Trajektt

Tak tohle bylo fakt teplý !!! A to si myslím, že jsem dost tolerantní člověk, ale toto vystoupení hlavně asi do půlky určitě není vhodné pro všechny homofoby, protože to co tady tvůrci vymysleli mi připadalo nevhodné, ne-li až nechutně zvrácené a musím se přiznat, že jsem se po prvních třech dílech musel po každém díle jít zchladit do svého velkoobjemového mrazáku ve kterém jsem sdílel svůj prostor s místním osazenstvem mražených ryb, korýšů, kuřat a taktéž s velkým množstvím dlouho nevyužité zeleniny. Tvůrci to s tímto novodobým, povinným, seriálovým fenoménem tak trochu přepískli a místo občasné prdelačky jsme byli svědky pořádného bukvičího teroru ve kterém se komanda mrskajících se homoklád klátí o sto šest. A tak místo, aby jste se soustředili na probíhající děj plný luxusních vražd, tak se místo toho soustředíte na perverze nepřirozených aktů nemocných lidí o kterých hlavně západní propaganda tvrdí a prohlašuje, že vše je v pořádku a že tak to má být. Tato propaganda vymývání mozků samozřejmě platí pro novou generaci, protože nás starý kozly tydleti trapáčci novým kouskům nenaučí. Naštěstí je to vyvražďovací seriál a tak nám přihřátí spoluobčané začnou pomalu, ale jistě mizet a z původní teplé fronty nad Pacifikem nám zhruba od půlky zbyde jen pár černých a arabských mráčků, které se v té bílé mlhovině ztratí jako bulhar v práci. Příběh je to vcelku přijatelný a po úvodní vraždě, která se stala přesně před rokem v době slunovratu se postupně dozvídáme podrobnosti o této vraždě a společně s obyvateli tohoto domu před kterým se to stalo zažíváme dobrodružství fascinujících vražd, které dělá vyvedený a zběsilý hrdlořez s originální maskou, který si vybírá oběti z tohoto domu smutku a to zcela pro nás z neznámých důvodů. Během této hororové jízdy se dozvídáme mnohé nekalosti a tajemství z dnešní doby, ale i z dob minulých a po chvíli mi připadá, že našemu maskovanému muži dokonce začínám držet palce, né-li mu dokonce fandit, protože takovou skvadru mít za sousedy bych nepřál ani největšímu nepříteli. Jak už jsem psal, tak vraždy jsou originální a na pohled velice příjemné, hlavně ta obarvená promiskuitní mladá děva, která byla vymáchána v záchodové míse plné kyseliny. A jak jsem do tohoto hororového představení skočil rovnou po hlavě, tak z něj nyní vyskakuji a zároveň ihned naskakuji na rozjetý vlak, který mně zaveze do čtvrtého dobrodružství, která budou určitě plná sympatických zabijáků. Tato série byla mírně nadprůměrná a i když zde ze začátku hodně topili, tak se nakonec ta teplota vyrovnala a proto můžu dát s klidným srdcem zasloužených 60%.

I když jsem byl zpočátku natěšen na tuto hororovou podívanou ve které jsem si přečetl zdejší obsah, který nám říká, že parta bývalých instruktorů pionýrského tábora, teda pardon letního tábora pro děti kdesi v kanadské divočině spáchali v minulosti ohavný a neodpustitelný zločin za který nebyli potrestáni a jelikož měli výčitky svědomí, tak se tam po pěti letech vracejí, aby zahladili stopy a já říkám, že to právě neměli dělat, protože les nikdy nespí a co jednou uděláte vám bude v budoucnu vráceno a tak tím začíná veselá morbidní řežba plná usekaných hlav, vylezlých střev a dalších pochutin, které nesmějí chybět na žádném gurmánském stole milovníků hororových fekálií. Bohužel, jak už jsem psal, tak po zhlédnutí první série tohoto vyvražďovacího hororového seriálu jsem byl velmi natěšen na tuto druhou sérii, která byla podle mého gusta minimálně o jednu třídu horší a to hned v několika aspektech. První a asi ten nejdůležitější problém byl asi ve výběru špatného castingu, který mně už od začátku této podívané neskutečně nervoval a to až do té míry, že jsem měl chuť vyndat ze sklepa můj tajně skrytý arzenál všech možných zbraní se kterými bych tuto rozmazlenou omladinu se skrytým úsměvem popravil tak, jak zákon káže. A s tímto vyřešeným problémem navazuji na druhý problém, který byl podle mně zapříčiněn teritoriálním aspektem této přehlídky a to v tom smyslu, že v první sérii to bylo zaměřeno na celé město a nevěděli jsme odkud vítr vane a čí hlava příště padne, natož v této druhé sérii se to odehrávalo na jednom místě ze kterého se nedá utéct a všichni zúčastnění čekají na potenciální smrt, což mně nebaví a tím nastiňuji třetí problém ve které chci zdůraznit neskutečný počet mnoha tzv. vykradaček horových snímků. Podobnost s filmem Pátek třináctého je každému jasná už po přečtení obsahu tohoto filmu. To samé Deset malých černoušků od Agathy Christie se zde dalo předpokládat. Ale neskutečně mnoho kopírovacích scén z filmů jako jsou Tajemství loňského léta, Šestý smysl a mnoho dalších. Tímto to ztrácelo šmrnc a člověka to chvílemi přestávalo bavit, protože originalita veškerá žádná. Taktéž tupé a nelogické chování hlavních představitelů si asi scénáristi od Netflixu moc nedomýšleli a soustředili se zejména na velké množství krve, které si milovníci této sympatické tekutiny užili dostatečně a proto si také myslím, že to má nejvíce procent z dosud natočených sérií této hororové eskapády. Protože kdyby záleželo jen na příběhu, kterej měl celkem trapnej konec a na hercích, které snad našla castingová agentura v nějakém provozu rychlého občerstvení, tak jdu s hodnocením ještě níž, ale jelikož tam byli ty povedené a krásně krvavé scény, které se nádherně vyjímaly na všudepřítomném okolním sněhu tamější nádherné kanadské krajiny, tak díky tomu to splnilo moje představy o standardně průměrném hororovém filmovém projektu. Netflix samozřejmě i zde musel splnit svou povinnost, že na světě žije více barevných mutací kromě bílé a samozřejmě na své si přijdou i milovníci sexuálních hrátek ve kterých se nerozlišují maličkosti jako do jaké díry co strčit anebo v čí puse smáčet svůj špinavý jazyk. A i když je to asi typický vyvražďovací snímek, tak nebudu psát, jestli někdo přežil nebo néé, ale jenom podotknu, že tentokráte nebyl zabiják žádný sympaťák s pěkně ušitou maskou na míru, ale byl to nudnej trapák, kterej neměl morální kompas a hnal ho jen ten jeden motiv, kterej byl od začátku průhlednej jako kalhotky slušných žen provozující svou veřejnou činnost na silnici E55. Co dodat, přestávám psát a začínám zírat na třetí sérii tohoto seriálu plného líbezných a motivujících vražd s premisou nečekaných překvapení. Za tuto sérii musím dát pouhých průměrných 50%.

Tak se musím přiznat, že mně tento příběh doslova přikoval k židli a zhltul jsem ho doslova na jedno zkouknutí. Bude to asi nejspíše tím, že mně už od začátku tohoto seriálového zážitku provázel jeden zabiják, sympaťák, kterej měl moooc pěknou masku a která se u nás ve vyšších intelektuálních kruzích cení známkou nejvyšší. Když pozorujete tohoto morbidního fešáka, který si tuto masku nechal ušít asi v místní kanadské drutěvě z profilu, tak vám může připadat něco mezi katem Mydlářem, který je cvrnknutým americkým Batmanem. Hned, jak jsem tohoto maskovaného zabijáka viděl poprvé, tak jsem se rozhodl, že hned jak půjdu na příští maškarní bál, tak jedině v této nádherné masce, která budí všeobecnou lásku a respekt všech kolemjdoucích. Příběh této rádoby hororové estrády je vcelku jednoduchý a mnohým může připadat jako vykradačka hororových trháků jako jsou Vřískot a neméně úspěšný Halloween. A ačkoliv to zde hororový experti hodnotí jako průměrný seriálový počin, tak musím hrubě nesouhlasit a z pohledu hororového laika musím hodnotit minimálně 70% a to hlavně z důvodu napětí, příjemných krvavých zážitků, kdy mi dokonce při jedné scéně zaskočil jeden polévkový knedlíček tak hluboko do krku, že jsem se málem udusil a to zrovna ve scéně, kdy jsem to nejméně čekal, kdy jeden z hrdinů jde v noci lesem a znenadání na něj někdo vyskočí, tak to jsem fakt nečekal a na příště už jsem si dával většího majzla, hlavně s výběrem občerstvení. Při výběru hororových seriálů nebo filmů mám jednu velkou výhodu a to je ta, že od nich nečekám žádnou áčkovou podívanou a proto jsem občas překvapen, co se z toho vyvrbí a že mně to v jistých případech dosti baví a ještě když je to vše zabaleno v náboženském podtextu, kdy se člověk seznamuje s jistými historickými aspekty, které se táhnou až do dob sepsání historických a duchovních knih, ve kterých si jistá individua vykládají tu jejich pravdu podle sebe a dokáží si přikreslit psanou pravdu, kterou vyloženě nechápou k obrazu svému a nutí vás doslova přemýšlet o jejich dalším ujetém kroku. Takže pro mně to bylo velice zábavné, občas i poučné, nějaká ta nevyřešená hádanka se tam také našla a jelikož jsme se ocitli na americkém kontinentu po roce 2010, tak pro mně nebylo velkým překvapením, že se to v tomto čase dokonce i v Kanadě hemží všemi barevnými odstíny a všemi teplotními bukanizujícími anomáliemi, na které si nemůžu furt nějak zvyknout. Přestávám psát a jdu si zapnout druhou sérii tohoto pro mně hororového překvapení.

Musím přiznat, že si tvůrci ukrojili celkem velký kus dortu, když do sebe zamotali dva kriminální příběhy, které napsala irská spisovatelka detektivních příběhů Tana French a které u nás vyšli v knižní podobě pod názvy V lesích a Dokonalá podoba. Ono totiž, kdyby nechali jen ten jeden příběh a nezaplétali do toho ten druhý, tak by možná udělali líp, jelikož by to mělo nějaké čtyři díly a mnoho lidí by se v tom nemotalo jako zmatený Bulhar v kukuřici. A i když se to snažili jaksi taksi propojit, tak se jim to moc nepovedlo a i když si o sobě myslím, že jsem celkem solidní pozorovatel různých detailů, tak jsem nějaké to vyřešení některých záhad nepostřehl a nevydumal a to bylo také možná tím, že si to tvůrci nechávali na eventuální druhou sérii anebo v tom horším případě tvůrci přenechali vymyšlení scénáře malým znuděným dětem na pískovišti, které už nebaví plácat bábovičky a tak si nepozorovaně švitoří  a vzdalující se od svých neustále kdákajích a napomínajích je mamin se shlukují v tajných spolcích ve kterých vymýšlejí scénáře pro britské BBC. Jinak si to nedokážu vysvětlit, protože kostra příběhu byla doslova fasinující a mírně i připomínající severské povedné krimi na které jsme zvyklí. Ponurá atmosféra irských lesů, ať už v osmdesátých letech anebo v dnešní době, kdy se stali nevysvětlitelné a neobjasněné zmizení a vraždy nás nalákalo na záživné vyšetřování těchto zločinů, které neustálým přeskakováním v časových rovinách narušovalo přímý dechberoucí děj. Bylo to celkem složitě podáno, že se člověk musel orientovat v různých retrospektivních flashbacích. Vraždy, které se zde odehrály byly vskutku záživné a ohromující a myslím si, že nemuselo téct ani tolik krve, protože se v tom hlavním ději jednalo o dětské oběti a to samo o sobě není pro každého veselý pohled. Pro nás drsoně to byl slabý odvar a tak jsme se bavili koloritem nádherně zeleného irského venkova, kde jsme se bavili mluvou irských oteklých vidláků, kteří většinou posedávají v místních pubech a které znám z vlastní zkušenosti, jelikož jsem na tomto malebném ostrůvku nějakou dobu pracoval. A i když se seriál jmenuje Dublinské vraždy, tak pro mně bylo překvapením, že se žádná vražda nestala v Dublinu a že velká množství filmových lokací byla vybrána v severním části ostrova, zejména v Belfastu a jeho okolí. Dále musím poblahopřát k vybranému castingu a to zejména proto, že jsem zde nebyl svědkem skoro žádného klácení homoklád a že tam na mně nebafalo zpoza buku skoro žádné množství barevných inviduí a že to skoro celé bylo o irských buranech, kteří mi svou vizáží nejednou připomínali irskou legendární kapelu Kelly Family. Za příjemné prožití možná trochu zdlouhavého dobrodružství s kriminální zápletkou odehrávající se na Smaragdovém ostrově dávám zasloužených 70%.

Po dvou zhlédnutých sériích musím konstatovat, že jsem byl vcelku mile překvapen o tom, co jsem ještě nevěděl z předchozích seriálových počinů a la Akta X, ve kterých se nás tvůrci snažili seznámit o různých aspektech nadpřirozených jevů a to nejen z oblasti UFO a USO. V této sérii se seznámíme se sympatickým brýlatým pánem Josefem Allenem Hynekem, který se narodil českým rodičům v americkém Chicagu již v roce 1910 léta páně. Svůj život zasvětil zkoumáním a bádáním zejména po takzvaných neidentifikovatelných létajících objektech, které všichni známe pod zkratkou UFO. Společně se svým kolegou z letectva Michaelem Quinnem byl pozván jako vědecký poradce k tomuto projektu nazvaném Modrá Kniha o kterém zajisté slyšeli všichni skalní příznivci kultovního seriálu Městečko Twin Peaks a to díky majoru Briggsovi, který tento název nesčetněkrát jmenoval v druhé sérii. Po trošku seznamovacích úvodních dílech, kdy se hlavní protagonisté asi teprve rozkoukávali a kde jsme se stali svědky mnoha nevysvětlitelných záhad, které nám byli trapně vysvětleny, že by tomu nevěřil snad ani Neználek ve Slunečním městě se tento seriál rozjede na plný pecky a my se postupně stáváme svědky všelijakých konspirací, které jsou všeobecně známy a mnohokrát zfilmovány. Namátkou připomenu Roswellský incident, Muži v černém, Pitva mimozemštana, různé záhady kolem oblasti 51 a konečně taktéž incident, díky kterému se natočil sci-fi trhák Stevena Spielberga Blízká setkání třetího druhu na kterém sám pán Hynek spolupracoval jako poradce, protože i díky němu známe pojem Blízká setkání a to jako klasifikační systém těchto nevšedních setkání. Samozřejmě zde tvůrci zamotali strach ze Sovětského svazu a to hlavně v té podobě, že za všechno nevysvětlitelné můžou soudruzi ze SSSR, ale díky vědeckým machrům, kteří je dokázali takzvaně opíjet rohlíkem se svými fascinujícími vysvětleními nevysvětlitelných jevů můžeme být dodneška rádi, že spoušť, která na nás mířila bezmála čtyřicet let nebyla spuštěna. Taktéž mě pobavili díly, kde vláda USA strašila lidi až do té míry, že vykupovali obchody a stavěli si protiatomové kryty, které by jim asi moc nepomohli, protože mi připadali jako z papíru. Od konce první série a hlavně v akčně nabité druhé sérii jsem doslova nespustil oči z obrazovky a jen doufám, že tyto příběhy, které jsou prý inspirovány skutečnými událostmi budou pokračovat v minimálně tak kvalitním vyobrazení. Prozatím po druhé sérii dávám zasloužených 90%.

Jsem rád, že se ještě v roce 2022 najde televizní titul ve kterém se tvůrci rozhodli natočit čistokrevně domácí záležitost, v tomto případě v polském provedení ve které se diváci nemusí dívat na zástupy různých homodějů a zběsilých ženštin, které soupeří v tom, která strčí jazyk do krku hlouběji jiné postavě stejného pohlaví. Jsem taktéž rád, že jsem zde nebyl svědkem po vzoru západních sestřiček a bratříčků všeobecně uznávaného koloritu v podobě padesáti odstínů všech různých barev a že jsem zde viděl pouze a jen nádherně vyblitou bělost typickou pro občany slovanského etnika na kterou se každodenně hodiny dívám do mého překrásného zrcadla na můj nedoceněný a překrásný slovanský ksicht. A i když se najdou tací, kteří budou pyskovat, že to není až tak polská záležitost, protože se to odehrává u německých hranic a že to svou ponurostí a způsobem natočení připomíná švédsko-dánské krimi série podobného typu a že je to pod patronací americké streamovací společnosti Hbo Max a že to ten dotyčný viděl s českým dabingem, tak i přesto všechno i když v něčem možná má dotyčný pravdu, tak pro mně zůstává realitou, že jsem při tom obstojně bavil a že jsem v polském Štětíně zažil napínavé lokální vyšetřování vraždy, která už od začátku byla zahalena rouškou tajemství. Hlavní hrdinka tohoto příběhu se jmenuje Zawieja a je příslušnicí místní kriminální jednotky, která nedávno přišla o manžela, který si prý prohnal hlavou kulku. Její charisma je asi o trochu přitažlivější než u její sestřenice Ságy Noren z velice povedeného kriminálního seriálu Most. Ale proti gustu žádný dišputát, protože to, co se líbí mně, neznamená, že se bude líbit i jiným divákům a rozhodně nehodlám vnucovat své názory jako ty jediné a správné jako se to stává v poslední době mně a mým spoluobčanům pod rouškou násilí a případného trestu. Zawieja není tak úplně bez chybičky a i když nemá image postavy, která vylezla z popelnice, tak přece jenom má své mouchy. Jedna z těchto much je její roztomilá a hodná dcera, kterou by si přálo devět z deseti rodičů. Ona se o ní totiž skoro vůbec nestará a dává přednost mrtvým lidem před svou živou dcerou, což je neodpustitelné, ale v rámci příběhu je to ocenitelné, jelikož seriál odsýpá jako hodinky a žádný prodlužovací momenty jsem tam nezaznamenal a to je jeden z důvodů, proč tomu dávám tak vysoké hodnocení. Z dalších důvodů, proč tomu dávám tak vysoké hodnocení je hlavně proto, protože mně tvůrci dokázali solidně zamotat do jakési pavučiny u které si myslíte, že víte jak to je a samozřejmě opak je pravdou a proto mi bylo velice sympatické, když hlavní představitelka vždy, když už se zdá případ vyjasněn začne přemýšlet a vzápětí podotkne větu:Něco mi na to nesedí, něco mi v tom nehraje, myslím si, že je to jinak? Když už jsem tuto frázi slyšel tak po páté, tak už jsem z toho byl fakt jelen a přestal jsem řešit a přestal jsem pátrat a nechal jsem se zvolna unášet překvapivým dějem u kterého jsem byl velice překvapen jeho závěrem a i když zde mnozí světaznalí pisatelé píší, že konec je jaksi taksi klišoidní i když já mám radši výraz křečkoidní, tak já jsem byl se závěrem této polské televizní krimi série nadprůměrně spokojen a proto dávám zasloužených 90%.

Viva Las Vegas!!! Vítejte ve městě zázraků a nevšedních zážitků!!! Před zhlédnutím tohoto filmu jsem si nezvykle přečetl stokilometrový obsah k tomuto snímku a asi u pátého řádku jsem si asi uvědomil, že jsem ho už asi viděl. Tak jsem si to chtěl ověřit tím, že si pustím aspoň začátek a ejhle stala se asi někde chyba, protože jsem ihned zjistil, že jsem ho vlastně neviděl a tím pádem vůbec nevím o co v tom filmu jde. Někteří komentraktoristé tento snímek popsali jako přeslazenou, prvoplánovou limonádu a proto se jim to nelíbilo. A já k tomu jen dodám, že přesně tak to bylo i u mně a teprve po dopsání tohoto komentáře musím jít vynést koš plný posmrkaných kapesníků a za další musím poradit těm, kteří tomuto snímku nemůžou přijít na chuť kvůli jeho přeslazení, že v záhlaví neboli v profilu tohoto filmu je znatelně napsáno, že tento film je v kategorii romantický, což znamená, že se dá předpokládat, že bude víceméně přeslazený. Tvůrci měli celkem originální nápad i když jak už jsem psal, že mi to něco připomínalo, ale nevím co, asi nějaký bludy v mý hlavě, ale to je jedno protože se jedná o to, že jeden malý chlapec, který se jmenuje Trevor se po jedné hodině strávené ve škole rozhodne splnit domácí úkol zadaný v hodině občanské výchovy. On se totiž rozhodne udělat tři dobré skutky lidem, kteří jsou v nouzi a nutně to potřebují a jediné, co bude po těchto lidech chtít je to, ať to pošlou dál v tom smyslu, že udělají další tři dobré skutky lidem, kteří jsou v nouzi a tím se udělá takzvaná pyramida, kterou milují devět z deseti podvodníků. Nápad je to výborný a chvályhodný a mohl by přinést i mír a lásku do celého světa, ale jak už to tak v pohádkách bývá, tak že se někde to kolečko polámalo a všechno je jinak než se zdá na první pohled. Po srdcervoucích a dojemných momentech přichází nečekaný pro někoho až klišoidní konec při němž nezůstane jedno oko suché. Hlavního dětského hrdinu Trevora si v tomto filmu zahrál Haley Joel Osment, který už nevidí mrtvé lidi jako v jeho předešlém filmu Šestý smysl. Také jsme zde mohli vidět Kevina Spaceyho, který byl po veleúspěšné  Americké Kráse k nezastavení a také se zde objevil americký zpěvák Jon Bon Jovi, u kterého už jsem jenom čekal, kdy vezme kytaru a začne zpívat to svoje It's My Life. Během mého psaní tohoto komentáře jsem se rozmyslel a k přihlédnutí k hodnocením mých oblíbených uživatelů Trevora, Arsenala83, Vajonka a Rengerse jsem se rozhodl tomuto filmu dát plný počet hvězd, ale pouze zasloužených a poctivě vybrečených 90%.

Po zhlédnutí tohoto kouzelného snímku jsem si musel položit pro mně zásadní otázku„Kdo rozhoduje, co je umění a co není?"a taky„Co mi má kdo říkat, co se mi má líbit a co néé? Odpověď je jako vždy velice jednoduchá. Vždycky je to parta blbečků, většinou z Ameriky a nebo jiné imperialistické velmoci, kteří si myslí, že snědli všechnu moudrost světa a proto mají právo kecat do vkusu obyčejných lidí. Po pravdě řečeno, když jsem se díval na jedno z nejdražších amerických uměleckých děl, které je kritiky pozitivně uznáváno a je od Jacksona Pollocka a je nazvané Číslo 5, tak jsem nepochopil, co je na něm tak umělecky hodnotného i když jsem na něj čuměl asi deset minut jako bulhar do míchačky. V té době, když tento příběh začíná, končila éra senátora McCarthyho, který svou paranoidní rudou panikou naháněl se svými dráby většinou nevinné lidi a kvůli kterému utekl Charlie Chaplin do exilu a který byl dalším z řady blbečků, kteří chtěli lidem přikazovat, co si mají myslet. Na konci padesátých let si jedna žena začala malovat obrázky lidí s nepřirozeně velkýma očima. Pro někoho kýč, pro druhé líbivé a originální umění. Pro mně, kterej se lekne vlastního stínu a kterej má fobii z mrkacích panenek s velkýma očima je hrůzostrašnou představou, že by mi něco takového viselo na stěně. Ale v tomto snímku nešlo o to, jestli je to kýč anebo není, ale o to, že ta paní s malým děckem byla málo komunikativní a kdyby nenarazila na místního obšourníka a hochštaplera, který by vám byl schopnej prodat snad i vaše vlastní boty, které máte na nohou a kterého skvěle zahrál Christoph Waltz. Tento šejdíř se setkával s významnými osobnostmi té doby a doslova se vetřel všude kam to šlo a samozřejmě si přivlastnil dílo už v té době jeho šťastné manželky. Chudák žena byla zavřená ve svém ateliéru ve kterém celé dny malovala jako o život a ve kterém dýchala půvabný odér hypnotizujícího terpentýnu. Jak to dopadlo psát nebudu, ale myslím si že je to každému asi jasné, když se o tom natočil tento film. Po zhlédnutí tohoto snímku jsem se podíval na všemocnou Wikipedii a našel jsem v ní, že tato paní vlastním jménem Margaret Keane ještě v roce 2022 stále žije a je jí úctyhodných 94 let. Celkový dojem z tohoto filmu byl pozitivní a musím podotknout, že můj oblíbený režisér Tim Burton dokáže natočit i jiné filmy než s pohádkově hororovou atmosférou a to dokonce i bez svého dvorního herce Johnnyho Deppa. Za poučný náhled do světa uměleckých děl dávám zasloužených 70%.

Tak jsem si chtěl udělat klidný, odpočinkový odpoledne a začal jsem s tím, že si pustím nějakou napínavou, severskou kriminálku. Z databáze jsem si naslepo vybral tento seriál, aniž bych si přečetl obsah, tudíž jsem nevěděl o čem to bude. Obsahy a recenze si už od jistý doby nečtu, jelikož tam jsou občas nepříčetný spoilery, které mi kazi můj budoucí divácký prožitek a proto se jen kouknu na nějakej ten obrázek v galerii a to mi musí stačit. Takže jsem si po obědě pustil začátek tohoto díla a hned se mi nádherně zvedl kufr a hned na to mě málem klepla pepka a to z důvodu, že jsem se stal nechtěným očitým svědkem děje při němž si dvě mladý, nemytý, norský bukvice chystají někde v lese nehorázně zmydlit ty svý zpocený a zarostlý prd... A propos se tato situace odehrává v Norsku v nočních hodinách, což si myslím, že v této provincii je celkem zima na vyndavání nezkrocenejch úžovek. Naštěstí k tomu nedošlo, jelikož než si buzna číslo jedna stačila rozepnout poklopec, tak se na tomto asi Nory oblíbeném místě objeví banda nemilosrdnejch zabijáků, kteří zde chtějí někoho odkrouhnout. To se jim jaksi taksi nepovede a zčistajasna se sami stávají obětmi, které si bývalá oběť vychutná, jak se patří. Tím pádem se naše homoklády stávají očitými svědky těchto brutálních vražd a jelikož se za své teplé průvany, které se jim odehrávají v trenýrkách stydí, tak si to prozatím nechají pro sebe. Ještě než budu psát dál, tak musím podotknout, že mám štěstí, že jsem se na to díval v původním znění s titulky, takže jsem nemusel poslouchat nějaké dabované, přiškrcené, bukvičí hlásky nějakýho Kotka nebo Mádla. Dalším problémem pro naše přihřáté sopliaky se stal pachatel, který se je snažil zabít a kterej dokonce jednoho z nich dokonce i viděl. Hošanům se naštěstí podařilo odcupitat, ale ty pravý muka jim teprve nastanou. Vypadá to, že píšu spoilery, ale tak to není, jelikož to, co jsem napsal se stalo v úvodní desetiminutovce. Samozřejmě po tomto činu následuje velká policejní akce, která zaměstná vícero policejních jednotek a s vyšetřováním se dostaneme až do nitra norského podsvětí, které zahrnuje vícero motorkářských gangů a nějakou tu balkánskou mafii. Naštěstí už se tam moc neobjevuje homo linka a tvůrci dali přednost akci a celkovému průběhu vyšetřování, které je hlavně v druhé polovině seriálu dosti záživné a proto mi nezbývá nic jiného než, že musím konstatovat tedy po přeskočení úvodní chlapecké průtrži mračen, které mně nemile překvapilo, že to nakonec byla vcelku povedená taškařice s překvapivým koncem a proto dávám zasloužených 70%.

Vždycky jsem si myslel, že na obou zemských pólech se dá žít bezstarostný život ve kterém si vesele obchodujete s místníma eskymákama a chodíte vesele nakupovat do zdejší vietnamské večerky ve které se vesele projíždějí veselá hejna tučňáků na kolečkových bruslích. Cestou z obchodu potkáváte vycvičené tuleně, kteří svými nádhernými piruetami předvádějí své výkony s nafukovacím míčem a nakonec, když už se dostáváte do svého vyhřátého iglú vidíte v dálce mírně naspeedované lední medvědy, kteří popíjejí Coca-Colu a zvesela vyřvávají svůj placený slogan„Vánoce jsou tady." Opodál na ně čučí Michael Jackson se svou Pepsi-Colou, kterej zmizí dřív než stačíte říct Black or White. Tuto nádhernou, sněhem pokrytou krajinu si taktéž oblíbila nechvalně známá organizace nazvaná Bílé Bratrstvo, která se celosvětově snaží přesvědčit všechny sněhuláky, sněhurky a další bílé postavičky v čele s Gandalfem Bílým o nadřazenosti bílé barvy. Ale nebudu odbočovat od tématu tohoto seriálu, jelikož si většina z nás nedokáže představit tu neskutečnou zimu, která ve zdejších podmínkách panuje, tak dám jeden příklad za všechny. Představte si, že vylezete z iglú a začnete provádět svoji potřebu s otevřenou pusou a to vše proti větru. Tak vám devět s deseti eskymáků garantuje, že vám ta huba zamrzne dřív než stačíte říct POMO...c. Ale dost bylo přirovnání a dál už se budu věnovat této koprodukční televizní minisérii, která by se svou hutností, syrovostí a mírnou mysteriozností dala přirovnat k severským kriminálním seriálům, akorát s tím rozdílem, že zde neuvidíte žádné stromy, jezera a už vůbec néé žádné města, ale pouze výzkumné stanice obklopené sněhem kdesi na Antarktidě. Zajímavé na tom je, že tvůrci tento počin natáčeli na Tenerife a na Islandu. V tomto příběhu bohužel neuvidíme žádné sněhurky a další nadpřirozené bytosti jako je Michael Jackson, ale za to zde uvidíme spoustu sněhu, který nádherně kontrastuje s krásně čerstvou krví, která je základem této vyvražďovací mašinérie. Děj začíná nalezením skoro celé mrtvé posádky ze které na stoprocent přežili dvě osoby, které nám retrospektivně vyprávějí události, které vedli k tomuto masakru. Vyšetřování se ujme manžel jedné z žen, která se zde vyskytovala a která možná taky přežila a možná taky néé. Postupem času se pomalu začneme cítit jako bysme se ocitli v nějakém dílu tajuplné série známé pod názvem Akta X smíchané s troškou tajemnosti z pera Agathy Christie. Víc už nebudu prozrazovat, ať si každej udělá svůj názor na tento počin, ale musím ještě podotknout, že si tvůrci asi dali před závěrečným dílem nějakou pauzu ve které se asi na hajzlíku pěkně zhulili nějakým tím veselým senem a pak to ještě asi dokrmili nějakou tou seškrábanou omítkou s příchuťí azbestu, protože mi celkem zkazili jinak celkem stoprocentní diváckej zážitek. Výhodou dlouhých komentářů je to, že je skoro nikdo nečte do konce a proto si zde už můžu psát, co chci a to třeba Koleda, koleda, Štěpáne anebo si třeba zazpívat hymnu všech tučňáků nazvanou Don't Cry for Me Antarktida. Za celkem milé i když poněkud mrazivé dobrodružství dávám něco přes 80%.