alchac

No já vůl kolosální, na co jsem to jen zase vlezl? Ne, nejde o bojler a vyžvanění poslední padouchovy věty před intimním seznámením se jeho lebky s kladivem, to skutečně jenom já úpím nad promarněným časem a financemi, neboť ač se na mě Choakvénův xicht ponuře mračil i ze zdejších otravných reklam nonstop aspoň čtrnáct dní (což obvykle nevěstí nic dobrého), nedal jsem si domluvit a namísto exhibice prospektora měkkých tkání s kleštěmi a letlampou proklatě nízko, po jejímž zhlédnutí by proplešatělí zpocení padesátníci pálili své balóňáky a při náhlém setkání s truhlářem se zbaběle dusili pytlíky bonparů, jsem žel obdržel to, co se střízlivě dalo očekávat. Námět sice výtečný a perfektní pan Fénix je jako náruživý domácí kutil přesvědčivější než Přemek Podlaha (a jako stomatochirurg více než Lórenc Oliviér), nicméně veškerý svůdný potenciál byl v osmdesáti procentech stopáže vytrvale pohřbíván naprosto duchaprostou, ovšem o to více nabubřeleji ambicióznější (pročež ukrutně nesnesitelnou) artistickou onanií té ohyzdné Kaledoňanky.

Jelikož jsem se s touto věcí srazil využívaje (ne)oblíbeného programu „RJ (dříve SA) naslepo“ a byl jsem línej zapínat noťase, nekonzultoval jsem volbu filmu s hovnocením své topky, které by mi jistě cosi neblahého naznačilo. Stručně řečeno, jde o Equilibrium zLabyrintované do opravdu exkrémně kreténského výplachu vhodného nanejvýš pro absolventy Univerzity toaletních věd, zástupce manažerů krumpáče či vášnivé degustátory aromatických uhlovodíků. No a podle toho to taky vypadá. Mohu místopřísežně prohlásit, že s tak kolosálně dementní pointou, v jejímž puchu se hravě ztrácí hnilobný smrádek zbytku této nejméně po stopadesáté recyklované parodie na sci-fi, jsem to zděšení doposud neměl. Ale abych nebyl pouze negativní, tak musím též říci, že seznámení s tímto audiovizuálním hnusem přesto shledávám v něčem prospěšné. Až si totiž budu někdy životně nutně potřebovat zatopit, přičemž na podpal budou k dispozici pouze souborná díla Karla Marxe, Lois Lowry a Roberta Musila, bez mrknutí si vrazím pod prdel Kapitál a zaujatě čta Muže bez vlastností si budu pochvalovat, jak je mi teplo na nohy.

Pokud si v této toporně zrežírované záležitosti, která jako by vypadla z psacího stroje Pilčerce pouhý den poté, co byla na sezení anonymních alkoholiků nucena Malcolmem McDowellem čumět na Psycho za hudebního doprovodu šlágrů Gershona Kingsleyho, listujíc si při tom z nudy Vraždou v Orient expresu, namísto paní Emílie, jež i přes výše zmíněné neduhy zvládá předvádět aspoň ze začátku jakž takž topořivou kreaci a té mladší, taktéž celkem zásunuhodné bloncky, představím byť na vteřinu, no co já vím, třeba Taťánu Wilhelmovou a Lindu Rybovou, vychází mi z toho sice mírně sofistikovanější, avšak stále pouze a jenom další Ordonance růžového zahradníka, nebo jaxeto.

...no a večer ještě nekončil, tak jsme namlsaní zůstali také na zobrazení vystřídání zrádce mnichovského zrádcem jaltským. Samozřejmě bylo lze očekávat, že půjde o záležitost vyfutrovanou patetickým patriotismem v míře k nevydýchání, leč kupodivu to v tomto ohledu zas tak hrozné nebylo, resp. mohlo být daleko hůř. Gary jak již mnohými trefněji řečeno fenomenální tak, že by mu jeden samým uchvácením vyšlukoval doutník či dostal chuť nechat ze sebe udělat rajský protlak při vzdorném boji pod vlajkou vynálezců koncentráků a historicky největší vykořisťovatelské tyranie. Hodně dobrá tři.

Jako to jsem se takhle v pátek mírně podnapil s jakýmsi zarostlým lesním dělníkem, jenž prej přijel do stověžaté za kulturou, pročež mě pak pod pohrůžkou brutálního násilí donutil jít na nějaký Kohnama smrdící bilbórdy. Vidím místní šestavosumdesátku, ergo si odříhnu něco ve smyslu, že "to zas bude hovadina," navíc se budu určitě muset během projekce trousit. A vono notyvole, extrémně sympatická a inteligentní černohumorná podívaná s jako vždy úchvatným panem Herlsnem, kterému bych zfleku poceloval plešku a posléze i mozeček! Takže jsem se sice málem provalil bokem, ale sál jsem statečně neopustil. Celkem to také bylo tuším podruhé, co jsem v kině po skončení projekce zažil sborový potlesk.

Jako hlavní přínos tohoto snímku vidím pregnantní demonstraci jedené ze zásadních příčin, proč Západ přes veškerou materiální a technologickou převahu není vojensky schopen srovnat do latě všechny ty líhně fanoušků militantního pojetí nejmladší ze tří verzí blízkovýchodní rány morové, které nám za pár tisíc let tak nehezky globálně vybujely. Na likvidaci několika podvyživených černoušků vybavených pár kily semtexu nacpanými do nařezané lešeňové trubky a orezlými ákáčky pamatujícími ještě službu u Vietkongu (tj. arzenálem nedosahujícím ani ceny nátěru jednoho helfajráku) je totiž třeba celoplanetárního zburcování divize špičkově vycvičených expertů vybavených tím nejdražším, co je americká zbrojařská lobby schopná nacpat daňovým poplatníkům do chřtánu, a nedosti na tom je následně pro stisknutí červeného tlačítka potřeba ještě sehnat osmašedesát povolení rozličných ó fretných chrochtobuzností (přičemž nepřekvapí, že nejvymletější z nich se jmenuje Angela a ano, i podoba celkem sedí), a to ve dvou kopiích a trojmo orazítkovaných, nejméně pětkrát provést výpočet možných zdravotních rizik spojených s provozováním skupinové trinitroterapie v Africkém rohu, nechat udělat alespoň tři nezávislé právní rozbory téhož a vůbec tak nějak z gruntu probrat etičnost típnutí partičky vymytých krvelačných kozojebů, kteréžto by ve středověku patrně vyobcovali i z Alamutu. Lze pak hovořit o vskutku kurevském štěstí, když tenoristická buňka v mezidobí nemetastazuje, zejména explozivně, nebo operátor Predátora nepojde stářím či alespoň za šťastným klackem znuděně neusne. Oč snazší to v čase psaní tohoto komentáře jistě má průměrný ruský pilot hrdinně bránící ródinu až ze Sýrie hromadným vyhlazováním civilů v Idlíbu, o tom netřeba vést polemiku. Potud nemám připomínek, neb vše bohužel působí velmi věrohodným dojmem. Jenže pak se nám do zóny dopadu přimotá slaďoučká dětská trhovkyně a je to eufemisticky řečeno v prdeli – operátor oproti všem předpokladům není vydrilovaný jessérovač, ale plnění rozkazů odmítající reinkarnace Gándího, takže absolvujeme další vogonské kolečko otravné jak domovní důvěrnice v půl třetí ráno a paralelně s tím se jeden nebohý čmoud snaží onoho čokoládového andělíčka zachránit i proti jeho vůli, neb africký spratek „překvapivě“ projevuje nulový respekt k soukromému vlastnictví a snaží se již jednou prodaný tovar opětovně zpeněžit - no už jen za to bych já raketu zacílil přímo na tu malou svini! Plus se na rušné ulici motá asi stovka dalších burek a utěrek, které ale nikoho moc netrápí. No, naštěstí to všechno nakonec dobře dopadlo, a to včetně úhynu příčiny dramatického dějového zvratku, za největší sympaťáky jsou překvapivě zelení mozci ve skvělém podání profesora Snejpa a dokonale mrazivé Mirénky a celkově to příjemně napíná a odsýpá, takže snižuji jen za tu neúměrně protahovanou emocionální podpásovku.

No ještěže to stihli natočit před zahájením globálního vymetooní zlovilných pyjů – nymfomanická černá vdova sexuálně napadající veškeré muže v dosahu a následkem pětitisíciletého půstu je vysávající do sucha, činíc z nich takto vůle zbavené otroky? Kdokoliv by měl koule tohle v současné době pustit do produkce, byl by jich hystericky řvoucí feminternacionálou přinejmenším veřejně zbaven za podlou manipulativní snahu popřít nezpochybnitelný posvátný fakt, že všichni chlapi bez výjimky jsou sexuálně predátorující dobytek a ženy výlučně a naprosto, kdykoli, kdekoli, jakkoli, cokoli… jen oběti jejich chlípné zvůle! A to bez ohledu na fakt, že filmík sám je téměř stejně nevtipný, jakýkoliv šarm postrádající a celkově blbý asi jako většina oněch drůbežích džihádistek a navíc je osazen skutečným exhumantem, vulgo skutrem, kterého – přestože sám vypadá i hraje jako mumie přinejmenším z období Staré říše – ta svrběním stižená nemrtvá barakuda nahání po půlce Anglie s úmyslem opíchat ho xmrti. No fuj.

Čokoládová slečna sikáriová ze země kávě a koksovnám zaslíbené na své cestě za pomstou na „rodině,“ jejíž don místně obvyklým způsobem terminoval obchodní vztahy s famílií jejího papá, přičemž tyto rodinné podniky tvůrci Narcos nezařadili patrně jen proto, že ta banda exotů naprosto nevěrohodně i mezi sebou šprechtí anglicky s cigánským akcentem. Nicméně téma přitažlivé, zpracování po formální stránce vyhovující a zhlédnout to před naznačeným filmem resp. zmíněným seriálem, byl bych zcela jistě téměř nadšen, přičemž příčinou onoho téměř byla zejména neustálá děsivá exhibice nekoz již tak od pohledu neútulně působící Šalandy, nad nimiž si mohli labužnicky zachrochtat snad jen nejskalnější pedofilové (mezi které neustálou preferencí obdobných zjevů (viz Mila, Skarletka a ten Valeriánův Brežněv) již řadím i Běsoně–producenta, který zde akorát dostal chuť na Fidorku), a zejména často rušivě idiotské chování hrdinky, jímž Běsoň–scénárista již poněkolikáté demonstroval svou dlouhodobou tvůrčí impotenci, neboť v předmětném žánru zvládá jen méně (komentovaný snímek) či více (sjetá Lucka) křečovité recykláty Brutální. Ovšem ač mi zde tedy byla naservírována v mnoha zásadních ohledech chuťově plochá a přespříliš propečená falešná svíčková, uděluji té fošně zasloužené čestné trojky.

Říše středu se zjevně rozhodla mediálně demonstrovat své nadcházející světovládné postavení rovněž připomenutím, že střelný prach byl vynalezen u nich doma, pročež tradiční a již tak silně výbušnou angloirskou vybombovávanou zde obohatila o jednoho specialistu pro boj ve vysoké trávě na penzi, přičemž výsledná směs je brizantní vskutku extrémně! Opět se mi tímto také potvrdilo, že chci-li vidět opravdu kvalitní, kule jakož i jiné oudyrvoucí, struhadlovitě drsnou podívanou, tak bez akčních důchodců se to patrně neobejde, neb přítomný čínský matador dává rejžového nákypu s liči a nitrákem albionským diletantům nažrat jako zamlada a exBonďák v roli machiavelistického irského britodava mu sekunduje více než kvalitně. Jakkoli mě tedy nyní mírně přepadá splín z představy, jak asi bude akčně thrillerová kinematografie vypadat, až tato suita skutečných akčních hrdinů odcválá do věčných lovišť, pak pro tento kus nenacházím než superlativů.

Předem svého zvratku přiznávám, že tentokrát je udělená senkruvna možná ne zcela oprávněná, neboť tento Satanův grál holyúdské ultratrapnosti, křečovitých pokusů o troškohumor, parodií na parodie hereckých výkonů a gotickou torturu jakéhokoliv náznaku dobrého vkusu jsem vydržel sledovat slabou třetinku celkové délky, kterýžto výkon i tak dle mého soudu snese srovnání s páně artistovým utrpením na kříži. A byť tedy připouštím, že se to v následujícím zblitku stopáže pozvedlo alespoň na úroveň retardovaného Kameňáku, pak předem varuji, že kohokoliv, kdo této zhmotnělé Flemingově noční můře udělil více než dvě, budu při osobním setkání z důvodu prevence přenosu nějaké závažné mozkové infekce a posednutí ďáblem nucen zletj od hlavy k patě hypermanganem a vykropit jej svěcenou vodkou (ano, kulyku, na tebe se dívám!). Tak, a teď jdu pro jistotu vykouřit své pécé. Teda kadidlem jako.