Lima

Plakátové.info: VŠECHNY BYLY TAKOVÉ, PO JAKÝCH MUŽ JENOM TOUŽÍ! KRÁSNÉ, STVOŘENÉ K POLIBKůM A MILOVÁNÍ! ALE SMRTONOSNĚJŠÍ, NEŽ PAVOUČÍ ČERNÁ VDOVA!!! ____ O takovýchto filmech se lépe čte a sleduje jejich pozadí vzniku, než se pak na ně kouká. Ed Wood Jr. nebyl největší patlal své doby, pouze nabyl v pozdější době statut toho nejznámějšího. Režisér tohoto kousku by si s ním v ničem nezadal. Původně to měl být horor se zabijáckým pavoukem jménem „Tarantula“ (totožného jména jako klasika Jacka Arnolda), ale výsledek byl tak strašlivý, že byl přijat druhý režisér – Ron Ormond – který mnohé vystříhal a naopak přidal liliputány, divoké tanečnice a šíleného vědce. Je s podivem, jaký příšerný produkt vzniknul, přestože zbytek štábu rozhodně nebyl k zahození – kameramanem byl držitel Oscara za Munrauovu klasiku „Sunrise“, naprosto příšerný soundtrack – kolovrátkový kytarový motiv, který vám po pěti minutách vypálí díru do mozku – měl na svědomí autor chytlavé muziky k tehdy oblíbenému TV seriálu „The Flintstones“, jeden z herců byl pozdějším scenáristou Eastwoodovy série „Dirty Harry“ atd. Film absolutně postrádá logiku, jednotlivé scény na sebe nenavazují, plyšový obří pavouk na drátkách, coby hlavní lákadlo na plakátech, se tu mihne jenom na pár sekund a poslední půlhodina je absolutně k nevydržení, kdy se herci jen tak potácejí po studiovém lese v absolutní tmě, takže nic není vidět a do toho se objeví asi tak desetkrát krátky prostřih na obličej jednoho ze „zlých“ liliputánů. Odpady moc neplýtvám, ale tady jsem nemohl odolat.

Plakátové.info: FANTASTICKÝ! HRůZOSTRAŠNÝ! NEUVĚŘITELNÝ MIMOZEMSKÝ MOZEK VPADNE DO LIDSKÉHO TĚLA SE SVOJÍ HNUSNOU NIČIVOU SILOU!!! ____ Nathan Juran byl rozporuplným tvůrcem. Když chtěl, uměl být šikula, což dokazuje jeho spolupráce s trikovým géniem Rayem Harryhausenem, s nímž natočil několik trikově a produkčně zdatných snímků. Na druhé straně, když dostal úkol na zakázku, moc to neprožíval a sekal to jak Baťa cvičky. Patří mezi ně i tenhle kousek, na kterém je krásně vidět, jak chyběly peníze. Juran si vystačil s jedním barákem, jeskyní v Bronson kaňonu u Los Angeles (kde se točila celá řada nízkorozpočtových filmů, včetně legendárního ROBOT MONSTER) a jednou místností, kde se odehrávají veškeré „hrozby lidstvu“. Scenář je odpovídající naturelu žánru dané doby – hlavního hrdinu, atomového vědce, napadne „zlý“ mimozemšťan v podobě vznášejícího se mozku (průhledné přední projekce) se svítícími kukadly, mentální kontrolou ho posedne, udělá z něho sexuálně agresivního „hrubiána“ s touhou po moci a ovládnutí celého vesmíru (hehe) a zničí dvě dopravní letadla a vyvolá atomový výbuch (notoricky známé nastříhané záběry z atomového pokusu, použité v mnoha filmech té doby). Na druhé straně, „hodný“ mimozemšťan, rovněž létající mozek, se kolegu za pomocí vědcovy milé snaží zastavit v jeho mocichtivém plánu. Posuzovat to optikou dnešní doby nelze, jinak by si z té naivity a lehké stupidity musel vyrvat zbytky vlasů, ta hodina se dá přežít celkem ve zdraví, i díky charismatickému herectví tehdejší hvězdy béčkových filmů Johna Agara a skutečnosti, že Juran téměř zcela upustil od nadužívání do očí bijících zadních projekcí. Je to taková neurážející blbina, která přesně zapadá do tehdejší doby.

Plakátové.info: Z HLUBIN PEKLA PŘIŠEL!!! UČINIT Z KAŽDÉHO MUŽE ZAJATCE A Z KAŽDÉ ŽENY OTROKYNI!!!____ Koncept monster-hororů 50. a 60.let je z drtivé většiny stejný – NĚCO, nebo NĚKDO ohavný je probuzen NĚČÍM (nečastěji radioaktivita, elektřina či přírodní pohroma) a zastavit se to něco snaží mladý, sympatický mládenec ve spolupráci s profesorem a jeho mladou, půvabnou dcerou. Mezitím se mládenec a dcera do sebe zamilují, dceru monstrum unese atd. atd. Nejinak je tomu i zde. Co pro tento docela sympatický horůrek hraje k dobru, je fakt, že byl celý točen v exteriérech (přeci jenom pěkný borovicový les navodí lepší atmosféru než studio se zadní projekcí a párem umělých stromků) a pak originalita ústředního monstra. Tím je po pětistech letech bleskem z hrobu probuzený španělský conquistador. Já vím, zní to trochu blbě, ale když pominu, že vypadá jako půl roku nemytý a zarostlý bezďák z Hlavního nádraží, je to docela impozatní, dvoumetrový zjev a když unáší sličnou děvu, zabíjí své oponenty a radostně se u toho kření, až mu svítí očička, je to pohled k nezaplacení. Jeho eskapády zejména v poslední třetině, kdy běhá po lese a metá po svých oponentech šutráky, mají potenciál slušné zábavnosti, byť vlastně nechtěné. Je třeba vybavit se velkým nadhledem (jenž mi po zhlédnutí desítek podobných monster-fláků již nechybí),který je potřeba zejména v závěrečném zúčtování, kdy nám tvůrci dají pocítit i jeden vskutku příšerný trikový záběr. S přimhouřením obou kukadel a v rámci doby vzniku bych to hodnotil jako „slušná, neurážlivá a docela zábavná blbůstka“.

Plakátové.info: NĚKDE NA TOMTO SVĚTE VÁS PRONÁSLEDUJE VĚC, KTERÁ……NENÍ Z TOHOTO SVĚTA!!!____Teď už se vůbec nedivím, proč v Americe tenhle kousek, mnohými považován za nejlepší Cormanův film, má tak výrazný kultovní status. Film téměř bez trikových záběrů, bez efektních, oku lahodících scén, bez výraznější výpravy, přesto skvělá zábava. Příběh samotný – alien pod rouškou podivínského boháče tajně zabíjí pozemšťany a sbírá z nich krevní vzorky, které posílá transportním paprskem na svoji domovskou planetu – má takový sladce pochmurný, hororový přesah. Oblíbený Cormanův herec Paul Birch v roli mimozemšťana je fantastický. Zlověstný výraz, který neukazuje byť i minimální emoce, strojená monotónní dikce, přesto nepřehrává, ačkoliv by k tomu role sváděla a ve svém minimalistickém hereckém projevu je působivý. Corman režíruje úsporně, ale přesto, že nemusíte být fanoušky konverzačních filmů (což tenhle zčásti je), chcete vědět, co přijde dál, jakého nebožáka zase alien naláká do svého sklepa, kde ve velké peci spaluje své oběti a v závěru film ukázkově graduje. Potom klidně se shovívavým úsměvem přehlédnete i nechtěně komický útok mimozemské příšery (takový netopýr s medúzovitým vějířem), kde se Corman neobtěžoval se zaretušováním těch lanek, za které příšerka visela. Poslední záběr, který naznačuje otevřený konec, nebo nikdy nekončící boj s mimozemskou rasou, je takovým vtipným režisérovým pomrknutím, které potěší.

Klausova neviditelná ruka trhu v nejryzejší podobě a zároveň smutná ukázka (ne)fungování ´České obchodní inspekce´, potažmo kontrolních mechanismů tohoto státu.

Ohlédnu od filmu samotného, spíše jen takové zamyšlení. 60.léta – v kultuře, v hudbě, umění a filmu nejvíce vzrušující dekáda, kterou tahle republika zažila (ale vlastně to platí pro celou Evropu). Doba probouzejícího bigbítu, toho bezpočtu rockových partiček, doba vzrůstající popularity SEMAFORU Suchého, Šlitra a umělců přidružených okolo, doba skvostných forbín Wericha a Horníčka, doba pukajících ledů v pojímání cenzury, kdy nejeden film (např. ´Bílá paní´ a mnoho jiných) otevřeně šil do stranických móresů a vše vrcholilo oficiálním zrušením cenzury v 68-ém, vzrušující doba invenční „Nové české vlny“ československého filmu, kdy se nedělaly umělecké kompromisy, nástup nové generace skvělých filmařů a 2 Oscary pro čs. kinematografii, doba nástupu probouzející se sexuální revoluce, éra The Beatles a lehké dozvuky hnutí hippies, které jemně rezonovaly i u nás až z dalekého San Francisca....atd., atd. Zkrátka, byla to vzrušující desetiletka, u níž lituji, že jsem jí těsně nezažil……a pak v 68-ém přišli Brežněvovi pohůnci a všechno šlo do prdele….

Maximální hodnocení za celou pozoruhodnou trilogii. Za tu nekompromisní brutalitu a i na poměry manga žánru bezprecedentní výpravu. Hlavní trojice – Griffith, Guts a Casca – ač animovaní, strčí svým charismatem do kapsy každou reálnou hereckou hvězdu a jejich složitý psychologický vývoj napříč všemi třemi díly je radost sledovat. Dynamické souboje se nebojí krve a ty niterné scény zase přetékají svůdnou atmosférou. Ale pořád bychom se pohybovali v intencích klasického dobrodružného příběhu s historickými reáliemi, kdyby nepřišla druhá polovina třetího dílu. V ní se ty pekelné výjevy do vás zakousnou tak, že na to nezapomenete. Vždy jsem na Japoncích obdivoval ten nízký práh autocenzury, kterým oplývají a zkrátka lidově řečeno – že se s tím neserou, ale brutalita a jistá zvrhlost těch pochmurných vizí v té památné půlhodině vyráží dech. Podobný psychedelický zážitek jsem při japonském anime zažil naposledy před deseti lety u legendární Akiry.

Nevidět a neslyšet to na vlastní oči a uši, rozum by se zdráhal něco takového, jak z pera prachbídného scenáristy, nějak vstřebat. Téměř neuvěřitelný příběh o tom, že talent a štěstí vždycky nejdou ruku v ruce. Rodriguez měl to první, toho druhého se mu nedostalo. Ačkoliv to je relativní…..a víc ani nemohu napsat, ani sebemenším náznakem, aby se u lidí, kteří to ještě neviděli, neoslabil divácký emocionální účinek. U mě i na běhání mrazu po zádech došlo a také díky za slova, která tam padla: „Jenom proto, že je někdo chudý, nebo má málo, to ještě neznamená, že nemá velké sny a že není bohatý na duchu.“

První holka, první polibek, zamilovaný vrah na útěku, stárnoucí sniper ve výslužbě – no zkrátka samé běžné věci v životě dospívajícího kluka :o) Tak už je to jasný. Po brilantním TAKÉ SHELTER a následně tomhle sympatickém kousku je radno sledovat další tvorbu talentovaného Jeffa Nicholse. Mud není ani zdaleka taková pecka, jako předchozí Nicholsův film, ale je příjemně střízlivě pojatý, vyprávění tak pozvolna plyne, jako ta řeka, na níž se příběh odehrává, nesází se na šokující zvraty a oči-přecházející momenty, snad jen bez té závěrečné přestřelky bych se obešel. K tomu můj oblíbený příležitostný (ne)herec a dramatik Sam Shepard, skvělý klukovský představitel Tye Sharidan (jestli u toho zůstane, čeká ho velká budoucnost), uvěřitelný McConaughey (který už nadobro pohřbil surfovací prkno deset sáhů pod písek) a dvorní Nicholsův herec Michael Shannon ve své asi první normální roli :o) Sympatický indie počin, jen tak dál, Jeffe.

Oč originálnější má námět, o to blbější je jeho uchopení a průběh filmu. Celá druhá půle je jedna velká haluz, kde se klišé vrší na další klišé. Jestli vás ještě baví sledovat modelovou, tisíckrát ohranou situaci – v ohrožení přichází finální záporákův úder a ejhle, spása na poslední chvíli je tu! – pak si poslužte. Zde se toho dočkáte asi v pěti případech, s mírnými obměnami, podle toho, jakou zbraň ruka zrovna třímá. Nemluvě o tom, že hlavní postavy se chovají jako totální idioti. A když se trochu zapřemýšlí a vezme se to do důsledku, tak i ten námět je vlastně jeden velký nonsens. Divím se inteligentnímu Ethanu Hawkovi, že do toho šel.