Trajektt

Zase nějakej českej chytrolín musí ten název překládat úplně blbě a nevýstižně, jelikož žádného krvavého poselství jsem si tam nevšiml, ale zato murálových vrahů tam několik bylo. Murál znamená velkoplošnou malbu, která je narozdíl od grafitti legálním uměním většinou na objednávku od majitele domů za účelem jejich výzdoby. V tomto případě to tak není, protože murál je sprejován krví obětí nelegálně, takže je to spíš nějaká nelegální forma street artu. Po dvouleté přestávce jsem čekal další díly zábavného finského seriálu s vrchním vyšetřovatelem Karim Sorjonenem, který nás okouzloval svými netradičními vyšetřovacími postupy. A ono ejhle, žádná nová série zatím není, ale zato nám tvůrci představili celkem luxusní celovečerák. Pro diváky, kteří neviděli původní seriál, tak v tom ději budou asi tak trochu plavat, jelikož neznají postavy, takže nějaké souvislosti asi nepochopí, ale pro diváky, kteří si tento seriál oblíbili to určitě bude příjemné zpestření už od začátku, kdy si náš policejní Rain Man užívá příjemný pobyt v útulném cvokhausu. Tvůrci seriálu zde totiž nevysvětlují neobyčejné metody hlavního představitele, protože asi předpokládali, že se na to budou dívat diváci, kteří je znají a tudíž se může zdát, že nezasvěcení lidé, kteří našeho hrdinu vidí poprvé na něj budou čučet jako tele na nový vrata a proto doporučuji všem budoucím divákům, aby nejprve zkoukli kriminální seriál a až poté tento doplňující film. Samozřejmě je to jiné než rozjuchané americké akční seriály, ale to mi právě vyhovuje ta severská příroda, zabrždění lidé s různými psychickými handicapy, ale také netradiční vyšetřovací metody. A hlavně zde nevidíte dnes už všude omílané teplomilné poselství s příchutí všech barev, protože tohle je klasickej finskej biják, kde jsou jenom samí evrropský bledule a tak to má bejt. Perfektní hudba, perfektní příběh pro někoho moc pomalej a nezáživnej, ale to bude asi tím, že lidi jsou dnes přesyceni velkým množstvím cukru, takže potřebují něco rychlýho, teplýho, americkýho, barevnýho a proto nedokážou ocenit kvalitní severskou kriminálku. Jsem rád, že se tam moc nerozebírali rodinné problémy hlavních představitelů jako to bylo v již zmiňovaném seriálu a že se vše točilo kolem případů sériových vražd a také musím vyzdvihnout herecký výkon Villa Virtanena, který je u mně v žebříčku finských herců Number one a proto jsem se mu také odvážil napsat decentní biografii na této filmové databázi. Za uspokojivý počin před další sérií dávám zasloužených 90%.

Jediná podobnost tohoto seriálu s britským sitcomem Červený trpaslík je asi jen v tom, že posádka cestuje nekonečným vesmírem, v tomto případě dvěma vesmíry a také možná tím malým rozpočtem, který je vcelku poznat, ale který mi nějak ani nevadil a nějak mi to k tomuto seriálu i pasovalo. A jelikož nepatřím mezi digitální idioty, kteří musí vidět miliony světelných efektů, ale spíš mi záleží na podání kvalitního příběhu v tomto případě podaném v mírně extravagantním duchu, tak je spokojenost na místě. Věřím, že mnoha lidem tato intergalaktická story prostě nesedla, ale to je jejich problém, protože mně se tato kanadsko-německá jízda líbila. Neokoukaní herci zahráli své postavy brilantně a svými někdy až trapnými vtípky zaplnili tuto vesmírnou podívanou nevšedními zážitky propletené bizárními příběhy této nesourodé posádky. Vysloveně levné kulisy nebyly překážkou a stejně jako u červeného trpaslika jsme se mohli soustředit na bláznivá dobrodružství, které se odehrávají v temném vesmíru. Titulní postavou je tak trochu záškodnická vesmírná loď, která se samozřejmě jmenuje LEXX a která je hybridem stroje a hmyzu a byla vytvořena k ničení planet v jednom okamžiku v obou známých vesmírech. Tento zabijácký stroj na začátku unesou tři hlavní postavy a doslova ho zotročí. Díky tomu, že Lexx není moc inteligentní, tak posádka zažívá mnoho zapeklitých situací ze kterých se někdy jen tak tak vyhrabe. I trochu erotiky se tu najde, ale hlavně mnoho originálních příběhu, které někdy zavánějí až nechutností, kterou každý divák neunese. Samozřejmě nesmí chybět robotická hlava, která se bezhlavě zamiluje nejprve do hlavní ženské postavy a posléze do hlavní mužské postavy, která určitě zaujme svým nevšedním vzezřením a to hlavně svým goticko laděným účesem. Tato béčková zábava se stala kultovní záležitostí a není tak komerčně úspěšná jako její vzdálený bratranec z britského červeného trpaslíka. ale když se do něho divák zamiluje, tak na něj nedá člověk dopustit. Ještě pro doplnění musím dodat, že jako hostující herci se zde objevili Malcolm McDowell v roli kněze a také Tim Curry v roli hologramu. Tato někdy až infantilní podívaná se mi doslova zažrala pod kůži a myslím si, že je to jeden aspoň pro mně nejlepších sci-fi seriálů z přelomu nového tisíciletí a proto mu přirozeně dávám zasloužených 100%.

Tak toto byl přesně seriál podle mého vkusu a odpovídal mé vrozené inteligenci mých dětských mozkových závitů a jelikož jsme v době socialismu neměli moc šancí se dívat na Toma a Jerryho, tak jsme si oblíbili tuto nesmrtelnou dvojici animovaných zvířecích hrdinů. Vždycky jsem samozřejmě fandil sympatickému vlkovi, kterého pokaždé nedůstojně přechcal ten malej, záškodnickej, vyčůranej a vypelichanej zajíc a do dneška si vzpomínám na nezapomenutelné scénky na poli při kterých hraje perfektní skladba Popcorn od mého nejoblíbenějšího francouzského hudebního skladatele Jeana-Michela Jarreho, který tuto skladbu přebral od americké instrumentální kapely Hot Butter. A také věřím, že mnohými vypečenými kousky, které oba hlavní představitelé předváděly a které někdy zaváněly až  sadismem se nechaly inspirovat mnozí budoucí sérioví vrazi. Jako malej parchant jsem v tom určitě necejtil nějakou tu politickou propagandu a ani nevím jestli v tom nějaká byla, ale na to, že to bylo vysíláno jako večerníček pro malé děti, tak se s tím soudruzi moc nepárali, jelikož to občas i zavánělo hororovým napětím a to, co si dovolili vysílat v bývalém východním bloku pro děti, třeba scénka jak vlk pálí jednu cigaretu za druhou, tak to by v dnešním západním filmovém světě fakt asi neprošlo. A jelikož toho tahleta sovětská zvěř moc nenamluví a akce střídá akci tak se noví tvůrci rozhodli natočit v roce 2005 dva nové díly a dokonce v roce 2021 vypustí do světa další nové díly v nové digitální podobě srozumitelné pro dnešní digitální mládež. Seriál měl obrovský úspěch a vysílal se ve více než stovce zemí světa a zajímavostí je, že jeden z hlavních tvůrců Světozar Rusakov stvořil hlavní postavu vlka podle chlapíka, který ho prý předběhl ve frontě na lístky do kina. Mnozí si taktéž pamatují digihru ve které vlk chytá vajíčka do koše, jejichž rychlost se neustále zrychluje. Zkrátka šťastné vzpomínky z mého dětství mně předurčují k vysokému hodnocení tohoto zábavného počinu a proto dávám bezkonkurenčních 100%.

Tento seriál vřele doporučuji všem fanouškům soudních sporů, jelikož se v každém díle ocitneme někdy i vícekrát u soudního dvora, kde vždy zazní závěrečná otřepaná otázka na porotu v podobě kouzelných slovíček Vinen či Nevinen... Pro právnické amatéry jako jsem já, kteří moc nerozumí právnickému žargonu je to perfektní přehlídka výřečnosti a důvtipu našich hrdinů se kterým se každodenně potýkají na prknech soudních dvorů a přilehlých vazebních věznicích. Narozdíl od zdlouhavých amerických počinů se zde nacházíme na území Velké Británie, kde soudy probíhají v legračních parukách a kde ti nejzkušenější a nejlepší jsou oceněni takzvaným hedvábím a to samotnou královnou britského Impéria. V tomto seriálu se ocitneme v jedné londýnské advokátní kanceláři, která dělá obhajoby i obžaloby. Takže se nejednou stane, že u soudu na sebe narazí žalobce i obhájce z této kanceláře a tím začíná nelítostný souboj o toto takzvané hedvábí. Dále zde máme soudní koncipienty, kteří se učí od těchto velmistrů svého oboru a kteří se nejednou dostanou do choulostivé situace se kterou jim zkušenější kolegové poradí. Občas jsem nechápal, jak můžou zvládat prostudovat doslova haldu soudních spisů v rekordně krátkých časových intervalech. Dalším zajímavým aspektem byly zde řešené případy, které byly doslova ze všech oborů kriminální činnosti od znásilnění, vraždy, krádeže, přepadení a mnoha dalších. Nejzábavnější pro mně vždy byly křížové výslechy u kterých se ukázala kvalita toho daného advokáta a samozřejmě nesmím zapomenout na velké množství různých delikventů, kteří jsou zastupovány našimi právníky a ze kterých tu pravdu museli doslova vypáčit. Občas naši obvinění lhali tak, že se jim od huby prášilo a já jsem z toho doslova popadal za břicho. Seriál je okořeněn vnitřními souboji ve kterých se advokáti snaží získat již zmiňované hedvábí a kde se také občas řeší i osobní problémy našich hrdinů. Velice mně zaujala britská herečka Maxine Peake v hlavní roli Marthy Costello a proto mně překvapilo, že takováhle paní herečka neměla vytvořenou biografii na této filmové databázi a tak mi nezbývalo nic jiného než ten životopis vytvořit. Z mého pohledu velice zábavný a poučný seriál, kde se dozvíme, jak to je s tou spravedlností na britských ostrovech a také mně trošku mrzí, že to mělo jen tři série. Hlavní důvod ukončit tento seriál byl ten, že se tvůrce Moffat dohodl s hlavní protagonistkou Maxinou Peake, že v nejlepším je prý přestat, což si myslím, že je blbost. Za mně zasloužených 90%.

Je pravdou, že jsem tento televizní miniseriál zfouknul za jeden den, ale néé z důvodu zábavy a napětí, ale z důvodu, ať už to mám sakra za sebou. Tento televizní kousek určitě bude vyhovovat milovníkům moderních technologií ve kterých se moc nevyznám a po zhlédnutí tohoto počinu se do toho ani pouštět nebudu. Od začátku se nás tvůrci snaží přesvědčit o vyváženosti americké společnosti, přitom nám do děje vnucují neskutečně mnoho narušených jedinců všech ras a různých sexuálních menšin až se mi z toho občas zvedal kufr a dokonce jsem během jednoho nudného dílu skoro namaloval obraz podobný Picassovi. Tvůrci vytvořili koncept vyprávění nezvyklým způsobem, kdy se v každém díle setkáváme s jednou důležitou postavou, která se snaží zapadnout do mozaiky vyšetřování vcelku zajímavého a originálně provedeného mordu. Potíž byla v tom, že nudné a hlavně nedůležité pasáže nezáživných a nesympatických postav mně zkrátka nedokázali udržet v pozoru. Takže po záživném úvodním dílu nastala doba temna plná zbytečných plků ze které mně dokázala vzbudit fakt nečekaná scénka, kdy dva frajeři něco řeší před počítačem a zničehonic ten jeden z nich strčí jazyk do pusy tomu druhému a já nejen, že jsem se probral z příjemného polospánku, ale šel jsem se z toho šoku raději projít kolem baráku s bouchačkou v ruce, kdyby na mně náhodou zaútočil nějakej ten nažhavenej perverzák s čistě připraveným a naleštěným nádobíčkem. Od té doby jsem poněkud zbystřil a děj se kroutil jistým směrem ve kterém jsem si byl skoro jistý, že jsem narazil na pointu příběhu. Chyba lávky, mýlil jsem se jako Hitler před branami Stalingradu a paskvil, kterého jsem byl svědkem na konci této story mně vcelku znechutil, jelikož sledovat něco takového po dobu šesti hodin a vlastně zbytečně, protože néé, že bych si toho nevšiml, ale ono to tam prostě nebylo ani v náznacích. Tvůrci si pachatele doslova vycucali z prstu a já jako milovník příběhů z pera Agathy Christie jsem byl rozhořčen nad nelogičnosti tohoto počinu. No prostě škoda mluvit a hlavně ztráta času. Netflix opět splnil jednu z novodobých filmových povinností, kdy se nám snaží vnutit celosvětovou vyváženost ras a pohlaví a kromě vtipného vystoupení pomatené Emmy v podání texaské herečky Jessiky Collins , která mně fakt pobavila jsou herecké výkony na bodu mrazu. Jednotlivé epizody jsou zbytečně natahovány a doslova se táhnou jako smrad nad Černobylem. A kdyby tipovací kancelář Fortuna dala možnost divákům tipovat vraha ještě před posledním dílem, tak by vydělala majlant. Celkem ztráta času a proto dávám pouhých 50%.

Asi si budu připadat jako ryba, která plave proti proudu místních rozbouřených řek, ale já to tak prostě neberu, že to je remake úspěšného britského televizního seriálu Broadchurch, jelikož jsem původní seriál viděl před více než půl rokem, takže jsem už dávno zapomněl o co jde? Horší by asi bylo, kdybych se na tyto dva seriály díval hned za sebou, ale já nehodnotím seriálové dílo podle toho, jestli je to remake nebo néé, ale podle toho, jak na mě ten daný snímek zapůsobil pocitově a taky co mi dal nebo eventuelně, co mi vzal, třeba ztráta mého drahocenného filmového času, což se v tomto případě nestalo. Hodnocení něco málo přes padesát procent mi připadá velmi nízké, protože i na IMDB má tento televizní počin 71% s čím veskrze souhlasím. Když si člověk přečte místní komentáře některých rádoby filmových znalců, tak by se na to radši ani nekoukal, protože dát originálu pět hvězd a tomuto remaku odpad i když je to pro ně prej na chlup stejný mi moc spravedlivé nepřijde. Po pravdě řečeno díky mé filmové skleroze, kdy po měsíci zapomínám o čem ten danej filmovej počin byl jsem se u tohoto seriálu poměrně slušně bavil a dokonce jsem do posledního dílu nevěděl, kdo je vrah a házel jsem vinu na všechny možné pachatelé, kteří se mi připletli do cesty. A pro diváky, kteří viděli oba tyto seriály zde můžeme vidět jiné zakončení než bylo v původním seriálu, takže to není úplně stejné, jak zde píše místní galérka zkušených komentraktoristů a proto má člověk takové to podezření, že to asi nedokoukali do konce? Protože ono to v Broadchurchi končí tak, že ......... a v Gracepointu to končí tak, že........ Každej, kdo viděl oba seriály, ať si tam doplní konce a zjsití, že ten konec je fakt jinej a možná pak přehodnotí své nemístné žvatlání, protože tohle fakt nesnáším, když lidi opisujou svý trapný komentáře u seriálu, který ani neviděli, protože jinak by asi zjistili, že tento seriál má jiný konec než originál !!! Jinak, co se týče příběhu, tak ten je veskrze stejný s tím rozdílem, že se odehrává kdesi v americké Kalifornii i když natáčení probíhalo v kanadské provincii Britská Kolumbie. Je pravdou, že David Tennant v roli hlavního vyšetřovatele Emmetta Carvera nebyl tak efektivní a byl tak trochu upozaděn americkými představiteli, kteří dostali možná více prostoru než by měli, ale i tak zahráli své role vcelku obstojně a já jsem spokojen a zároveň možná i trochu zklamán, že amíci nenatočili další sérii. A také jsem rád, že po dlouhý době jsem viděl televizní počin, kde se neolizují různé bukvice a lezbice a další nechutné transkrabice. Za kvalitní remake u kterého jsem se fakt nenudil a u kterého jsem dokonce do konce netušil pravého pachatele souhlasím s hodnocením na IMDB a to je těch 71%.

Tak i Švédsko má své nevyřešené záhadné úmrtí politického činitele, které se narozdíl od Kennedyho smrti nepodařilo vyjasnit a tak tato záležitost do dnešních dní nebyla vyřešena a byla takzvaně spláchnuta do záchodu. I když by se mnou asi nesouhlasili někteří konspirační teoretici typu Olivera Stonea, který ve svém snímku JFK vykresluje alternativní řešení nešťastné události okolo smrti milovaného prezdenta Spojených států anebo Hoši z Trpaslíka, kteří vše podstatné vysvětlili v epizodě s názvem Nachystejte květináče. Kennedyho úmrtí bylo vysvětleno a vyšetřování uzavřeno, zatímco smrt ministerského předsedy Olofa Palmeho uvízlo na mrtvém bodě a v roce 2020 bylo dokonce zastaveno. Takže bezmála po pětatřiceti letech se tvůrci tohoto televizního počinu snažili zrekonstruovat přibližné okolnosti úmrtí ministerského předsedy, který se jako frajer vracel se svou manželkou z kina a to bez ochranky a světě div se„Někdo na něj vytáhl bouchačku a udělal z něj doslova rudou kaši na čerstvě napadaném sněhu". Policie to začala vyšetřovat a my jako diváci jen nevěřícně kroutíme hlavami nad neschopností a přešlapech, které se v tomto díle objevují a i když zde vidíme doslova mravenčí práci místní policie, která měla rozpolcenost v podobě dvou na sobě nezávislých vyšetřovacích týmů, tak i přesto nedosáhli uspokojivého výsledku. Samozřejmě je to vše inspirováno investignativní knihou, kterou sesmolili dva švédští spisovatelé Lars Larsson a Thomas Petersson, kteří mají o vrahovi jasno a potažmo díky jejich knize, která je takovým tím spekulativním způsobem sesbírana  a později vydedukována různými svědectvími z druhé ruky nesouvislých na sobě bylo toto vše natočeno. Od začátku do konce vidíme v pozadí příběh Stiga Engstroma, který je jedním ze svědků této nešťastné události a kterého nikdo na místě činu neviděl. Tento troubelín si stojí za svým a neustále mění svoji výpověď, čímž na sebe připoutá nechtěnou pozornost. Sledujeme jeho příběh, který je propleten s opravdovým vyšetřováním a mísí se s archivními záběry z té doby. Popravdě jsem byl vcelku zklamán s vyobrazením této události, ve které mi pointa přišla tak trochu přitažená za vlasy, ale herecké výkony zejména Roberta Gustafssona mě vcelku pobavili i když néé tak jako v jeho předchozím televizním kriminálním seriálu Det som göms i snö, který byl o krapet lepší. Za neschopnost švédské policie vypátrat do dnešních dnů vraha a za alternativní vyšetřování švédských spisovatelů, kteří se nám svým pohledem snažili vnutit, co se vlastně stalo dávám něco přes 70%.

Opět nestačím kroutit hlavou a valit bulvy nad tím, kde místní distributoři tohoto snímku vzali tento nepatřičný název, když v originále se jmenuje Chumscrubber a je odvozen od hrdiny počítačové hry, který hraje v tomto filmu jistou roli. Slovo generace vůbec nevystihuje podstatu tohoto snímku a i když se zde vyskytuje partička mladistvých fetujících vyvrhelů, tak to není hlavní pointou tohoto příběhu. Prostě si to zase nějací čeští chytrolíni vycucali z prstu a vůbec je nezajímalo, že název neodpovídá danému překladu a už vůbec néé danému ději. Jelikož v tomto filmu hraje hlavní roli předměstí jednoho nejmenovaného amerického města, které jsme mohli vidět již v mnoha podobných filmových počinech jako je Střihoruký Edward, Americká krása a v řadě dalších filmech. Příběhy z tohoto prostředí mi vyhovují a líbí se mi na nich ta přetvářka místních bizárních lidí, kteří se navenek usmívají, ale vevnitř se dusí svými leckdy až děsivými tajemstvími, které vyjdou na povrch a my jsme poté svědky někdy až tragických konců. Místní škola mi tak trochu připomíná jistou paralelu s nekonečným seriálem Beverly Hills 90210, kdy se rozmazlení zbohatličtí parchanti nudí a vymýšlejí různé bejkoviny. A i když nejsme svědky nějakého složitého děje a zápletky jsou vcelku předvídatelné, tak to do sebe krásně zapadá a já jsem se při tom nenudil ani minutu jako mnozí zdejší diskutéři, kteří od toho čekali nějaký umělecký prožitek. Také mně potěšila přítomnost kanadské herečky Carrie Ann Moss, kterou mám mezi oblíbenými a kvůli které jsem se na tento snímek kouknul. V tomto filmu se vystřídalo mnoho hollywoodských hvězd, ať už v menších či větších rolí. Jednou z těchto hvězd byl i Ralph Fiennes, který mně jako poblázněný starosta dosti pobavil svými delfínovými excesy. Také hudební doprovod mi byl velice sympatický a to zejména skladba Pure Morning od britské kapely Placebo, která se netají tím, že jsou velkými obdivovateli mé oblíbené kapely Depeche Mode, což dokázali svými dvěma coververzemi. Za předvídatelnou černou komedii u které jsem se poměrně slušně bavil dávám zasloužených 70%.

Tohle je přesně ten případ názvu televizního díla, který nechápu a který mě navnadil na něco, co v tom seriálu vůbec není a není v tom ani náznak, že by tam mohl být. Američtí tvůrci vybrali název American Gothic a já stále nemůžu nikde dohledat, proč je tam to slovo Gothic. Zní to tak trochu tajuplně, ale člověk, který nad tím názvem přemýšlí a viděl tento televizní počin si musí připadat jako Neználek v říši divů, proč tam to slovo v tom názvu je? Přitom je to vcelku povedená i když možná zbytečně zdlouhavá mysteriozní sága jedné z nejbohatších rodin amerického Bostonu. Zkaženost této rodiny se dědí z generace na generaci a můžeme zde vidět mnoho negativních charakterů nevyjímaje prospěchářů, korupčníků, psychopatů, lhářů, feťáků, zlodějů a dokonce i vrahů. Příběh je zaoblen do kriminálního hávu, kdy celý Boston řeší sériové vraždy, které média nazvala vraždy zvonečkového vraha podle nalezených zvonečků na každém místě těchto zrůdných zločinů, které se odehrávaly v minulosti a které se po dlouhé odmlce začínají vracet. Všechny stopy vedou k naší již zmiňované sympatické rodince a v tu chvíli začíná ten pravý cirkus ze kterého se pozornému divákovi nepřestane točit hlava z přehršle velkého množství nečekaných zvratů. A i když si mnozí myslí, že znají pointu a celkové rozuzlení, tak bych jim radil počkat až do strhujícího finále ze kterého budou možná mile překvapeni. Specialitou každého dílu je, že skoro vždy končí v tom nejnapínavějším a rozhodně mně mrzí to, že pro nízkou sledovanost se nebude točit druhá série. Tento fiktivní příběh se odehrává v americkém Bostonu a proto mně dost překvapilo, že se skoro celý natáčel v kanadských městech Toronto a Vancouver. Herecky to bylo zvládnuto taktéž na jedničku a kromě známé Virginie Madsen, která zde skvěle zahrála matku rodu jsem si asi nejvíc oblíbil zálesáka a podivína Garretta, který mi chvílemi silně připomínal komiksovou postavičku Wolverina a kterého skvěle zahrál novozélandský herec Antony Starr. Za perfektní seriál tedy hlavně v druhé polovině dávám zasloužených 70%.

Za mého mládí se říkalo učení, mučení. Ve Spojených státech si toto přísloví obrátili k obrazu svému a vyzkoušeli si ho na nedobrovolných mučících objektech z muslimských zemí. Na svých nových metodách se pokoušeli, co nejefektivněji přimět leckdy i nic netušící experimentální jedince mluvit pravdu. Výsledek byl opačný a jelikož je Amerika number One v překrucování pravdy, tak hodila do mediálního éteru nepravdivou kachnu ve které se říká, že díky práci CIA a jejich mučících donucovacích prostředků se dopátrali pravdě. Díky nespočetně mnoho  humanitárním prostředkům mezi nimiž vyniká tzv, waterboarding v němž si zpravodajská služba vysloveně libovala a díky němuž mám takové podezření, že CIA je asi plná psychopatických sadistů  a díky nímž jim prý tyto lidumilné metody pomohly dopadnout jeskynního muže Usámu Bin Ládina. Nějakou dobu jim tato lež procházela a dokonce byla základem propagandistického snímku 30 minut po půlnoci, který byl dokonce nominován na Oscara a ve kterém režisérka Kathryn Bigelow ospravedlňuje nelidské chování amerických složek. Nevím, buďto je tak tupá anebo spíš spolupracovala s kabinetem prezidenta Obamy, kterému tak dělala neplacenou propagandu americké politiky. V tomto filmu se postupně podíváme na senátního vyšetřovatele Daniela J Jonese, který byl vybrán jako vedoucí komise pro vyšetřování CIA pro zadržování a výslechy. Jeho houževnatý postoj a mravenčí práce vedla k tíženým výsledkům a veřejnost se konečně dozvěděla nekalé praktiky zpravodajské služby, které byly dlouhou dobu tajeny, jak ze strany prezidenta Bushe, tak posléze prezidenta Obamy. A takový kecy, že existuje ve 21, století mučení ve jménu vyššího dobra si můžou strčit za klobouk, když bylo jasně dokázáno, že nebylo dosaženo těch výsledků, kterými lakovaly světovou veřejnost. Právě naopak bylo dokázáno, že ani jedna z těchto torture metod nepřinesla ani jeden výsledek a Amerika se zase ztrapnila před celým světem. Za velmi efektivní a zdrcující podání této zprávy, jejíž vypracování a zpřístupnění trvalo déle než pět let  a v níž bylo odhaleno více než šest a půl milionu utajovaných dokumentů ve kterých se Spojené státy a její zpravodajská služba předvedli jako barbaři z dob temného středověku dávám zasloužených 80%.