Trajektt

Ten, kdo zažil bouřlivé diskotéky osmdesátých let, tak mi jistě dá za pravdu, že nastupující královnou československých diskoték byla právě Iveta a její slavičí hlas. Iveta začínala svou úspěšnou kariéru s mladým talentovaným zpěvákem Petrem Sepéšim. Jejich lásku jim v té době přáli snad i vrabčáci na střeše a nebylo člověka v naší socialistické republice, který by tento zamilovaný pár neznal. Joo holt v Americe byla Madonna, v Německu měli Nenu a Sandru, v Itálii kozatou Sabrinu, v Británii Kim Wilde a spoře odděnou Samanthu Fox a i my jsme měli u nás naší ikonu osmdesátých let a to právě naší zlatou Slavici Ivetu Bartošovou. Jsem rád, že si tvůrci vybrali prvotní etapu její kariéry ve které ještě nebyla součástí mediálních supů a ve které se mohla v klidu pohybovat a svobodně dýchat a ve které mohla v klidu jezdit třeba i vlakem. Což už se po revoluci nedalo. jelikož se stala každodenní senzací v bulvárních plátcích ve kterých dominoval jeden nejmennovaný tlustokožec, kterému vyšlapal cestičku jeho tatínek a který si dnes hoví jako prasostarosta v jedné nejmenovanné pražské čtvrti. Člověk se v této minisérii dozví mnoho známých i neznámých věcí o Ivetě, třeba jaké to bylo a co vše předcházelo tomu než se dostala do Prahy, jak to poté probíhalo v Praze a i když je z toho cítit takový ten novácký styl, tak musím pochválit kostyméry a kulisáky, že ta atmosféra těch osmdesátek byla aspoň trošku cítit. Písně byli poslouchatelné, herci byli koukatelní, příběh stravitelný, takže suma sumárum můžu za sebe říct, že jsem se nenudil a že jsem nečučel jako buldozer na schnoucí asfalt, protože po přečtení zdejších korespondentů, kteří asi všichni znají životopis této legendární zpěvačky do posledního punťíku musím konstatovat, že tito kritici se musí nudit asi i při koncertě německé kapely Rammstein. Ještě jednou konstatuji, že jsem moc rád, že si tvůrci vybrali právě toto období, kde má naše hrdinka ještě lidskou tvář a doufám, že tvůrci nebudou chtít pokračovat v nastavované kaši a já jim radím ať to nedělají, protože jak říkal nějaký ten myslitel, že v nejlepším se má přestat, tak ať se drží tohoto přísloví a nechám ji známku mého hodnocení na těch přijatelných 70ti %.

Musím se přiznat, že španělskej animák jsem ještě neviděl a tak trochu jsem se i zastyděl, protože tato podívaná stála za to a myslím si, že si najde své obdivovatele jak mezi dětmi, tak i mezi dospělými diváky. Možná budou zklamáni fanoušci Ozzyho Osbournea, protože tento snímek nemá nic společného s tímto žroutem netopýrů, takže i případní batmanologové si mohou dát pohov. Tento animovaný film má jednoduchý děj dělaný pro ty nejmenší. I když??? U toho bych se zarazil, jelikož zde můžeme od začátku vidět chundelaté darebáky, jak si hrají s malými dětmi a všechno je tak krásné, jak má být a vypadá to, že se budeme nudit jako u dalších podobných animáků, kterých vyprdne montovna Disney-Pixar několik za rok. Po veselém začátku, kdy všichni vesele skotačí a společně dělají různé neplechy v okolí, kde bydlí nastane zlom ve kterém se rodinka našeho hrdiny odstěhuje na jeden měsíc na místo, kam nemůžou vzít své chlupáče sebou. Tak ho na měsíc nechají v luxusním hotelu pro psy, kde by si měl užívat maximální komfort za maximální cenu. Ovšem to ještě netuší, že se stala chyba lávky a že to, co vidí je jen na oko pro jeho páníčky a že je to všechno krásně postavené a naaranžované jako Potěmkinovy vesnice ve kterých si člověk připadá jako Bulhar v zrcadle. On se totiž náš bígl Ozzy místo luxusního letoviska dostane do luxusní věznice s maximální psí ostrahou ve které začne to pravé ořechové peklo plné zbloudilých ořechů a dalších sympatických i nesympatických psích miláčků, kteří díky vězeňské stravě a přísnému režimu začínají postupně vlčit a to ještě netuší, že tento žalář má cejch s nápisem nadoživotí ve kterém jsou psí vězni vykořisťováni otrockou prací pro vyšší dobro vyššího zisku. Ale jak už to tak bývá nic není tak horké, jak se může na první pohled zdát. a tak se staneme svědky několika nezdařených pokusů o útěk psích kuliferdů, šikany bachařů na místním psím obyvatelstvu a všech těch vězeňských peripetií, které dobře známe z filmů podobného ražení. Naštěstí si zde tvůrci odpustili ty scény ze sprch, které se dají očekávat v každém bijáku na toto téma. Bukvičácké kvoty nebyly splněny a tak náš hrdina s neporušeným ocasem může dál bojovat o své místo na slunci. Jak to všechno dopadne nebudu psát, ale můžu garantovat, že zde uvidíte velké množství narážek z jiných filmů včetně tak opěvovaného Vykoupení z věznice Shawshank a také mně dost pobavila čivava, která byla kápem celého kriminálu a která svými drsnými způsoby připomínala mafiánské praktiky a proto si asi nechala říkat Vito asi podle mafiánského dona Vita Corleoneho, kterého jsme mohli vidět anebo o něm číst v mafiánském dobrodružství nazvaném Kmotr. Dále musím reagovat na komentář jednoho zdejšího kolegy, že tomu dává nízké hodnocení a to z toho důvodu, že ten dabing byl příšerný a že se to líbilo anebo nelíbilo jeho dvouleté dceři, která si myslím tomu ani nemůže rozumět a která se má tak maximálně dívat na teletubbies a podobné pořady vhodné pro děti jejího věku a to že se na to někdo dívá s dabingem je taky jeho blbost, není liž pravda?. Občas se člověk nestačí divit, co jsou zdejší experti přes filmové umění schopni vymyslet za bejkoviny a ono to pak bohužel tak vypadá v tom podprůměrném hodnocení, které si tento snímek zajisté nezaslouží a proto mu dávám aspoň těch 70%.

Pomsta je záludná věc. Mnozí z nás ji pocítili již v raném dětství, kdy měli problémy s jinými dětmi, kteří jim na pískovišti rozdupali pár postavených skulptur a jiných uměleckých děl, které byly těžce vyrobeny takzvanými bábovičkami. Nebo někteří nedostali od rodičů nějakou hračku, kterou strašně moc chtěli a kterou caparti v okolí jí dávno měli. Tam je ten důvod k pomstě a nenávisti zcela na místě a v tom malém človíčkovi to vře a někdy ta zloba a revolta vejde na povrch již v dětství třeba přidáním se do nějakýho toho dětskýho gangu, kterých je na místních sídlištích habaděj a v tom horším případě to v tom malém človíčkovi bublá až do dospělosti, kdy se z něj stane černá ovce společnosti trpící různými obsesemi nehodící se do tohoto světa. Náš malý viking Amleth je typickým příkladem druhé alternativy a to protože se mu v dětství stane taková nepříjemnost, kdy mu před jeho očima zabijou otce, který je vůdce místního gangu loupeživých vikingů. Po nepříjemné očité zkušenosti se snaží zabít i jeho maličkost a jemu se naštěstí podaří frnknout na malé loďce pryč. Touto zdrhací metodou se řídí bezmála půlku života, kdy si v sobě pěstuje svou nenávist a kuje pikle na konečnou vendetu. Mezitím vidíme jeho bloudění světem, kde se přidává k obávaným bojovníkům severu k takzvaným berserkům, kteří jdou do každého boje doslova hlava nehlava. Jejich odvážnost a krutost historikové připisují zejména pojídáním různých halucinogenních hub a nadměrnému popíjení v té době dostupného alkoholu. Taktéž měli své rituály a oděv, který se skládal z medvědí či vlčí kůže. U rituálů popíjeli chlast a vzývali své pohanské bohy za zpěvu svých chorálů připomínající kapely a la Rammstein. Náš hrdina taktéž věřil v předurčený osud, který mu zvěstovaly sjetý sudičky, které se v severské mytologii nazývají norny a jelikož zde uvidíme nejednu hollywoodskou superstar typu Nicole Kidman, tak se můžeme těšit i na nějakou tu lovestory, která je zabalená v bojovém hávu vykonávající se pomsty. Nádhernou krajinou překrásného Islandu, který se však natáčel ve většině případech na irském ostrově můžeme vidět po dobu více než dvou hodin nádhernou epickou story připomínající svou barvitostí příběh z Pána prstenů. Kromě známých hollywoodských celebrit zde můžeme zahlédnout i několik méně známých herců a hereček, z nichž vyčnívá islandská zpěvačka a herečka, kterou zná celý svět jako Björk a která si zde zahrála slepou nornu Seeress, která se našemu hrdinovi zjevuje ve snech. Kdo má rád historické řežby, které jsou mírně řízlé fantasy prvky a které jsou nasáklé všudepřítomnou pachuťí pomsty si přijde na své a ten čas strávený u tohoto filmového počinu mu zkrátka uteče jako voda. Za tuto severskou pohádku, která rozhodně není pro malé děti, ale která zajisté pohladí nejednu duši pomstychtivých jedinců dávám zasloužených 100%.

Velká škoda, že představitel malého Nikity, kterého impozantně ztvárnil sympatický americký herec River Phoenix, již bohužel není mezi námi a to hlavně protože měl nesměle vykročeno stát se hollywoodskou hvězdou první velikosti a tím by se přiřadil mezi mladou chásku vycházejících hvězd přelomu osmdesátých a devadesátých let mezi které patřil Johnny Depp anebo Brad Pitt. Příběh začíná nevinnou sondou do dospívání mladého amerického chlapce Jeffa, který si žije svůj  bezstarostný život na předměstí amerického San Diega až do té doby než  se přihlásí na leteckou akademii na které musíte mít prověrku, kterou provádí stará, dobrá a známá FBI ve které pracuje stárnoucí agent Roy Parmenter. Ten zjistí, že Jeffovi rodiče nejsou občané Spojených států, ale takzvaní spící agenti Sovětského impéria. A oheň je na střeše, jelikož Roy se v utajení spřátelí s mladým Jeffem a ten se postupem času dozvídá, že vlastně není Jeff, ale že jeho pravé jméno je Nikita. Dál nebudu tento příběh rozpitvávat, jelikož bych spoileroval, ale můžu podotknout, že do půlky filmu se to pozvolna rozjíždí a cítíte takový ten klid před bouří, která samozřejmě nastane a my jsme svědky napínavého dobrodružství z dob studené války. Samozřejmě je to snímek z konce osmdesátých let, takže jsem nečekal nějaké akční orgie, které jsme mohli vidět v akčním, špionážním seriálu Takoví normální Američané, který se zabývá podobným tématem. Ještě bych si chtěl tak trochu rýpnout do zdejších komentraktoristů i když to normálně nedělám, ale všiml jsem si u zdejšího napsaného obsahu a minimálně v jednom komentáři jedné chyby, která mi málem vystřelila oko a to je to, že píšou slova jako ruští agenti anebo ruská tajná služba, což je samozřejmě nesmysl, jelikož na začátku roku 1988, kdy byl tento snímek uveden v amerických kinech žádné Rusko neexistovalo, ale za to existoval takzvaný Svaz sovětských socialistických republik, kam patřilo patnáct státních útvarů, takže slovo ruský je nepravdivé a kdo to neví, tak hybaj zpátky do školy a nebo si otevřít na netu tu pravdivou Wikipedii ve které se aspoň něco dozví a nemusí se tady pak ztrapňovat těmito psanými nesmysly. Za krásnou nostalgii a připomínku amerických osmdesátých let dávám zasloužených, krásných a nostalgických 70%.

Představte si, že existují na světě lidé, kterým se prostě nechce chodit každý den do rachoty za těch pár šestáků, aby pak za tu otrockou dřinu dostali otrockou vejslužku a za ní si pak koupili pár vypečených koláčů. Tito lidé si asi už v mládí položili existenciální otázku„Proč se celý život trápit a dělat vše tak složitě a proč ze sebe dělat takový blbce, když jednoduše stačí vejít do banky k přepážce, kde s úsměvem na tváři stačí slušně požádat s bambitkou v ruce o těch pár prašivých doláčů, který stejně nebudou nikomu chybět?" Tak přesně o tomto je náš příběh, který byl prý inspirován skutečnými událostmi a i když se na to koukáte, tak je vám hned jasné, že hlavní hrdina tohoto příběhu, který se jmenoval Forrest Tucker a který opravdu existoval byl tak trochu jako světaznalý a příjemně upovídaný svými báchorkami takzvaný Baron Munchhausen, kterého všichni známe pod přízviskem Baron Prášil. V této story se podíváme pod pokličku několika gentlemanských přepadení peněžních ústavů ve kterém si parta znuděných gerontů plní své životní sny a to skoro na sklonku svého života, kdy si užívají svůj lup každý podle svého gusta. Proč by měli v důchodovém věku rejt držkou v zemi a počítat každej krejcar a stát sáhodlouhé fronty na úřadech, kde jim milosrdně dají almužnu se kterou by nevyžil ani Bulhar na Matějské pouti. Forrest a jeho banda si užívali mladých slečen a pro všechny americký dědky a báby se stali inspirací a pro některé dokonce národními hrdiny. Samozřejmě tvůrci tento příběh trochu přikreslili a pravdou je, že Forrest byl už v mládí pěknej výlupek a o útěk z vězení se pokusil dokonce třicetkrát, z toho osmnáckrát se mu to povedlo. Ale nemá to cenu dál rozebírat, protože to se musí vidět. Je pravdou, že herecké výkony hlavních hrdinů byly kvalitní a komediálně pojaté s někdy až dojímavými scénami, ale mně to prostě nestačilo a chyběla tomu nějaká ta vnitřní míza, která tomu měla dodat tu pravou, šťavnatou chuť hovězí svíčkové. Možná bych se radši podíval na podobný snímek, který by byl trochu víc laděn do dokumentárního stylu, ale nechám to být a dávám tomu zasloužených 60%.

Spolek ryšavců v plné parádě. Vážení přátelé ano, je to tak, v tomto animovaném snímku se podíváme do Irska, kterému se přezdívá Smaragdový či Zelený ostrov a to hlavně pro svou všudypřítomnou barvu přírody plné luk, lesů, rašelinišť či vřesovišť. To samé představte si, že na světě žije jen přibližně jedno procento lidí s rezavými vlasy, ale na tomto ostrově je to deset procent, což mi dosvědčí každý, kdo tuto zemi navštívil a to zejména když se rozsvítí slunce v plné parádě a vy vidíte v lokálním pubu sedět či postávat u pultu více irských vidláků popíjející lahodný mok, tak to si pak připadáte jako v lampionovém průvodu plném červených pand a to hlavně díky jejich pigmentu, protože oni se neopálí jako my, ale hezky spálí do červena a poté svítí na dálku jako červený lampion. Co se týče příběhu, tak je celkem jednoduchý a byl vytvořen hlavně pro malé děti a pro lidi, které jsou trochu znalí v místním folkloru a legendách na které narazíte doslova na každém rohu. Proto nemohu souhlasit s místním nízkým hodnocením a názorovými peripetiemi rádoby všeznalých dysgrafiků, který asi nepochopili hlavní poselství tohoto filmu. Jelikož jsem na tomto ostrově strávil nějaký ten čas, tak si můžu s klidným svědomím napsat, že je to místní pohádka pro místní lidi, kteří fakt jdou do pubu a tam si zakřepčí nějakej ten irskej tanec, čehož jsem byl svědkem a můžu to vřele všem doporučit, protože to je fakt zážitek na který nezapomenu do konce svého života. Joo, holt není to žádnej Pixar a ani Disney a nevidíte tam žádné barevné tajtrlíky s dospělými problémy. Je to čisto čistá irská záležitost, která vyzdvihuje jejich hrdost a kulturu. Kdyby tak ti naši čmáralové natočili něco u nás, co vyzdvihuje naši kulturu a pak by to nějakej třeba Ir okomentoval na lokální filmové databázi tak jako to komentují místní tajtrlíci a to jen z důvodu nepochopení, tak jak bysme se asi tvářili. Odpověď je jednoduchá, čučeli bysme jako Bulhaři na projíždějící metro. V tomto animáku tančí doslova všichni a všude. Od kvákajících žab, nafrčenejch jelenů, békajících ovcí, plovoucích ryb, létajících ptáků až po zeleného panáčka na semaforu. Taktéž musím vyzdvihnout ukázku místního národního sportu hurlingu, který u nás skoro neznáme a který je na tomto ostrově populárnější než fotbal. Musím rovněž vyzdvihnout skvělou irskou hudbu založenou na místní tradici, která sahá až do časů starých, dobrých Keltů a ve které můžeme slyšet velké množství houslí, fléten, píšťal a dalších libozvučných nástrojů. Ještě musím připomenout, že kromě nádherné přírody jsme zde mohli vidět dvě velmi navštěvované turistické destinace, které můžeme na tomto ostrově navštívit a to jsou zaprvé mohylový monument Newgrange, který je celý zarostlý trávou a za druhé kamenné čedičové varhany, které se nazývají Giant's Causeway a kterým se u nás říká Obrův chodník. Já jsem byl z tohoto tanečního maratonu poměrně nadšen a podle toho také dávám tomuto animovanému filmu dle mého vnitřního rozpoložení zasloužených 70%.

Tak tady se někdo pěkně přepočítal. A i když nejsem fanouškem ani jednoho ze zdejší skvadry prezidentských kandidátů, tak si musím položit otázku-Co je to ta americká demokracie a svoboda všude propagovaná zdejšími mainstreamovými médii. Člověk se zde nedozví, kde se stala chyba, jestli to byla účelovka anebo jestli sčítací komisaři měli na základce problém s matematikou. Důležité je, že po kuřácké aféře Billa Clintona nastoupil do prezidentského úřadu šimpanz propuštěný z klece a prosazující mírové zájmy taktikou válečného turné ve jménu míru a demokracie, kde v honu na čarodějnice a údajné teroristy zabil nemálo civilního obyvatelstva a kam přišli jeho úderné jednotky zfanatizovaných vojáků, kteří se vzhlíželi v hollywoodských symbolech válečných hrdinů po vzoru Johna Ramba zůstala jen tzv. spálená země a oči pro pláč místních nevinných obyvatel. Dalším fenoménem tohoto amerického Pandrholy bylo šmírování vlastních lidí ve jménu vyššího dobra, které se posléze přelilo do celého světa a to zejména díky nadnárodním gigantům včele s panem Zuckerbergem, Gatesem, Jobsem a dalšími mírumilovnými pány z oblasti internetového šmírování. Zajímavým fenoménem je zajisté také, proč američtí občané volí jen prezidenty ze dvou stran, když mají na výběr větší množství kandidátů z velkého spektra politických nabídek. Asi se ta jejich blbost dědí z generace na generaci a proto jsme vždy svědky souboje mezi Republikány a Demokraty a to již od roku 1849, kdy vyhrál prezident Zachary Taylor, který kandidoval za stranu Whigů. Bushovým protikandidátem za Demokratickou stranu se stal Al Gore, který je mi sympatický zejména kvůli jeho příjmení, protože poslouchám kapelu Depeche Mode, ve které je hlavním skladatelem Martin Lee Gore , který je možná nějaký ten vzdálený příbuzný tohoto politického floutka. Na tomto snímku je smutné to, že je natočen podle skutečných událostí a že se v něm dozvídáme o nekalých praktikách zákulisního boje v obou táborech, který je pečlivě zdokumentován všudepřítomnými mědii a ve kterém hraje nemalou roli rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, který tímto výrokem vyslal do světa zprávu, že prý v největší kolébce moderního světa vlastně nezáleží na každém volebním hlasu. A kdyby nedej Bože na naši krásnou modrou planetu přistáli nějací ti zelení emzáci se třema očima a s pěti bradavkama, tak by se asi po zhlédnutí tohoto filmu s dokumentárním stylem obrátili k jinému mírumilovnému vládci tohoto světa. Co se týče hereckých výkonů, tak nemám,co dodat, jelikož Kevin Spacey byl dokonalý jako vždy. A možná ještě lepší byla Laura Dern, která perfektně zahrála jednu z hlavních protagonistek tohoto problému Katherine Harris, která svou naivitou a možná i debilitou dokonale ztvárnila tuto postavu s grácií a noblesou. A proto také radím budoucím američanům, kteří se budou účastnit nějakých těch voleb. Volte jinou stranu, než tyto dvě zprofanované a možná budete mile překvapeni, že problémy bezdomovectví, zdravotního pojištění, všudepřítomného střílení retardovaných jedinců a dalších neřešitelných problémů současné politické administavity se možná stanou dávnou minulostí. Za otevření očí a neférovosti volebního klání dávám zasloužených 80%.

Ve svém okolí neznám člověka, který by neznal tento fenomén létajícího pozéra narcistního typu, který trpí spasitelským komplexem a který si vesele létá a zachraňuje lidi ve svém speciálně upraveném, kevlarovém obleku. Jeho revírem je Gotham-nejzkorumpovanější fiktivní velkoměsto na západní polokouli. Jeho protivníci jsou zloději aut, vrazi, vyděrači a další násilníci, kteří jsou nasazení 24 hodin denně. Jejich tempo je doslova vražedné a tak se naše létající krysa má, co ohánět aby tento plevel vyhubila v tomto futuristicky utopistickém městě, kde už slunce dlouho nevychází a proto se ponořilo do nekonečné temnoty. Už od začátku příběhu slyšíme našeho hrdinu trpícího samomluvou, jak si své výlevy mrmlá nesrozumitelně pod vousy a nejeden psychiatr, který tyto žalostné zpěvy poslouchá má radost z nového pacienta trpícícho jistou formou schizofrenie. Děj tohoto filmu začíná halloweenskou nocí, kde se všude oslavuje a kde se všemožná zločinecká individua drží hesla po nás potopa a doslova se chovají jako ve fiktivní písni Anarchy in the USA. Samozřejmě zde máme našeho létajícícho ušopleska, kterej asi nemá co na práci v sobotu večer, protože nemá žádnou ženskou a ani děti a samohoňka už ho asi nebaví a tak společně se svým věrným lokajem Alfrédem provádějí úspěšnou deratizaci hnijícího města za pomocí všech možných udělátek a technických hračiček, které si můžou dovolit, protože jsou neskutečně bohatí a vlastně ani nemuseli nikdy pracovat. Tentokráte se našemu Netopýřímu muži do cesty postaví sympatický sériový vrah, který vraždí bohaté obyvatelé Gothamu. Na místě zanechává šifrované vzkazy, kterými vám to může tak trochu připomínat vynikající legendární, kriminální thriller Sedm. V devadesátých letech jsme si zvykli na Batmana, který byl dosti komiksový a svou kariéru si mastil solo a držel se doslova v anonymitě. V nových snímcích o tomto fešákovi ze stáje DC můžeme pozorovat jistou změnu ve které se více zapojuje a doslova komunikuje se svým okolím. Dalo by se říct, že se ho tvůrci snaží polidštit. A proto mnoho fanoušků překvapí, že se objevuje na místech činu společně s policií, která z toho není nadšená a to hlavně z důvodu jeho geniálních dedukcí při kterých si zbytek policejního sboru musí připadat jako Bulhar, který se učí českou gramatiku. Ono totiž ty jeho kriminalistické znalosti by mu mohl závidět nejeden Sherlock Holmes. Další pozitiva jsou všeobecně známé. Patří mezi ně bojové sporty všeho druhu, technické pomůcky všeho druhu a hlavně vizáž nadprůměrného hřebce. A proto si mnoho zbloudilých američanů a američanek myslí, že tento komiksový hrdina reálně existuje a nedokáží rozlišit mezi realitou a fikcí. Mnozí z těchto pomatených osob na noc uléhají v pyžamku s emblémem tohoto toporného hrdiny. Já to mám naopak, já si vždy o půlnoci místo mého slušivého negližé vyměním na tajňáka pyžamko s mým gothamským idolem Jokerem. Herecké výkony byly ucházející, ale že bych z někoho byl tak nadšen, že bych na něj měl skládat oslavné písně, tak to néé. Jenom mně trochu překvapilo, že jsem zde viděl celkem málo černokněžníků z Afriky a myslím si, že jsem nezaregistroval žádné teplé dobrodružství místní smetánky, ale možná jsem to přehlédl, jelikož ta stopáž byla fakt přehnaná a byla doslova natahována jako argentinská telenovela na televizi Nova. Samozřejmě je to všechno pohádka a fikce pro mladé američany, aby měli pocit, že je nikdo zachrání a jako správná pohádka víme, jak to všechno skončí a proto dávám zasloužených 80%.

No nevim, nevim. Mít takový robota, tak bych se asi bál, že mně v noci kuchne a to asi z důvodu, že jsem zblblej z těch amerických bijáků, ve kterých vidíme, jak tito roboti překonají své nastavení a postupem času se bouří proti svejm páníčkům. To samé nebo něco podobného jsem čekal od tohoto snímku. Bohužel jsem se zapomněl kouknout do profilu tohoto filmu, že je tam napsáno komedie a podle toho se to také odvíjelo. Také bych byl asi náročný a zkoušel bych, co si ten dotyčný robot nechá líbit a určitě bych ho jebal, kdyby mi špatně ochutil můj gulášek s pěti knedlema i kdybych věděl, že nemá chuťové buňky a jede podle nějakého elektronického receptu virtuální báby kořenářky. Příběh vypráví o starém muži, kterému už paměť moc neslouží a tak ho jeho potomci chtějí uložit do nějakého toho odpadlického domu pro starší a pokročilé. Naštěstí má empatického syna, který to tak nenechá a svému zapomnětlivému otci koupí nový model robotického přítele, který je naprogramován tak, aby pomáhal svému novému pánovi. Od té chvíle jsme svědky nově vznikajícího přátelství a dobrodružství konečně může začít. A i když náš robotický hrdina neporuší žádné ze tří zákonů robotiky, které vymyslel americký spisovatel Isaac Asimov, který byl ruského původu a v jehož povídkách se to roboty jen hemží, tak by se asi v hrobě obracel, kdyby viděl, jak se tento vykutálený robot naučil nádherně lhát, krást a další neřesti a to vše pro dobro svého zkaženého pána, který vám postupem času připadá, že tu svoji sklerozu tak trochu hraje a využívá jí jen v situacích, kdy se mu to hodí. Dál nebudu psát, abych nespoileroval, ale musím směle podotknout, že ta kriminální zápletka mohla být vymyšlena a zamotána trochu líp a na to, že tam hrálo toliko hollywoodských superstars to byl jen další z těch snímků, který sice pobaví, ale na který si za týden ani nevzpomenete. To samé mně mírné zklamalo ukončení a nedostal jsem odpovědi na všechny mé otázky, ale nechám to bejt, abych se necítil jako Bulhar, kterej jde reklamovat televizi do obchodu s drogistickým zbožím. Po tomto filmu mně přepadlo mírné zklamání, zejména z důvodu protože mám robotické filmy rád a tak mně trochu mrzí, že musím dát pouhých 50%.

V tomto druhém díle v původně zamýšlené trilogii musím souhlasit s tvůrci, že se do budoucna musí řešit tzv. přelidnění světa o kterém se říká, že je celosvětové s čím nesouhlasím, jelikož když se kouknu na nárůst populace Čechoslováků za posledních třicet let, tak bych v tom neviděl nic tragického, co se týče našeho teritoria. Spíše naopak mi připadá, že národy Čechů a Slováků pomalu a jistě vymírají na úkor všelijakých menšin, kteří se v našich kotlinách usadili a které se množí jako Bulhaři před úřadem práce. Nežijeme v sedmdesátých letech, kdy byl tzv. boom Husákových dětí, ale v roce 2022, kdy si rodiny mohou dovolit maximálně ty dvě děti. Sám jsem jedno z Husákových dětí vyrostlý v rodině, kde jsme byly tři sourozenci, což si dnes může dovolit málokdo. Spíš vidím ty mladé lidi, že si místo dětí pořizují domácí mazlíčky, ať už se jedná o různé druhy psů, koček a dokonce občas vídávám na vodítku venčené prasata a některé druhy exotických šelem. Rostoucí populace v naší domovině se zvyšuje hlavně díky různým neandrtálcům, které vídávám opřené o lopaty a mluvící tou svou hatmatilkou, že si občas připadám jako cizinec ve své vlastní zemi a aby jsme se nedivili a neskončili jako původní obyvatelstvo Ameriky zavřené někde v rezervacích. Ale tento film je myšlen globálně a odehrává se v roce 2039, což zase není tak v nedohledné době. Každý světový stát se s přelidněním a regulací vyrovnává po svém a to by nebyla Amerika, která zde perlí s originalitou eliminace svého vlastního obyvatelstva. Nehledal bych v tom nějaké umělecké nebo filosofické úvahy, jelikož tato trilogie byla zamýšlena pro americkou mládež, takže nic složitého a můžeme v ní vidět mnoho odkazů a podobností na jiné filmové snímky s podobnou tématikou jako jsou série Divergence,  Hunger Games, Labyrint anebo thriller od Dana Browna s názvem Inferno. Je pravdou, že jsem neznal žádné herce, kteří zde hrali, protože prý jsou hvězdami kanálu You Tube a je pravdou, že děj je celkem akční a napínavý, takže se tam ani o hraní moc nejedná, ale aby to na IMDB mělo pouhých 38 procent mi připadalo dosti přehnané a i když je to prvoplánově dělané pro jednoduché lidi, co u filmu nechtějí moc přemýšlet a žijí jednoduchým konzumním životem, tak mě to bavilo a asi jsem si i přiznal, že jsem jeden z těch jednodušších, kterým tento druh postapokalyptické, akční romantiky vyhovuje a proto dávám podle mého subjektivního názoru a asi i proti proudu zasloužených 70%.