Lima

Vyčítat Peteru Jacksonovi – jak to tady mnozí činí – že se až příliš nechá unášet a zahlcuje nás atrakcemi, je nepochopení Jacksonovy podstaty. Ten se vlastně od doby, co jako mladý kluk pekl v mámině troubě masky zlých emzáků pro svůj celovečerní debut, vůbec nezměnil. VELKÉ PŘEROSTLÉ DÍTĚ, CO MILUJE FILMOVÉ TRIKY a rádo ohromuje vizuálními serepetičkami, co jdou kolikrát přes hranu. Náramně jsem si užil přeplácaného ´King Konga´, užívám si i přeplácaného druhého ´Hobbita´. Ten je tak vizuálně přepestrý a bohatý, že s ním v tomhle ohledu nesnese srovnání žádné jiné fantasy dílko, nebo pohádka za posledních deset let. Berme prvního vlažného ´Hobita´ jako jakousi „startovací rampu“ pro masivní druhý díl, pak tedy dostává své opodstatnění a smysl. Zároveň ale varuju – hledáte myšlenkové přesahy, oči-ždímající výjevy, zkrátka takový ten „lidsky hřejivý umělecký prožitek“? Pak se obraťte jinam. Naopak jdete na rozverného Jacksona, který je tradičně – jak mu to jeho naturel káže – utržený ze řetězu a hrne to do Vás hlava nehlava? Pak jste na správné adrese :o)

Cimino se čtyři roky zotavoval z komerční katastrofy a diváckého nepřijetí ambiciózni ´Nebeské brány´, aby pak opět přišel s tím, za co ho mám tak rád – za kus poctivé filmařiny, s „ciminovsky“ precizní výpravou, kde Čínská čtvrť se stovkami komparzistů pulzuje životem stejně uvěřitelně, jako je zde zobrazené explicitní násilí pouličních gangů, kde se rozstřílenými těly a jednou uříznutou hlavou nešetří. Mickey Rourke coby prošedivělý nekompromisní komisař Stanley White je perfektní a kašlu na dobové kritiky, které právě této postavě vyčítaly otevřený neskrývaný rasismus, způsobený traumatem z vojenské služby ve válce ve Vietnamu a následně tak neprávem podsouvaly Ciminovi nesnášenlivost k menšinám v americké společnosti. Možná i proto film tak nějak prošuměl bez větší divácké odezvy v kinech, Cimino zahořkl a k naší divácké smůle je tak ´Rok Draka´ jeho poslední velký film. (- sledována blu-ray projekce).

Od uvedení Fincherova ´Zodiaca´ tady nebyla tak kvalitní krimi podívaná. Všechny potřebné ingredience namíchány ve vyváženém poměru – dokonale pochmurná, sychravá atmosféra (kameraman Deakins opět těžce vládne), herecky jistá, kdy se mi opět – stejně jako ve Fincherově majstrštyku – líbil Gyllenhaal se svojí umanutou policejní figurkou a perfektní scénář vypadá, jako by byl adaptací nějakého důmyslně sepsaného románu od libovolného severského autora, kteří dneska v beletrii detektivnímu žánru kralují. A navíc sračkofil verbal tomu dal 1*, tak nevím, jaké lepší doporučení byste ještě chtěli :o)

Poutavé a zajímavé jsou události, o kterých příběh pojednává, bohužel film zcela sráží na kolena jeden zásadní problém – nevýrazný a unylý herecký projev Ashtona Kutchera. Ten vůbec nezvládá dramatickou polohu. Nevím, jaký byl Jobs doopravdy, ale vím zcela jistě, že ne leklá ryba se STÁLE STEJNÝM nasazeným výrazem a lehkým úsměvem. Navíc z filmu není tak moc patrné, s čím Jobs bojoval nejvíc – se sebou samým, svým až chorobným perfekcionismem a nekompromisním egoismem, kdy byl ochotný „jít i přes mrtvoly“. Naopak v podání Kutchera je tady spíše takovým štěňátkem, které jen vyjímečně vycení zoubky a slabě zaštěká. Také není z ledabyle nahozených situací zcela zřejmé, v čem skutečně tkvěla Jobsova velikost. Raději si přečtěte knihu Waltera Isaacsona, je neporovnatelně poutavější a dramatičtější.

Nejsem příznivcem kategorických přívlastků, či odsudků, označovat něco za nejlepší/nejhorší, protože tahle hodnocení jsou vždy subjektivní a často vytržená z kontextu. Přesto tady jsem si celkem jistý – tohle je absolutně nejtrapnější film v dějinách československé kinematografie. Pro zájemce o filmové dějiny ten nejzářnější příklad normalizační „kinematografie zapomnění“ první poloviny 70.let. Dokonce i samotní komunističtí schvalovatelé ve své době nad tímhle veledílem kroutili bezradně hlavou, přestože se okatě otíral o dění „Pražského jaro 1968“ (což jim muselo konvenovat), stáhli ho z kin a neumožnili vysílat ho v TV, protože i pro ně byl až příliš hloupě absurdní a nekoukatelný. I jako studijní materiál záležitost pouze pro otrlé masochisty.

Sucharům vstup zakázán. Nedivím se vysokému hodnocení na www.badmovies.org. Tohle je lacinější verze Star Wars, či Star Treku, ze kterých si film utahuje a především si dělá legraci ze sebe samého. Prošpikován nadhledem a sebeshazovačným humorem se v konečném hodnocení po většinu stopáže drží v lehkém nadprůměru, coby příjemná zábava, o čtvrté hvězdě definitivně rozhodla poslední čtvrthodina, kdy se tvůrci utrhnou za řetězu a fenomén časoprostorového paradoxu, s oblibou několikrát použitý třeba v sérii Star Treku, je zde tak doveden ad absurdum, že jsem si s nevěřícím pohledem a pobaveným úsměvem v duchu řekl „Takový úlet se jen tak nevidí.“ A to se cení :o)

Film tak epický, produkčně rozmáchlý, obludně megalomanský a autorsky zpupný, že mě jímá hrůza a obdiv zároveň. Cimino po oscarové žni v případě ´Lovce jelenů´ ztratil soudnost a pasoval se do role tvůrce, který si může dovolit vše, bez ohledu na náklady a tvůrčí síly, ale to v tuhle chvíli mě, coby příznivce rozvážně vyprávěných, megalomanských produkcí, které se točily zejména v 50. a 60. letech, může jenom těšit. Tohle je poslední mohykán starého dobrého Hollywoodu, tohle je film, který psal dějiny, bez ohledu na nálepku (anebo možná díky ní, záleží na úhlu pohledu) „největšího filmového propadáku všech dob“. (sledována blu-ray verze Criterion collection, 219 min.).

Ke konci to už hraje moc na efekt a ty zpomalené záběry tam jsou jak pěst na oko, ale stejně musím dát plnou palbu filmu, který přesně pojmenovává nešvary dnešní doby. Doby odcizení, ztráty identity a závislosti na internetu, doby utváření virtuálních vztahů skrze hovadské sociální sítě. Žádný jiný film v poslední době nevyjádřil jasněji, že internet je dobrý sluha, ale zlý pán.

Je úsměvné číst zdejší nechápavé výtky o „nepovedené krimi“ a „slabé komedii“. Škvoreckému se Suchým šlo úplně o něco jiného. O kritiku režimu, který ohýbá právo a justici podle toho, jak se mu zrovna hodí, což je patrné hlavně v poslední třetině filmu, který žánrově úplně přehodí výhybku. A je nutné si uvědomit, v jaké době film vznikl. V napjatém čase podzimu roku 1968, v neblahém tušení věcí příštích (čistky v uměleckých kruzích, nucené emigrace) a na výsledku je to sakra znát. Proto se humor často míjí účinkem, herci jsou bezradní a filmem prostupuje taková lehce pochmurná atmosféra pohřebního ústavu. Ale díky za ty pěkné písničky a Evu Pilarovou, která tady byla fakt kočka.

Vávra si hraje na poetično a ´Novou vlnu´, ale výsledek je rozpačitý. Holt starýho psa novým kouskům nenaučíš. Ale pěknou kameru tomu upřít nemůžu, stejně jako skvělého Jaromíra Hanzlíka – to byl výrazný typ už od útlého mládí.