Stratili sme Stalina

Satira není jednoduchý žánr a na filmovém trhu je vysoce nedostatkovým zbožím. Při minimální konkurenci snese Iannucciho snímek nejen označení satira roku, ale s největší pravděpodobností by se umístil na medailovém místě i v soutěži o satiru desetiletí. Výtku na neaktuálnost až vyčpělost námětu neberu. Nenápadný půvab autoritářství slaví úspěch, kam se podíváš, kult osobnosti kvete nejen v Turecku, ale i v zemích, které jeho tradici dosud nepěstovaly. Neomalený boj o politický vliv vedený všemi prostředky je nadčasové téma a v Rusku byl Gruzínec Stalin v lidovém hlasování zvolen největším Rusem. Stačí sledovat libovolný z dílů ruského dokumentárního seriálu Zapomenutí vůdci a pochopíte, jak moc je stalinismus zadřený pod kůží ruské společnosti. Iannucci se satirou zabývá dlouhodobě a je v ní na domácí půdě. Musíte mu ovšem prominout, že jeho pojetí satiry nenosí sametové rukavičky, ale vyznačuje se cynismem, přízemností a vulgaritou. Problém může nastat i pokud si satiru spojujete s třeskutou komikou. Iannucci sice umí skvěle pracovat s jízlivým sarkasmem a sžíravou ironií, ale tak prohláškovaná, odlehčená a rozjuchaná jízda, jako byl svého času např. Život Briana, to ani zdaleka není. Film je místy až mrazivě krutý a jeho další kámen úrazu může představovat autenticita prostředí a postav. Nedá se říct, že by na ní Iannucci ztroskotal, zkrátka ho nezajímala a neřešil ji. Michael Palin by byl skvělým představitelem Neville Chamberlaina v hypotetické satiře o Mnichovské dohodě, Vjačeslava Molotova mu ale uvěříte stěží. Podobně, kdybych hledal herce pro obsazení maršála Žukova, Jason Isaacs by na mém seznamu určitě nefiguroval. Přesto právě obsazení u mě boduje natolik, že se přikláním k nejvyššímu hodnocení. Jeffrey Tambor je ve své miniatuře narcistního slabocha coby Malenkova jednoduše perfektní, ale film si ukradli pro sebe rtuťovitý Steve Buscemi v roli intrikánského, lstivého Chruščova a převážně divadelní, a tudíž relativně neznámý herec Simon Russel Beale je coby brutální a cynický Berija fascinující. Místy z něj jde opravdu strach a jste rádi, že sedíte v kinosále a nikoliv jemu tváří v tvář. Ztratili jsme Stalina je film, který řadě lidí nesedne, ale já ho slupnul Iannuccimu i s navijákem. Celkový dojem: 90 %. (14.07.2018)

„CHYSTÁ SE TOLIK ZMĚN. A NĚKTERÝ Z NICH SE TI BUDOU LÍBIT, NIKI… /// Politická satira připomínající starý (špatný) časy. Mohla by to bejt filmová divadelní hra. Jde tady o dialogy a mimiku postav (herců). To, jestli se mluví zrovna v lese, není podstatný. Kulisy jen líp ukazujou, co se děje mimo "Ústřední výbor". Kromě politickejch intrik s komoušskou specialitou - nevěř nikomu, nechybí zatýkání, popravy, výslechy... prostě všechny ozdoby totalitního režimu. Jednání postav má vyvolat úsměv z absurdity chování a zároveň by z něj měl běhat mráz po zádech. Daří se víceméně to první. Film vychází ze skutečnejch událostí, takže je třeba mít na paměti, že všechno, co nám dneska připadá jako černej (absurdní) humor, tenkrát byly hodně vážný a hlavně skutečný věci. Dá se tedy pousmát nad spřádáním politickejch intrik, ale poprava nevinnýho (asi v každým) vyvolá jiný pocity. Tomu, že nepůjde o žádný velký politický drama nasvědčuje výběr hereckýho obsazení. Nejsou to žádní suchaři a všudypřítomnou absurditu si náležitě užívaj. Osobně mě potěšil Michael Palin (MONTHY PYTHONŮV LÉTAJÍCÍ CIRKUS). Vyacheslav Molotov v jeho podání je dokonalej mix "Stalinova kladiva" a člena týhle parodistický a recesistický skupiny. Jsem celkem zvědavej, jak film přijme mladá generace. Všechno vypadá tak komicky, že by ani nemuseli věřit, že taková byla realita. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Francouzskej grafickej román „La mort de Staline“, autorů Fabien Nury a Thierry Robin (2010 - 2012), neznám. 2.) Když umřel Josif Vissarionovič Stalin, nebrečel jsem. 3.) Vždycky jsem Ti fandil Nikito! 4.) Thx za titule „num71“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (12.03.2018)

Zcela úžasná komedie, na které se mi nejvíce líbí to, že není ani trošku hloupá. Vypráví vtipně o vážných věcech, aniž by je zesměšňovala nebo znevažovala. Scénář je nabitý ohromnými fóry, herecké obsazení hodinářsky sehrané (Steve Buscemi a Michael Palin byli sázka na jistotu, ale když na scénu vtrhl Žukov Jasona Isaacse, dostalo vše ještě větší grády) a jediný vtípek nezůstane bez pointy. Ruku na srdce, Rusové by tenhle film zakázali i kdyby to nebyla komedie a kdyby vše líčil doslova a smrtelně vážně - jenže pak bych určitě neměl chuť vidět ho znovu a znovu. A znovu. (17.04.2018)

Servilita, absurdnost, cvakání pětky drátu prdelí a poučení soudruhů z krizového vývoje. Jakápak satira? Něco mi říká, že se to stalo přesně takhle.. Samozřejmě můžeme najít paralelu i s aktuálním děním u nás. Vzpomenout si na chrochtajícího vlekaře opojeného mocí a tiskovou mluvku, která když má mluvit, tak mlčí a když má mlčet, blábolivě blouzní a cituje Písmo. Potkat Jiřinu Isaacsův Žukov, řekne mu, ať si sundá brýle a plnou vahou svých metálů by mu jednu natáhnul.. (19.10.2021)

Film zakázaný v současném Rusku? Asi nejlepší možná reklama! Prý zesměšňuje velkého sovětského vůdce a chce rozvrátit jednotu ruského lidu! Pak to bude asi velmi trefná politická satira, říkal jsem si...a ba že byla! I když...vlastně jsem se u toho ani moc nesmál! Spíš mne dost často mrazilo... Tahle komedie je ve své grotesknosti možná nejsilnější obžalobou sovětské komunistické totality! Realita Stalinova Ruska byla tak absurdní, že jejím překlopením do Kafkovsky absurdní černé komedie se uzavírá kruh. Politbyro ÚV KSSS byly normální lidské zrůdy a exponovat je do téhle ultra černé taškařice byl opravdu geniální tah. Vůbec se nedivím, že soudruhu Putinovi a jeho věrchušce tenhle film nejde pod fousy, logicky se bojí toho, že (nejen) ruští diváci uvidí řadu analogií se současným status quo, stejně jako se snahami o přelakování sovětské historie na růžovo...z té původní krvavě rudé! Jen doufám, že nebudeme muset čekat dalších osm let, než se podíváme na další film tohoto skvělého režiséra! (27.02.2018)