alchac

Tedy, že je del Toro až takový úchyl, aby ze sólovky Aba Sapiena udělal červenoknihovní mezidruhové soft porno, ve kterém je navíc homo tuňákus za toho hezčího, to by mě až dodneška nenapadlo!

Tak já tedy viděl ulítlou rádoby artistickou slátaninu o jedné moc fajn jebnuté sociopatické masařce, která namísto lidské stonožky skládá lidské LSD, a to s minutovou dotací táhnoucí se jako neléčený syfl, jehož pokročilou fází museli nepochybně autoři scénáře trpět. Závěrečné provensálské orgie ve mně ovšem vyvolaly záchvat smíchu, neb mi naprosto bezpečně evokovaly Voskovské adamity z Proti všem. Až na to, že komáři onehdá sehnali o něco lépe hrající kompars. Takže nebýt těch několika naprosto luxusních zrzek, poslal bych tuto z Trevírovskou poluci duté Tykwe, vulgo do naha vysvlečeného císaře, směrem senkruvna. A propos, senkruvna. Než lámat viníka na kříži, věděl bych o krutějším trestu – svázat a posadit minulou sobotu na noční Regiojet z Humenného do Prahy, vagon jedenáct, kupé s místy 71 až 76. Z mrtvolně odleželého smradu těch dvou cikánů by pan parfumér zaručeně zešílel ještě před Popradem.

Jako ono by to bylo v podstatě stejně dobré jako jednička, kdyby nebylo Butchovi se Sundancem implantováno svědomí a zárodečné množství soucitu. No a samozřejmě chyběla paní Emílie. Tentokrát tedy ještě za slabší čtyřku, ale pokud bude ústřední dvojice stále více měněna v Rychlé šípy, pak budu v komentáři k příštímu dílu nucen použít řadu velmi hrubých invektiv!

Jelikož se hvězdněpruhovanou fanglí mávalo mnohem méně, něž jsem se obával, debilita "děje" a "humoru" byla udržena ve snesitelných mezích, modelové na místě herců blbečkovali taktéž v míře přijatelné a Šarlotka si neodstříhávala klitoris rezavými nůžkami, mohl jsem si prakticky nerušeně užívat překvapivě vydatné bezduché zábavy, což mi ke spokojenosti více než stačilo, ba dokonce se již těším na rýsující se nekompromisní nakopávání emzáckých prdelí nekompromisními americkočínskými muži (a ženami) z ocele. No, možná s ohlededem na současné mezinárodněpolitické Trumpoty a míru páně režisérova řitního alpinismu to budou vojclové americkoseverokorejští, nechme se překvapit.

Kostnerovské rozdělování povoláváků do profesionální ligy, zde tedy za účelem otloukání krikeťáku kyjem a nikoliv vysteroidovaných bezmozků při nahánění šišatého nesmyslu, které bylo pohádkově přeslazeno a zrudokrkatěno ad absurdum. Dohleděl jsem jen kvůli Edemsce, která je ale stejně neukáže (ups, bojler!).

Měl jsem dopředu takové lechtivé tušení, že půjde o Pistolnické dežo ví a kupodivu jsem měl i pravdu. Výskyt takto kvalitně a inteligentně zpracovaných politických thrillerů je dnes žel nižší, než počet Kurdů v Halabdže koncem prvního čtvrtletí roku vosumavosumdesát, přičemž toto povedené zpracování asi nejgigantičtějšího a současně nejproláklejšího tunelu přelomu milénia bylo navíc osazeno jako vždy vynikajícím Benem Kingsleyem a nadto... no, ono tohle by vlastně úplně stačilo, ale rád bych ještě věren svému zvyku zmínil, že Ben Kingsley byl jako vždy skvělý. Nemohu tedy nyní než se spokojeným úsměvem přiklepnout čtyřhvězdu a doufat, že na rozdíl od výše zmíněného páně Morelova snímku se tahle dranžíráková deflorace ledvin co nejdříve vyhrabe do zasloužených červených. Jo, zmínil jsem se už, že Ben Kingsley byl opět výborný?

Jó, kdyby tak soudruzi odolali pokušení dojit dramatično z mrznoucích molodců, bylo by to bývalo i přes slabšího Koroljova lepší než Gagarin. A příště už bych opravdu rád viděl nějakou fajn dramatizaci letu polkovnika Komarova na Sajůzu.

Aneb jak se i za hlubokých komárů honil plán a prémie v duchu těch nejkapitalističtějších zásad. Ondříček mi potvrdil, že jej za nejlepčí současný český rejžák nepovažuju nadarmo a i v televizních podmínkách natočil ten důlní katastrofák tak sugestivně, až mi z toho kolabovaly plíce a ze stropu na mě padal nevím odkud mour. Mimodukelské dramatické vložky sice občas mírně nadzvedávaly a byť Taclík permoníka zahrál celkem hezky, tak i mě z té jeho pražštiny neustále cukalo v koutku levého oka. Ačkoliv ono bylo nakonec asi lepší, že byl takto za nepřiznanou náplavu, než aby se lingvisticky ztrapňoval jako Issová a zejména Langmajer, kterého by měli v příštím promítání raději předabovat. Nicméně ježto nejsem domorodec, pak mě to přece jen nepobouřilo tak, abych se pokoušel páchat sebevraždu tamní výběrovou vodkou, a s mírným odstupem tomu dávám sice mírně podměrečných, ale pět briket.

Na Rudém náměstí je vojenská přehlídka a zazní i salvy z děla. Vladimíra Iljiče to v mauzoleu vzbudí, vyleze ven a vidí, že z hrobu neznámého vojína také někdo vychází. Zamává mu a zavolá: „Kamaráde, to byla ale šlupka, co?“ Neznámý vojín však věčně živému vůdci zmateně odpoví: „Ha? Was ist das schlupka?“ No, dost otřepaných, neboť Neznámý vojín aus Finnland ist hřejivý asi jako der Winter v Lappland a pozitivní jako půlka Svazijska. Suomi, majíce k tomu dostatek vskutku vhodného historického materiálu, prostě druhosvětoválečné umí drsně a bez patosu, čili žádné mávání fanglema, salutování, srážení kufrů, řiťrvoucí proslovy umírajících gärojů či malování sousedů na černo se nekoná, ba naopak palba do vlastní řady (sestávající zejména ze zelených mozkoven) a značně naturalistická (a kvalitní!) akce jsou pravidlem. Dokonce ani největší sympaťák filmu, programový antigumák jako poleno a karélijský Čuorilla Plänkonen, nebyl prvoplánově padnut. Pročež spokojenost maximální. P.S.: Dost možná první film, u kterého mi přišla o maličko lepší kratší verze, byť i tříhodinová, která by klidně mohla nést podtitul Ritti Tortturakrutaa, má svým zvýšeným důrazem na porušování Ženevských konvencí, plenění v prostoru válečných operací a vyhroceně antilampasácký étos něco do sebe.

Universal Soldaten opět spolu? Žel ten větší a sympatičtější se jen tak mihne a film jako celek nejvíce zaujme tím, že ten druhý jako správně krutohustý drsoň na třetí rozchodí i střelné zranění v krajině srdeční a jeho steží padesátikilová barbína dokonce zvládne kydlit metrákové tuleně (nebo co to bylo zač) s průstřelem jater. Jinak sice poněkud nuda, ale dokoukat se to dá.