Trajektt

Je pravdou, že když vidím pavouka, tak se mi začnou dělat zimomriavky na chrbte a vzápětí rozžvejkanou žuvačku spolknu tak rychle, že projede mým trávicím travicím traktem během deseti sekund, aby skončila kdo ví, kde? V tomto případě to tak nebylo, protože v tomto filmu měl tento osminohý přítel spíše uklidňující efekt a po pravdě řečeno jeho filosofické úvahy měly spíše očistný proces, jelikož si člověk uvědomil, že na této vesmírné misi, kde hlavní hrdina poznával sám sebe a kde v zajetí ticha mu proplouval celý jeho život jsem si uvědomil, že by si tímto očistným procesem měl projít každý z nás, abysme neviděli jen sami sebe, ale dokázali se vcítit do bolesti a potřeb jiných a abysme nežili ve svém egoistickém vidění světa. Dále mě v tomto snímku dosti potěšilo, že jsem se nemusel dívat na žádné bukvicové problémy, což je v dnešní době zázrak a taktéž jsem zde neviděl mnoho barevných odstínů, tedy kromě jedné čokoládové vyjímky, kde hrál českého přítele na telefonu s typickým českým jménem Petr, indický herec kterého jsem zaregistroval v americkém plytkém sitcomu Teorie velkého třesku, kde si zahrál stydlivého Inda Kurvapálího. Co se týče příběhu, tak odsýpal jako zabržděné sluneční hodiny kdesi za polárním kruhem, což mi vyhovovalo, protože nemusím moc akce v takovýchto příbězích, ale jak jsem asi pochopil podle zdejšího hodnocení, tak moc lidí se na to nedokáže povznést a uvolnit se nad celkem kvalitním mírně depresivním příběhem, ve kterém by se mnozí z nás mohli ztotožnit s hlavním hrdinou, který šel za svým cílem a který bez nějakých velkých akcí proplul až dokonce příběhu, kde se mu možná dostalo sebepoznání a kde zjistil, co je v životě důležité. Další aspekt tohoto filmu, který mě celkem pobavil byl ten, že byl zasazen do naší domoviny a představa toho, že má Česko něco takového jako je americká NASA je pro mě tak trošku science-fiction a to hlavně z toho důvodu, že když se člověk podívá kolem sebe v tom našem rozkradeném státečku, tak nefunguje skoro nic na zemi, natož jak by to asi dopadlo ve vesmíru. Dalším překvapením pro mě byl herecký výkon Adama Sandlera, kterého mám zařazenýho někde mezi těma béčkovejma přitroublejma, americkejma šaškama. V této roli mi tak trochu dokázal, že dokáže zahrát i vážné role a že v tak trochu sandokanovském vzezření mu to i tak trochu věřím. Jinak romantická linka v retrospektivním hávu mohla být trochu více rozvinuta, ale jelikož jsem nečetl předlohu, tak si myslím, že v knižní předloze bylo vše dostatečně vysvětleno a nám líným filmovejm koukačům zbylo jen to, co si musíme domyslet anebo si tu knižní předlohu přečíst, abysme si doladili jistá doplňující romantická fakta v této vesmírné romantické limonádě. Za mě vcelku spokojenost a dávám zasloužených 70%.

Člověk se občas rád vrátí do svého dětství a s radostí si zavzpomíná na své volné chvilky, kdy četl bláznivé dobrodružství malého Mikuláše a jeho bandy nesčetných dětských charakterů, kde jsou všechny možné druhy individuí včetně tlusťochů, šprťáků, vytahováků, zabržděných jedinců a taktéž si připomene jména, která už dávno zapomněl včetně Kryšpína, Celestýna, Vendelína, Albína a mnoha dalších výrostků a malých rebelů se kterými prožíval jejich dobrodružství. Také bych málem zapomněl na holčičky, které měly své roztomilé charakterové vady, včetně zákeřné a záškodnické Lojzičky a stále udivené Marie Hedviky. Tento animovaný snímek není jen připomenutí Mikulášových patálií, které prožíval se svými malými soudruhy a soudružkami, ale je to také příběh jejich tvůrců, kteří je stvořili a posléze ilustrovaly. Ano, je to tak, tento příběh je nenásilnou formou propojený s životopisy tvůrců, kteří nejsou tak známí jako jejich američtí kolegové z americkýho sajrajtu, kde se Vám to jenom hemží oboupohlavními superhrdiny ze stáje Marvelu a DC. Nebudu se rozepisovat o ilustrátorovi Sempém, ale soustředím se na tvůrce předlohy, který se jmenoval René Goscinny a kterého zná celý svět a to hlavně díky jeho postavičkám Asterixe a Obelixe a také z příběhů Luckyho Luka. Tento frajer se neodmyslitelně zapsal do dějin evropského komiksového světa a jeho příběhy doslova hltali děti po celém světě. V době, kdy jsme v socialistickém Československu znali maximálně tak ten Čtyřlístek a ABC a kdy jsme prožívali dobrodružství se žlutým nejapným psem Barbánkem a kdy jsme seděli u televize a čučeli jsme na trhlého lovce Pampaliniho a kdy jsme stáli fronty v pražské Jungmance na francouzský komiksový časopis PIF, kterému stejně nikdo nerozumněl, protože byl ve francouzšině, tak už byl náš komiksový Mástr René Goscinny bohužel mrtvý. Ano, je to tak, tento velikán se dožil pouhých padesáti jedna let, což je škoda, protože těch příběhů mohlo být daleko víc, protože když se dívám na jeho dílo, tak musím podotknout, že do jeho smrti byl plodný asi jako průměrná cigoška v jejich nejlepších letech. Na scénáři tohoto snímku spolupracovala dcera již zmiňovaného Reného, kterou pojmenoval Anne Goscinny a která se potatila a která se taktéž živí jako spisovatelka. A i když je to dělané tak, aby se to líbilo všem generacím, tak si myslím, že je tam pro dnešní mládež málo akce a není tam připomínka žádných bukvic ani barevných nesmyslů na které jsme si zvykli v dnešní době přepisovačů pohádek a komiksů, kdy Sněhurka je černá jako Kunta Kinte v jeho nejlepších otrockých létech. Nechci nic říkat těmto Hollywoodským hnidopichům, ale z bílé soli přece neuděláš černý pepř, to zkoušejte na voli, protože na to Vám neskočí ani vepř. Naštěstí Frantíci mají ještě nějakou tu národní hrdost a z Mikuláše neudělali přiteplenýho Asiata a Marie Hedvika byla taky OK. Takže tady je ještě vše v pořádku a já byl nadmíru spokojen a proto dávám zasloužených 100%.

BACHA SPOILER: Předem mého názorového komentu předem upozorňuji zejména budoucí diváky této filmové události, aby si tento můj komentář četli až po zhlédnutí tohoto skotského masakru motorovou pilou, jinak by mohli utrpět víceméně nějakou tu blamáž v podobě nechtěných spoilerů a vyzrazení pointy a tudíž by na mně byli důvodně naštváni a psali by mi to do mé pošty, což není mým cílem. Tento film začíná zcela idylicky a my se seznamujeme s dvojicí nudných městských blbečků, kteří mají skoro vše, co se od konzumních kaledonských potomků očekává. Mají kde bydlet, mají, co jíst, mají se kde bavit, mají s čím jezdit a mají s kým obcovat a to nemyslím ty nafintěné ovečky, které se prohánějí po nádherné Skotské vysočině, kterou místní horalové přezdívají Highlands a ve které si to možná proplouvá ta legendární mystická obluda z jezera Loch Ness. Ale to je jiný příběh. Tento příběh začíná nápadem dvou kamarádů ze střední, že by si mohli zastřílet na nevinné osazenstvo místních tajemných a dechberoucích lesů a tak se rozhodnou na doporučení jet na výlet do skotské divočiny s plnou zbrojí. Už od této chvíle jsem ztratil zbytek sympatií k hlavním hrdinům, protože jako veřejný zastánce práv zvířat a všeho, co dýchá jsem byl pobouřen a doufal jsem, že se jim něco špatného přihodí. Tito městští kamarádi se ubytují v malém městečku a jdou se opít do místní putyky. Zmrskají se jak zákon káže a to tak, že by jim záviděl nejeden dlouhodobý abonent trávící svá nejlepší léta v protialkoholické léčebně a druhý den nastoupí do nemalého Jeepa a jedou tradá do lesa, naštěstí nikoho cestou nesrazí a tak může začít jejich lesní dobrodružství plné veselých historek z Krakonošovi zahrádky. Když jsem viděl ty krásné lesy, tak jsem měl chuť jít do lesa na houby a tak jsem si dal, alespoň nějaký ten popcorn s houbovou příchuťí, abych se lépe vžil do lesního dobrodružství plného zabíjení nevinné zvěře a zavánějící lesní genocidou. To se naštěstí nestalo a místo zabití nějakého toho divočáka či nevinného kolouška s pohledem disneyovského Bambiho, jsem se začal nečekaně bavit, protože tyhle dva opilí zhýralci mířili na již zmiňovaného Bambiho, ale co tomu náhoda nechtěla, zničehonic se jim v hledí objevil živočišný druh z rodu Homo Sapiens a já jsem se začal ohromně bavit a doslova popadat za břicho a říkal jsem si, že karma je zdarma a že to mají za to, že jezdí ožralí autem a také za to, že ožralí střílejí lesní zvěř i když se to z minuty na minutu změnilo a oni si řekli to bájné slovo „A Ejhle člověk". To, co následovalo po této nešťastné události nebudu rozpitvávat, ale jenom podotknu, že těch lesních umrlců bylo nakonec o trochu více a následné zkratkovité jednání hlavních hrdinů mně možná pobavilo více než nejapné blbnutí herce Jima Carreyho v jeho bláznivých filmech. Hutná atmosféra a následné pokračování této skoro až hororové sondy mně dost bavilo i když to místy bylo trochu zdlouhavé a místní kolorit buranských hrdlořezů, kteří nejdou pro ránu daleko a kteří se drží hesla oko za oko  a zub za zub mně dokázali držet v napětí až do úplného konce a nezbývá mi nic jiného než tento rodinný snímek doporučit všem milovníkům rodinné pohody a nejlépe si ho pustit jako takovou oddechovku nejlépe po nedělním obědě. Ono se to pak lépe usíná. Za překrásnou krajinu, kvalitní herecké výkony a celkem originální a hlavně napínavý příběh musím dát zasloužených 70%.