AnanAss

Nevím, ale tromácké úchylnosti asi nebudou nic pro mě. Zkoušel jsem něco z jejich dílny dokoukat snad před deseti lety, ale vůbec mě to nechytlo. Řekl jsem si, že možná nebyl ten správný čas a musel jsem „dozrát“. I když tady bych to viděl naopak a předpokládal, že tohle ocením spíše v mládí. No a verdikt nyní je stejný jako kdysi – tromácké úchylnosti nebudou nic pro mě. Dalo by se říct, že se jedná se o trošku drsnější superhrdinský film (monstrum vám převede důchodkyně přes přechod, otevře sklenice s jídlem i zachrání vaše batole) a zároveň romantický biják o lásce mezi nešťastně zmutovaným outsiderem v dámských punčocháčích a slepou dívkou. K tomu ty správně zvrhlé atributy by to pro mě mít mělo – carmageddon v ulicích, odhalené prso co deset minut, barely s toxickým odpadem, liliputy narvané v pračce, šílenou choreografii soubojů, spoře oděné ženské, mopy zaražené v hlavě, litry krve stříkající do všech stran i praktické gore efekty. Ale prostě ne, já to nedokážu docenit… i když tu vášeň k pokleslé kinematografii tam vidím a také natáčení muselo být pro všechny děsná prdel. No nic, třeba tomu dám ještě jeden pokus za dalších deset let. ■ AnanAss‘s Score: 3/10 ■

Scénář jako od Coenů, natočený v dravé režii jako od Ritchieho nebo Boyla, s nádechem grindhousu. No neber to! Slováci se vyšvihli a natočili sakra brutálně černohumornou pecku, s mysteriózním nádechem, o přátelství až za hrob, které by mohl závidět i Olda Šetrhendů s Vinetúem. A zároveň buddy movie se sympatickým cikánem flegmatikem, kde co věta, to perla („Laco je dobrý člověk… keď by ma poslal do riti, tak sa na tú cestu budem aj tešiť.“, „Indiáni sú niečo ako cigáni, tiež si ťažko hľadajú robotu.“) a jeho bílým neurotickým gádžem, který má pro změnu vše nádherně u řiti. Mstitel s vytuněným invalidním vozíkem, cikán v esesácké uniformě s háknkrojcem na paži, prostředí devadesátkových sídlišť a videopůjčoven, černý humor dle mého gusta (v televizi začne hrát Nagyho song Sám s nohami na stole, poté co hlavní postava ochrne), vizuální lahůdka a spolu s Bengrem jeden z nejlepších česko/slovenských filmů za poslední dobu. Jo a neřekl bych, že masakr v muzeu začal ukradeným deklem… vždyť to přeci vše odstartoval synáček breakdancer a jeho zničený kazeťák. ■ AnanAss‘s Score: 8/10 ■

Tak bohužel tímto mě Sam Levinson zklamal. Zvrácený svět popstar hvězdiček není nic pro mě, přesto jsem se alespoň těšil na destruktivní sondu do duše osoby, která je ovládána a vláčena, skrze hnusy šoubyznysu, ostatními lidskými hyenami, jenž si na ni chtějí co nejvíce navýšit své bankovní konta. To, co začíná jako zrození kultu ve stylu Mansonovic sviní, proloženo spoustou tlachání a filozofování o hudebním průmyslu, sociálních médiích a smyslu bytí, se pomalu mění na American Idol a my ve výsledku dostáváme pohádku o popové Karkulce, ve které se vlk nažere a koza zůstane kozou. K tomu, sem tam, slušně budovaná atmosféra nejistoty a čekání na něco nepříjemného… což však ani nepřijde. A ta změna charakterů v posledním díle je teda dost na sílu. Sparrowovic holka do toho dává vše a vůbec se toho nebojí. Ale ten VíkEnd mi přijde herecky totálně mimo a jako vůdce sekty, v šusťákové soupravě a divným ohonem, působil docela směšně, natož aby naháněl strach. Explicitní, šokující nebo pobuřující to rozhodně není… alespoň ne pro diváka, který už má něco nakoukáno. Pokud satiru na dnešní společnost, raději opět sáhnu po mladistvé zabijačce. ■ AnanAss‘s Score: 4/10 ■

Hlavní postava má takový ten typický den blbec, když se probere, s propíchnutou rukou, v převržené toice, ze které není úniku. Co se tady děje a co tomu předcházelo? Dostane se z těchto sraček? Bude mu dělat, kromě mluvícího hajzlprkýnka, hlavní společnost ještě někdo? Ach du šajze se snaží být telefonní budkou bez větších ambicí a klaustrofobickým dramatem, jehož námět mě popravdě děsí na festivalech už hodně dlouhou dobu. Dobré momenty zde však často střídají ty špatné, někdy až vyloženě trapné (snové sekvence – tedy kromě té úvodní, která má hlubokou myšlenku). Dementní chování postav by ani nevadilo, ale jejich charaktery jsou až na hranici grotesknosti. Tohle záchodové šajze je tak tedy někde na půli cesty. Z filmu jsem si ale odnesl důležité ponaučení – odteďka, na fesťáku, bez flexky na toiky nelezu. A opět se potvrzuje, že sovy nejsou tím, čím se zdají být. ■ AnanAss‘s Score: 5/10 ■

Will Ferrell v roli skromného mechanika, se stává nejlepším jezdcem Nascaru. Sláva mu však začne stoupat do hlavy a dostane pořádnou facku, když jej porazí a postupně nahrazuje frantík Borat, který se neštítí soupeřům elegantně lámat ruce. Musí tedy opět začínat od píky a je otázkou, zda jej v tom bude podporovat jeho dokonalá rodinka – peroxidová blondýna a rozmazlení synové Walker a Texas Ranger. A hlavně se musí naučit překonat strach… i kdyby měl mít za spolujezdce živou pumu. Ferell tyhle tupé charaktery zvládá s přehledem (jeho řidičské schopnosti by mu mohla závidět i celá Dieselovic famílie), stejně jako McKay tyto buranské komedie (v poslední době mixuje i trošku toho dramatu). Na nenáročné pobavení úplně ideální záležitost se spoustou brutálních scén (přízvuk Borata, netradiční vyučovací metody znovunalezeného otce, který chce syna dostat zpět do formy pomocí kokainu) a narážek na Scottovy Bouřlivé dny. A kdo by to byl tušil, že Highlander získal Oscara za nejlepší film všech dob. ■ AnanAss‘s Score: 7/10 ■

Velké překvápko a pohodová podívaná, na základě skutečných událostí, o partě kámošů, kteří se v devadesátých letech - v době kdy zatím nejen mládež honila ocas hada (Nokia 6110) nebo chytala banány (Sony CMD-J6) - rozhodli do mobilů vložit internet. S podnikáním však nemají žádné zkušenosti a potřebují někoho, kdo je i jejich byznys pořádně nakopne a přenese to mezi lidi. Parádně natočený životopis, s nabušeným soundtrackem a zatraceně příjemným komediálním podtónem (představení sekretářky, sestavování prototypů), je sice povětšinu času o přátelství, touze být pořád mladistvým a místo práce se bavit. A také o pocitu k nezaplacení, když člověk může ještě mačkat dotyková tlačítka. Později však přichází tvrdé rány od konkurence Ajfónu a nepochopení, proč vůbec někdo potřebuje telefon bez klávesnice. No, potvrzuje se zde, že když chce člověk něčeho dosáhnout, musí také něco obětovat… a čím ta oběť bude bolestivější, tím bude člověk úspěšnější. Z nedávné retro trojice podobných snímků (kostičky, kuličky, botičky) je zde vidět, že rozpočet příliš štědrý nebyl a vypadá to více televizně než výše zmiňované… ale to není vůbec na škodu, protože ten oldskůl vizuál, tomu náramně sluší a hlavně to tvůrci umí šikovně maskovat. Celé mi to přišlo natočené takovým stylem Kanclu, který při sledování dodával pocit autentičnosti. Herecky také není co vytknout a hlavní trio je správně obsazené – jak Jay Baruchel s blonďatým přelivem (v roli tichošlápka, kterého to postupně semlívá), tak samotný režisér jako jeho nejlepší kámoš a spoluvlastník, který chrlí filmové hlášky jako na běžícím pásu a střídá jedno boží tričko za druhým, a především nabroušený podnikatel Glenn Howerton, hozený mezi bandu géniů, kteří by nejraději pařili hry a dál si v práci pořádali filmové projekce. ■ AnanAss‘s Score: 8/10 ■

Co všechno se muže přihodit mladému páru, který se vydá do Las Vegas uzavřít sňatek, ale omylem sjede na špatnou cestu, vedoucí přímo do pekla. Místo popíjení mochita nebo hazardu u automatů a blackjacku, je tak čeká hra o holý život. Snoubenka je ještě k tomu unesena samotným, ďábelsky zjizveným, satanským poldou s pentagramy na uniformě a pouty á la Addams Family. Její milý, vybaven rady a plnou nádrží od místního pumpaře, se vydává ve Fordu Pinto na záchrannou misi a my se můžeme těšit na road trip napříč peklem, v laciných pouštních kulisách, za doprovodu synťákové hudby, která tak správně vystihuje osmdesátá a devadesátá léta. V miniroličce se mihne i začínající Ben Stiller v roli kuchtíka, který si rozbíjí vejce (slepičí) o hlavu a nesnáší vegetariány. Dotud to zní hodně dobře, proto je docela škoda, že až taková zábava to ve výsledku není. Z tak nádherně brakového námětu se dalo vytřískat více, zvláště když za scénářem stojí, později oscarový, Brian Helgeland. A zvrácený pekelný strážce zákona vypadá drsně… což se sice nedá říct o hlavním hrdinovi, ale jakmile se objeví v McClaneovském tílku s krátkou brokovnicí, pochybnosti jsou vesměs pryč. Ještě výhrada k posteru filmu, jenž je tak odporně zpracován, což mě docela překvapuje… většinou tomu je právě naopak a tyto braky mají plakáty designově zvládnuté na jedničku. Ale to jen tak bokem. ■ AnanAss‘s Score: 5/10 ■

Jednoznačně nejlepší hammerovka o ponurém monstru, vzkříšeném pomocí blesku, kde se navazuje na události z původního filmu. Do akce se jde okamžitě a (nejen) hysterické důchodkyně, spolu s bláznivými snoubenkami, nemají proti lidskému hromosvodu nejmenší šanci. Ale zejména, když se spojí jeden bláznivý vědec s dalším, ještě o něco vyšinutějším, nemůže to dopadnout dobře. Postupně se přechází od dramatu (pobyt u slepce a následné se spřátelení) přes komedii (víno, doutníky a tím pádem vzniklá závislost) a směřuje se k tragédii (monstrum se zamiluje, ale jeho vyvolená mu city neopětuje). Úchvatná černobílá kamera, elektrické výboje na obloze, strašidelné lesy, laboratoře v hradních prostorách, experimenty za hranicí smrti, pokusné exempláře ve skleněných dózách, natupírované vlasy se světlým melírem a v hlavní roli pokračuje Boris Karloff, který se stal padouchem proti své vůli… a hlavně po své smrti. Vždy mě mrzí, že v takovýchto starých flácích se závěry odbydou příliš rychle… půlhodinka navíc by nebyla marná a hlavně by nebylo uspěcháno tolik linek, které se v průběhu rozběhnou. Ale i přes tuto drobnou výtku, má Nevěsta své neodolatelné kouzlo i v dnešní době. ■ AnanAss‘s Score: 8/10 ■

Nejdrsnější, nejagresivnější a zároveň nejstylovější song o pudinku, který byl prozatím napsán a nazpíván, v čele s folkpunkovými veterány Dropkick Murphys a samotným (cartoonovým) Mickem Jonesem z Klešáků. Naštěstí zde „začátek spoileru“ vše dobře dopadne a všichni si svou zaslouženou dávku pudinku užijí „konec spoileru“. Joe Strummer by měl rozhodně radost. ■ AnanAss‘s Score: 8/10 ■

Solidní bizárek směřující od zombie hororu, přes Miseryho, až k psychedelické Alence v říši divů. A to jsme teprve v polovině, takže nějaké to překvapení se ještě najde (objevení něčeho nečekaného na půdě). Kromě toho jednotlivá dějství jsou přerušeny nějakou brutálnější scénou (ale nic extra šokujícího nečekejte). Neškodný příběh o tom, jak těžké je se dostat na pohřeb, se přehoupne do úvahy nad tím, jaký vliv má výchova matky na psychiku dítěte v dospělosti aneb hledání sebe sama. Celé to tak stojí hlavně na nápadité režii a (několika)roli Joaquina Phoenixe, který ukazuje herecké schopnosti v celé své nahotě (doslova). Tři hoďky na takový trip je vážně moc… i když Božímu soudu nikdo neunikne. Ari Aster je hodně šikovný rejža a rozhodně umí (jeho fetiš na bytové interiéry je super), u Beaua si přeci jen ukrojil příliš velké sousto. Pro příště alespoň vím, že nemám mít tak vysoké očekávání. A také vím, že Phoenixe, už nikdy nechci vidět nahého, zápasícího s cizím mužem, ve vaně. ■ AnanAss‘s Score: 6/10 ■