Jeoffrey

Zhltnuto za jedno odpoledne a večer a musím říct, že mě seriál docela mile překvapil. Není to jen zajímavé nahlédnutí za stěny jednoho harému, není to ani pouze pokus o vyobrazení alternativní historie, kde si museli muži a ženy chtě nechtě vyměnit role, ale je to třeba i docela solidní romantické drama. Občas je to slušně syrové, někdy vážně hodně znepokojivé, ale vše mi sedí do dobových kulis a vůbec celkově mi dává smysl. Musím říct, že s tím promýšlením příběhu a jeho mnohých detailů si autoři dali docela práci. Představují tu mnoho problémů, u kterých vysvětlí nebo ukážou, jak k nim došlo a pak skrze jednotlivé postavy hledají řešení, nebo je rozebírají a nabízejí různé pohledy na věc. Výsledky, ke kterým se pak dostáváme, nejsou často ideální, ale krásně sedí do dobového zasazení, a hlavně do Japonska jako takového s jeho mentalitou obecně. Zkrátka všechno mi tu drželo pohromadě, většina postav se držela své charakterizace, jakou jim tvůrci dali a když se někam z logických důvodů, které jste opět dostaly naservírované, posouvali, tak vše působilo prostě přirozeně. Co mě pak docela mrzí je, že animace mi přišla průměrná a hudba jako by tu ani neexistovala, přitom zrovna u anime s historickým zasazením je škoda nevyužít japonské tradiční hudební nástroje. Ovšem i tak to byl zajímavý zážitek, kterého si cením na solidních 7/10.

Tak samotný konec Orphena byl stejně špatný jako celá série, i když možná ještě horší. Po posledním díle totiž přemítám, co jsem to tu sakra viděl, jaký to mělo celé význam a co si z toho mám vlastně odnést. A jak to bylo celé zrežírované a jak levně poslední epizoda působila… Jako by nestačilo, že celá to velké finále v dračí svatyni působilo kompletně tak nějak divně a já musel vážně vynaložit velké úsilí na to, abych pochopil, o co komu vlastně jde, kdo je tady co zač a proč vlastně spolu všichni bojují. Poslední rozháraný, neslaný a nemastný díl tomu nasadil korunu a jako konec působil naprosto neuspokojivě. A tak je celá tahle série jedno velké zklamání, epické finále je epický fail, který u mě jen tak tak udrží slabé dvě hvězdy. 2,5/10

Mám dojem, že Miku neumí psát, nebo spíš že její styl psaní absolutně není pro mě. Tohle je po The Fruit of Evolution už druhé její dílo, které mi přijde jako absolutně pitomá směska všemožných nápadů naházených do jednoho příběhu bez ladu a skladu a bez jasného cíle a myšlenky v domnění, že z toho něco určitě vyleze. Nebo možná Miku i má nějakou myšlenku, kam chce svůj příběh dostat, ale topí ho v nudném balastu, nesmyslech, odbočkách a hloupém klišé, kdy vše balancuje na hraně srandy a totální blbosti. Navíc mají obě její díla naprosto stejný začátek o tom, jak se obézní a nepopulární klučina prostě jen tak lusknutím prstu stane tím největším rizzlerem v okolí a najednou mu všechno jen tak padá k nohám. Chápu, na jakou cílovku to míří a čí sny má tahle premisa plnit, ale mě tohle náhlé odměňování a nerealistická změna schopností i vzhledu, aniž by si to postava nějak víc zasloužila, nikdy moc nebavily a zase, je to (nejen) v dnešní době neoriginální a líné. Vydržel jsem tři díly, protože mě zajímalo, jak bude seriál pracovat s tím, že má hlavní hrdina přístup do dvou různých světů současně, ale když autoři místo toho radši najednou začali řešit modeling někde v obchoďáku, tak jsem si řekl, že na takový bullshit fakt nemám čas ani náladu. Navíc i z animace jsem měl rozporuplné pocity, nebyla vysloveně špatná, ale tím, jak měly všechny postavy hladkou a lesklou kůži a vůbec obecně dle jejich designů a stylu kresby jsem měl chvílema neskutečný dojem, že se dívám místo na anime na nějaký hentai. Tohle vážně není pro mě a jediné nad čím přemýšlím je, o kolik to bylo horší než třeba to The Fruit of Evolution. Určitě mě to dokázalo mnohem dřív otrávit… Drop po 3. díle a  max 3/10.

Je to už docela dlouho, co jsem narazil na takhle dobré drama s cestováním v čase, jako takový srovnatelný ekvivalent mě napadá možná tak akorát Erased, nebo původní Steins Gate s tím, že tohle anime je v některých ohledech (třeba tempo příběhu) snad ještě lepší. Jako hlavní důvody, proč Link Click tak dobře funguje, bych viděl silnou emocionální rovinu všeho, co se tu děje a pak velmi dobrý scénář. Není tu žádná složitá expozice do děje, obsáhlé vysvětlování, jak schopnosti hlavních postav fungují a co vše se může pokazit, seriál se spíš snaží vše ukazovat, než aby jen říkal. Divák navíc postupně zjišťuje další pravidla, která rozšiřují celou úvodní premisu a dávají všemu mnohem hlubší a zajímavější rozměr. Jistě, tato rozšíření již řečeného mohou občas působit jako berličky pro další rozvoj děje, ale pořád mají logiku. Funguje tu i docela povedeně kauzalita a pokud budete vnímat nejrůznější drobné detaily ve vyprávění, pak bude vše dávat smysl. Seriál umí také dobře pracovat s emocemi, dokáže dojmout v těch správných chvílích a díky poměrně svižnému tempu a dobrým zvratům i napnout diváka jak strunu. První díl byl sice ještě jen takové oťukávání možností a obstojné seznámení se vším, ale druhý díl už má velmi dobrý příběh a emoce s tím, že další část je pak doslova perfektní a velmi silná. Následující příběh s chlapcem jménem Dou Dou už je zase trošku slabší, ale pořád skvělý a pak je tu samotné finále, které mělo minimálně jeden moment, během kterého mi naskočila husí kůže a naprosto famózní zakončení, které ve mně vzbudilo okamžitou touhu po dalších dílech, protože teď to bude ještě větší mazec! Postavy jsou uvěřitelné, sympatické a díku zručné režii a scénáři tu všichni působí hodně lidsky a není proto problém se do těch jejich dramat opravdu vcítit. Hlavní hrdinové jsou dobře vykreslení, výborně se doplňují a dá se snadno odvodit, proč jeden druhého potřebuje, a to nejen v rámci svých schopností. Aby toho nebylo málo, tak je vše zaobaleno do ucházející animace a doprovázeno velmi povedenou hudbou, které vévodí slušný opening i ending, ale i v samotném seriálu jsou situace, kdy je hudba výborná (karaoke, poslední díl). Nečekal bych, že jedno z nejlepších anime roku 2021 bude z Číny a je to důkaz toho, že bychom neměli ignorovat nejaponskou produkci, protože tohle si ode mě 5* určitě zaslouží, byl to vážně svižný, silný, promyšlený a kvalitní zážitek… 9,5/10

Předposlední série Golden Kamuy mě (jakožto nečtenáře mangy) opět nezklamala a ani neplánované přerušení uprostřed sezóny mi nemohlo zkazit dojem. Animačně mi totiž připadá, že je každá nová řada lepší a lepší. Pasáže, kdy se dozvídám nové věci ze života Ainu, poznávám nové Kamuy a kochám se zdejší krásnou přírodu, nebo se třeba jen připravuje nějaké nové jídlo, jsou pro mě prostě úžasné. Škoda že jich je každou sezónu méně a méně. Stejně tak si užívám většinu postav, mám strašně rád vztah mezi hlavním triem a jak se vyvíjí. Jsem rád i za každý ten flashback a rozkreslení některé z vedlejších postav, nejvíc hltám cokoli, co mi seriál nabídne o poručíku Curumim, i když začínám mít občas dojem, že některé příběhy by si zasloužili trochu víc rozvést, nebo spíš pomalu věřím, jak mi tvrdí někteří čtenáři mangy, že se občas zkracovalo. Mám rád i zdejší humor, i když je tak neskutečně mužný a někdy mám i dojem, že Noda Satoru je až nezdravě posedlý pánskými přirozeními. A i tahle sezóna opět nezůstává pozadu a třeba scénu s chlapskou „přestřelkou“ z předposledního dílu z hlavy asi ještě dlouho nedostanu, jak šílený bizár to byl. Dále mě velice potěšilo uspokojivé zakončení linky pro mě velmi oblíbených Tanigakiho (aneb toho o němž Noda Satoru uvedl, že má ze všech postav ty největší koule – lze dohledat na anime wiki v sekci Trivia) a Inkarmat.  Když ještě přidám, že se mi hodně líbil opening, tak i tentokrát končím na silných 4* a s nadějí koukám na již potvrzené velké finále, jestli mě zasáhne natolik, abych dal konečně Golden Kamuy plný počet. Tentokrát opět jen 8,4/10.

Tohle se mi nehodnotí snadno, seriál dokázal vzbudit můj zájem o postavy, občas mě i chytil svým příběhem, ale pokaždé to bylo jen na chvilku, a tak nějak slabě. Líbilo se mi, že na mě Realiana působí docela uvěřitelně, a vlastně normálně, její vnitřní monology, motivace a rozhodnutí mi dávaly smysl. I k Noahovi jsem si postupně našel cestu a jeho interakce s Realianou mě občas dokázaly opravdu bavit. Samotná romance tu má taky své silné okamžiky, je hnacím motorem celého příběhu, vyvíjí se poměrně pozvolně a autoři do ní i zajímavě zakomponovali rozpor mezi rozumem a citem, nebo spíš jsou zde z obou stran občas i nějaké ty pochybnosti, které jsou ale pro mě pochopitelné, když si uvědomím, jak celý jejich vztah vlastně začal. A kolem toho je vybudovaný i nějaký ten příběh, kterého je někdy i docela dost. Během těch dvanácti dílů se tu rozjelo hned několik dějových linek, jednu, možná dvě se podařilo i uzavřít, jiné budou evidentně během na delší trať. Bylo tady toho tolik, že když se děj v předposledním díle vrátil k jistému předmětu z dílů prvních, tak jsem si jen zaskočeně uvědomil „No jo, ono je to vlastně i o tomhle...“. Zase, i zde měl příběh některé povedené momenty, nejlepší asi byla Realiana s revolverem v ruce, ale nikdy mě to celé nedokázalo chytit na delší dobu, není tam pro mě dostatečné napětí, a i když má seriál hned několik otevřených linek, které jsou zajímavé (Beatrice, pečeť…) stejně mě nedokázaly chytit natolik, abych hned chtěl vědět co bude dál a nějak silněji toužil po druhé řadě. Co mě zde minulo úplně byl humor. Nebo spíš mi přišlo, že ho tam ani moc nebylo, což na jednu stranu může působit vlastně docela fajn, dokážete pak o seriálu tvrdit, že tam nemá tolik toho „klasického anime bullshitu“, nebo prostě že působí mnohem seriózněji (protože tam není ani žádný fanservis). Na druhou stranu, když tam mělo být něco vtipného, třeba když se kolem Realiany motal místní svatý muž, co chtěl, aby mu říkala „dědo“, tak to byl občas až cringe. Rozporuplná pro mě byla i animace, někdy byla impozantní, některé scenérie se opravdu povedly, interiéry zámků na mě občas také působily náležitě monumentálně, jindy však bylo vidět, že buď došel čas, nebo peníze, takže třeba v posledním díle bylo pár scén, kde mi přišla kresba i práce s barvami už docela odfláknuté. A ano, všiml jsem si i použití 3DCG na některé dopravní prostředky, nebo na zdejší šachovnici, ale za sebe musím říct, že tohle 3D bylo dle mého v pohodě. S čím jsem byl nadmíru spokojený byla hudba, opening i ending byly fajn, doprovodná hudba taky dělala to, co má a byla dobře zvolená. Když si to pro sebe shrnu, tak tu mám seriál, který mě zaujal, někdy mě i bavil, ale doopravdy jsem mu zatím nepropadl. 6,6/10

Taijó Takada je ten největší rizzler z celé téhle anime sezóny a nemá o tom ponětí! Tenhle seriál jsem si skvěle užil, je to krásná kombinace dětské naivity a prvotních problémů s dospíváním. Také obsahuje sice hodně idealistický, ale velice zábavný a neskutečně sympatický lék na šikanu. Zkrátka pokaždé, když hlavní hrdina dokázal naprosto bezelstně otočit jakýkoli pokus o šikanu hlavní hrdinky proti útočníkům, tak jsem se skvěle bavil a cítil příjemný pocit zadostiučinění. Jasně, uvědomuji si, že by tahle taktika reálně asi nefungovala a z hlavního hrdiny by se velice pravděpodobně stal další z cílů šikany, ale nechte mě snít a užívat si tuhle představu... Na druhou stranu si myslím, že jsou zde velmi věrně zachycené opravdu dětské charaktery, prostě že děti se reálně chovají jako děti se vší tou naivitou, občasnou hloupostí, ale i energií, iluzemi a unikátním pohledem na svět, o který postupně díky setkávání se s realitou tak nějak přijdeme. Je zde i krásně zachycený fakt, že dívky psychicky dospívají o něco rychleji než chlapci, je to i vidět právě na tom, že dívky už zde mají o nějaké té romantice aspoň nějakou základní představu, zatímco chlapci (a nejen hlavní hrdina) absolutně netuší a ani tušit nechtějí. Postavy jsou velmi dobře zapamatovatelné, hlavní dvojice je velice sympatická. I animačně se mi seriál líbil, i když je styl kresby takový docela jednoduchý, ale k tomuhle typu zábavné komedie s mírným nádechem nevinné dětské romance vlastně poměrně padne. Dokonce i dabéři mě tu hodně bavili, bylo vidět, že Išigami Šizuka si hlavního hrdinu vážně hodně užívá a Kohara Konomi zase dokázala svým hlasem krásně trefit a vykreslit zajímavý charakter Akane. Kdybych chtěl hledat nějaké ty nedostatky, tak bych asi uvedl hudbu, která zde na mě působí tak, jako kdyby tu žádná nebyla a pak fakt, že finální epizoda nenabídla nějaké výraznější zakončení, zkrátka že tam chyběl takový ten pocit, jakože se právě dívám na poslední díl, i když třeba jen první sezóny. Ovšem i přes to jsem si seriál opravdu velmi užil, rád bych někdy v budoucnu viděl nějaké další díly a ideálně i jak to celé skončí, protože to postupné dospívání, střetávání se s realitou a uvědomování si svých citů, které můžou být pro "ještě děti" hodně komplikované na pochopení mi My Clueless First Friend vykreslil výborně. 8/10

Kdybych se někdy rozmýšlel, jak dostat své kamarády, z nichž je většině už 30+ k anime, pak by Spy x Family byla asi první volba, kterou bych jim doporučil. Spojení animačních studií Wit a CloverWorks zajistilo, že zde máme opravdu krásný a osobitý vizuál. Navíc i hudba je zde výborná. K tomu velmi povedený příběh, který je vlastně rodinnou špiónskou komedií, tedy nabízí různá témata, která by měla být zajímavá i pro někoho, kdo o anime nikdy nezavadil. A také si třeba myslím, že to vykreslení politické situace v době podobné studené válce, nebo spousta odkazů na některé špionážní filmy a občasná kvalitní akce, by mohly mnohé diváky opravdu chytit. Navíc velmi povedená komediální stránka, velmi dobře napsané charaktery, důraz na rodinu a jaký má význam, nebo jaké může mít problémy, by zase mohlo rezonovat s mnohými divačkami. A pak by se třeba také dokázali do Spy x Family zamilovat, tak jako já, oblíbit si všechny hlavní postavy a s napětím čekat, jak to celé dopadne. Jako jedinou výtku jsem schopný akceptovat akorát to, že některé díly, především ty v druhé polovině, mohou působit jako o něco slabší a že to pak někomu přijde, že se seriál občas v rámci té hlavní dějové linky tak trochu vleče. Žádný jiný nedostatek podle mě tohle anime nemá, je to jeden z klenotů roku 2023, do kterého bylo dáno hodně lásky a poctivé práce a já ho tak mohu bez problémů ocenit 9,5/10 s tím, že Jor si přidávám do svého waifu listu a Anju zase mezi to nejroztomilejší, co jsem letos viděl.

Pro mě je A Galaxy Next Door lehce nadprůměrnou romantickou pohádkou, kterou si cením tak na 5,5/10. Zajímavé na ní bylo kromě faktu, že zdejší princezna má „žihadlo“ asi jen to, že se hlavní dvojice dala poměrně brzy dohromady, takže měli víc prostoru na klasickou romantickou interakci, zkrátka mohli spolu víc randit. Na druhou stanu nemůžu říct, že by mě seriál nějak silně emocionálně dostal, že bych si dokázal hlavní dvojici, nebo někoho z jejich okolí, nějak extra oblíbit. Taky mi to přišlo animačně veskrze průměrné, někdy možná až lehce podprůměrné a hudba se snažila jen občas, nejvíc asi v posledním díle, u kterého mi skoro až přišlo, že se v něm událo víc věcí než za celý seriál. Jako fajn průtoková romantická pohádka to funguje, ale není to seriál, který bych potřeboval v budoucnu vidět znovu, nebo kde bych nějak silně toužil po pokračování, ovšem kdyby přišlo, tak bych se na něj podíval.

Hrdina je reinkarnován do stejného světa podruhé, potom co ho před pár lety zachránil, to zní jako zajímavý a originální koncept, s kterým by se dalo něco dělat! Určitě to nebude jen hromada stupidních klišé a zápletek ve stylu „Ježíši to si ty Secu! Dlouho jsem tě neviděl. Pamatuješ, jak si nás minule zachránil? Tak teď je to třeba udělat znova!“. Určitě tam budou zajímavé charaktery, a ne jenom další nudný harém, který se bude snažit při nejbližší příležitosti zase dostat do blízkosti našeho hrdiny… Ale já bych i tohle všechno vydržel, nějak bych se prokousal tím, že seriál pracoval úplně divně a křečovitě s daným tématem, házel po nás jednu postavu za druhou, které se jenom mihly v příběhu, řekli něco ve stylu „Ježíši to si ty Secu! Dlouho jsem tě neviděl…“, proběhla nějaká ta záchrana a zase zmizely neznámo kam. Ale pak přišel osmý díl a objevil se Tóma. Hlavní záporák, který už od začátku nepůsobil vůbec děsivě, ale údajně vlastně stál za vším, určitě i za ranní nevolností našeho hrdiny. No a v momentě kdy vyjevil svou motivaci – proč to celé vlastně dělá, tak jsem usoudil, že na tohle nemám. SPOILER Dokážu zvládnout příběh, kdy po pozornosti hlavního hrdiny touží skupina roztoužených dívčin i mužů, ale aby byl největší simp z celého příběhu hlavní záporák, který je uražený, že si ho kdysi přestal hrdina náležitě všímat. KONEC SPOILERU Mě bylo vysloveně trapně i za Tómu… Když k tomu přihodím, že animačně ani hudebně to není žádný skvost, souboje byly docela nudné a děj křečovitý, tak se mi nemůžete divit, že po těch osmi dílech co jsem viděl víc jak 3,5/10 nedám.