filmfanouch

Marvel Cinematic Universe slaví 10 let a servíruje svůj 20. film. Za těch několik let se musí na Marvelu ocenit, že opravdu dokáže střídat žánry a styly. Ant-Man a Wasp je letošní třetí a poslední Marvelovka a přichází po Black Pantherovi a Avengers: Infinity War. Black Panther je stylový, vizuální, inteligentní, akční film, který dokáže perfektně pracovat s postavami a politikou uvnitř celé Wakandy. Avengers: Infinity War jsou poté epickou, emocionální, zakončovací řezbou celého tohoto vesmíru, které navíc má překvapující závěr, ze které se několik lidí vzpamatovává dodnes. A několik si lidí si říkalo jak na tyhle dva filmy může Ant-Man navázat. A víte co? Ant-Man na to zvysoka kašle. Zatím co Black Panther a Infinity War jsou dva velké filmy ve kterých se bojuje o spoustu životů a v podstatě osud ať už světa nebo vesmíru, Ant-Man si jede ve své osobní rovině kde především myslí na rodinné hodnoty. A vůbec to není na škodu. Jedničku Ant-Mana dodnes beru velmi povedenou Marvelovku, kterou však řadím do jedné z těch slabších, možná dokonce do TOP 5 nejhorších marvelovek. Musel jsem na ní ale ocenit skvěle vybraného Paula Rudda, Michaela Douglase v mentorské roli,celkově vedlejší postavy a především několik výborných vizuálních nápadů. Byl to ale pořád výrazně menší film, což neberte jako výtku. U dvojky ale jako by někdo šlápl na plyn a natočil o hodně povedenější a zábavnější zábavu. Je přitom zajímavé, že za kamerou zůstává rutinní Peyton Reed, který točil i jedničku kterou měl původně točit Edgar Wright. Místy to ale vypadá jako kdyby Wright nakonec zrežíroval dvojku, protože Ant-Man a Wasp mi hodně připomíná něco co by točil Wright kdyby se dostal k Ant-Manovi. Wright by se sice možná utrhl ze řetězu daleko víc, hodně vzdáleně jsem si ale občas u zábavných scén vzpomněl na Wrightovu trilogii krve a zmrzliny. Ve dvojce je vlastně o hodně všeho. A to i vizuálních nápadů, které prostě šlapou a jsou povedenější než u jedničky. Postavy, které v jedničce šlapali, ve dvojce šlapají ještě daleko víc-Luis, Dr. Pym a především Hope. Především Hope si krade téměř každou scénu pro sebe a opravdu se stává jednou ze dvou hlavních postav filmů. A to to byla v jedničce taková nevýrazná myš. Nové postavy jsou poté perfektní- Laurence Fisburne od začátku pasuje jako Bill Foster mnohem více než jako Perry White v konkurenčím DC Extended Universe, Walton Goggins jako vždy dělá radost co se objeví na plátně, Hannah John-Kamen dokázala stvořit pohlednou a charakterně zajímavou postavu a Michelle Pfeiffer... to je prostě castingová trefa a i když by stálo za to vidět znova Douglase a Sharon Stone pohromadě (klidně i bez sekáčku na led), ve scéně kdy se Dr. Pym a jeho žena po letech znova potkají na plátně prostě srší jiskry. Ant-Man a Wasp ale podle mně zároveň funguje jako perfektní rodinný film. Zrovna před shlédnutím filmu jsem měl v televizi možnost znovu vidět Návrat do budoucnosti, který považuju za jeden z nejlepších rodinných filmů všech dob. A víte vy co? Ant-Mana a Wasp nyní považuju také za jeden z nejlepších rodinných filmů. V Ant-Manovi a Wasp opravdu nehrozí žádný atomový výbuch, hromadné vyvraždění ani zničení města. Jde pouze o to, aby otec s dcerou našli svojí ženu a matku. Především ke konci tak vznikne spoustu emotivních scén, které prostě musí každé dohnat k nějaké té slzičce. Nechci psát obligátní Marvel to zase dokázal, ale pravda je, že to prostě zase dokázal. Zase se mu prostě povedlo natočit něco jiného a nešlápnout při tom špatnou nohou. Perfektní rodinná zábava, kterou táhnou perfektní vizuální nápady, rodinné dějové oblouky a herci, kteří do svých postav dávají všechno. Takže trojku prosím!

Nenechte se zmást: Pod zavádějícím českým distribučním názvem se schovává předělávka komedie Přes palubu z roku 1987, ve které tehdy zářili Kurt Russell a Goldie Hawn. V té chudý tesař Rusell využije ztráty paměti bohaté pipky v podání Goldie Hawn aby se mu starala o domácnost. Hollywoodu ale asi definitivně došli nápady a tak je tu po 32 letech nová verze ve kterých se pohlaví prohodí. Žijeme v roce 2018 plné Girl Power a silných žen takže na co bude žena dělat služku? To radši využije ztráty paměti boháče a udělá z něho pracovitého otce. Z trailerů to dost možná mohlo vypadat na sebevraždu, ve skutečnosti ale o takové peklo nejde. Kurt Russell a Goldie Hawn jsou definitivně pryč (ve filmu jsem si postřehl jednoho odkazu k originálnímu filmu) avšak Anna Farris a Eugenio Derbez jsou naštěstí fajn náhrady. Originál poté točil Garry Marshall (nechť je mu země lehká, Pretty Woman je pořád pecka) a teď točí filmoví debutanti Bob Fisher a Rob Greenberg, kteří mají zkušenosti jenom ze seriálů. To ale nevadí. Manžel na zkoušku sice možná nebude nová komediální klasika, rozhodně ale působí jako oukey podívaná na vypnutí mozku. Leonardo, který přijde o paměť je navíc mexického původu, takže se občas dočkáme scén kdy se vymytý Leonardo baví s mexickou komunitou a o tom jak je Amerika tvrdá země a rozhodně ne prvoplánovou zemí snů. Taková zápletka do komedie v době kdy Trump pálí do všech stran je rozhodně zajímavá volba. Problém je možná tak jenom s gagy. Je tam několik povedených gagů u kterých se divák zasměje, zároveň se ale objeví i spoustu takových u kterých se objeví buďto pouze úšklebek a nebo rovnou vůbec nic. Nejzajímavější je tak na filmu to jak se Leonardo postupně mění v dokonalého rodinného muže. Jakmile ale dojde k tomu, že je z Leonarda opravdu vážený otec rodiny, jaksi se ztratí tempo a přijde trošku pomalejší závěr, který se táhne až moc. Na druhou stranu mohlo být po trailerech hůř a tak jsme dostali alespoň oukey komediální blbinu, která jednou v televizi za čas neurazí. Avšak takový vztah k předělávce mám, protože ani původní film příliš často nevyhledávám takže...

Jsou tu filmy, které stárnou až příliš rychle. Jsou tu filmy, které se celkem drží, ale pořád se časem omrzí. A pak tu jsou filmy, které jsou prostě tak parádně natočeny, tak s láskou vyprávěny, že se prostě neomrzí- jako zrovna Návrat do budoucnosti. Psal se rok 1985 a Steven Spielberg, který už měl Čelisti, E. T. Mimozemšťana , Blízká setkání třetího druhu a první dva Indiany Jonesese za sebou, tak trochu vypomohl tehdy relativně neznámému Robertu Zemeckisovi představit jeden z nejgeniálnějších sci-fi filmů v dějinách, který také položil základ k jedné z nejstabilnějších filmových trilogií všech dob. Postupný vývoj scénáře a produkce by vystačil na jednou dlouhé vyprávění, historky o tom jak se z lednice stalo DeLorean a Erica Scholtze nahradil Michael J. Fox jsou ale už přeci jen až příliš ohrané, stejně jako fakt, že ten film je prostě perfektní, takže se jenom pokusím vysvětlit proč je tak perfektní. Tady se především musí zdůraznit, že Robert Zemeckis nejenom režíroval ale zároveň i s Bobem Galem napsal scénář. Právě Zemeckis je tak základním motorem série Back to the Future a bez něj by nikdy tak perfektní trilogie svět nespatřila. Zemeckisovi s Galem se během 111 minut podaří představit postavy, která má každá svůj smysl i když jde o tu nejepizodnější roličku. Je úplně jedno jestli trávíte čas s Martym McFlyem, Emmettem Brownem, Georgem McFlyem nebo snad Biffem Tannenem.... nudit se prostě a jednoduše nebudete! Návrat do budoucnosti je přesným návodem na perfektní rodinný film pro celou rodinu, která neurazí ani mladé ani staré, především kvůli tomu, že si v ní každý najde svoje. Návrat do budoucnosti bude ještě hodně dlouho fenoménem, protože a jelikož jednoduše funguje po všech možných stránkách, z hlediska scénáře, režisérské ruky, obsazení nebo legendární melodie Alana Silvestriho. Právě Silvestri stvořil Back to the Future Theme, jednu z nejpovedenějších melodií v dějinách kinematografie. Robert Zemeckis je prostě dokonalý režisér i když náročnost kterou u Návratu do budoucnosti předvedl je více poznat až poté co divák shlédne všechny tři díly, pochopí jak do sebe perfektně zapadají, nemají téměř žádnou díru (trojka to trochu komplikuje) a navazují legendárně. Zemeckis mezi jedničkou a dvojkou poté stihl natočit Falešnou hru s králíkem Rogerem a 4 roky po závěru trilogie vznikl Forrest Gump... takže bez komentáře je Zemeckis dodnes jedním z nejtalentovanějších tvůrců Hollywoodu. Je akorát škoda, že se po Trosečníkovi zasekl u drahých Motion-Capture animáků a nyní spíše u nuzných biografií, které nemají ten správný náboj jaký měli Zemeckisovi staré fláky. Kdyby však Zemeckis definitivně padl na dno, člověku tu trilogii Návratu do budoucnosti nebo Forresta Gumpa nikdy neseberou. Casting jinak dopadl na výbornou: Michael J. Fox, Christopher Lloyd, Lea Thompson nebo Thomas F. Wilson si bezpochyby střihli své životní role, které nestárnou a i po letech fungují jejich výkony přirozeně parádně. Především na J. Foxe a Lloyda je napříč časem radost pohledět Až si člověk říká jestli by ta čtyřka přece jen nestála za to. Ani Zemeckis ani Gale však čtyřku nikdy nechtěli a i když Lloyd by šel do čtyřky rád, Zemeckis a Gale řekli, že bychom se mohli dalšího Návratu do budoucnosti dočkat až po jejich smrti, protože po jejich smrti zdědí práva jejich potomci a ty s právy budou jednat po svém. Bez Zemeckise a Galea ale dělat čtyřku jednoduše nepůjde. Kdo by ale potřeboval čtyřku, když má jedničku- Jeden z nejzábavnějších filmů všech dob s Zemeckisovou bezchybnou režii, sympatickým Michael J. Foxem, dokonalým Christopherem Lloydem a hlavní melodii od Alana Silvestriho která je jednou z nejikoničtějších. A pak dvě naprosto důstojná pokračování ale o tom snad zas někdy jindy..... Viděno v kině: 2x

Perfektně natočené drama plně výborných herců, dialogů, nádherné kamery a Williamsovy klasicky perfektní hudby. Spielberg téměř v plné síle

Psal se rok 1998. Oscara za nejlepší zahraniční film vyhrál italský snímek Život je krásný v režii Roberta Benigniho. Benigni, který si ve filmu též zahrál hlavní roli a získal za svůj výkon Oscara tak italské kinematografii donesl jejího 9. Oscara a mohl si příště prakticky natočit, co chtěl. Benigni tak v roce 2002 definitivně realizoval svůj další film, který se ve své době stal nejdražším italským filmem všech dob. Zadaptoval Pinocchia od Carla Collodiho!   Collodiho dřevěného panáčka snad není třeba dlouze představovat, krom slavné dětské knížky i díky animované klasice od Disneyho z roku 1940. Jenže Benigniho Pinocchio byl z různých důvodů dost možná odsouzen k zániku už na samotném počátku- A to i díky rozhodnutí, že Benigni dřevěného panáčka ztvární sám!   Sledovat 50-letého Benigniho v kostýmu dřevěného panáčka je tak trochu automaticky bizarní. Což se dá v podstatě říct o celém filmu. Krom Benigniho totiž všechny dětské role hrají živí herci, fantaskní postavičky z Collodiho románu jako byli kocour, lišák či cvrček jsou jen herci s make-upem (velmi zábavné je i ztvárnění králíků s rakví), kulisy jsou ošklivé a v součtu je Pinocchio věc, která nejen není pro děti, ale může mít závažné následky i pro staršího diváka. A dost možná u něj způsobit jistou firmu existenční krize.   Benigniho Pinocchio působí jako přesná ukázka toho, co se stane, když režisér po úspěchu filmu dostane volnou ruku a nikdo mu neřekne, že tohle už je trochu moc a měl by se nad sebou a svou prací zamyslet. A titul tehdy nejdražšího italského filmu tak trochu nabourává fakt, že to celé možná až příliš připomíná televizní pohádky.   Collodiho Pinocchio je naprosto fantastická pohádka, člověk se vůbec nemůže divit Benignimu, že se pro adaptaci rozhodl. Jenomže od začátku je jen prostor pro kroucení hlavou nad tím, proč zrovna takhle a působí to spíše jako dílo někoho, kdo tu knihu nenávidí a chce si z ní a jejich fanoušků udělat dobrý den. Celé to působí jako film, jehož tvůrce by měl okamžitě změnit psychologa a nebo si předepsat zcela nové prášky. Při sledování hopsajícího Benigniho, skutečně odpudivých masek a laciné výpravy se vlastně jiné pocity nenabízí, Benignimu se jeho údajný sen více než rozpadl pod rukama. A spíše než pocta Collodiho knížce vzniklo skutečně něco, co působí jako umělecká recese.   Hlavní pointa původního Pinocchia přitom tkví v tom, že neposlušný panáček je postupně moudřejší a moudřejší, přičemž právě to z něj poté dělá někoho, kdo si zasluhuje stát se opravdovým chlapcem. Benigniho adaptace poté zpracovává většinu příhod z původní knihy (zcela opomenuté zůstanou příběhy, které samotný knižní děj dvakrát nepohání kupředu), zůstává jí z velké většiny věrná. Přitom všem to skutečně alespoň částečně působí jako dílo někoho, kdo má Pinocchiova dobrodružství opravdu rád , vůbec se tomu ovšem nepodaří prodat pohádkovou atmosféru Collodiho mistrovského díla, při snahách o humor je to spíš velmi smutné a v součtu je to více než solidně odpudivé.   Bavíme se pořád o roku 2002, kdy by možná nebyl nejlepší nápad vytvořit digitálního dřevěného panáčka, obsazení Benigniho do hlavní role je ovšem skutečně neskutečně bizarní volbou a ještě větší bizarnost je ho v této roli sledovat v akci. Obsazení 50-letého herce do role malého dřevěného panáčka je jeden z největších castingových omylů v historii kinematografie a ani Benigniho komediální talent to nezachrání.   Mezi pozitivní aspekty ve finále patří povedený soundtrack Nicoli Piovaniho, přeci jen slušná řemeslná stránka a částečně viditelná snaha, která je ovšem zastíněna právě tím vším ostatním. Být na natáčení Benigniho Pinocchia musela být hodně zajímavá zkušenost, dost možná by se navíc při tehdejší návštěvě natáčení člověk mohl skutečně dozvědět, zda to celé Benigni myslel vážně. A definitivně si o něm udělat obrázek.   Benigniho Pinocchio je bizarní záležitost. Vlastně hodně velká. Po Život je krásný Benigni tvrdě narazil a dodal rozhodně zajímavou záležitost. Háček spočívá v tom, že je termín zajímavá záležitost hodně široký a v tomto případě se o tom filmu dá skutečně těžko mluvit v pozitivním smyslu. Ze všech adaptací Pinocchia ovšem Benigniho zpracování rozhodně patří mezi ty nejvýraznější......

Mít za zády scénáristu, který by mi každý gag vysvětloval a vysvětloval mi proč to brát jako perfektní černou komedii, možná bych šel výš. Tady mám ale jenom pár zábavných gagů, pár fajn herců (Nvotová fakt ne) a.. to je vlastně vše. Smutný je, že nejvtipnější jsou Kleplovy eskapády. Svoji roli si ale perfektně užívá Robert Nebřezenský

Dosti podprůměrná adaptace, která vlastně celkem dost pasáží z Collodiho knihy ignoruje nebo si je upravuje dle sebe. Cvrček chytil EddieMurphovynu, Pinocchio občas vypadá moc děsivě ale takový Martin Landau je jako Geppeto fajn

Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech má své kouzlo v tom, že je to prostě festival pro všechny milovníky filmů. A kromě nových projektů občas nabídne i staré, prověřené klasiky. A občas je nabídne třeba i člověku, který do té doby s nimi neměl zkušenost. Film Lawrence z Arábie byl spoustu let unikal z několika důvodu: 1) nikdy jsem ho nenašel v kvalitě, která je pro mně dostačující 2) vždy se bojím, že film s vysokými recenzemi mě zklame 3) děsila mě délka 216 minut. Když jsem si však sedl do Karlovarského městského divadla, režisér Karlovarských znělek Martin Krejčí začal o filmu zajímavě vyprávět a následně světla zhasla a na plátně konečně tento filmový epos vyskočil, nechal jsem se jím ponořit. A můžu říct, že to dopadlo velice pozitivně. Řeknu rovnou, že Lawrence z Arábie u mně (zatím!) plnou palbu nemá, přesto se však jedná o audiovizuální orgazmus plný perfektních hereckých výkonů, nádherné kamery, hudby a jedné z nejvíce zvládnutých režií všech dob. Lawrence z Arábie je sice poněkud rozsáhlý, jinak se ale jedná o epickou, monumentální jízdu, která mimo jiné může za to, že si Steven Spielberg vybral dráhu filmaře. Ale to sem nepatří! Lawrence z Arábie se ani nemusí snažit ukazovat záběry na Arabské pouště- on vás totiž do těch pouští dostane. Společně s perfektním Peterem O´Toolem se vydáte na namáhavé dobrodružství, které sice ještě tak první půlku trvá než se pořádně rozjede, druhá půlka ale funguje o poznání lépe a vlastně pak film daleko více funguje jako celek. 216 minut prostě koukáte na perfektně odvedenou práci, kde Alec Guiness ukáže, že nebyl pouze Obi-Wan Kenobi ale opravdu talentovaný, britský šramák. Hudba Maurice Jarra, kamera Freddieho Younga, režie Davida Leana.. to vše prostě funguje. A i přesto, že je těžké koukat celých těch 216 minut na film a neodtrhnout od něj oči, za pokus to rozhodně stojí. Neřeknu, že se Lawrence z Arábie stane mou novou klasikou, kterou si budu pouštět každý rok minimálně jednou a budu o ní mluvit vždy když se mně někdo zeptá na dobrý film... dost možná si na něj ani nevzpomenu. Na druhou stranu se ale jedná o jeden z největších kino zážitků všech dob a to už něco znamená. A kdyby se mi časem dostalo dalších podobných zážitků, nezlobil bych se...

Vlastně začínám mít pocit, že všechny úspěšné horrory se dočkávají pokračování. Bylo tomu tak napříč věky: Halloween, Pátek třináctého, Noční můra v Elm Street..tenhle trend pokračoval až do současného století- Saw, Insidious, V Zajetí démonů... a jedním z těch sérii se stává Očista. Je to už 5 let co první Očista vpadla do kin a byl z toho hit. Dvojka a trojka přitom byli v pokladnách ještě úspěšnější a bylo tedy jasné, že i když trojka končila velice uzavřeně, konec není. Než aby tvůrci ale uvažovali jak navázat na zmatený konec trojky, radši se vrátili hodně, hodně dopředu... až před události prvního filmu abychom viděli jak ta první očista vlastně proběhla. Za Očistou ale naštěstí stojí produkční hlavička Jason Blum, takže i když se Očista nikam lety neposouvá, pořád si drží nadprůměrnou produkci. A naštěstí Očista střídá nápady. První díl se točil kolem jedné rodiny v baráku která se pokouší přežit jednu noc, dvojka sledovala rovnou počet několika lídí a trojka sledovala političku která plánovala Očistě zatrhnout tipec. Čtyřka/Nula poté sleduje jeden menší, sociálně slabší ostrov plný především afroamerickou komunitou. A vlastně není důvod to nějak okecávat: Žádný výrazný pokrok tu totiž není a jestli se vám líbili či nelíbili předchozí díly, tady se to asi nezmění. Režíruje Gerald McMurray který předtím pouze točil afroamerické drama pro Netflix takže zas tak velké zkušenosti nemá, naštěstí ale důstojně zvládá takovou látku v rámci možností. Smutný je to, že asi nejzajímavější na filmu je hudba plna afroamerických popových songů která občas perfektně ladí do příběhu. Co se týče herců, ve filmu se neobjeví nikdo kdo by jakkoliv projevoval svojí přítomnost. Jo, Y´lan Noel občas připomene doby mladšího Michaela Jai Whitea, to mu ale není nic platné když pořád hraje v takové brakové látce.Nejzajímavější herecké jméno ve filmu je poté Marisa Tomei, která se na plátně ale moc nedrží a obávám se, že je tam zbytečně. Ke konci filmu ale přijde možná zvrat, který vlastně ale podvrací nohy všemu co jsme viděli v předchozích dílech. A je to škoda, jelikož to vlastně podkopová to jak celá Očista funguje. Jinak co se týče odkazů na předchozí díly, musíte počkat do závěrečné scény. Sečteno podtrženo, První očista je oukey prequel k oukey horrové sérii, která by ale měla buďto brzy skončit (věřím, že tržby zase budou velký a pětka bude) a nebo počkat na premiéru chystaného seriálu, protože tento formát by možná mohl Očistě sedět víc.Nedá se však upřít, že jsem se u První očisty asi bavil nejvíce z celé série.

Jak je sakra možný, že až tady mě Sheridan dokáže strhnout? Dokonalá atmosféra s Kevinem Costnerem zpátky na koni a překvapivě výbornou Kelly Reilly. Pokud si Sheridan udrží tempo, jedná se rozhodně zatím o jeho nejlepší práci