Sisu

Bizarní divočina, která není finským Wickem a od půlky zachází až do fantasy žánrů. Nemluvný zlatokop a jeho cesta do banky, přes zpustošené Finsko se zapomenutou skupinou nácků. Film odsýpá, má slušné akční scény, které se neštítí krve ale nedokázal jsem se rozhodnout, jestli už je to moc, nebo naopak málo. Slušné, ale občas až moc severské. (22.05.2023)

Situace je daná. Máme finskou krajinu, finský zlato, který vykope neskutečný finský hovado na který jsem po celou dobu nevěřícně zíral a skupinu bloumajících nácků s tankem, autama, finskejma děvkama, když je pro dramatizaci děje potřeba, přiběhne na scénu ještě finský pes. O hovadu se během filmu dovíme jen to, že se mu říká Kostěj nesrmetelný a že sám zabil 300 rusáků, škoda, že mezi nima nebyl Putin. Sám kostěj se rovněž uráčí promluvit a to když cítí potřebu nám sdělit, že zlato je těžší než peníze. Takže to podstatný víme a můžeme se oddávat krásnému kočkovaní mezi kostějem a náckama. Během tohoto kočkování je odděleno spoustu hlav i končetin od těla, ale dočkáme se scén i z jiných oblastí jako třeba potápění nebo chirurgie. Tohle je zkrátka žánrovka, která nemá v našich kinech obdoby, zajímavá, nápaditá, zábavně drsná, žádná velkolepost, ovše perfeketně napsaná a hlavně natočená žánrovka, která v sobě nemá součesnej filmovej mor "hlavně abych nezašel moc daleko" tenhle film si prostě jde jak chce a působí při tom hrozně sympaticky. (19.04.2023)

Do nádherných reálií Laponska je zasazen až karikaturisticky vyvedený příběh, v němž se krví a nápaditými akčními scénami vážně nešetří. Tak zhruba nějak takto lze v jedné větě popsat snímek Sisu režiséra Jalmari Helandera, který nám na střízlivé minutáži nabízí ultimátní grindhouse zážitek, ve kterém jde o historickou stránku až na posledním místě. Pokud tedy akceptujete, že děj nepatří zrovna mezi ty objevné a že vlna absurdity s přibývající stopáží exponenciálně stoupá, tak pak dostanete zábavnou krvavou jednohubku, jež v rámci svých možností dokáže poměrně slušně zabavit. Dobrá práce! (31.05.2023)

„Není nesmrtelný, jen prostě odmítá zemřít.“ První půlhodinu to vypadalo na plný počet hvězd, jenže pak to začalo trochu drhnout, některé scény byly trochu delší než by jim slušelo, začal tomu tak trochu padat řetěz. Nicméně i tak zábavně ujetá divočina s řadou skvělých momentů. Prequel, kde by Aatami podobným způsobem vykostil těch 300 Rusů, bych si určitě nenechal ujít. (22.12.2023)

Láska ke splatteru a John Wickovský kult osobnosti v luxusním finském podání. Krásně syrová řezanice která nikam nespěchá, každý brutální kill a každý nasraný škleb hlavního démona z pekel, živoucího ztělesnění všeho Finska, se tu náležitě vychutnává. Členění do kapitol a krásně přepálené gore evokují Tarantina, ale ten právě ten pomalejší styl filmu evokuje spíš spaghetti westerny. A všechna čest autorům že zvládli takovouhle stylovku, a ne jen prázdné exhibování bezuzdného násilí a nekorektnosti jak se to v podobných filmech nezřídka děje. Jen humoru by mohlo být trochu víc, hlavně v první půlce, která se místy vleče až trochu moc. Ale poslední třetina, kdy už náckové konečně jenom zoufale utíkají a je jich stále míň a míň, ta už je perfektní. 8/10 (19.05.2023)