Tiché miesto

Otravné hnidopichy upozorňuji, že tento komentář možná obsahuje přítlačná křídla. Takže, závěr ala Mars útočí to úplně zabil. To mi vážně chtějí tvrdit, že v celé lidské civilizaci, vyznačující se tak širokým spektrem zvuků, nikdy nikoho nenapadlo obrátit zvuk proti útočníkům? A údajně nezničitelný emzák lehne po jedné ráně? A zase jste tam museli rvát ten už vážně opruzující feminismus v té podobě, že otec se sice může hrdinně obětovat, to je dovoleno, ale nedej sufražetka, aby to náhodou byl on, kdo rodinu nakonec ubrání a zachrání. Zkrátka závěr, ano, od toho místa, které zmiňuje kolega DaViD´82, je na hlavu padlý, laciný a otravný. Když něco takového vidím v průměrně blbém filmu, jen nad tím pokrčím rameny, ale když mi to někdo předestře po tak nadějně rozehraném začátku, je to k uzoufání. P. S. Taky jsem si vzpomněl na Znamení, které je lepší právě proto, že konec nezazdí začátek, navíc v něm hrají sympatičtější děti. (04.05.2018)

„Kdo jsme? Když je nedokážeme ochránit? Kdo jsme?!“ Konečně! Po všech těch zklamáních a průserech posledních let přišel Krasinski a dal mi alespoň malou naději, že ne z každého hororu mně nutně musí rupnout cévka vzteky nad tou všeobjímající debilitou. V Tichém místě jsem sice nejdřív kapánek trpěl (tím, jak moc mi ti malí smradi pili krev), ale tvůrci mému trápení brzy trochu odlehčili (hihi...ehm) a dál to už byla moc „příjemná“ podívaná. Pravidlo bylo jasné, buď budete ticho, nebo končíte (to kdyby platilo i v reálu…tolik klidu…teda, to byla nadsázka…možná). A díky mistrné práci se zvukem/tichem se podařilo co chvíli šponovat napětí na maximum, a o mrazivou atmosféru či zdařilé lekačky též nebylo nouze. A alespoň pár postav se chovalo vcelku racionálně (pominu-li nápad přivést na svět uřvané fakáně, které s sebou může kdykoliv stáhnout zbytek famílie). A vůbec tam těch logických renonců (krom snad ještě „sýpky“ a faktu, že sluch „strávníků“ sem tam maličko haproval) bylo málo. Jako poděkování musím napálit 4*. (14.07.2018)

Přes docela dobře odvedenou “hlesneš - zhebneš” myšlenku prostě není můj šálek. Hipster hippie nasáklá rodinná vztahovka hraná přepjatě jak na Oscara, dramatický rození, spousta brečení a nezávislácký duchaplnosti... přičemž tu aspoň jakž takž často straší počítačová alieno-arachnidí svině, stopáž není předlouhá a <3 u moment i mě dojal... chci prostě drsnější, zlejší a šťavnatější. Plus tyvole, kéž by někdo platil radši maskéry než tým grafiků a podnítil SFX monstra (duši) zpátky do hororů. (01.07.2018)

Jak tiché je TICHÉ MÍSTO? Jako když si pšoukne holoubátko. Takže pro jednou v kině vynechte všechny popcorny a brambůrky a jiné křupavé pochutiny v šustících pytlících, nebo je zdlábněte během reklam, ať nekazíte zážitek sobě a hlavně ostatním. TICHÉ MÍSTO stojí na jednoduché situaci, kdy vydat zvuk pro hrdiny znamená koledovat si o smrt. KOSTKA z toho kdysi vytěžila nervydrásající scénu, kdy hrdinové prolézali místností, v níž sebemenší zvuk aktivoval smrtící past. Krasinski to rozpatlal do celovečeráku, přičemž to naředil pro mě otravným melancholickým rurálním rodinným dramatem, a zjemnil ve smyslu, že když hrdinové vydají hlasitější zvuk, nejsou na místě mrtví jako v KOSTCE, ale "jen" jim začíná boj o život s během pár vteřin přiběhnuvší příšerou. A oni se buď schovají, odvedou pozornost dalším zvukem, nebo se postaví na odpor. Potenciál na hodně napínavou a děsivou podívanou zůstal, ale na mě to vůbec nefungovalo. Jediný moment, který mě vytrhl z apatického sledování, byla scéna s hřebíkem, která mi ale připomněla SÁM DOMA a úlek tak vystřídal smích. Ale scéna v silu byla docela fajn. (03.05.2018)

Abych se takhle moc bál o postavy se mě u hororu dlouho nestalo. Visel jsem jim po většinu filmu na rtech a trnul aby náhodou nevydaly ani hlásku nebo snad výkřik. Závěr přišel tak akorát a ode mě velká pochvala za částečnou originalitu snímku a ukázkové tempo. Přestože to hororové zase tolik nebylo, takové napínáky si určitě nechám velmi rád líbit. 75% (29.06.2018)