alchac

Dnes se už skoro zdá, že úloha osobnosti Karla Kryla v dějinách sestávala prakticky z ochoty dotyčného zemřít (či se nechat okolnostmi zabít?) dříve než si jej někteří jeho tehdejší bratři z krve Kainovy nakrájeli na kostičky do guláše. Předvolebního. Ovšem lze čekat v době, kdy nám na rohu ulice opět vrah o morálce káže, nad mozkem jest poslušnost, nad rozumem víra a správná příslušnost je opět nadřazena závadě na obuvi, že tomu bude jinak? Kdybych si o našem národě historických mistrů světa v kolaboraci s jakoukoliv mocí dělal iluze (zdravím na Hrad, a to nikoliv pouze současného nájemníka, ale jaksi průřezově), řekl bych, že je ostuda, že tento film musela natočit Polka. Ale nakonec je to asi lepší. Tak zase při výročí v srpnu pustíme Bratříčka, kdejakého rozumbradu necháme ve jménu humanity levou rukou krást z odkazu naší podle mě nejnedoceněnější historické osobnosti a pravou dělat přesně to, proti čemu ona osobnost brojila. A když si k tomu dáme koblihu, můžeme pak klidně předstírat, že Demokracie vlastně vůbec neexistuje.

Začátek sympatický, leč velmi brzy se to zvrhne v sice příjemně nablble žumpózní, nicméně příšerně přeplácaný dort pejska a kočičky, který mě prakticky celou stopáž intenzivně nudil. Třeba v porovnání s mistrem současného fekálu, Sašou Kohnem, je to vyloženě slabé a vhodné toliko jako ukolébavka pro chovance v jeslích. Leč Robík nikdy nebyl můj oblíbený šálek kakaa, čili buď opravdu těžce nejsem cílovka, nebo jsem debil a 90 % Zombího humoru mi proto nějak nedocvaklo.

Těch aktuálních 65 % si v případě této stylové, nadupané záležitosti dokážu vysvětlit pouze absencí amnézií stiženého Mattného Démona, imposidebilního skutra, kaučukového Dicka, napomádovaného Homosvorta, či jakékoliv jiné herecké rekvizity, která v každém své cti dbalém fanouškovi ohoblovaných véháesek musí vydatně stimulovat dávivý reflex, dále pak nedostatku mrtvých štěňat, hompýrů a bukodlaků, plytkého patosu, salutování hvězdněpruhované, nulové přítomnosti navoskovaných rudých kusů předraženého čtyřkolového plechu s umělohmotnými blondýnami na kapotách, gangsta krákorání a tak podobně. Tohle je žel jen poctivá nálož osmdesátkové akce.

V mém životě nastává vpravdě historický okamžik! Sice jsem již jednou udělil plný počet filmu s Benem "latexichtem" Eflekem, nicméně tehdy to bylo díky páně Fincherovu režijnímu mistrovství a doslova kurevské mrazivosti paní Píkové, kteréžto aspekty nemohla směrem k žumpě stáhnout ani účast nejhoršího Batmana dosavadní filmové historie. Ovšem zde jsem málem pětihvězdu udělil (utekla jen o odřeného Aspergera) mimo jiné též díky účasti mistra pokrfejsu! Jak zde totiž již mnozí napsali, Ben konečně našel pro sebe tu pravou hereckou polohu díky naprosto geniálnímu využití své jedinečné schopnosti permanentního neužívání mimického svalstva, pročež nyní po zhlédnutí doufám, že tento vynikající rymejk Malérů pana účetního se dočká minimálně tolika pokračování, jako původní Fantozziho sága. Závěr k tomu ostatně přímo vybízí - příště by si třeba mohl autista střihnout duet s rovněž vyníkajícím gumoxichtem Nýjem v honu na ďábelského šéfa Gamorry v podání Paola Villaggia. Který Benovi na úvod zastřelí kočku. Aspikům všeho druhu bych nicméně zakázal toto promítat pro přílišnou inspirativnost!

Laičím filmům asi budu moci napříště napálit pětku, aniž bych je viděl. Krom toho, že jde (jako u produktů zmíněného studia ostatně vždy) o nesmírně zábavnou a zejména oku lahodící záležitost, nemohu rovněž výslovně nezdůraznit, že Laika opět dokazuje, že poctivě udělaná loutka si jakýkoliv v počítači spatlaný třidé pásový produkt namaže na chleba levou zadní.

Překvapivě zábavný a hřejivě černohumorný čínský skorowestern o hře na to, kdo je největší svině ze všech. Škoda toho mírně přislazeného konce, ale i tak si myslím, že Slizký, Zkažený a Prohnilý si tu čtyřku více než zaslouží.

Když už měl jeden já neodbytnou chuť rvát si vlasy v zoufalství nad tím, že koulemi disponující military sci-fi definitivně juvenilizovalo, zteplalo a odebralo se pottratit Divergentně Hladového Endera, přece jen se objevil ve tmě plamínek naděje! Pravda, vykrádáním Vetřelců, Predátora, Terminátora a snad i Hvězdné pěchoty se to ani příliš netají, nicméně s ohledem na to, že od posledně zmíněného páně Verhoevenova počinu se daný subžánr víceméně intenzivně znásilňoval ve prospěch fakanské přítupnosti, mi to přijde spíše jako výhoda. A kulantně mariňácky nahláškovaná, metrobukvic prostá, solidně naefektovaná a zejména nenudící hodinka a půl zábavy alespoň mě rozhodně vždy potěší. Takže s ohledem na uvedené i mhouřím oko nad tím, že elitní mariňácká grupa se zejména v první polovině stopáže chovala jako parta záložníku Lidových milic na cvičení po dvaceti letech a zaokrouhluji nahoru na čtyři celé.

Černočerná a ani vzdáleně korektní nálož dánského humoru o nevšedním tumoru, kterážto měla za následek kruté týrání mé bránice a několikrát téměř pomočené podvlíkačky.

No, tak přehnané jásání zatím sice není namístě, nicméně snad tedy konečně i v zámoří začínají pomalu přicházet na to, že přílišné experimentování (a to zejména s LSD) v natáčení westernů rozhodně neprospívá věci, a že vlastně úplně postačí uvařit poctivou porci špaget a rajským protlakem nešetřit. A kdyby se uvedeného pan Západ důsledně držel, pálil bych nyní nekompromisně všemi pěti, přičemž bych možná dokonce i oko přimhouřil nad obsazením pro klintovského Blonďáka naprosto nevhodného, hnusně přislizlého pana Jestřába. Rovněž ona zjevná džondikovská inspirace při páchání zápletky mě mírně nadzvedávala, stejně jako v poslední třetině neumětelská snaha hrát si na Tarantina, kterážto vyzněla silně blbečkovsky. Na druhou stranu nemohu přehlédnout zjevnou snahu oprášit Leoneho a Corbucciho klasiky, a to i prostřednictvím stylově klasické hudby, pročež povyšuji tyto povislé dvojky na solidní trojky a budu doufat, že příště už to konečně klapne.

Ale musí se zase nechat, že autorka umí dokonale uplést z odcizeného hovna (hoven (a někdy již dokonce několikrát recyklovaných!)) bič a ještě s ním velmi zvučně a efektně zapráskat. Čekal jsem to sice horší, ale možná to bylo i tím, že, jsa stižen vadou sluchu, jsem nerozuměl úplně všemu a titulky v chalchštině jsem ne zcela stíhal číst. Takto tedy lepší dvojka a bohatě stačilo, nášupu si nežádám. Ovšem v tradičních kožených úborech nastoupivší kouzelnické Geheime Staatspolizei pobavilo, to zase jo! Skoro bych byl i zvědav, zda tam vrchní prznitelka fantasy příště nelupne rovnou abrakadabraka Himmlera. Ačkoliv počkat - ten tam vlastně byl taky!