Réžia:
Lynne RamsayScenár:
Lynne RamsayKamera:
Thomas TownendHudba:
Jonny GreenwoodHrajú:
Joaquin Phoenix, Alessandro Nivola, Alex Manette, John Doman, Judith Roberts, Frank Pando, Madison Arnold, Ronan Summers, Ekaterina Samsonov, Novella Nelson (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Joe je vojenský veterán, ktorý si nesie mnoho jaziev. Nielen z Afganistanu, ale i z detstva, kedy musel čeliť brutálnemu otcovi a aj zo svojej kariéry agenta jednotky FBI pre boj s prostitúciou. Svoj bezvýchodiskový život trávi medzi domom, kde žije jeho matka a nebezpečnými misiami, na ktorých zachraňuje ženy, ktoré sa stali obeťami obchodu s bielym mäsom. Významný senátor si ho najme, aby priviedol späť jeho maloletú dcéru. Od tej chvíle sa Joeova existencia dostáva do špirály, ktorej násilnosť prekonáva i predchádzajúce traumatické zážitky. (Film Europe)
(viac)Videá (5)
Recenzie (247)
Pokud se nějaký herec malinko blíží svým perfekcionismem k Day-Lewisovi je to Joaquin Phoenix. Tím neříkám že se jedná o srovnatelně kvalitního herce. Spíše vidím jako přínos fakt, že se dokáže poměrně přesvědčivě vizuálně měnit pro potřeby postavy. Tady si tvůrci vzpomněli na DeNirova Taxikáře a usoudili že je ten správý čas, aby přišli s postavou tichého zabijáka, který je dosti podivínský, ale když před něj položíte úkol vybílit dům od neřádů a zachránit dítě, vždy obstojí. Nikdys nebyl má stopáž naštěstí tak akorát, aby příliš nenudil, protože místy se pokouší o art. Nejvíce samozřejmě baví násilné scény a pochopitelně scény kde se mluví, kterých ovšem mnoho není. 50% ()
Indie varianta Taken bez všetkého, čo ho robilo cool - štýlovej akcie, sympatického hrdinu, gulí či zaujímavého vizuálu. A bez všetkého, čo by mohlo robiť skvelou jeho indie variantu - psychologicky zmysluplne rozpracovanú hlavnú postavu, jej vzťah s chránenkyňou, umeleckú obrazovú stránku, či myšlienkový podtón (pravdepodobne existenciálny). Vyslovene nudný film to nie je, jeho za-každú-cenu-iné poňatie má svoje momenty (napr. posedenie so zraneným zabijakom v kuchyni). Ale ako celok, navyše s tak fádnym záverom, zostáva v šedom priemere. ()
Mama v televízii sleduje Psycho, ale Joe aj napriek životu s ňou nie je ani tak Normanom Batesom, ako si s kladivkom v ruke berie nevedomky príklad z hlavného (anti)hrdinu z Oldboya. Ramsay si však povedala, že žiadne "chodbové" niekoľkominútové explicitné orgie sa konať nebudú, avšak umiernenejšej chodbovej scény sa dočkáme, a divák bude viac svedkom útržkov predstáv a spomienok Joea, než jeho nekompromisného riešenia jednotlivých situácií. Čo v konečnom dôsledku znamená to, že vám to buď nejakým spôsobom (to bude individuálne a možno aj ťažko definovateľné) sadne, alebo budete len nechápavo krútiť hlavou, kam to ten americký nezávislý film dotiahol. Ja sa radím do prvej skupiny. ()
Stačí mu málo. Lepenka, kladivo, pytel na odpadky. Dětstvím, vojenskou službou a rovněž etapou života, kdy byl agentem FBI, traumatizovaný Joaquin Phoenix rozhodně není typický nájemný vrah. Dočasné vysvobození nachází v igelitovém pytli přes hlavu, které přerušuje volání zoufalé matky. Bloudící zlomený chlapík, který rázně řeší nehezké vztahy dospělých k dětem. Nic snadného nebo doslovného nečekejte. Phoenix se na podobné party dokonale hodí. Režisérka výtečného dramatu Musíme si promluvit o Kevinovi, Skotka Lynne Ramsay, moc dobře věděla, proč právě po něm sáhnout. A rozhodně i tušila, že není kam spěchat – jednak s výběrem látky jako takové a jednak v samotném pojetí snímku plného skličující atmosféry a plíživého tempa. Velmi slušná studie ztracených, ve výsledku mi ovšem přeci jen chyběla větší celistvost a uchopitelnost. ()
Britská režisérka Lynne Ramsay pět let po znepokojivé mateřské zpovědi Musíme si promluvit o Kevinovi (2011) natočila další těžko zařaditelný a polarizující snímek. Nikdys nebyl můžeme označit za „artovou verzi Scorseseho Taxikáře“, což je samozřejmě zjednodušující, avšak nabízející snadný klíč k dekódování díla, která sice oplývá obdobnou zápletkou, nicméně je mnohem čitelněji ukotveno v konvencích uměleckých filmů. Zatímco je v prvních dvou třetinách kombinace brakového žánrového modelu a nespolehlivého vyprávění ještě ozvláštňována zdařilými elipsami (Ramsay zde nikdy neukáže pravou akci, jíž předchází dlouhá příprava), poslední třetina však sklouzává ke zbytečným artovým klišé, když začne autorka stírat hranici mezi fikcí a realitou a zbytek nechává na divákovi. Snímek byl na letošním festivalu v Cannes oceněn za nejlepšího herce (Joaquin Phoenix) a nejlepší scénář, přičemž druhé jmenované ocenění je při pohledu na nabitou soutěž přinejmenším sporné. Ve výsledku jde nanejvýš o stylisticky zajímavý snímek (spojení hudby a střihu) s chameleónským hereckým výkonem, za nímž však dalece zaostává banální braková vyprávěnka, zbytečně znejišťována autorčinou snahou o přesah. ()
Galéria (50)
Zaujímavosti (6)
- Po premiéře na festivalu v Cannes následoval sedmiminutový potlesk. (MLazi)
- Kvůli své roli musel Joaquin Phoenix přibrat na váze. (Duoscop)
- Hlavní natáčení se konalo v srpnu 2016 v New Yorku a okolí. (griph)
Reklama