AnanAss

Třikrát do stejné řeky klidně vstoupíš a lidi ti to budou žrát… řekl si nejspíš Stahelski a po komornější jedničce přináší další vyřizování účtů mezi nájemnými zabijáky v parádních neonových kulisách. Takže Baba Yaga a jeho neprůstřelné sako (to vykrývání před kulkami hraničí až s parodií), ukrývající nekonečnou dávku zásobníků, se znovu vydávají do akce. V té se, dle videoherního režimu, pouze mění interiéry, exteriéry a přibývají záporáci… no a při délce skoro tří hodin to začíná být postupně monotónní a unavující. Přitom takový Evans je s nápaditostí choreografie a syrovostí někde úplně jinde. Zde se vlastně pouze za rozmašírovaným protivníkem objeví rudé dýmové cákance a desítky minut se stejným způsobem střílí, kryje a pozérsky kecá. Výrazněji mě bavilo až závěrečné (opět však totálně komiksově přepálené) zúčtování, směřují k nelítostnému duelu, které však navíc obsahovalo luxusní, až depalmovskou, čistku v dlouhých záběrech, snímanou shora mezi jednotlivými místnostmi (toto se vážně povedlo). Keanu je sice sympaťák, ale v téhle sérii mám pocit, že zapomíná čím dál více hrát. Což o to, zde si s jedním ublíženým výrazem vystačí, bohužel to přenáší i do svých dalších filmů. Mimochodem, kdo by to jen tušil, že zabitím psa před devíti lety, započne největší eliminace v historii hotelových komplexů po celém světě. Zkrácení na dvě hoďky by určitě jenom prospělo, takhle tedy tři hvězdy s trošku odřenými lokty.

Guy Ritchie je v poslední době docela v ráži a střídá hodně zajímavé mixy žánrů. Po carpenterovsky Nabroušeném Stathamovi přináší další ryze chlapský film z válečného ranku, ve kterém tentokrát dává co proto Talibáncům. Plynule přechází od military porna (jak nesnáším to použití výrazu porna k něčemu jinému než… no pornu – zde to sedí dokonale a pokud by armáda chtěla natočit náborové video, nechť se obrátí na Ritchieho) k survivoru, aby chvíli zabrousil do dramatických vod a naservíroval nám příběh přátelství až za hrob. Perfektně natočená záležitost s přehlednou a syrovou akcí, jako ze staré školy, avšak v kabátku přizpůsobeném dnešní době, navíc podpořena přesně padnoucím hudebním doprovodem. První polovina jednoznačně zábavnější, ale reálnější dramatické vyobrazení, dle skutečných událostí, v té druhé o mnoho nezaostává. Jen to už není takové military porno.

A pak proč je na tom naše školství tak špatně, když se ve třídě učitelé se žáky, místo výuky, koukají na olympiádu. Ale my to tak měli v době Nagana ve škole úplně stejně, takže zcela chápu a je fajn vidět ve filmu děcka opět za doby, kdy se nesedělo jenom doma a v jednom kuse se nečumělo do ajfonů, ajpedů a dalších pytlovin od Nakouslého jablka. Pánek se nesnažil natočit další Klukypány nebo Osvaldovo nadbíhání Lucii - na to jsou Děti Nagana málo dobrodružné nebo humorné. Přesto jde v české kinematografii o příjemnou změnu, u které jsem rád, že nám nemusí být neustále jen podsouváno o čem muži, ženy, děti, invalidní důchodci, případně Langmajer touží. Protože, jak už zmiňuje Hynek Čermák, na hajzlu přeci tlačíme všichni stejně.

Hlášení místního rozhlasu: „Obyvatelé, pozor! V blízkosti našeho městečka, za rančem, který je hojně využíván mládeží jako šmajchlplac, přistál létající talíř s mimozemskou formou života. Zelení mužíčkové jsou sice jen metr vysocí, přesto buďte ostražití a neutahujte si z jejich velkých hlav a vykulených očí. Moc o nich zatím nevíme, ale je jisté, že mezi jejich koníčky patří vyklepávání plechů aut a vpichování tvrdého alkoholu do lidských obětí. Dále jsou náchylní na světlo a neradi se fotí, takže to, prosím, vemte v potaz.“ Konec hlášení. Armáda, snažící se celý tento mezigalaktický incident ututlat, hrozné gumové masky pištících ufonů, mimozemská ruka s jehlami v prstech napuštěnými alkoholem, skoro až hororová likvidace býka a teenageři, kteří nás zachrání před invazí. I když pochybuju, že by se teenageři chtěli zbavit zrovna těch, kteří své oběti dopují alkoholem. V tomhle filmu se každý chová jako idiot a všechno je špatně… a to je jedině dobře.

Konec druhé světové je tady a ustupující náckové se staženou zadnicí mají pech, když narazí na finského řízka, který nejenže má nejvyšší bodycount v počtu odkrouhlých rusáků, vyniká ale také hodem nášlapné miny do dálky, skokem do výšky s krumpáčem a je mistrem světa ve výdrži na oprátce. Prostě chlápek, který toho moc nenakecá a raději jde rovnou na věc. Na rovinu přiznávám, že podle traileru jsem čekal daleko větší jízdu, i tak je to solidně natočená honba za zlatem a sběr fašistických končetin, kde potěší nádherné záběry severské krajiny spolu s poctou a láskou ke špageťákům. Urvat se ještě více ze řetězu a přidat další zapamatováníhodné scény (minové pole), výsledek by mohl být o kus lepší a Kostěj Nesmrtelný by byl náležitě hoden svého jména.

Jméno nějaké modelky Anny Nicole mi do téhle doby nic neříkalo a až během sledování jsem si uvědomil, že je mi známá alespoň ze třetí střely s Frankem Drebinem, kde vynikala svými, ehmm… no svými schopnostmi. Příběh dívky, která si chce splnit svůj emerikn drím a jde tančit k tyči, kde se „zamiluje“ do skoro devadesátiletého miliardáře (který je shodou okolností čerstvý vdovec a svůj žal utápí ve striptýzových klubech) a okamžitě se za něj provdá. Mimochodem, proč jsou to vždy takové vykopávky a ještě z takového nudného oboru? Proč to nemůže být například vitální sedmdesátiletý soustružník, popřípadě elektrikář? Tento vztah by měl jistě úplně jiný náboj. No a poté se najede na těžký životní úděl, spojený s pracovními nezdary, drogovými večírky a luxováním cizího bankovního konta. Mile mě překvapilo, že se tuto jednodušší silikonovou blondýnu nesnažili zidealizovat a je většinou podána jako ulhaná manipulátorka (ani to těžké dětství, které nám sama předsouvala, nebyla až taková pravda), neustále využívající lidi a kreditní kartu svého staříka, které věříte snad jen to, že měla ráda svého syna… a alkohol prokládaný prášky. Potěšilo také využití spousty archivních záběrů, kde největší hrůza šla z domácího videa, na kterém svému malému synovi představuje jeho nového devadesátiletého tatínka. Já se bavil a byl jsem zvědavý, jaká další prapodivná postavička a bizarní situací se dostane do jejího života. Trošku škoda, že Netflix tu stopáž u svých dokumentů zbytečně natahuje. Půl hodinky ubrat a klidně přihodím i opatrnou čtvrtou stár.

V době, kdy podíl bot na basketovém trhu jednoznačně válcovaly konversky, chce Matt Damon, v roli obtloustlého pohůnka, libujícím si v hazardu, vše vsadit na jednu kartu v podobě vycházející hvězdy a přesvědčit ji, ať na hřiště naběhne v najkách. Toť obsah nejnovějšího Affleckova snímku, který je však maximálně zábavný a jedná se o stylovou retro konverzačku, se soundtrackem valící jeden osmdesátkový hit za druhým. Vymazlené záběry na všechnu tu old skůl kulturu, technologii kolem a věcičky spojené s výrobou legendárních bot (vrcholem je samotný design a jeho pohodový designér) u kterých bych nečekal, že mě to až takhle dostane. Plus parádní herecký ansábl, kde vévodí trio kámošů Damon, Bateman, Affleck. Hodně povedená záležitost, u které jsem se ani na chvíli nenudil… to hlásím i přestože jsem pyšný nositel adidasek. A Bena Afflecka už asi těžko někdy uvidíme pobíhat v růžových legínách, i když toto bych jako doporučení zrovna nebral.

Filmografii Michaela J. Foxe zkouknutou úplně dopodrobna nemám, přesto na mě vždy působil jako velký pohodář. A po zhlédnutí tohoto dokumentu se mi to jen potvrzuje. V první polovině se seznámíme s jeho hereckými počátky, kdy ho na výsluní dostaly Rodinné pouta, po kterých ovšem taktak přežíval a rozprodával svůj majetek. Následně se však uchytil u nejslavnější mezičasové cestovatelské trilogie, aby později opět následoval strmý pád v podobě neúspěšných projektů. No a v druhé polovině se bohužel přejde na to smutné téma – a to, když mu lékaři diagnostikovali parkinsona. Nutno však podat, že sám Marty to bere s humorem sobě vlastním a přes nezdary a pády se vůbec nevzdává. A také klobouk dolů, jak mu v tom po celou dobu pomáhá jeho rodina. Je to frajer, který je sice malý vzrůstem, ale co se srdce a elánu týče, málokdo mu sahá sotva po kotníky. Určitě můžu dále vřele doporučit podobně laděný a neméně zajímavý dokument o Icemanovi.

Rodriguez vykrádá, kde se dá a je na to ještě patřičně hrdý! Já se naladil na jeho vlnu a nejnovější počin, kdysi zatraceně talentovaného režiséra, si v rámci možností užil. Takhle by nejspíš natočil béčkovou noirovou detektivku sám Hitchcock, kdyby byl předtím nějakou dobu na drogách. Myšleno v dobrém. Ben Affleck se do role, s výrazem nic netušícího detektiva, hodí a William Fichtner si přehrávajícího záporáka užívá, podobně jako kdysi svého pekelníka z Drive Angry. Pohodová podívaná, se závěrečnou třetinou, která servíruje jeden divnější zvrat za druhým. Myšleno opět v dobrém. A jednoznačně nejzábavnější Rodriguezův film od první Mačety (Alitu nepočítám, protože tu si pohlídal sám Cameron), který má však na druhou stranu k jeho počáteční tvorbě ještě daleko.

Snad jediný koukatelný snímek z Dudikoffovy tvorby (tedy alespoň v těch, kde ztvárňuje hlavní role), společně s jeho zmateným pobíháním džunglí s plechovým kyblíkem na hlavě - ale tady nevím, zdali by to obstálo i teď. Každopádně v tomto případě jde o pohodové béčko, ve kterém bývalý ninja dává na prdel rasistickému spolku, který vede čtveřice zazobaných papalášů (ti se navíc umí ohánět s katanou, dýkou, kuší nebo škrtidlem) a vydává se z jejich spárů zachránit svou mladší sestru. Klasicky blbé, ale zároveň nostalgicky kouzelné a zúčtování v jižanských bažinách správně drsné.