alchac

Nejsympatičtější z hokejových vypatlanců užívajících hokejovou hůl téměř výlučně jako oporu při svém nevalném pohybu po ledové ploše či jako válečnou sekeru a disponujících vyjadřovacími schopnostmi retardovaného delfína, bojovný žid jako poleno, se vrátil absolvovat vkusnou derniéru plnou obdobně debilního humoru jako v jedničně, který systematicky zesměšňuje nejen všechny ty společensky tak určitě velmi prospěšné a jen nedopatřením obruslené potenciální laureáty Nobelových cen, ale i v podstatě všechny, kdo se kolem tohoto sportu motají. Ale je to půvabné tak, jak to máme rádi my, kteří chytáme mrtvice, infarkty a někdy i zvýšenou pozornost pořádkové policie z toho, když útočník oblíbeného týmu ze tří kroků o metr přestřelí odkrytou kasu. Ač jinak tyhle pouliční boxery na bruslích nemusím, tak nebýt zbytečně kýčovitě oslazeného závěru, bylo by konečné skóre 5:0.

Přesně dle mého gusta minimalistická, cynická a mírně zvrhlá verze Flojdí legendy o tom, kterak si jeden vyšinutý ručník vlastnopuškovně s gustem skládá another and another ... prick in the wall. Konec vysloveně potěšil, takže nakonec čtyřka.

Alejo, hodně dobrá tři. Sice na můj vkus trochu přeslazené a hudebně ne zcela přívětivé, nicméně v těchto ohledech stále ještě neletální a přítomná akce je akční tak, že by z toho Rychlí a Zběsilí kašpárci Naftič se Šutrákem zezelenali (no, v případě prvně jmenovaného již připadá v úvahu spíše červenka). Motor poháněn vysokooktanovým Tarantinem a vkusně vytuněno černým Lišákem a Kevinem, který ke svému nejlepšímu Podlesnímu výrazu tentokrát přibalil švihácký hubertus a la Viktor Čistič a brokovnici, pročež doufám, že se taktéž dočkám i jeho Leonské sólové variace. Jakkoli nejsem cílovka, pak takto pojatá romantická destrukce rozličných přibližovadel mě zcela jistě neurazila, ba naopak celkem zpříjemnila večer v oblíbeném kině poté, co jsem, zaměniv pátek s nedělí, svou blbostí přišel o reprízu posledního Hvězdněválečného kusu za lidovou cenu, z čehož jsem byl mírně rozmrzelý.

Běsoň opět vypudil nepříliš inteligentní, značně nenápaditý, mírně vykrádačkový sci-fi koktejl, který je ovšem oproti minulému Skarletímu brejnstormingu celkem bez potíží stravitelný a navíc docela dobře vypadá. Teda zase až na ty dva čerstvě odmaturované zachránce galaxie. No ale ať nežeru, tak velmi, velmi lehký nadprůměr a dovolím si nezřízeně optimisticky i nadále lehce doufat, že bych se toho šestého elementu snad ještě někdy mohl i dočkat.

Kolega kulyk to celkem vystihl. Herní partie jsou sice po všech stránkách zpracovány mistrovsky, ovšem když přijde na to ukázat skutečnou hodnotu žetonů a zejména hluk, který způsobí rachot popadaných karet s nejnižší hodnotou, scénáristé diváka jen velmi zlehka polechtají břitvou po hrtanu, až má jeden dojem, že je vlastně u úplně normálního holiče a nikoli v péči Toda Swiněho, načež zbaběle uhnou, neb ohulit to tímto směrem trochu více, patrně by stoupl počet sebevražd, poklesla volební účast a zvýšila se úmrtnost politiků na olověnou chřipku. Aspoň na mě tedy hra o porcelánový trůn bez jediného záběru na hajzlbábu lopotící se s gumovým zvonem a hovnocucáře lovícího konečky prstů nepoddajné kousky ze záhybů ucpaného potrubí působí poněkud nekomplexně. To tedy soryjako. Je sice bez nejmenší diskuze, že oba ústřední Podlesáci jsou ztvárněni neodolatelně (zejména paní Wpravo tu černou vdovu dává způsobem ponižujícím i Fincherovu Zmizelou Píku), nicméně po nějaké druhé sérii už sledujeme pořád stejně hraného pokra, což nutně začíná být nuda, na kterou je, žel, reagováno povětšinou pouze tak, že tvůrci prostě jen stále víc a víc tlačí na pilu a sledovat Moriartym říznuté duo Hitler & Stalin, kterak si chvíli vzájemně slastně olizují Molotova a sají Ribbentropa a o pár okamžiků později naopak s vyceněnými zuby rvou nelubrikovaného Barbarossu a ostnatého Bagrationa do tělesných dutin, také rychle ztrácí na přitažlivosti. Přičemž nějaký aspoň trochu schopnější a trvanlivější Berija a Himmler citelně chybí. Soukromě doufám, že ty na nás nebohých divácích páchané samoúčelné hrátky s vakuovou pumpou (resp. pouze s okolo ústí kroužícím dildem, abych neporušil genderovou korektnost) nebudou trvat příliš dlouho, abych nebyl nucen tuto stále silně nadprůměrnou záležitost z důvodu bolestivého překrvení nasraně odložit a jít si ulevit třeba při sledování vyhlášených mástrmajndů Edmunda Černézmije a Sira Humphreyeho (kteří jsou zde v postavě Františka stejně pouze sprostě obšlehnutí, to mi nikdo nevymluví).

Inu, při zdejším opětovném hromadném onanování nad nejnovějším Kryštofovým počinem jsem po posledním držkobolném naběhnutí si na Itersenkruvnu tak nějak čekal, že Dunkerské džunkobraní bude přinejlepším zoufale průměrné (což po zhlédnutí potvrzuji), přičemž odvahy k návštěvě oblíbeného kinematografu mi dodala toliko výrazně kratší stopáž, díky níž jsem usoudil, že mé případné utrpení aspoň nebude trvat tak dlouho. Ovšem i tak znám mnoho lepších způsobů jak zabít hodinu a půl, než sledovat bandu jelimanů, jak vlezou na loď, ta se po důkladném vyštukování potopí, ergo vlezou na další, ta se torpédována taky potopí, tak doplavou k další a ta se, světe div se, taky užaninevímproč potopí, čili vlezou… a tak dále. Do toho sledujeme obdobně strhující jachtaření v opačném směru, které dává vydatně na prdel i těm nejrohypnolovitějším říčním pasážím z Apokalypsy a patrně proto, aby půlka diváků nudou neohryzala sedačky v kině, Kryštof zařadí osvědčené sci-fi, když nechá Tvrdého RAFmana po zvětroňovitění jeho ohňoflusače ve výšce cca slabých 20 metrů ještě sundat nepřátelského štukatéra, za netečného dohledu luftwaffe kroužit nad pobřežím a v západu slunce přistát na pláži. Závěrečný kyblíček patosu byl očekáván, tudíž ani příliš nenasral. Kladu si nicméně otázku, proč cos takového měl kdo potřebu natočit, když už sama historická předloha je v podstatě příšerná a nezáživná blbost (oboustranná – kdyby se do toho Skopčáci pořádně obuli, mohli jsme aspoň vidět o poznání zábavnějšího Ouvrlorda pozpátku). Každý televizní dokument o Dunkerku toho o tehdejších událostech poví asi o 300 % více (a o 1000 % pravdivěji), tedy bylo snad cílem oselství, že válka je svině? Že lidi jsou krysy a svině? Němci jsou svině? Francouzi jsou svině? Zase nějaké mnou nepochopené páně režisérovy umělecké ambice? Je fakt, že nudivost filmu šlape na paty i počinům Larse z Trevíru. No nevím, ale i poměrně nablbý Tmavomodrý svět mi přišel záživnější a podobně laděný český Tobruk o poznání lepší, byť měl asi tak 40krát nižší rozpočet. Ale jebat na to, aspoň už si nemusím lámat hlavu s tím, zda na další Kryštofův filmový pokus plýtvat penězi. Takže sbohem a díky za všechny ty netopýry.

Je jistě chvályhodné páchat osvětu o vrazích ze Zdení ulice, tentokráte konrétně na téma "jak si jeden prefíkaný židovský filantrop a altruista svépomocí postavil největší letadlo v dějinách aviatiky," nicméně k provedení mám jednu velezásadní výtku - obsazením výtečného a značně sympatického Boba žel došlo k tomu, že onomu bezskrupulóznímu sociopatickému zničiteli životů tisíců lidských bytostí, jehož nápravné zařízení je luxusnejší, než nejeden hotel v centru Práglu, jeden skoro fandí a lituje ho. Gáj Pírs měl být obsazen!

Vida, a pak že se obdobný námět, který velmi tuhý Bej zprasil v Trasformátorech, nedá zpracovat do celkem záživné formy! Tímto směrem se soudruzi měli vydat, když už chtějí páchat sci-fi a ne vylejt nám na hlavu kýbl Zašitů. Tankové verze Bezhlavého jezdce a Ilji Muromce mě kupodivu celkem bavily, a jelikož absentuje výraznější novovelkoruské agitování (kremelští politruci asi zrovna nedávali pozor) a navíc jsem měl vždy pro oba hlavní hrdiny, tj. samokremační železné rakve T-34 a Panzerkampfwagen VI, jistou slabost, dávám nakonec sice slabší, ale IV.

Židovské anekdoty mám sice ve velké oblibě, nicméně kultovně kultovní počin bratrů Kohnů hodnotím jako nejlépe zahraný kýbl mírně trapné a těžce nevtipné nudy, kterým jsem se kdy měl to pochybné potěšení dvě hodiny otravovat. Po půl hodině jsem se začal dívat, kdy to skončí.

Nu, mé obavy byly vskutku namístě. Ze skvělého Promethea se skot „poučil“ tím „správným“ způsobem, pročež vše, co bylo v předchozím vetřelčím počinu skvělé, zde otočil o 180 stupňů. Takže namísto inteligentního atmosferického sci-fi s postupně budovaným napětím skot servíruje nenápaditý, vyčpěle fádní, hloupý a totálně předvídatelný poloakčně lekací videoklip, který navíc s výjimkou bratrů Fassbenderových osadil bandou neschopných a necharismatických neherců, když zejména v případě Ripleyové 3.0 asi cíleně sháněl někoho, kdo bude hrát hůř, než ohavně digitální vitriolokrevný mazlík a nadto bude disponovat násobně hnusnějším a nesympatičtějším xichtem. Jak moc chybí Noomi, Idris a Čárlíza (o trojce Weavrová, Henriksen, Biehn ani nemluvě) proto bije do očí opravdu exkremně. A tenhleten skot prosím pěkně zatrhnul kvůli takovéhle slátanině s nejzbytečnější poslední třetinou v dějinách filmu Blomkampovi pokus o resuerekci dvojky a všech jejích fanoušků! Tos mě teda, dědku plesnivej, pěkně nasral a konečné hodnocení i tak nejhoršího dílu vetřelčí ságy proto dále ponižuji o jednu celou. A aby toho nebylo málo, ještě se v mém oblíbeném kinematografu v řadě za mnou uvelebilo asi 8 hýkajích a kopajících debilů a ukvokaných slepic, kvůli kterým jsem si musel po dvou minutách projekce přesedávat. Tfuj, no hned je mi líp...