On se bojí
Beau Is Afraid
Beau Is Afraid
Beau Is Afraid
Réžia:
Ari AsterScenár:
Ari AsterKamera:
Pawel PogorzelskiHudba:
Bobby KrlicHrajú:
Joaquin Phoenix, Patti LuPone, Amy Ryan, Nathan Lane, Kylie Rogers, Denis Ménochet, Parker Posey, Zoe Lister Jones, Armen Nahapetian, Julia Antonelli (viac)Obsahy(1)
Beau sa bojí – života, sveta a najmä svojej mamy. Na ceste na rodinnú návštevu je vtiahnutý do nečakanej špirály absurdných udalostí, ktoré si nedokázal predstaviť ani v tých najtemnejších snoch. Na šialenej púti plnej humoru, desov a dobrodružstva sa tak musí samotársky podivín vyrovnať so svojimi strachmi a konečne vziať život do vlastných rúk. (Filmtopia)
(viac)Recenzie (232)
Kdyby nebylo Jokera, tenhle arťák by nevznikl. Promarněnost všeho a všech. Další umělecký film na rychlé cestě k zapomnění. ()
Ari Aster je jiný. Tento axiom patrně akceptuje každý fanoušek hororového žánru, bez ohledu na skutečnost, zda-li mu tvorba tohoto svérázného režiséra imponuje či nikoliv. Mysteriózně laděné Děsivé dědictví (2018) i veselými barvami zalitý Slunovrat (2019), patřily sice mezi snímky, do kterých zvolna pronikal prvek psychedelie, ale přesto si oba počiny zachovaly smysl pro souvislé vyprávění svých příběhů, umocněný přísunem černočerného humoru. Nejnovější počin On se bojí, pracuje podobně jako dva výše uvedené snímky s tématem okolo strachu ze ztráty svobodné vůle a rovněž nemá problém s tím, být až krutě vtipným. Avšak tentokrát Ari Aster povolil uzdu abstraktním vjemům, které postupně opanují veškerý prostor. Na ploše téměř tří hodin buduje režisér pekelnou krajinu, do níž je vsazen hlavní hrdina filmu Beau (fascinující Joaquin Phoenix). Ten má "menší" problém. Kromě sociální fóbie, trpí strachem ze své vlastní matky. Tato premisa se táhne napříč několika časovými rovinami a postupně se ohýbá, všelijak láme a transformuje do bizarních tvarů. Nevinně vyhlížející Beau je obklopen klaustrofobní noční můrou a osudem z jehož spárů nelze utéct. Čtvrť, v níž náš hrdina přežívá je definována násilím a šílenstvím. Je to panoptikum výstředních, navzájem se požírajících postaviček. Jde však o pouhou předehru, před obrovskou vlnou budoucí úzkosti, která na našeho hrdinu čeká. Neustálá smůla, nedostatek osobního prostoru, strach z lidí a telefonáty od matky, což jsou nejděsivější okamžiky Beauova života. Aster do publika pumpuje svůj nelítostný smysl pro humor a zaplňuje prostor absurdním vývojem jednotlivých situací. Těžká psychologie zde kopuluje s černou groteskou, strach ustupuje ostré zábavě a celý ten bizarní cirkus je dochucen abstraktním kořením. Nejzajímavější, nejambicióznější a nejvíce vyčerpávající film, jaký Ari Aster doposud natočil. ()
Těžká artovina, která se asi bude jako celek líbit jen určitému části diváků, a je dost možné, že si tu pan režisér snaží vypiplat nějaký svůj vlastní umělecký styl, kterým se bude nadále prezentovat, a využívá tu k tomu výborného Phoenixe, který během role prochází mnoha hereckými polohami, kdy jedna bizarní scéna stříhá druhou, je protkaná nejdpodivnější sexuální scénou posledních let a mixuje ty nejneuvěřitelnější charaktery a pro plně objektivní hodnocení je nutné film rozdělit tak na čtyři části: 1. část (4/5) : Náhled do mysli bláznivého člověka. Mixuje osobní drama s absurdní komedií, kdy nevíte, jestli se máte smát nebo brečet. Už tady ale vidíte, že je těžké se orientovat v tom, co je vlastně realita a co je jen představa nemocné mysli. 2. část (2/5): Přechod do nějakého rádoby blázince, či zařízení, kde se potkává několik bláznivích individuí. Hodně se tlačí na pili v rámci extrémnosti charakterů, což ale bohužel začně být po chvilce otravné. 3. část (4/5): Mystická část, která v rámci chvilky dokáže měnit vyprávěčské i vizuální styly. Velmi nápaditá tvůrčí hra s vypravěčkou dokáže film nakopnout. Ačkoliv ve výsledku je to vlastně jen příběh v příběhu a reálně to nikam nevede, tak umělecky je to velmi zajímavý počin. 4. část (2/5): Logické vyústění ve vztahu k začátku filmu. Ale bohužel, přechod do osobní roviny rodinného dramatu v rámci vztahu syn - matka negraduje tak, jak asi divák očekával. ()
27 %. Chtěl jsem dát dvě hvězdy za to, že jsem vydržel přes půl stopáže. Jenže dvě hvězdy dávám od 41 %. Celkově si myslím, že toto je typ filmu, jehož hodnocení by se mělo odvíjet od zhlédnuté doby. Nebo spíš by měli být hodnoceni diváci za výdrž. Pokud totiž vydrželi tuto tříhodinovou torturu, mohli by pracovat ve speciálních jednotkách, protože se dá soudit, že vymazáni jsou na to dost. Takto afektovaný film s nezdravě dlouhou stopáží může natočit skutečně nemocný člověk. Navíc když zvážím, kolik v tom ubičoval peněz... ()
Sejdou se takhle Aster, Trier, Noé a Jarmusch v hospodě. Přijde za nimi vrchní a povídá jim “vypadněte!” ()
Co na tuhle tříhodinovou artovku říct? Aster je magor a utrhl se ze řetězu. Nikdo ho nehlídal a své děsivé myšlenky roztáhl do tří hodin, které jsou na podobný bizár prostě moc. Stáhnout to alespoň o třicet minut, nic by se nestalo. Naopak by některé nudnější pasáže trochu zesvižněly. První půlka je geniální pecka, na kterou jsem jen zíral. Phoenix předvádí naprosto pro mě nepochopitelný výkon, jak po fyzické, tak po psychologické rovině. Je to borec. Druhá půlka je vláčnější a konec vyloženě divný. Ale pořád je to počin natolik jedinečný, že rozhodně stojí za pozornost. Stejně jako Ariho další tvorba. Ale magor to fakt je. ()
Svým třetím filmem Ari Aster nadále prozkoumává krajinu hororu a výsledkem jeho hledání je komedie/travestie, jež hororové konvence obrací naruby. Psychoanalytická rovina, tradičně uložená pod krustou příběhu a stylu, se zde fyzicky manifestuje v prvním plánu. Vyvolaný strach není výsledkem působení filmu na diváka, ale jeho ústředním tématem. Podrobněji zde. ()
Vyzionárská burleskne surová až obrazovo umelecká snímka založená na detailnej maličkosti a podrobnosti,schyzofrenycky pravdivá,kde hlavný hrdina je zbičovaný zránane zbití,túžiaci po klude až nežnej milotnej mäkkosti v rozpore s kontrastujucej s tvrdosťou,kde hraje romantická minulosť do zomretej súčasnosti laskotne stimulans sa dráždi s možnou budúcnosťou,pôsoby až komicky je ako imbecilný blázon a je ním,ale to je v našej priro "jednoduchosti",lebo veci sú neosvetitelné ,absurdné ,nechcené,nenávistné jedným slovom strach tu končí raz každá nenávisť bolesť klud, kur... sranda a prebúdzajú v nás spánok,hmlu získanú chcenú tuposť až konečnú smrť čo je tá najväčšia neodôvodnená pomätenosť a týka sa každého! ()
Nic pro těžký introverty, protože to, co musí všechno prožívat mrdlej Žolík, nechce žádnej introvert, s nulovou kolektivní tolerancí, tohle je noční můra obklopená fešistickou diznovkou, kterou si psychoterapeut zbaští jen sám pro sebe. Ale hej, mně se to líbilo, ať už kvůli tomu, že miluju přitahující bizáry, existenční krize a haluškovej trip plesnivýma lysohlávkama, se špatným účinkem na jedince, bylo tohle jakko vyšitý pro mou maličkost, a Aster který už dvakrát, defuckto už na potřetí zabodoval svým ujetým pojetím hororu, který náročného diváka překvapí, a ještě k tomu zaujme, je absolutní nadliskej úhon, a potlesk ve stoje. Co hodně oceňuji, a taky se mi hrozně na rejžovi líbí, že zlo v jeho filmech vždy zvítězí, kdyby byly jen špatný konce, lidstvo by si víc uvědomilo svoje chyby. Samohoničská onanie, milý přátelé. Místo pražené kukuřice bych v kině podávál rohypnol a sirup na kašel, protože tohle každý neustojí, ale já mám co říkat, když jsem na poslední návštěvě gynekologa málem omdlel na horkém křesle. Nevím jestli to dalo takovou práci mě vzbudit po víc než hodině, ale doteď mně z toho bolí prdel.. ty vole, běžte radši své matce zavolat. #uhorkovásezóna 🥒 ()
Ukrutně dlouhý pokus o lynchovské meta. Ari tentokrát šlápnul vedle. ()
První dva projekty Ari Astera považuji za dva výjimečné filmoví zážitky, které mi z mnoha důvodů utkvěly v hlavě, a to ať díky své originalitě, tak určitě i díky nemalé nápaditosti, nepředvídatelnosti a prostě celkově ojedinělému zpracování, které se vymykalo běžné produkci, ovšem způsobem, který i přes neoddiskutovatelnou artovou podobu dokázalo zaujmout i běžného diváka a ne jen pseudointelektuální publikum, hledající v každém hovně podstatu existence lidstva. Zkrátka šlo o dvě artové podívané, které byly otevřeny a přístupny ale i méně náročnějšímu obecenstvu. To se bohužel ale u Beau is Afraid již tvrdit nedá a první, co mě u tohoto třetího snímku pana Astera napadá konstatovat je, že se jedná o naprosto kontrole se vymykající scénář, který především v celé své druhé polovině je už jen nesnesitelnou tvůrčí samolibostí v podobě bizarní křeče s pointou, kterou jsem upřímně nepobral, a vlastně naprosto vůbec netuším, co si díky ní mám o celém tom filmu v podstatě myslet, co tím chtěl tvůrce sdělit, nedávalo mi to ve výsledku smysl, stejně tak netuším, co si mám myslet o postavě Beaua, no prostě jeden velký chaos, který mě ani trochu neoslovil. Beau is Afraid tak funguje spíš jen v jednotlivých scénách, kterých hlavně v první polovině bylo dostatek a film mě díky nim zajímal a bavil, zásadním pro celý film je pak samozřejmě i očekávaný luxusní výkon Joaquina Phoenixe, který tu strhává veškerou pozornost jen a jen na sebe, a zaujmout dokáže i vizuální podoba filmu, nabízející poutavé a neotřelé výjevy, nicméně i přes těchto pár výrazných pozitiv musím zopakovat, že výsledný dojem je jen matoucí bizarní art, který už ani zdaleka nemá šanci oslovit širší publikum, a to z jednoduchého důvodu, nedává smysl. ()
"Beau is afraid" 😨- nejdivnější film co jsem kdy viděl a to jsem nich už nasnímal očima spousta. Takhle by se to dalo shrnout. Film může být u hodně lidí 3 hodinovým zklamáním, nesmyslem či "pí*ovinou". Podle mě je důležité si uvědomit že smysl tohoto snímku je že nemá smysl. Abych to upřesnil nečekejte žádné realistické vyprávění. (naopak formalismus, surrealismus). Ale spíše vybrané momenty ze života a maximalizovat jejich potenciál a přidat dramatičnost a artovost. Např. v Zemeploše autor zpracovává v knize "Sekáč" význam smrti a vezme si to jak to vnímáme v realitě a ohýbáto okolo fikčního světa a přitom zachovává hlavní myšlenky. Tady to tak je se STRACHEM. Skoro vše co se děje je něco co v Beauovi vyvolává strach. Film je jeho noční můra z které nemůže uniknout a tím že se nedokáže žádnému postavit vzniká další. Ve filmů je spoustu zvláštních způsobu storytellingu a autor už od začátku ukazuje že to není realita ale jen její zrcadlo kde všechno vede ke strachu. Popravdě řečeno po delší době další horor co mě zaujal (spolu s "Talk to me"). Strach nevzbuzuje to co je ve filmu ale to co psychicky zažívá postava - Joaquin Phoenix ["Joker" {9/10}, který zase předvedl jak krásně umí zpracovat psychicky jinak rozpoložené postvay (už se těším na Joker 2 juj. (jumpscare bych nazval p*covinou jak někdo nazval tohle). A často scény působí absurdně až směšně, ale podle mě to nepůsobí jako blbost pokud chápete co chce autor říci. Ari Aster ani nezapomněl přidat jednu scénu z jeho pohanského "Slunovratu" {7/10} Reálně já se na tu vlnu dost naladil, protože takhle občas vypadá můj každodenní život. Už jsem se moc rozepsal tak ještě rychle zmíním skvělého kameramana, kterého známé z již zmíněného "Slunovratu". 8,3/10 ()
Jako první, co musíte vědět, než na to jdete je to, že jde o snový portrét/cestu člověka, který nemá vlastně ani špičku nohy v realitě. Chce to být srovnávané s posledními Kaufmanovkami - Synecdoche, New York a Asi to ukončím. Avšak chybí tomu ty Kaufmanovské dialogy a hloubka. Mnohem více to ale připomíná Svatého Bernardýna, kterého jsem viděl na Otrlci. Jen je tam chybí ten humor. Je tu nějaký, ale je ho málo. Taky to z hlediska místa v kinematografii připomíná Southland Tales, kdy se autor po úspěšném filmu zcela utrhne ze řetězu. Jsou zde sekvence, které mě bavili (nahý útočník nebo týpek z armády s PTSD), ale velké části mi přišli fakt otravné. Beau je úzkostlivá schránka, která slouží jen k tomu, aby se jí děli hrozné a horší věci. Všechny maminkovské problémy v jedné postavě. Jen smutně kouká a je překvapený, co se s ním děje. Všechny scény jsou vyobrazením jeho strachů - ze sledování, z náhodných nebezpečných jedinců, brouků, toho, že si neváží svojí matky apod. Beau is literally me fr. Beau je hrdina, který je vláčen okolím. Je to řečeno i ve filmu. Měl jsem rád animovanou sekvenci s "příběhem jeho budoucího života". Ale většinou mě postavy dost štvaly. Hlavně Beau a jeho matka. Taky nápisy v pozadí jsou strašně očividné, co se tím tvůrci snaží naznačit. RIP Otec a Matka Beau SPOILER: Ale ten obří penis vypadal strašně loutkově a trapně. Jako z jiného filmu. Můžete udělat penis strašidelný, ale tohle bylo jako scéna z brakového horroru od Tromy. Narozdíl od toho Pheonixovi obří koule... 5/10 ()
Fkin masterpiece. Kafkaesque. Bad Dream. Paranoia. Zároveň je to jako pohled do hlavy. Jako vnímání reality duševně nemocným (trochu jako 'Father' s Hopkinsem). Připomnělo mi to Charlieho Kaufmana, jeho scénáře, i jeho knihu. Je to už dlouho, co tu byl tak do reality příběhu sugestivně se propadávající film a jak jinak, než s Joaquinem. Beau se od začátku propadá z mizérie do mizérie (a třeba zmínit, tenhle film je primárně o matce a synovi), přičemž zápletka se rozjede velice brzy, ale nemáte šanci se chytit, protože jste ztracení v dění, a ve vrstvách, které to konstantně předhazuje, nenechá vás to vydechnout do posledního momentu, protože podle logiky, když se začne hrdinovi dít něco pozitivního, čekejte, že to nebude trvat dlouho, žádné vycákání velikých koulí do zdárného konce, film jakoby mohl končit v tolika místech a pořád by to dávalo nějak smysl, jenže on se propadá a balí na sebe další a další vrstvu, koneckonců jsou to tři hodiny. Jako spirála se hrdina propadá do podobného stupně zamotanosti, jaký je v 'Inherent Vice', rovněž s Phoenixem, zdá se, že hrát v těchhle neuchopitelných a nevysvětlitelných rolích je jeho jam. Fascinující je to i jako pohled na rodiče a děti, na vinu, na lásku a co si lidé tak a onak vykládají jako lásku a že nikdy svoje pravé, bytostné úmysly nepřekecáte sami před sebou a nikdy vlastně nevyváznete z jámy, do které jste byli vhozeni. Dlouho jsem neviděl tak fucked up film, inspiruje mě to k tomu se nedržet zpátky. Rada nad zlato je, nevěřte ničemu v tomhle filmu a zároveň chápejte, že vše je založeno na jakési původní pravdě. Aster mě opět absolutně dostal, ale tohle je úplně jiná liga, než 'Midsommar' a nebo 'Hereditary'; tentokrát se skutečně překonal. ()
Myslím že u tohodle filmu je hodně důležitý v jakým momentálním psychickým rozpoložení se zrovna nacházíte. Je to nevšední trípek a proto velký + ()
Další podivnost by Ari Aster. A nejen že zopakoval některé chyby ze svých předchozích filmů, ale neuhlídal ani stopáž. Přespříliš samoúčelností... nejzajímavější je první hodina a závěr. 55 % ()
Aster nam naserviroval monstrozni surrealisticky trip Gilliamovskeho typu, ve kterem tematizuje rodinne vztahy. Tri hodiny jsou opravdu na hrane ukoukatelnosti, ale nakonec to stoji za to. ()
Roztáhnout takové sračkoidní artové nic do tříhodinového filmu je výkon, který by si možná zasloužil trochu uznání. Velkoryse proto hodnotím 5 % a zaokrouhluji dolů. ()
Velká psychoterapeutická pohádka; Navzdory tomu, že scénář má (ve finále) hlavu i patu, nechytlo mě to tak jako Slunovrat. Výborný herecký výkon Phoenixe považuji za samozřejmost. ()