filmfanouch

Je zpátky. Šílený hrdina Deadpool před 2 roky dobyl kina a byl z toho nejenom velký hit ale především povedená a originální komiksová žánrovka. Nyní se vrací v pokračování, které téměř vůbec nezměnilo tvůrčí vedení až na to, že už nerežíruje Tim Miller ale David Leitch. A nic se nemění ani na stavu filmu jelikož dvojka je téměř jako jednička akorát je jak už to u pokračování bývá vše větší, akčnější, dravější a vlastně celkově větší. Pokud se vám Deadpool 1 nelíbil, dvojkou se nic nemění. Pokud Deadpoola 1 milujete, budete milovat i dvojku. Dvojka jde ale pořád přece jenom o kousek dál. Jednička byla origin story kde jsme polovinu času strávili vysvětlováním toho kdo je Deadpool, proč je Deadpool a teprve druhá polovina času se věnovala tomuto šílenému hrdinovi v akci. Ve dvojce je Wade Wilson Deadpool od začátku a od začátku se šlape na plynu. David Leitch je možná lepší volba než opět Tim Miller. Všechny akční scény nebo střílení totiž strká do kapsy téměř vše co bylo v jedničce ze které stojí za to vypíchnout pouze akční honičku na dálnici a sčítání kulek. A akce ve dvojce je navíc perfektně přehledná a chytře vymyšlená. Hlavní hvězdou filmu je pořád DP a dělá to co minule- zesměšňuje vše od DC Comics po Základní instinkt, utahuje si z pedofilů, hereckých kolegů, rasizmu a sexizmu a vtipy vypouští tak rychle jeden za sebou, že se snad ani pořádně nedají všichni pochytit. Společně s ním má ale film další dvě hvězdy. Jednou z nich je Cable v podání Joshe Brolina který je hodně vydařený drsňák připomínající Arnolda Schwarzeneggera z Terminátora a další superhrdinka Domino je hrdinka pravděpodobně s jednou z nejzajímavějších schopností všech dob která se perfektně zvládla zpracovat na plátno. Deadpool 2 je po čertech povedené pokračování ve kterém snad vše šlape ještě víc než v originálu díky většímu rozpočtu, talentovanějšímu režisérovi a především odvaze rýpat snad do všeho možného. Je to naprosto perfektní blbovina, která jede tak brutálně přes čáru, že je prostě perfektní. I podruhé tedy Deadpoolovi obrovský palec nahoru! PS:Mezititulková scéna je perfektní a především splní jeden vlhký fanouškovský sen! Viděno v kině:2x

Je úplně jedno jaký máte vztah k filmům Wese Andersona, ale něco se mu musí nechat: Filmy si dělá po svém a to i co se týče podivného smyslu pro humor a speciálního vizuálního stylu. I přesto, že mě tak jeho filmy nikdy moc nestrhli, vždy jsem ho bral jako tvůrce kterého je potřeba si cenit. A nějak se moje postavení k němu nezměnilo ani po Psím ostrovu. První půlku jsem byl vlastně nadšený. Stop- motion animace je nádherná, humor je tak zvláštní až funguje a je to hrozně neobyčejný a potěšující. Zajímavý je ten nápad, že psi mluví/štěkají anglicky ale japonské postavy potřebují buďto překlad od překladatelky či americky mluvící postavy. Na Japonsko v loutkovém světě se kouká nádherně, Wes Anderson je očividně fanda Japonské kultury a tak seká jeden odkaz za druhý a dojde tak na sumo zápasy či rituály. Po první půlce ale jaksi dojde plyn. A je úplně jedno jak je ten film divný ale zůstává vlastně obyčejný. Příběh tkví v tom, že jde z bodu A do bodu B a klasicky se při tom zjišťuje jak je přátelství důležité a tak dále. Po první půlce se tak z neobyčejného filmu stane obyčejný, předvídatelný film a je to škoda. ALE.... ten film pořád není špatný. Na to jde pořád o chytře odvyprávěnou podívanou. Čekal jsem přece jenom ale větší utržení ze řetězu,,, protože- a nalijme si čistého vína- to i ty Buchty a klobásy vykřesali z tématu víc. A to šlo o 3D animák pojednávající o oživlém jídle. A ne... neznamená to, že bych chtěl aby byl Psí ostrov sprostou, brutální podívanou. Spíše jsem čekal pěkně ostrou satyru a ta se prostě nedostavila. A to je asi největší škoda.

Tiché místo je unikát. Každý rok dorazí nějaký ten horror, který má nějaký přesah, myšlenku či zpracování které z toho dělá něco víc než jen pouhý horror. Jedním z takových, kteří dorazili tento rok je právě Tiché místo. Film vlastně úplně nevyjasní, co se stalo. Vrhá nás rovnou do akce, několik dní po začátku invaze nějakých bytostí z kosmu, které mají silně vyvinutý sluch, takže musíte být co nejvíce potichu a dělat co nejméně hluku. Tiché místo však nakonec překvapivě není ani nějak moc horrorem jako spíše psychologické drama o snahu přežití člověka v naprosto šílených podmínkách. Hlavními hrdiny je navíc rodina, takže to celé funguje o dost víc. Hlavní hvězdou tohohle filmu ale není ani Emily Blunt ani John Krasinski (kteří jsou perfektní). Je to zvuk- jak se totiž nesmí moc mluvit, tak se většina pozornosti strhává právě na zvuk, který perfektně funguje na lekačky a jedná se o pravděpodobně nejlepší zvukové efekty za poslední dobu. Do toho navíc hraje perfektní hudba Marca Beltramiho která hrozně šlape ve filmu který má tak pomalé ale perfektně fungující tempo. Drby o tom, že se je Tiché místo zlomovým dílem se potvrdili. Jedná se totiž o naprostý horrový zářez který se Johnu Krasinskimu opravdu povedl a pokud chystané pokračování bude minimálně takhle dobré tak není žádný problém. Ve všech těch závalech Insidious či Sawu jde totiž o zajímavé zpestření horrového žánru které navíc funguje jak emocionální masírka tak také jako film s poselstvím o tom jak jde i ten nejtvrdší život s vůlí přežít. Velký palec nahoru!

Kazišuci jsou příjemné překvapení. Komedie, která se prezentovala blbými trailery, původně vypadala jako totální průšvih. Nakonec však o žádný velký průšvih nejde. Režíruje debutantka Kay Cannon která má ale za sebou spoustu let produkce a podílela se přinejmenším na oukey trilogii Ladíme! Možná je fajn, že film režíruje právě žena, protože žádný muž by toto téma asi takto prodat nedokázal. Ano, jedna se pořád trošku o fekální komedii, jejíž celá jedna scéna pojednává o tom, že se Johnu Cenovi lije pivo do řiti a má to být vtipné! Takových scén, které jdou na sílu je tu moc. Právě ale Cannon zvládne střídat tyto scény s trošku dramatičtějšími scénami s postavami které fungují jako postavy. A to kvůli tomu, že se jedná o zkušené rodiče, kteří prostě chtějí ochránit své dcery za každou cenu! A díky těmto momentům tak film utíká, i když se žádný gag nekoná. Hlavní trojce je fajn. Leslie Mann je na podobné tipy filmů zvyklá a chválit jí proto nemá smysl. Ike Barinholtz je ale hrozně fajn a John Cena svými grimasami perfektně pobaví. Je to celkem oukey ale scény kdy na sebe hrdinové blijou v limuzíně nebo s detailními záběry na mužské partie to trošku sráží dolů, protože co je moc, to je moc. Jinak ale pořád fajn. Viděno v kině: 2x

Příjemná pohádka která se dá užít i ve věku 10+. Perfektní situační humor,dva fajn hlavní herci a především nakažlivě příjemná hudba

Je to tady- vyvrcholení 10 let Marvel Cinematic Universe. Před 10 lety by několik lidí označili takový nápad za producentskou sebevraždu a dal by od něj pryč. Jenomže MCU se povedlo získat úspěch a nakonec se dnes spoustu studií vydává (a zatím v poměru dost neúspěšně) do sdílených vesmírů. Je to právě ale Marvel Cinematic Universe který tento fenomén nastartoval byl první a pořád vede jako vítěz. A právě Infinity War je završení toho všeho. Joss Whedon si po Avengers 1 a 2 dal pauzu (rozumějte, utekl k DC Extended Universe které pomáhal spravit Justice League a následně měl i režírovat Batgirl než byl vyhozen a nyní je pravděpodobně na Hollywoodském pracáku) a zastoupili ho bratři Anthony a Joe Russovi. Bratři Russovi nejsou u Marvelu poprvé: Natočili předchozí dvě sólovky s Captainem Americou tedy Winter Soldier (pro retardované české distributory Návrat prvního Avengera) a Civil War a obou těmto filmům se musí nechat jedna věc: Jsou výrazně komornější než většina filmů z MCU. A taková je právě Infinity War. Ano, jedná se o obrovský Hollywoodský blockbuster údajně až za 300-400 mega ale obávám se, že kdo vyrazí na jednoduchý akční megablockbuster bude zklamán. Infinity War totiž není úplně film pro každého. Ale k tomu se dostanu i později. Myslím si, že Infinity War může klidně vidět i člověk který nějakým zázrakem nikdy neviděl jiný film od MCU a tudíž neví co jsou všichni ti panďuláci zač, co je zač ten fialový obr a proč se všichni honí za nějakými kamínky nekonečna. Bude na něj ale fungovat výrazně odlišně něž na člověka který všechny předchozí marvelovky viděl. Čím víc nad tím přemýšlím ale dokážu potvrdit, že Infinity War vlastně dokáže fungovat (téměř) za sebe. A navíc je Infinity War strašná pecka. Je vidět, že bratři Russovi nejsou Whedon. Whedon je především geek a snílek u kterého je na předchozích Avengers vidět, že jde prostě o jeho látku snů. Russovi ale daleko více fungují jako realizátoři všeho co se na plátně odehraje a navíc na rozdíl od Whedona trošku lépe zvládají jak akci, tak pečovat o postavy nebo se starat aby děj svižně utíkal. Infinity War začíná zhurta a celou dobu ani jednou nešlápne na pedál, nenechá vás vydechnout a především se nebudeme moc rozhodnout do jaké dějové linky chcete zrovna skočit. V Infinity War je totiž stejně jako v Pánovi prstenů ´´společenstvo´´ rozděleno na pár táborů a každý chrání odlišné pískoviště. První půlka možná po temném úvodu nabídne trošku více humoru než by se čekalo, od druhé půlky se však téměř všechen humor splachuje a jede se na temnou, depresivní notu kde je opravdu vidět, že se hraje o všechno, že pokud Thanos vyhraje tak se vše opravdu zhroutí. A když už je řeč o Thanosovi....... Tak Thanos je nejen nejlepší postavou filmu ale také nejlepší záporák kterého jsme za těch 10 let mohli v MCU vidět! Thanos totiž na první pohled působí jenom jako jakýsi CGI zabiják ale opak je pravdou. Thanos má duši, Thanos má emoce, má zajímavý charakter a jeho plán vlastně dává smysl a vlastně se s ním občas dá i sympatizovat! Sliby o tom,že se Thanos stane hlavní postavou Infinity War tedy opravdu vzali za své a musím prohlásit, že Thanos v podání Joshe Brolina je nejlepší filmový záporák za posledních 10 let, od dob Jokera v podání Healtha Ledgera! Nekašle se tu ale ani na hrdiny. Nejvíce prostoru z nich dostává Thor jehož linka je z těch osobnějších pravděpodobně nejzajímavější. Strážci Galaxie se stávají plnohodnotnou součásti rozvětvené rodiny, Bruce Banner/Hulk trpí krizí, Captain America se opět vrací do akce a Iron Man konečně dochází k boji na který tak dlouho čekal. Nepamatuju si, že bych měl pocit, že by jakákoliv postava byla ve filmu zbytečně. I takové vedlejší postavy jako Groot či Mantis mají své důvodné opodstatnění v příběhu a to jsem si zrovna těma dvěma nebyl v takové týmovce jistý. A navíc to celkem solidně funguje na emoce. Například celá linka vztahu Thanose a jeho adoptivní dcery Gamory je opravdu smutná a osudový moment této dvojky změní celý pohled jak na Thanose, tak na celý film. Funguje to jako celek, divákovi na hrdinech záleží a celé naláká na Avengers 4. Tedy.... sliby o tom, že je Infinity War uzavřený příběh vyšli tak na půl. Avengers 3 sice skončí a působí uzavřeně, zároveň ale dost jasně dávají najevo, že to vše nekončí a vše se vyvrcholí právě v Avengers 4. A to nejenom kvůli potitulkové scéně ale především kvůli osudovému nápisu- THANOS WILL RETURN! Viděno v kině:4x

Mrhání časem, penězi i potenciálem. Ani ta Ayelet Zurer to nezachrání od podprůměru.

Rozhodně lepší odkaz Lvího krále než Lví král 2.... Ale to neznamená vše

V rámci psychologie postavy Michaela Myerse je Halloween lepší než originál. Problém je ten, že po perfektní první polovině přijde klasická vyvražďovací pasáž která nikam film neposouvá a po 1/2 se jedná o celkové zklamání. A především Michael Myers zde ztrácí to co je na něm tak cool- Už není vyloženým čistým zlem, ale někdo se jaksi pokouší o to s ním částečně sympatizovat, čímž Michael Myers jednoduše tak trochu přichází o to co jej dělá Michaelem Myersem. Už předem tedy tak trochu prohraný souboj......

S tím jak divák bude vnímat Vadí nevadí záleží na tom, zda uzná, že je to pouze film který cílí na náctileté. Pokud divák čeká něco víc bude zklamán, pokud se podřídí tak se dočká slušné oukey oddechovky. Novinka studia Blumhouse opravdu nemá na rozdíl od loňského Uteč žádný velký přesah v horrovém žánru ale v dnešním světě se jedná o slušný nadprůměr. Jedná se v podstatě o jakousi novou verzi Nezvratného osudu s nevyhnutelnou smrti a dodržováním pořadí s tím, že tentokrát je tu i démon co si obléká cizí těla. Právě ale díky tomu, že se jedná o práci od Blumhouse to není žádná totální břečka. Je to film opravdu pro mladé s mladými hrdiny kteří používají Instagram a Snapchat. Film reflektuje to jak funguje svět přeplněný sociálními médiémi: Smrt kamaráda všichni natáčí a rozesílají přes Facebook nebo si policie dohledává informace podle IP adresy. Ten film ale vůbec neděsí. Lekačky v něm jsou ale nefungují což je škoda. Je překvapující, že více fungují vztahy postav a jejich rozhovory což u horrových filmů není zvyk. Překvapením je také to, že se ty postavy nechovají dementně. Přemýšlejí racionálně a občas dostanou perfektní nápad jak se zbavit toho co je právě pronásleduje. I když jim to úplně nevyjde. A navíc v tom filmu není nějaká otravná milostná linka za což musím dát plus. Na horrový žánr se tedy jedná o nadprůměr, co se týče filmového celku je to trošku slabší. Jako horrová oddechovka to však funguje takže palec nahoru! UPDATE: Vzpomínky jdou hodně nízko a od toho dubna 2018 to u mně vlastně hrozně kleslo a nikdy bych si to asi nedal znova. Střízliv!