou natolik líní, že nedokážou k navození atmosféry vytvořit ani skutečnou mlhu. Všechno včetně okřídlené příšery (jakože Drákuly), prýštící krve, bouřících vln a spalujícího ohně je prachsprosté CGI. Konkrétně ta mlha mi vadila nejvíc, no animovaný upír taky žádná sláva. Naštěstí několik drsnějších gore výjevů je tu zpracováno pěkně prakticky, s rozmlácenými silikonovými hlavami a rozdrásanými latexovými hrdly, jen ta kreslená krev do toho prostě nevypadá hezky. Ale nakonec převažuje spokojenost, bavil jsem se dobře.

plagát

Hádej, kdo je vrah (2022) 

Úvodní asi půlhodina, kde se seznamujeme s vrcholně nesympatickými postavami za doprovodu naprosto otřesné hudby, byla až nesnesitelná. Naštěstí po první mrtvole atmosféra zhoustne, děj se stane příjemně napínavým a mezi osazenstvem začne relativně uspokojivá vybíjená. "Humorné" hlášky jsem sice moc nepobíral, ale závěrečná pointa byla docela vtipná, takže jsem se nakonec i zasmál a jsem rád, že jsem ten strašný úvod vydržel. Tři hvězdičky akorát.

plagát

Baghead (2023) 

Na dnešní mainstreamové poměry dobrý chiller se strašidelným hostincem a prokletou čarodějnicí ve sklepě. Vizuální zpracování se mi líbilo, starobylá budova, kde se vše odehrává, měla svou atmosféru a asi třikrát mi po zádech příjemně zamrazilo. I samotná čarodějnice s pytlem na hlavě byla cool, bohužel trochu to kazily slabé CGI efekty a nepovedené animace. Co se týče příběhu, tak nic světoborného, ale celkově, i díky sympatické Freye 'Ciri' Allan, koukatelný horůrek 3,5*

plagát

Nie! Prípad sa skončil šťastne! (1973) 

Příjemný psychologický krimi thriller s fajn obsazením a výbornou muzikou, kde sledujeme muže křivě obviněného z brutální vraždy dívky, které byl svědkem. Hlavní hrdina je tak trochu blbec a dělá jenom špatná rozhodnutí, zločin dokonce ze strachu nenahlásí, čímž se postupně přivádí do strašné situace. Děj se odehrává v pomalejším tempu, ale bavil mě svým napětím, i když akce a násilí (krom výborné úvodní scény) je tu velmi málo. Spíš je to takový psychologický rozbor nešťastných postav vraha a svědka jeho zločinu. Konec bych si dovedl představit silnější, ale i tak celkově dobrý film a skvělý kousek do sbírky sedmdesátkových eurokultů.

plagát

Nahá mezi kanibaly (1977) 

Oh, tak toto je mé ultimátní guilty pleasure. Naprostá bomba. Čekal jsem klasickou Černou Emanuelle a dostal plnokrevný dobrodružný kanibalský horor. Tyhle žaludek obracející filmy jsou mi moc milé a tento řadím hned za Cannibal Holocaust. Obdivuju ten filmařský styl, kdy se točilo levně, všechno na jeden zátah bez nějakého vedení herců, s poctivými gore efekty, tunou zvrácených nápadů a moc se mi líbí i ten sedmdesátkový sleazy/trash feeling. Jediné co mi esteticky dost vadilo, tak byly noční scény točené přes den s tmavým kamerovým filtrem, ale chápu, že to za daných podmínek bylo nejlepší a nejúspornější řešení, takže jsem ochoten nad tím přimhouřit oko. Samozřejmě musím zmínit i nadupaný soundtrack od Nica Fidenca, ten titulní song je totální nářez! No a když se k tomu ještě začnou svlékat holky jako Laura Gemser a Nieves Navarro, na nudu prakticky nezbývá místo.

plagát

Emanuelle - perché violenza alle donne? (1977) 

Další kousek ze série perverzních cestopisných filmů o emancipované fotoreportérce zastihl naši hrdinku i tvůrce opět ve skvělé formě. Děj rychle odsýpá, Fidenco válí, Lauře to moc sluší a opět se tu přes množství pestrých lokací z celého světa přežene spousta postav, motivů a více či méně zábavných a zvrhlých situací. Téma tohoto dílu je obchod s bílým masem, nucená prostituce, sexuální otroctví a vůbec násilí na ženách, na které se snaží Emanuella upozornit svými reportážemi, což se moc nesetkává s pochopením vydavatele, jehož plátek kupují hlavně muži. Cílevědomou Emanuellu ale jen tak něco neodradí... Celkově pohodovou a sexy atmosféru opět čeří drsnější prvky exploitation a hardcore porna, scény znásilňování i zoofilie. Minule to bylo ruční uspokojení koně, tentokrát se nám naskytne podívaná na mučivou masturbaci ženy hadem či soulož jiné ženy se psem. Zkrátka peprný to film, nic pro běžné publikum. Mé doporučení směřuje pouze k zarytým fanouškům pokleslých filmových subžánrů ze 70. let.

plagát

Emanuelle in America (1977) 

Druhá D'Amatova Černá Emanuella (celkově čtvrtá) je konečně pořádný hardcore. A to nejen co se týče erotických scén. První část filmu je klasická Emanuelle, Laura Gemser fotí reportáž, střídá zajímavé lokace, navštěvuje večírky a píchá s každým, kdo jí přijde do cesty nebo jde jenom okolo. V druhé části však během své investigace odhalí ohavné snuff videa, čímž příběh získá úplně jinou atmosféru. Provedení dotyčných snuff scén je opravdu libové, až jsem si říkal, že něco takového nemohl v době vzniku nepřipravený erotiky chtivý divák rozdýchat. Každopádně dnešní fanda praktických gore efektů a exploitation hororu je při jejich sledování v sedmém nebi. A nejen to. Děj mě tu zaujal zatím asi nejvíc, Lauru, ač není vyloženě můj typ, jsem si už definitivně oblíbil a sympaticky se mi jevil i její vypitý manžel Gabriele Tinti. K nim sexy Paola Senatore, spousta nahých žen a hudba od Fidenca asi není třeba komentovat, stejně jako Massaccesiho kamera. Dobrá práce.

plagát

Emanuella - reportáž z Orientu (1976) 

Návrat Laury Gemser jako fotoreportérky Emanuelly mě trochu zklamal. Ze začátku v pohodě, zpět je typický barvitý styl, zajímavé exotické lokace, parádní hudba, pěkná kamera, fajn relaxační atmosféra a nenáročný děj, k tomu účast Ivana Rassimova a Ely Galleani... Pak ale zhruba v půlce dojde ke zvratu, Emanuella se dostane do problémů s odcizeným pasem a začne třičtvrtěhodinová otrava, nudné dialogy, shánění nového pasu, dva podivné grupáče a na závěr jedna lesbicko-romantická epizodka s lehce zabržděnou malířkou. Nevím, přišlo mi to takové odbyté, s poslepovanými nápady, jakoby sami tvůrci museli narychlo z Bangkoku vypadnout a pak domýšlet, co s filmem dál, tak to na mě působilo. Škoda, snad příště.

plagát

Emanuelle nera No. 2 (1976) 

Druhý, málo známý film ze série Černé Emanuelly (nejde o oficiální pokračování, s prvním filmem nesouvisí dějově ani tématicky). Lauru Gemser tu pro zdravotní potíže vystřídala Shulamith Lasri (pod pseudonymem Sharon Leslie), což pro ni byla jediná filmová role v kariéře. Laura je Laura, na její charisma samozřejmě jen tak někdo nemá, ale Shulamith se to snažila vyvážit alespoň svým hrudníkem, kde má naopak drobet navrch. Takže opět bylo na co koukat. Lehčí sexploitation s prvky psychologického dramatu, kde modelka Emanuella trpí traumatem, kvůli kterého nemůže mít plnohodnotný sex. O jaké trauma jde se snaží zjistit její psychiatr, protože Emanuella trpí i ztrátou paměti. Docela se mi to líbilo, i když od minula ubylo sluníčka a nevázaného sleazy sexu, uvolněné atmosféry i veselé muziky. Byl jsem na to připraven, takže zklamaný nejsem a už se těším na další díl. Od příště se série ujímá exploitation/sleazy/porno legenda a můj oblíbenec Joe D'Amato, takže tuším, že to nejlepší teprve přijde :).

plagát

Emanuelle nera (1975) 

První z dlouhé série filmů s Laurou Gemser o svobodomyslné fotoreportérce milující svou práci, cestování, dobrodružství a promiskuitní sex. V dnešní době hodně okrajová sleazy záležitost, ale já si na sedmdesátkovou euro-brakovou kinematografii potrpím, takže jsem se nechal zlákat a první film u mě dopadl nad očekávání dobře. Je to odpočinková zábava bez nějakého hlubšího děje, Emanuella hlavně řeší, co všechno se dá během pracovní cesty opíchat a není to žádná stydlivka. Nejvíce mě asi nadchla její kuráž ve vlaku při gang bangu s keňským týmem pozemního hokeje, fakt síla. I když se tedy ve filmu kromě sexu nic důležitého ani akčního neděje, pořád je na co koukat a co poslouchat. Krom nahých ženských těl samozřejmě i nádherné exotické lokace, africká krajina a zvířata, krásné prosluněné záběry, pestré barvičky a barvitá non-stop letní "porno-párty" muzika, která mě dokonale vtáhla do atmosféry. Palec nahoru.