Big Eyes

Neskutečně skutečný příběh. Dramatická životní událost v krásném provedení Tima Burtona. Jsem rád, že jsem si tímhle snímkem rozšířil obzory a že jsem na Tima nyní dal....jinak ho moc v poslední době v lásce nemám :-) Waltz opět naprosto bombovej a Kidman....no tu já prostě miluju :-) Mimochodem, proč jí nevidím mezi herci??????!!!!!!!!!! (02.08.2015)

Spoilery! S Burtonem už jsem převelice dlouho neměl tu čest. Christoph Waltz byl dost silným lákadlem. Opět ukázal, jak úžasným hercem je. Roli psychopata, který byl časovanou bombou, dokázal zahrát vskutku luxusně. Samotnému mi z něj běhaly po tělě zimomriavky a to jsem tvrdý kluk. Tento film byl o střetu dvou protipólů. Zapáleného kšeftaře a zapálené umělkyně. Z počátku se v mých očích jednalo o spolupráci, která byla oběma stranám prospěšná. Nač tvořit úžasné věci, když je nemáte komu ukázat/prodat. A nač být úžasným kšeftařem, když nemáte kšeftovat s čím. Christoph se však v průběhu stopáže stával více a více šílenějším a i ženy mají své limity snesitelnosti, kdy si i přes svoji krajní drbnutost, jsou schopny povědět, že už toho bylo dost. Dokonce došlo i na tradiční příval burtonovské teatrálnosti či bizarnosti, když se Christoph pokoušel upálit svoji vlastní manželku a nevlastní dceru zápalkami, či závěrečnou eskapádou u soudu. Tento snímek rovněž popírá všechny legendy mýty o škodlivosti svědků Jehovových. Hlavní hrdinka s jejich pomocí prozřela, když se dozvěděla, že je například dobré držet se pravdy. No jo, blondýnka. Celkově mě snímek překvapil. Bylo to velmi dobré. Spousty krásných obrázků nejrozmanitějších barev jsou jen nepatrným bonusem umocňujícím divácký zážitek. Slabší 4 hvězdy. (14.11.2016)

Po zhlédnutí tohoto kouzelného snímku jsem si musel položit pro mně zásadní otázku„Kdo rozhoduje, co je umění a co není?"a taky„Co mi má kdo říkat, co se mi má líbit a co néé? Odpověď je jako vždy velice jednoduchá. Vždycky je to parta blbečků, většinou z Ameriky a nebo jiné imperialistické velmoci, kteří si myslí, že snědli všechnu moudrost světa a proto mají právo kecat do vkusu obyčejných lidí. Po pravdě řečeno, když jsem se díval na jedno z nejdražších amerických uměleckých děl, které je kritiky pozitivně uznáváno a je od Jacksona Pollocka a je nazvané Číslo 5, tak jsem nepochopil, co je na něm tak umělecky hodnotného i když jsem na něj čuměl asi deset minut jako bulhar do míchačky. V té době, když tento příběh začíná, končila éra senátora McCarthyho, který svou paranoidní rudou panikou naháněl se svými dráby většinou nevinné lidi a kvůli kterému utekl Charlie Chaplin do exilu a který byl dalším z řady blbečků, kteří chtěli lidem přikazovat, co si mají myslet. Na konci padesátých let si jedna žena začala malovat obrázky lidí s nepřirozeně velkýma očima. Pro někoho kýč, pro druhé líbivé a originální umění. Pro mně, kterej se lekne vlastního stínu a kterej má fobii z mrkacích panenek s velkýma očima je hrůzostrašnou představou, že by mi něco takového viselo na stěně. Ale v tomto snímku nešlo o to, jestli je to kýč anebo není, ale o to, že ta paní s malým děckem byla málo komunikativní a kdyby nenarazila na místního obšourníka a hochštaplera, který by vám byl schopnej prodat snad i vaše vlastní boty, které máte na nohou a kterého skvěle zahrál Christoph Waltz. Tento šejdíř se setkával s významnými osobnostmi té doby a doslova se vetřel všude kam to šlo a samozřejmě si přivlastnil dílo už v té době jeho šťastné manželky. Chudák žena byla zavřená ve svém ateliéru ve kterém celé dny malovala jako o život a ve kterém dýchala půvabný odér hypnotizujícího terpentýnu. Jak to dopadlo psát nebudu, ale myslím si že je to každému asi jasné, když se o tom natočil tento film. Po zhlédnutí tohoto snímku jsem se podíval na všemocnou Wikipedii a našel jsem v ní, že tato paní vlastním jménem Margaret Keane ještě v roce 2022 stále žije a je jí úctyhodných 94 let. Celkový dojem z tohoto filmu byl pozitivní a musím podotknout, že můj oblíbený režisér Tim Burton dokáže natočit i jiné filmy než s pohádkově hororovou atmosférou a to dokonce i bez svého dvorního herce Johnnyho Deppa. Za poučný náhled do světa uměleckých děl dávám zasloužených 70%. (17.04.2022)

Nadpriemerný film, ktorému chýba nejaý silný moment. Napriek tomu som rád, že Burton konečne natočil niečo pozeratelné. Waltz aj Adams na výbornú, prostredie ameriky 50tich rokov skvelo dopravádza film plný farieb a velkých očí, čo určite upúta diváka. Čo je škoda, nevidel som tam Burtonov podpis. Zatial 70%, uvidím ako sa mi film uloží v hlave. (17.01.2015)

Tim Burton si rád romantizuje hrdiny pokleslého umění, díky jeho Ed Woodovi svět nezapomněl na béčkového (spíše céčkového) poloamatérského filmového neuměla, z něhož Burtonova imaginace vytvořila zbožňování hodnou postavu a z jeho režijních hokuspokusů kultovní dílka v hledáčku filmových nadšenců z celého světa, stejně jako teď idealizuje osudy Margaret Keane, jejíž dílo si přivlastnil její bonvivánský manžel. Problémem je, že za pár let někdo bude muset natočit další životopisný film a vysvětlit v něm, jak je možné, že výše zmíněné filmy natočil tentýž umělec, respektive kdo se v případě Velkých očí za Tima Burtona vydával! Kam zmizela ta typická burtonovská manýra, kde jsou všechny ty originální nápady a ten typický režijní a výtvarný rukopis? Neboť Velké oči jsou v podstatě standardní hollywoodský snímek, který v sobě nemá nic z předešlých Timových filmů. Asi budeme brzo svědky dalšího skandálního uměleckého odhalení! :-) (06.02.2015)