alchac

Když jsem slyšel, že se Stallone chystá natočit dalšího Rockyho, jen jsem si povzdechl a zakroutil smutně hlavou. Výsledek ovšem předčil mé očekávání, a tak jsem nakonec pln nadějí naklusal do kina na Johna Ramba. Ovšem tohle jsem fakt nečekal. Film mě doslova přikoval do sedadla a nenechal ani na vteřinu vydechnout. Tak brutální, naturalistický, adrenalinový a místy i krutě pravdivý ("Máte nějaké zbraně? - Ovšem, že nemáme - Tak nezměníte nic") nářez jsem fakt nečekal. Nemá to sice skoro žádný příběh, karty jsou předem jasně rozdány, ale je to Rambo a ne Hamlet. Závěrečná bitva je excelentní, i když se v tom fofru dostane v jednu kratičkou chvilku do záběru i druhá kamera, či co to je :) Navíc vše podbarvuje opravdu povedená hudba. A Slyovi s jeho starým zamračeným xichtem a hlasem, který připomíná zvuk vydávaný starým vykotlaným dubem káceným hodně rezavou pilou, jsem snad poprvé toho indiánsko-německého míšence věřil na 100%. No příjemné překvapení je i Graham "pan Ackerman" McTavish v roli starého drsného "sasíka" :) Moje největší výtka k filmu tak je, že pokud sniper někomu ustřelí hlavu, neměl by zasažený odletět dozadu jako po zásahu někam do oblasti hrudníku. Tarantino by se mohl od Slye učit, jak se točí "pocty." Stallone totiž bez nějakých velkých řečí, které jsou v poslední době více než vlastní panu QT, vytvořil úžasnou poctu akčním klasikám 80. let.

OBSAHUJE SPOILERY!! Tak pro mě tenhle film spíš měl nést podtitul „Pomsta George Lucase,“ eventuelně mělo být v anglické verzi názvu ve slově Sith přesunuto písmeno „h“ hned za „S.“ Na Epizodu I jsem šel pln obrovského nadšení a odnesl si jednu z nejkrutějších sérií podpásovek, který mi kdy nějaký film nadělil. Na Epizodu II jsem si pro jistotu vzal suspenzor, takže to bolelo méně. A Epizoda III? Čistá setrvačnost fanouška „původní“ série a jako vyvrcholení mého utrpení dokonalé. Co říci… nádherné triky, masky, zvuk, celkem příjemná hudba. V tomto směru nemohu filmu nic vytknout, ba naopak můžu vyjádřit jen slova chvály (za to také ty 2*). Jenže alespoň pro mě je to dost málo. Celý vývoj ústřední postavy „nové“ série, který je jejím hlavním motivem, na mě dělá dojem, že jej spatlalo šestileté dítě ve škole o přestávce na svačinu. V tom případě by to snad bylo na pochvalu, ale George Lucas by za to zasloužil pár facek. V Epizodě III je scénáristická nemohoucnost nejvýraznější. Co to jako mělo být? Anakin je napřed fajn kluk a hrdý Jedi. No dobře, zmasakruje vesnici písečných lidí (navíc potom co mu zabijou matku), ale to mi přijde dost chabé zdůvodnění jeho „potemnění“ (pokud tedy nepočítáte ještě jeho chování nasraného puberťáka, jenže kdo si koneckonců podobným "Sithovským" obdobím neprošel také že...). Potom najednou milý Anakin zabije nadřízeného, rve si pár sekund vlasy a pak zaslechneme „Dobrovolně se stávám vaším žákem.“ WTF? Změna z klaďase v padoucha proběhne v intervalu asi dvou minut. Od Lucase nejtvrdší direkt mezi mé hrůzou vytřeštěné oči, který nezastavila ani hokejová přilba a čisté K.O. Konec, tma, hučení v hlavě a zoufalá snaha zachytit se reality. Od té doby je Anakin – vlastně pardon, teď už Darth Vader s tím správně Darth výrazem v Darth xichtě – ten největší hajzl a zabiják dětí, který vděčně přejímá funkci Darth Maula (slepého to nástroje v rukou mistra Palpatina) z Epizody I. Kam se jen poděla postupná, výborně vymyšlená cesta Lorda Vadera k dobru, kterou jsme viděli v Epizodách IV – VI? Ani se nechce věřit, že má celou SW sérii na svědomí jeden člověk. No, tak to nejhorší jsem ze sebe dostal a teď už jen stručně - trapné hlášky, blbé dialogy, omílání očividného – celkově tedy napsáno zřejmě tak, aby vše pochopil i největší tupec v sále. Ale jako ždímačka na prachy dokonalé. Vlastně co se dneska divím že… U hodnocení jsem dlouho váhal, jestli ještě nepřidat alespoň jednu hvězdu, ale prostě to nejde. Nezlobte se na mě, nekamenujte mě, ale já opravdu nechápu, co tenhle film dělá v top 200 ČSFD… Howg.

Howardova Conana jsem kompletně přelouskal a musím říct, že jeho filmové zpodobnění dopadlo velice dobře. Rozhodně se povedlo převést tu správně tajemnou a syrovou atmosféru sword & sorcery z Howardových knih na filmový pás, a to se vším všudy. Drsný přímočarý primitiv Conan je v podání prkenného Arnolda s německým přízvukem (Krrrrom :D ) geniální a naprosto uvěřitelný. Kdyby ho hrál lepší herec, byť s Arnoldovou muskulaturou, paradoxně by to podle mě bylo pro film horší. Určitě Arnoldova nejlepší role. No a ta hudba... kapitola sama pro sebe. Bez ní by tento film byl poloviční. Moje nejoblíbenější fantasy, které nepřekonal ani skvělý Pán Prstenů.

Můj nejoblíbenější Kurosawa. Děj se moc nevleče a je bez hlušších míst, což mi dost vadilo u Sedmi samurajů a částečně i u Yojimba. Navíc extrémně charismatický Toshiro Mifune opět dokazuje, že podobné role mu padnou jako ulité a místy mění film ve svojí one man show. Komediální prvky mi tu nevadily, naopak jsem se u dialogů mezi Sanjurem a paní správcovou, případně na pitomostech těch samurajských "jelit," kterým tu Mifune šéfuje a častuje je nejednou ironickou hláškou, dobře bavil. Tatsuya Nakadai se pro role padouchů asi už narodil a více než zdatně Mifunemu (stejně jako v Yojimbovi :) ) sekunduje. No a samotný závěr filmu - tak to mi jen padla čelist, vytřeštil jsem oči a nechápavě zíral, přičemž mi hlavou běželo něco ve smyslu "jak to sakra Mifune udělal?!?" Několikrát jsem si to pouštěl zpomaleně, zkoušel to provést s bokkenem, ale přesto pořád nechápu. Určitě nejlepší šermířský souboj, jaký jsem v samurajských filmech viděl. Pro mě neotřesitelných 5*

Po dlouhém „ujíždění“ na Kurosawovi jsem sáhl i po jiném japonském režisérovi a byl více než mile překvapen. Tatsuya Nakadai je… no to se nedá popsat, musíte vidět. Už ve své úvodní scéně, kdy se zjeví odnikud jako duch, máte pocit, že spíš než živého člověka tu hraje nějakou démonickou bytost. Což vlastně není tak daleko od pravdy, protože v průběhu filmu sledujeme Ryunosukeho, kterak postupně propadá svému krvavému šílenství. Mě osobně tento příběh silně připomněl proměnu pana Kopfrkingla. Nenechte se tedy zmást obsazením Toshira Mifuneho - hlavní slovo tu patří Nakadaiovi a Mifune tu ztvárňuje pouze epizodní postavu šermířského mistra (ovšem zahranou s precizností tomuto Panu herci vlastní - u šermířské scény po přepadení nosítek jsem chrochtal blahem :) ). Mohl bych tady opěvovat ještě mnoho věcí na tomto filmu, ale raději si ho prostě pusťte a přesvědčte se sami. Výborný filmový zážitek a čistokrevných 5*.