filmfanouch

Když jsem poprvé viděl trailer na film Pepa (a vlastně jsem díky tomu zjistil, že vůbec existuje) začal jsem se těšit. I přesto, že má film za režiséra i scénáristu Jána Nováka který stojí za Kameňákem 4, totiž film vypadal sympaticky. A především to vypadalo, že Michal Suchánek konečně opět ukáže, že na to jako herec má a zvládne i komplikovanější postavu- protože hrát umí. Pepa se snaží být jakousi českou verzí Forresta Gumpa či Americké krásy, tedy dvou legendárních amerických filmů které jsou perfektní satirou o životě jako takovém. Takovou satirou o životě se snaží být i Pepa. Tady totiž pozor. Pepu bych vůbec neoznačil za komedii. Ne, že by se tam párkrát neobjevil vtip to ne. Ale především se pořád jedná o drama. Avšak možná za to může právě Ján Novák, že z Pepy prostě další Americká krása či Forrest Gump není. Michal Suchánek je v hlavní roli perfektní. Všichni ostatní kolem něj jsou minimálně ok ale nikdo se mu nějak nevyrovná jedná se pořád především o herecký koncert Suchoše. Je zvláštní, že zrovna Suchánek zvládl zahrát roli někoho komu byste snad i věřili, že by neublížil ani mouše. Tady prostě palec nahoru. Zajímavé je, že i řemeslně film není špatný. Kamera je parádní, výprava na český film nadprůměrná a dokonce i hudba občas perfektně sedí do filmu. Bohužel to možná díky unavené režii či nedotaženému scénáři nefunguje jako celek. Dost možná je problém ten, že ani Pepa není úplně stoprocentně sympatický hrdina. Jedná se v podstatě o troubu který nemá kromě občasného šmírování sousedů nic moc v zájmu. Pepa navíc ve filmu na škole nemá ani jediného skutečné kamaráda. Při tom i ten největší outsider ve škole má alespoň jednoho. A kdyby ho Pepa měl možná by mohly jeho myšlenky fungovat líp než když nám je Pepa sám vypráví. A v podstatě nechápeme proč je pořád podpantoflák, proč se nikdy nevzbouří, proč něco neudělá se svým životem.. což je škoda už kvůli tomu, že by to Suchánek uhrál. Pepa tedy nefunguje úplně jako komedie občas ale dokáže fungovat jako satira o tom jak život vlastně nefunguje a je vlastně občas hrozně nefér. Kdyby se do toho přidal uvěřitelnější hrdina a trošku více fungující scénář na úrovni zmiňované Americké krásy, možná by to bylo lepší.

Oukey Indie která je ale jako celek dost šeredný průměr který mohl být lepší kdyby lépe pracoval s postavami, vztahy mezi nimi a celkovým vizuálním stylem. To vše chybí a proto bohužel průměr. A Phoenix je navíc sice jako vždy minimálně super ale jeho hrdina je strašně nevýrazný

Nejlepší večerníček

Je to vlastně bžunda. Na dodnes fajn jedničku to nemá ani náhodou ale je to okey. Úvodní titulky jsou perfektní a pak se to jede v imbecilní akční podívané která je ale tak dětinská a imbecilní, že vlastně funguje.

Někdy se má končit s jedním dílem ale ne táhnout to na trilogii. Ano, jednička Fakjů pane učiteli nebyla žádná bomba ale měl zábavný nápad s tím, že se z kriminálníka stane učitel. Jakmile se z toho stal hit muselo se samosebou vymyslet pokračování. A nikoho nenapadlo nic jiného než poslal všechny do Thajska. I přesto, že dvojka je ale znamenitě horší než jednička má alespoň nádherné thajské kulisy. A na ty už trojka sázet nemůže. Třetí díl je ze všech nejhorší. Při tom zajímavých nápadů nemá málo. Těžce ale habruje mezi tím jestli být komedie nebo sociální drama kde by se mělo řešit rodičovské násilí, šikana a nedůvěra sama z sebe. Pořád je to při tom všem ale šílená komedie kde se studenti čipují čipy na psy! Neříkám, že Fakjů pane učiteli 3 není film ve kterém by nefungoval žádný vtip. Například sex o virtuálním 3D sexu byl celkem fajn. Do toho se ale vlečou dětinské fórky které po hodině přestávají být vtipné (a to ten film trvá brutální 2 hodiny!) Zamrzí to především kvůli tomu, že například v závěrečných titulkách je vidět, že do toho obsazení dalo všechno, je vidět, že jde o skvělou partu která si dala na filmu záležet, většina podává uvěřitelné výkony... ale všechno se to ztrácí v nevtipné kaši která prostě neměla vzniknout. Fakjů pane učiteli 3 je bohužel zbytečné pokračování které nemá šťavnatost prvního dílu a ztratilo i tu drzost co měla alespoň dvojka. Celkem tedy zamrzí, že zrovna tenhle film zaznamenal nejsilnější start roku v německy mluvících zemích. Vyložený průšvih to ale není a například hlavní hrdina Zeki Müller v podání Elyase M'Bareka je pořád fajn.

Dwayne Johnson a režisér Brad Peyton potřetí. Tito dva pánové spolu již natočili Cestu na Tajuplný ostrov 2 (Ne, Cesta na Tajuplný ostrov 1 neexistuje- jedná se o špatný překlad pro pokračování filmu Cesta do středu země) a San Andreas. A těmto filmům se musí něco nechat. Cesta na Tajuplný ostrov 2 je příjemný dobrodružný film pro celou rodinu který nikoho neurazí a San Andreas je megalomanská třesknutá atrakce katastrofy která funguje jako správný apocalypse film. A Rampage je takové zakončení této ´´neoficiální trilogie´´ které si bere od každého trochu a spojí do sebe přerostlá zvířata i epickou katastrofu. Rampage je především adaptaci videohry z 80. let (!!!!) která pojednává o tom, že hráči v ní ovládají tři příšery, lidé v ní vystupují jen jako potrava. Čímž tak úplně nemá s hrou úplně nic společného. Jenomže pokud vezmu v potaz to, že jde o adaptaci videohry a vzhledem k tomu, že konkurence není převeliká bych se Rampage dokonce nebál označit za nejlepší videoherní adaptaci. Rampage je sice přiznané béčko ale nestydí se za to a dokáže se sebou pracovat. Na film mládeži přístupný je jinak celkem dost brutální a nechybí v něm ukusování hlav, polykání za živa, spousty krve a spoustu dalších věcí které byste ve filmu orientovaném pro mládež nečekali. To násilí ale v tom filmu funguje a například scéna kdy přerostlý vlk Ralph cupuje smečku mariňáků nechá vzpomenout na Predátora či Vetřelce. Když se pere obrovský opičák a obrovský krokodýl někdo si vzpomene na Godzillu vs Konga. Kamera je v tom filmu perfektně využívaná, je tam spoustu nádherných money shotů a do toho hraje velmi příjemná hudba od Andrewa Lockingtona. Celkem funguje i obsazení. Dwayne Johnson je jako vždy sympatický badass motherfucker, Jeffrey Dean Morgan jako slizký agent je tak cynický až je skvělý. A přerostlý opičák George je nejlepší filmová opice od dob Ceasára z nové trilogie planety opic. Ale dost možná je to způsobeno tím, že má ten film nádherné vizuální efekty od studia Weta (které stalo právě za opičáky) a docela bych se nedivil kdyby se příští rok bojovalo o Oscara za efekty. Je to pořád akční blbina ale funguje v ní i hra na emoce. A třeba závěrečná scéna by mohla být lepší kdyby se najednou v neúplný happyend proměnila v naprosto jasný happy end. A to je vlastně jediná věc která mi na tom filmu vadila. Ale jinak je to perfektní akční řemeslo které překonalo očekávání. A to se počítá.

Rovnou řeknu, že Gringo není žádná pecka ale je to spíš oukey/fajn film. Film který rychle uteče, zabaví ale není nic víc. Naštěstí film táhne perfektní obsazení. David Oyelowo jakožto hlavní hrdina mně mile překvapil jelikož jeho postava Harold má vývoj, chová se lidsky a tudíž uvěřitelně, dokážeme mu rozumět proč dělá to co dělá a vlastně mu celou dobu divák přeje aby to s ním dopadlo dobře. Jeho ´´nejlepšího kamaráda´´ tu hraje Joel Edgerton (jehož bratr Nash režíroval tento film ale o tom až za chvíli) který dokáže zahrát falešného člověka tak dokonale, že mu dokonce chvíli věří i divák. Celkem zábavná je ve své roli (jako vždy) i Charlize Theron, roztomile a nevinně působí Amanda Seyfried, ale hlavní hvězdou filmu je Sharlto Copley který v každém filmu dokáže všechny herecké kolegy převálcovat a tady se mu to opět povedlo jelikož opět hraje těžce uchopitelnou postavu s morálním komplexem a tahle póza mu prostě perfektně sedí. Problém tedy není ani tak s herci ale spíše celým uchopením tohoto filmu. Scénář kteří spolu napsali Anthony Tambakis a Matthew Stone hapruje mezi černou komedií, akčním thrillerem a romantickým dramatem a nějakému šikovnému a zkušenému režisérovi by se možná i povedlo aby ten film fungoval. Bohužel ho dělal právě Nash Edgerton a v tom právě tu režisérskou jistotu nevidím. A s tím nejistým režijním vedením je pak úplně jedno, že hudba zní nádherně, kamera působí dynamicky a herci jsou perfektní. Protože ten film prostě nefunguje jako totální celek. Jako černá komedie u které se dá vypnout mozek to ale funguje na výbornou.

Nová anglická černá komedie ( o které jsem teprve v závěrečných titulkách zjistil, že je inspirovaná jakýmsi komiksem) měla potenciál na to stát se komedií roku. Černá komedie sahající do důležité události historie SSSR, navíc s perfektním komediálním obsazením (Steve Buscemi, Jeffrey Tambor) je opravdu nevšední. Nicméně to není perfektní film. Humor tohohle filmu je vlastně zvláštní. Když jsem od kritiky slyšel, že jde o nejzábavnější film minulého roku čekal jsem film ze kterého my bude práskat bránice. Na místo toho se ale žertuje často až nevhodně při mučení, vraždění či znásilňování, ty fóry většinou nemají žádnou pointu. A občas obzvláště sahají k trapnosti. Nebo snad někomu přijde vtipná scéna kdy se snaží členové představenstva nešlápnout do Stalinovy moči? Ten film je vlastně taková vleklá ryba. Trvá tak půl hodina než dojde ke Stalinovu úmrtí a následně dochází k tomu, že všichni na sebe kujou pikle, dělají si naschvály a každý chce moc. A takhle to vlastně spěje až do závěru filmu kdy konečně dojde k tomu, že film začne mít grády a začíná být vtipné i to když někomu hrozí smrt. Bohužel se na to musí čekat skoro celý film. Kladem je však obsazení. Steve Buscemi je překvapivě jako Nikita Chruščov perfektní castingová trefa, Jeffrey Tambor na to pořád má a v roli generále to celkem jde i Jasonu Isaacovi. Vzhledem k tomu, že jde nakonec o přiznanou adaptaci komiksu je snadné odpustit to, že film trošku odporuje skutečnosti (především závěrečnému zúčtování). Navíc bych vsadil zlatého bludišťáka, že minimálně polovina dialogů nikdy neproběhla.Pokud jde však o alternativní historii (a ne historický fakt!) mohli se tvůrci vyřádit víc! Udělat z toho tu správnou třesknutou komedii! Zaplést do toho nějaké šílené nápady které by ale mohli být tak šílené, že by fungovali! Ztratili jsme Stalina je určitě dobrý film. Ale není výrazný a za půl roku si pravděpodobně už nebudu pamatovat skoro nic. Což je škoda, protože potenciál byl.

Když jsem poprvé o Operaci Entebbe slyšel, začal jsem se vlastně celkem těšit. Trailer mě bavil, v hlavních rolích jsou herci kteří sice nemají tolik čuch na filmy ale jsou kvalitní tedy Daniel Brühl a Rosamund Pike a začal jsem doufat, že dostanu další povedený film z ranku Arga či Kapitána Philipse. Operace Entebbe nakonec je fajn film ale nedosahuje kvalit Arga či Kapitána Philipse a především to nejde označit jinak než fajn. Režíroval José Padilha, tedy ten brazilský rodák který před 4 roky natočil dost dobrého Robocopa a před 3 roky pomohl k vzniku nejlepšího seriálu posledních let Narcos. A právě díky Narcos jsem si myslel, že Padilha tuhle látku utáhne. Přijde mi však, že Padilha jaksi nevěděl jaký film vlastně natočit. Nefunguje to jako akční thriller ani ne úplně jako politické drama. Začátek je vlastně ještě perfektní protože to jak z ničeho nic začne být v letadla ruch a vše se rozjede je perfektní. Jakmile však letadlo přistane v Entebbe film trošku až bolestivě zbrzdí. A do průměru to v podstatě dobojuje až závěrečná akční scéna která je prostříhaná společně s hudební scénou. To, že ale hned po konci filmu přibylo další baletní vystoupení jsem jaksi nepobral. Celkově mě vlastně celou dobu přišla ta zápletka s tanečně nadanou přítelkyní jednoho anonymního vojáka navíc ale ta závěrečná akční scéna mě donutila jí vzít v prospěch. Jestli však něco na Entebbe opravdu pochválit tak je to reflektování současnosti. I přesto, že Entebbe vysvětluje události které se stali v roce 1976 tedy už 42 let nazpátek dost funguje v současné napjaté situaci. Ten film by vlastně měli vidět všichni kteří se bojí jakékoliv situace kolem Islámského státu. A minimálně za to filmu palec nahoru!

Biblických příběhů není nikdy dost. Za ta léta vzniklo spoustu adaptací jako Noe, Exodus či Umučení Krista. Právě Ježíš Kristus se dočkává nové podoby a nehraje ho nikdo jiný než Joaquin Phoenix. Tenhle film je ale především o Máře Magdaléně, někdy označovanou jako Ježíšovu manželku. Ne v tomto filmu nehledejte žádný milostný či sexuální vztah mezi Ježíšem a Máří. Čekejte spíše film který si s biblickou předlohou především občas až přehnaně vytírá řiť. I člověk který bibli otevřel jednou v životě si všimne několika změn. Ne, nebudu tady řešit to Petra hraje Chiwetel Ejiofor tedy afroameričan kterým Petr nebyl. A to ne kvůli tomu, že ho Ejiofor hraje dobře ale spíše kvůli tomu, že do nějaké etniky nechci vůbec zasahovat. Za větší změnu spíše beru charakteristiku Jidáše či Poslední večeři která vypadá úplně jinak. Vzpomněl jsem si při tom na Umučení Krista od Mela Gibsona který sice taky není úplně přesný film ale dokáže, že z té nepřesnosti vykecat perfektním vizuál. Tím perfektním vizuálem který Máří Magdaléně chybí. Máří Magdaléna má sice nádhernou kameru, hudbu při které se dá pobrukovat, režii Gartha Davise která je snaživá ale je pořád obyčejná. Jediné co film dělá výjimečným jsou herecké výkony dvou hlavních představitelů Joaquina Phoenixe a Rooney Mary. Ztvárnění Ježíše Joaquinem Phoenixem je jedno z nejlepších ztvárnění Ježíše v dějinách kinematografie a Rooney Mara je v roli perfektní. Ta Rooney Mara která mě ještě před 3 roky totálně štvala v Panovi či Carol. Beru fakt, že ukřižování Krista vzalo v potaz právě zmíněné Umučení Krista ale vzhledem k tomu, že je Máří Magdaléna pořád film o Ježíšovi bych nečekal odbytí ukřižování pouhými 2 minutami. A to samé se vzkříšením které by klidně utáhlo také minimálně na půl hodinu (však se také už chystá celovečerní verze aneb pokračování Umučení Krista). Vlastně mě občas mrzelo, že se film někde zastaví a takovými důležitějšími událostmi se tolik nezaobírá. Je to však pořád nadstandardní produkce která vypadá perfektně a kvůli tomu člověk nemůže ten film nenávidět... ale ani ho nějak zvláště milovat.