Jeoffrey

Další zápletka ve stylu Romea a Julie v podivném fantasy prostředí. A po pravdě není moc těžké si z téhle série dělat legraci a přitom je to vlastně dost velká škoda. Co je tu špatně? Tak třeba to, že náhodná setkání hlavních hrdinů jsou tu neskutečně nadužívaná. V momentě kdy jeden někam vyrazí, tak víte, že tam naprostou náhodou potká druhého a po páté už to působí absolutně pitomě! Potom motivace postav a na to navázaná rozhodnutí, která mi nejdou dohromady. Hlavní hrdina chce mír formou vyjednávání mezi znepřátelenými stranami, ale místo aby sám vyjednával s někým, kdo má evidentně stejný cíl a vše vedlo k nějaké spolupráci, tak zarputile odmítá a to, jak chce svého cíle tedy reálně dosáhnout, je pro mě nepochopitelné. Ale spolupráce tu občas i probíhá, i když doprovázená pitomými ujištěními, že je to jen pro tentokrát a že jsou vlastně pořád nepřátelé (po x-té to opět působí blbě)... Pak jsou tu podivnosti se jmény jako Kissing, nebo Masked Lord (v některých titulkách i Lord Mask, což mi evokuje Spaceballs a zdejšího Dark Helmet) no a pak prostě nedokážu tyhle záporáky brát nějak vážně... Další věc co nechápu je poručice Mismis, nebo spíš si nedokážu představit armádu, kde by se tahle dívka mohla stát velitelkou elitní útočné jednotky... Co by tu mohlo být dobře? Prostředí by mohlo mít své kouzlo, protože boj mezi vědou a magií je zajímavé téma, ale že by se s tím nějak dobře pracovalo říct nemůžu. Stejně tak zápletka by mohla být zajímavá, protože spousta významných postav tu má evidentně své skryté úmysly, pletichaří se tu a občas přijde i nějaké nečekané a zajímavé překvapení (třeba v posledním díle jsem zaznamenal hned dvě), ale to by se muselo ubrat z toho shakespearovského utrpení a víc se zaměřit na zdejší pletichy a dát jim hlubší rozměr. Animace v soubojích také není úplně marná, dokonce mi tu ani tolik nevadila ta CGI obludnost na samém závěru, i když pořád je hodně co zlepšovat. Ve výsledku tohle nemůžu označit za dobré anime, nemůžu říct, že by mě to bavilo, ale na druhou stranu tam dokážu najít pár věcí (příběhových), kvůli kterým jsem to přežil a možná se sebezapřením bych dokázal sledovat i další sérii. 4/10

Nemůžu si pomoct, ale tohle čtyřdílné ONA pokračování seriálu (dějově to jsou prostě další díly hlavního příběhu, nejde o žádný spin-off, nebo jinou vedlejší odbočku) bylo pro mě lepší než celá druhá série. Na prostoru čtyř epizod jsem toho dostal víc než u předchozích dvanácti dílů a vůbec jsem si tyhle epizody tak nějak víc užíval. Přibylo tu víc nových postav než posledně, bylo zde pro mě i víc zábavných situací na jeden díl než v předchozí řadě, a přesto vůbec neutrpěla atmosféra seriálu a jeho pro mě někdy sice mírně přeslazené, ale i tak příjemné, romantické ladění. A v posledním díle byla opět spousta důležitých náznaků a odkazů na tradiční japonský příběh O princezně Kaguje, s kterým je seriál (což nepokrytě přiznává) určitým způsobem (který nám nechce zatím úplně prozradit) propojený. Možná tomu lepšímu strávení seriálu u mě tentokrát pomohl i fakt, že díly vycházely s dvoutýdenním odstupem, a tak se mi všechna ta sladkost a jistá rozvleklost (občas se děje úplný kulový a příběh se celkově táhne pomaleji než jakýkoli průměrný slice of life), kterou Tonikawa podle mě oplývá, tolik nezajídala. Každopádně ať už za to může cokoli z výše zmíněného (nebo spíš všechno dohromady), já se opět u sledování Tonikawi docela bavil, tentokrát i víc než obvykle a jsem zvědavý, co bude dál a jestli a jak se všechny tyhle nové postavy ještě do příběhu promítnou a jestli i s nimi seriál dál udrží tu kvalitu romantické reklamy na šťastné manželství, což tahle část bez problémů zvládla. 6,5/10

No řekněme si upřímně, že po tomhle zmateném konci to na druhou sérii moc nevidím... Co se mi tu líbilo je ten nápad s reinkarnací formou splynutí duší s někým jiným, jenom škoda, že se tu s tím vlastně až tak moc nepracuje a že jednotlivé části nejdou v nějakém okamžiku proti sobě, což by bylo určitě zajímavé. Zbytek je takový průměrný isekai s hrdinou, který se z utiskované nuly vypracuje na jedničku, a který si po vzoru Šíleného Maxe udělá zběsilou cestu tam a zase zpátky, jejíž význam je vlastně víceméně podružný a v podstatě by se bez ní hrdina i děj nakonec dokázali obejít. Je totiž fajn zjistit si kdo jsem, ale co z toho? Co mě moc nebavilo byla všechna ta klišé. Ono přeci nejde, aby hlavní hrdina byl v reálu obyčejný nýmand a sirotek, jak nám ho anime ze začátku líčí, stejně jako nelze, aby se jeho ochránkyně zjevila jinak, než jak se zjevila... Také ty souboje jsou takové zvláštní, díky magii sice Haruto/Rio nemusí řešit gravitaci, ale to jak se někdy hýbal působilo divně a finální konfrontace zase byla taková sekaná a bez jiskry -zkrátka akce mě tu rozhodně nenadchla. No a o podivném konci jsem už mluvil - dobře, záchranu nevěsty jsem ještě jakž takž chápal, ale celé mi to přišlo tak nějak pitomé a úplný finiš, kde se autoři rozhodli nacpat nový plot twist do dvou minut bez nějakého vysvětlení a nějak prazvláštně ho vyřešit jen proto, aby to mělo nějaké zakončení, to bylo už velký špatný... A přitom to prý teprve má začít být zajímavé, tvrdil mi na fóru čtenář předlohy, ale mě tahle adaptace na nějaké další pokračování a zjišťování co bude dál moc nenavnadila. 4,2/10

Začátek byl docela fajn, vlastně víc jak polovina druhé série měla příjemný spád, měl jsem pocit, že se pořád něco děje, že se příběh opravdu někam posouvá. Sice to opět bylo všechno děsně přepálené, plné pitomých vtipů, ujetého fan servisu a přehrávaných emočních výlevů, ale i díky tomu všemu má pro mě seriál určitou jiskru a pořád mi to přijde prostě tak nějak zábavně blbé a sympaticky béčkové. Ani ta závěrečná velká bitva, rozložená na několik dílů, se tu tentokrát tak divně netáhla, jako během závěru první řady. Sice mě tu zase neskutečně štvali ty momenty, kdy se pár hlavních postav pere, zatímco hromada ostatních jim do toho prostě kecá, neustále komentuje dění, nebo vzdychá po hlavních hrdinech, a tak je nějaký plynulý zážitek z boje během chvilky nenávratně pryč, ale v těch opravdu důležitých a vypjatých okamžicích to pro mě i přesto jakž takž fungovalo. I když nějaké výraznější a intenzivnější napětí se ani tentokrát nekonalo, zaprvé proto, že do těch opravdu fajn scén pořád někdo kecal a zadruhé proto, že jsem si velmi rychle začal uvědomovat, že v tomhle seriálu vlastně nikdo neumírá. Pokud máte jako postava jméno a nejste třeba jen „sedlák A“, pak se prostě nějak v příběhu zase znovu objevíte i kdybyste vlastně přežili vlastní smrt a obecně tu postavy mají plot armor větší, než je celý pán zkázy Anthrasax. Takže samotné finále jsem si příliš neužíval, tu velkolepou bitvu se všemi rádoby velkými prohlášeními, twisty a činy mi to zabíjelo, protože jsem už neměl o nikoho strach. A i když samotný konec vypadá velkolepě, slibuje že vše bude ještě temnější a divočejší, tak si nějak nejsem jistý, jak moc jsem na další pokračování zvědavý, protože docela tuším, podle opakujících se znaků z obou sérií, jaké bude… Každopádně zpět k mému dojmu z druhé série, začátek byl fajn, během druhé půlky se mi to ale začalo pozvolna rozpadat z části ze stejných příčin jako u první řady a z části díky novým problémům, kterých jsem si začal všímat. Můj celkový dojem je tedy ve výsledku hodně podobný tomu z první řady a tedy i hodnocení bude nakonec asi stejné. 6/10

V úvodu mě seriál příliš nepřesvědčil a asi jediné co jsem si u pár prvních dílů říkal bylo, že ten, kdo dělal některé charakter designy, je rozhodně Jojo fanoušek. Ale dal jsem seriálu šanci a poctivě čekal, co z něj nakonec vlastně bude a v samém závěru mě mile překvapil. Ukázalo se, že buddy vibes mezi hlavní dvojicí docela dobře fungují, pár posledních dílu mě i přesvědčilo, že u mě tvůrci dokáží vyvolat nějaké emoce a samotná poslední epizoda mi zase ukázala, že i akci umí, když chtějí. V tuhle chvíli mi to připadá jako takový slabší odvar Bungou Stray Dogs s pokerovými kartami, které zde slouží jakožto prostředek pro získání nadpřirozených schopností. Na druhou stranu si ale říkám, že i přes ten slabý začátek jsem se dostal do bodu, kdy začínám opravdu věřit, že by se to celé mohlo ještě víc rozjet a já bych si vše mohl užívat, jako ty poslední cca 3 epizody. V tuto chvíli tedy jen za 3*, ale na druhou sezónu se rád kouknu s nadějí, že příště vytáhnu kartu vyšší. 6/10

Pro mě zatím asi nejslabší série, kdy mi občas připadalo, že se všechno až zbytečně moc vleče a nikdy jsem neměl pocit, že by tu tentokrát šlo o něco opravdu důležitého. Možná to bylo způsobné tím, že jsem seriál sledoval hodně pozdě večer, kdy už jsem byl docela unavený, ale i tak, seriál mě tentokrát ani v závěru nedokázal dostat na takovou tu vlnu, kdy si po konci jedné epizody chcete hned pustit další – vědět co přijde. Nejlepší momenty tak za mě byly návštěva pirátského města a následná naháněčka s Finnegrinem, i když ani to nebylo kdo ví jak zajímavé a těm nejlepším částem celého seriálu (a předchozích sérií) se tahle pasáž vyrovnává jen stěží. Samotný poslední díl, od kterého jsem si sliboval, že přinese důvod, proč budu s očekáváním hledět k pokračování, byl také poměrně velkým zklamáním, podmořský souboj nepůsobil vůbec epicky, spíš docela nudně a občas i lacině (chapadla) a druhá linka je jen opětovným potvrzením toho, že popravování zrádců států mělo v určitých situacích svůj význam (třeba proto, aby nemohli kout další pikle). Ani ty emoce a rozvoj vztahů mezi postavami to pro mě tentokrát příliš netáhnuly. No a že humor tohohle seriálu, který je založený z velké části na dětinském hraní si se slovíčky, není jeho nejsilnější stránkou a občas umí být neskutečně cringe už taky dávno víme… Přesto pořád jde o nadprůměrnou fantasy, která sem tam nahodí nějaké to zajímavé téma, občas přijde i s nějakým hodně dobrým nápadem - něčím, co mile překvapí (tady třeba Finnegrinova loď), ale tentokrát mi prostě drhlo tempo, nic tu pro mě nepůsobilo náležitě silně, epicky nebo důležitě, a proto víc jak 5,5/10 nedám.

Budu stručný, mnohé už tu zaznělo... Ze začátku jsem nemohl odtrhnout oči od plátna, bylo vážně úžasné vidět dílo Makota Šinkaje na velkém plátně, všechny ty detaily, panoramata a barvičky prostě nádherně vynikly. Stejně tak hudba byla parádní, ať už jde o skvělou ústřední melodii, nebo i doprovodné tracky, vždyť já si užíval i ty písničky, co si pouštěl Serizawa v autě. Humor mi také sedl, postavy mi přišly dostatečně zajímavé a sympatické. Příběh sice ani za mě není tím nejsilnějším, co do světa Makoto Šinkai vypustil, přeci jen u Your Name jsem měl celkově intenzivnější prožitky, ale i tak je za mě Suzume jedním z jeho nejlepších filmů. Sice mi zase ten konec přišel takový trošku kostrbatý, ale i tak byl poměrně uspokojivý. Nejvíc jsem si však užíval cestování po Japonsku a všechna ta zajímavá ale opuštěná místa a na rozdíl od Suzume chtěl adoptovat tu „neposednou bílou kočku“… 8,5/10

Úvodní zápletka o tom, že se klučina dostane do jiného světa a bohyně ho pošle k šípku, protože je šereda a vyšle ho živořit kamsi na okraj světa mezi různá monstra je zajímavá. Problém ale mám s tím, že anime po zbytek času tak nějak neví, čím přesně by chtělo být a kam by chtělo směřovat. A tak si chvilku hrajeme na obchodníka, jindy na dobrodruha a do toho chceme nějak uvěřitelně budovat své vlastní impérium a vztahy se všemi kolem, ale ono to působí zmatečně a jak když házíte páté přes deváté a čekáte, že to bude hezky držet pohromadě. Jenže ono to moc nedrží, protože žádný ze směrů, kterým se hrdina vydává, není tak propracovaný a povedený, aby mě zaujal na víc než na chvíli. Chtělo by to nějaký pevný cíl, kterým budu hrdinu posouvat a hlavně ty jednotlivé posuny v ději by měli působit trošku víc přirozeně a ne jen, že se něco prostě stane, protože si to tak zrovna někdo (hrdina, bohyně...) prostě usmyslí. Jinak to není špatné, vidím tam pořád jistý potenciál a celý zdejší svět jako takový mě vlastně taky zaujal, jen se prostě bojím, kam se to bude ubírat dál, protože o nějakém pevném směřování mě zatím autoři nepřesvědčili. Ale druhá sezóna je potvrzená a já u ní asi i tak budu. 6/10

Jakožto v podstatě asi amatérský počin pár nadšenců to není vysloveně špatné. Sice občas nesedí lip sync při mluvení, některé statické záběry působí také divně, stejně jako třeba některé snímky obličejů postav z profilu, ale to všechno se dá odpustit, protože zde jsou i momenty, které animačně zaujmou, někdy je to i docela solidně rozpohybované, obstojně nakreslené, uspokojivě barevné. Co se příběhu týká, je to vlastně studentská dívčí romance, kdy jedna z dívek je asi upír, nebo snad vesmírný robot – nebo spíš je to asi celé hluboká metafora, kterou ale já nejspíš nedokážu plně docenit. Ovšem i tak mě příběh alespoň zaujal natolik, že jsem neměl problém film dokoukat. Zkrátka jako celek bych tohle juri, sci-fi, mecha anime v rámci amatérské tvorby označil za průměr, v rámci anime tvorby jako takové však spíš za podprůměr. 4/10 K vidění legálně zde (YT kanál autora, anglické titulky jsou v nabídce).

Vím, že nejsem hoden, ó velká a mocná Mitamo, plného docenění celého tohoto díla, které je asi tím nejhorším animovaným počinem, který jsem v tomhle roce (zatím) dokoukal, ale zároveň tím nejvtipnějším vtipem, kterému jsem se dokázal smát od začátku až dokonce. Je mi jasné, ó velká a mocná Mitamo, že tohle byl tvůj božský záměr, kouzlo seslané na nebohé animátory, vždyť přeci nikdo při smyslech by dobrovolně nepoužil do seriálu takhle otřesnou CGI animaci monster, vůbec by nevytahoval 8bitovou animaci na některé své scény anebo mi neukázal tu nejdivnější a nejvíc nepřirozenou sklizeň obilí (pracovně označenou jako "Roy na mašině"), jakou jsem kdy viděl. Omlouvám se ti, ó velká a mocná Mitamo, že jsem se nesmál jen se seriálem, jak se očekává od většiny komedií, ale že jsem se smál hlavně samotnému seriálu. Připravila si mi neskutečnou „hořící popelnici“, ó velká a mocná Mitamo, plnou neuvěřitelných odpadků, od které však po celých dvanáct dílů nešel odtrhnout zrak, nebylo možné se nesmát tomu, jak to celé hoří. Ovšem stále vím, ó velká a mocná Mitamo, že to byl tvůj záměr, viděl jsem mangu a tedy chápu, že si jen dovedla svůj božský záměr k dokonalosti – přidala a využila některé prostředky, které ti nové médium nabízelo, abys mi přinesla ještě šílenější a bláznivější vizi, ještě silnější a promyšlenější zážitek, i když to celé může méně důvtipným přijít jen jako sbírka nějakého shitpostu bez hlubšího konceptu. Pochopil jsem vše, ó velká a mocná Mitamo, tvé varování před různými náborovými praktikami konkurence, ale zároveň i poselství, že v kultu, kterému vládneš, ó velká a mocná Mitamo, se dostane místa pro každého a je jedno jak moc zvrácený je, vždyť přeci všichni toužíme jen po tom někam patřit! Děkuji ti, ó velká a mocná Mitamo, za všechen ten šílený fan servis, kterým si mě obohatila, nevěřím sice, že ho potřebuji, ale chápu, že k tvé vizi a jejímu podání vlastně krásně sedí, protože když už si tví stoupenci myslí, ó velká a mocná Mitamo, že bláznivější, horší nebo vtipnější už to být nemůže, vyvedeš je z omylu. Naposledy se ti omlouvám, ó velká a mocná Mitamo, že jsem se ještě nezbláznil úplně, i když to tak možná vypadá, abych poslechl své srdce a odměnil tvé dílo vším, co mám, takže 6/10 a mé uznání ti nyní musí stačit. Přesto pokud se někdy vrátíš, ó velká a mocná Mitamo, abys nám znovu přinesla tento jedinečný a nezapomenutelný zážitek a dotáhla své dílo do konce, pak věz, že já budu opět stát po tvém boku…