Lima

První holka, první polibek, zamilovaný vrah na útěku, stárnoucí sniper ve výslužbě – no zkrátka samé běžné věci v životě dospívajícího kluka :o) Tak už je to jasný. Po brilantním TAKÉ SHELTER a následně tomhle sympatickém kousku je radno sledovat další tvorbu talentovaného Jeffa Nicholse. Mud není ani zdaleka taková pecka, jako předchozí Nicholsův film, ale je příjemně střízlivě pojatý, vyprávění tak pozvolna plyne, jako ta řeka, na níž se příběh odehrává, nesází se na šokující zvraty a oči-přecházející momenty, snad jen bez té závěrečné přestřelky bych se obešel. K tomu můj oblíbený příležitostný (ne)herec a dramatik Sam Shepard, skvělý klukovský představitel Tye Sharidan (jestli u toho zůstane, čeká ho velká budoucnost), uvěřitelný McConaughey (který už nadobro pohřbil surfovací prkno deset sáhů pod písek) a dvorní Nicholsův herec Michael Shannon ve své asi první normální roli :o) Sympatický indie počin, jen tak dál, Jeffe.

Oč originálnější má námět, o to blbější je jeho uchopení a průběh filmu. Celá druhá půle je jedna velká haluz, kde se klišé vrší na další klišé. Jestli vás ještě baví sledovat modelovou, tisíckrát ohranou situaci – v ohrožení přichází finální záporákův úder a ejhle, spása na poslední chvíli je tu! – pak si poslužte. Zde se toho dočkáte asi v pěti případech, s mírnými obměnami, podle toho, jakou zbraň ruka zrovna třímá. Nemluvě o tom, že hlavní postavy se chovají jako totální idioti. A když se trochu zapřemýšlí a vezme se to do důsledku, tak i ten námět je vlastně jeden velký nonsens. Divím se inteligentnímu Ethanu Hawkovi, že do toho šel.

Vyzněním podobně absurdní podívaná, jako svého času legendární FARGO bratří Coenů. Tak bizarní, cynické a trefně ironické, nekorektní, dehonestujícím způsobem testosteronové, že si to jistým zvráceným způsobem nelze neoblíbit. Navíc to brutálním způsobem nakopává prdel profláklé idee „amerického snu“ o zemi neomezených možností, kde je možné dosáhnout všeho, stačí jen píle a ctižádost. Tragikomické figurky s čínkou a dolarovým eskem místo mozku, v přesném hereckém uchopení Marka Wahlberga a Dwayne Johnsona, bylo přímo diváckým požitkem sledovat. Nebyl jsem a nejsem fanouškem Michaela Baye. Nikdy neznal a dodnes nezná míru ve svých filmech, ale tady svou neblahou vlastnost vlastně přetavil v něco nečekané – ve svůj nejlepší film.

V mládí jsem tenhle kousek, jako nepříliš velký vyznavač akčního žánru, plně nedocenil, ačkoliv jsem si ho tehdy osobně vychutnal i v kině. Nyní, po 20-ti leté pauze, konečně s odpovídající kvalitou obrazu (blu-ray projekce) mohu s klidem říct – ano, tohle je jeden z nejlepších, ne-li vůbec ten nejlepší akční film všech dob, citován a nebo vykrádán žánrově spřízněnými filmy dodnes. Tady se všechno sešlo v té nejpříznivější konstelaci. Hlavně naprosto špičkový scénář, který nápaditě pracuje v několika rovinách, bohatý o skvělé zvraty, místama s příjemně sebeshazovačným humorem (Willisovy a Rickmanovy hlášky), trefnými kritickými postřehy (honba bulvárních médií za senzacechtivými reportážemi) a i fungujícími emocemi. Willisův McClane není prototyp pravého akčního geroje, je svým vzhledem i smyslem pro humor a ironii spíše takovým chlápkem od vedle, s kterým byste klidně skákli na jedno točený a to ho dělá uvěřitelným. Rickmanův záporák Hans Gruber je zase se svým stoickým klidem a elegantní ležérnosti, pod kterou se ale skrývá nesmlouvavost a chladnokrevnost, brilantní figurkou, kterou je požitek sledovat. Technické aspekty a těch pár triků dodnes nezestárly (oprávněné oscarové nominace) a tak jedinou opravdu malou výtku bych měl ke skutečnosti, že zejména na ostrém blu-ray obraze je jasné vidět, kdy je Willis Willisem a kdy ho v rychlejších střízích zaskakuje dubl (a že těch scén není málo). Ale to je opravdu jen takové hnidopišské konstatování, které nesnižuje kvalitu a význam téhle nesmrtelné pecky.

Velmi silně protiamericky, s až jakýmsi militantně nenávistným podtónem laděný filmeček, kde se prolínají záběry panenky Marie se záběry nakreslených vietnamských žen, američtí vojáci střílí bezbranné vietnamské děti a poslední třetina se skládá pouze z dokumentárních záběrů protiválečných demonstrací. Vše podkresleno Schubertovou skladbou Ave, Maria. Animačně nepříliš líbivé a invenční, což měl být asi autorský záměr. Myšlenkově pak až příliš jednostranné a vzhledem k zemi vzniku i poněkud diskutabilní. Jak v závěrečné prolínačce dává Ivanov-Vano do příměru Sochu svobody a biblickou ikonu Marii, je skoro až na pěst.

Nechtěně velmi zábavný propagandistický kousek ve stylu animáčů Walta Disneyho, pestrobarevný s disneyovsky stylizovanými zvířátky. Zatímco slavík oblažuje uši svých spoluzvířátek líbivými tóny ruských častušek, zlá a nafoukaná straka, přiletivší odněkud z ciziny, "terorizuje uši" svého okolí jazzovou muzikou, která je přeci, jak známo, výsadou amerických imperialistů. A tak dostane co proto, nemá nám, potvora jedna, zavádět nějaké cizácké novoty, na které nejsme zvědaví :o)

Animačně nepříliš vyzrálá a myšlenkově poněkud zmatená (aspoň z toho sledu nevavazujících černobílých obrázků se ústřední myšlenka poněkud vytrácí) úvaha nad tím, jak za mořem černí bratři úpí a trpí pod bičem amerických otrokářů a vzdor může vést až k elektrickému křeslu.

Postupně ty krásné obrazy a ta krásná hudba vyprchají, když se nemají o co opřít. Ani o příběh, ani o herce, zbyde jenom prchavé poetično a přehršel monologů, které s přibývající stopáži působí ubíjejícím dojmem. Bloumání odnikud nikam. Zážitek, který vyšumí do ztracena.

Kdysi jsem četl takové ironické popíchnutí, že herci jsou nejlépe placení prostituti na světě. Tehdy jsem nad tím moc nepřemýšlel, ale v tomhle filmu se to ukazuje náramně. To, co tady ve druhé půli s kamennou tváří pronášejí, zcela vážně a plni patosu, to by položilo i sebemrskajícího masochistu. A nejvíc mi bylo líto Morgana Freemana. Jeho účast, protlačena producenty jenom proto, aby si odškrtli aspoň jedno slavné jméno, je tu zredukována na stále stejný bezradný apatický výraz, kdy je zcela zřejmé, že Morgan tu vlastně nemá co hrát a jeden jeho rozčilený několikasekundový výraz už na tom nic nezmění. Americký prezident je tu vzor čestnosti, udatnosti a vědomí vážnosti svého postavení, kdy už jenom čekáte, až z toho všeho začne srát mramor. Všechny repliky, které lítají vzduchem mezi Butlerem, vojenským štábem a šéfem teroristů jsou pak ekvivalentem esence demence, že už i ty zpomalené scény s prostřílenou americkou vlajkou, ´Cerberus kód´ a hrdinný výkřik „Přísahám na vlajku Spojených států amerických!“ vám připadnou jako tím nejmenším prohřeškem na diváckém vkusu. Ten film měl prvních cca 45 minut našlápnuto dobře, díky staromódní ´osmdesátkové´ akci, kdy teroristi a bodyguardi padají na zem jak po zásahu vojína Matrixe (tímto zdravím Arnolda), ale pak všechny aktéry a zejména scenáristy obestoupil duch Chucka Norrise, bez sebemenší špetky nadhledu a všechno šlo do hajzlu. Zlatý Schwarzeneggerovo ´Komando´, to je proti tomuhle vtipná odlehčená komedie plná hlášek.

Všechny příjemné vzpomínky na tenhle film ve mě v budoucnu budou spjaty pouze s první polovinou, kdy Clark hledá své místo ve světě, objevuje své schopnosti a do toho problesknou i nějaké ty emoce. Zbytek stopáže bych ohodnotil dvěma slovy: DIGITÁLNÍ BORDEL. Nicméně, Henry Cavill je velký sympaťák a ten pravý Superman, nějakému střízlivějšímu pokračování s ním bych se rozhodně nebránil. Potenciál tu je.