Dukla 61

Jsem ráda, že v České televizi dostávají prostor noví a neokoukaní herci a že jsem si díky tomu mohla dvoudílný film Dukla 61 naplno vychutnat (že to nebylo o tom, jak Táňa V. vříská na manžela, že je ožralý jak žok). Mně se asi víc líbila ta první část, kde jde hlavně o rodinné zázemí ústředních horníků. Dvojka byla samozřejmě jiná, akční, nabitá emocemi a skvělými hereckými výkony. Silný film, silné téma a tentokrát to dopadlo výborně. Oproti filmu Bůh s námi - od defenestrace k Bílé hoře, který byl naprostým propadákem. (04.06.2018)

Pokud se snažíte představit život havířovských horníků prakticky na ploše několika dnů, zákonitě tím vznikne něco na úrovni mýdlové opery. O tomto důlním neštěstí jsem nic nevěděl, a díky tedy za osvětu a její velmi dobré ztvárnění. Zato život ústřední filmové rodiny byl zvládnut o úroveň hůře, takže nakonec jdu s hodnocením o hvězdičku níže, jinak by to bylo spíš na tři a půl. (Beata Hlavenková napoprvé při filmové hudbě velmi pěkně, příjemné osvěžení domácích hudebních standardů.) (03.06.2018)

Oživiť banícku katastrofu 7.7.1961 na ostravsku bol počin odvážny, ale režisér David Ondříček si so svojim tímom poradil a vytvoril realistickú drámu. Kaustrofobické scény z banských chodieb sa umne striedali so životným osudom elitného baníka a jeho rodiny a treba priznať, že materiálu by určite bolo ešte na jeden diel. Možno sa mohlo upustiť od prílišného tlačenia severomoravského slangu do popredia, časom si však uši zvykli a rozumeli textu. Česká televízia sa vyznamenala a slovenská verejnoprávna môže len tíško závidieť... (11.06.2018)

Překvapivě velmi dobrý snímek, kterému se dá, kromě „ostravštiny“ některých předních českých hereckých kádrů, vytknout snad pouze pár poměrně účelových scén, drobných manipulací a rámujících proslovů pamětníků, bez nichž by se dozajista obešel a neztratil by nic na své působivosti, možná dokonce spíše naopak. Jinak totiž film většinou šlape jako hodinky, od nastínění rázovitosti života horníků a jejich rodin, přes nahlédnutí do jejich náročné a nebezpečné práce, až po události při samotném neštěstí, přičemž atmosféra postupně houstne, aby mohla nakonec vyvrcholit solidní emoční náloží v poslední čtvrtině, která je skutečně dech-beroucí, a to i bez přímého pobytu v kouřem a jedovatými plyny zamořené šachtě, a plná pocitů zmaru. Je vidět, že existuje ještě dost témat, jimž by se měl věnovat prostor, ať už na velkém plátně, nebo „jen“ na televizní obrazovce, a nelze než být rád, že se to také vážně děje a že vzniklo toto memento jedné z největších hornických katastrof na našem území a snad i tak trochu pocta jejím obětem. 80 % (11.06.2018)

Zatím co v současné české kinamatografii se moc nezapomenutelných filmů netočí, televizní tvorba naopak kvete. Dvoudílná zpracování nějakých událostí je rodí jako houby po dešti a mají většinou velice dobrou úroveň. Vnímám rozdíl mezi televizní a filmovou tvorbou a nepovažuji se za znalce a milovníka té televizní. Z mého pohledu by se našlo několik věcí, které by stály za zmínku. Hodně záleží na zadání. Pokud bylo účelem přiblížit veřejmosti událost z roku 1961, to se myslím podařilo. Nemyslím si, že by bylo pro příběh stěžejní herecké obsazení. Uvedení dokumentu Černé zlato ve stejnou dobu hodnotím kladně. (04.06.2018)