Najtemnejšia hodina

K Nejtemnější hodině jsem měl od začátku výhrady, trailery mě nikterak zvlášť nepřesvědčily a očekával jsem sterilní oscarovku s výborně namaskovaným Gary Oldmanem, který mě posledních pár filmů už také příliš nebaví. No jenže mě naprosto vytrhl z letargie už samotný začátek, který není našlapaný nějakými "wow momenty," je "pouze" výsledkem precizní filmařiny Joe Wrighta (na jehož Pokání nedám dopustit) a mě to dokázalo naplno vtáhnout do dokonalého zážitku a už nepustilo takřka po celé dvě hodiny. A krom režie v tom hraje zásadní roli ještě několik proměnných. A tou hlavní jsou samozřejmě herci, kteří byli precizně vybráni a pevně zapadli do svých rolí. Počínaje samozřejmě Oldmanem, proti jehož čerstvému Zlatému glóbu a pravděpodobně i oscarovi nemůže říct nikdo ani popel, sympatické Lily James, která je takřka k nepoznání a už od Popelky mě neskutečně baví a konče mým oblíbencem Benem Mendelsohnonem, který se konečně dočkal pořádného přívalu výrazných rolí. Zde sice nemá roli nikterak vděčnou, ale ke konci jsem dospěl k závěru, že se mu i tentokrát z této příležitosti povedlo vymačkat maximum. A tou druhou neodmyslitelnou částí je samozřejmě podmanivá a správně tíživá hudba Daria Marianelliho, kterého sice nemám tolik naposlouchaného jako jiné hollywoodské stálice, ovšem v Darkest Hour jsem si každý Churchillův výrok v korespondenci s perfektním ozvučením neuvěřitelně užíval. Dvojkombo s Dunkerkem určitě bude velmi příjemné zpestření pro domácí sledování, v jistém ohledu bych se dokonce nebál říct, že je Nejtemnější hodina ještě napínavější než Nolanovo loňské veledílo. Zatímco se totiž Dunkirk zabývá tou praktickou částí operace Dynamo, tento film se zabývá vším, co se dělo na pozadí a musím směle uznat, že se tentokrát tvůrcům povedlo vyrazit mi dech. A to jsem takhle zkraje roku nečekal. (11.01.2018)

Jak se jen odborně kriticky vyjádřit k filmu, jehož doslovnou náplní je: unylá reportáž ze zasedání sněmovny, psaní na stroji 1, nudný projev v parlamentu 1, psaní na stroji 2, nezáživné a špatně zdramatizované intriky a pošťuchování nabubřelých degenerátu, psaní na stroji 3, unylá reportáž ze zasedání poslanecké sněmovny 2, trochu méně nudný projev v parlamentu 2, konec? Inu, nezbývá, než se opět úchylit do hřejivé náruče sofistikované filmově teoretické terminologie a pouze erudovaně konstatovat, že to stálo pěkně za piču! Prostě dvouhodinová kýčovitá kostýmní pruda, zábavná asi jako žvýkání kožené vazby oxfordského slovníku při strojovém předčítání politických dějin Druhé světové války. A tak to jediné, co vás při projekci téhle otravy dělí od bolestivé smrti nudou, je sledování opravdu geniální kreace Geryho Starce v roli Nemockéhokostela, jenž podle všeho udělal svým slavným projevem „We shall fuck …“ naprosto totéž, co král Jiřík, který se tenkrát kvůli Hitlerovi i odnaučil kokotat. No, ať už byl tím hrdinou, co žvaněním stmelil ledvinkový puding kdokoliv, a film byl opět patetický rektobol, fucktem je, že jsem viděl snad tu nejúžasnější ukázku dokonalého herectví, jakou kdy kamera zachytila, tudíž je opravdu škoda, že Osrala zase dostane nějaký toporný negr. (11.02.2018)

Doufám, že to Garymu vyjde a vyhraje Oskara. Leta nám dokazuje, že je to pan Herec, neskutečný univerzál, dokáže přesvědčivě zahrát cokoliv. Jinak film lehký nadprůměr, většina filmu se odehrává v Churchill War Rooms. Při návštěvě Londýna minulý rok jsem si je prošel, návštěvu doporučuji. [Kino Atlas CSFD předpremiéra]. (10.01.2018)

Asi guilty pleasure. Už druhý deň to neviem ohodnotiť. Uvedomujem si totiž, že takto to naozaj nebolo. A že Churchill nebol ani mrzutý hodný dedulo, ani populistický blb, ktorý robí dôležité rozhodnutia na základe názoru vzorky dvadsiatich vyburcovaných civilov. Že jeho charakter nie je determinovaný len vzťahom k sekretárke. Na druhú stranu, divácky zážitok to bol riadny. Tie prejavy a tie dialógy! A ta scéna v metre. Súhlasím, že tieto spielbergovské blbostičky sú jedným z dôvodov, prečo milujeme film. Bez rozmýšlania. Guilty pleasure. Srdcom. (21.05.2019)

Zpočátku jsem se k tomu stavěl dost rezervovaně, ale nakonec mě to dostalo - samozřejmě hlavně herectvím Garyho Oldmana (a pak scénou v metru, která mi v kině přišla jako vrchol filmu, než jsem si ve dvou recenzích přečetl shodný názor, že ta scéna je naopak z toho filmu to nejhorší, čemuž jsem dal nakonec za pravdu). Kromě Oldmana mě tam ještě bavila Lily James, kterou jsem si oblíbil v Popelce z r. 2015. Celkově mi je trochu líto, že jsem z kina odcházel dosti nadšený, ale když si tak čtu kritické ohlasy jiných, veskrze s nimi souhlasím, a tak svůj původní kladný názor bohužel zpětně reviduji. Nicméně stále považuji za malý zázrak, že ačkoli jsem nikdy nemusel filmy J. Wrigtha ani filmy z časů WW2, a už vůbec ne filmy životopisné, přesto mě tento snímek velmi oslovil, a podnítil ve mně zájem o Churchillovu osobu (která mě veskrze nikdy nezajímala), což asi mělo být jeho cílem, takže za mě přese všechno stále palec hore. (15.01.2018)