-bad-mad-wolf-

Udělej z hezký holky zanedbanou trubku. Použij sedmdesát epizod k demaskování hezký holky.

Hm, nakonec se z toho vyklubalo spíše drama, ale je to příjemné. Jen jsem litoval, že Cabadajovi nedal nikdo přes držku. Oddechový průměr z nejprůměrnějších.

Zase jedna adaptace Kinga, která je sama o sobě dostatečně životaschopným produktem. Dějová kostra filmu je přímočará a prostá, avšak De Palmovi se povedlo maximálně sugestivně natočit stěžejní momenty. Okamžiky, které naznačují schopnosti titulní (anti)hrdinky, jsou podbarveny smyčcovým štěkotem alá Psycho - funguje to skvěle (zrcadlová scéna!), ostatně soundtrack a kamera odvádí skvělou práci v celém filmu. Psychologicky nerovná válka zakřiknuté a opovrhované Carrie s její nábožensky fanatickou matkou stojí především na skvělých výkonech Sissy Spacek a Piper Laurie. Trochu jsem litoval, že film neměl delší stopáž a nevěnoval domácímu teroru více prostoru; pokud si ale něco opravdu zaslouží místo v síni slávy, je to fatalistická plesová scéna. Lépe to natočit prostě nešlo, smekám. -----SPOILER----- Moment, kdy Carrie povstává jako anděl zkázy, zmáčená krví od hlavy až k patě, s šílenstvím ve tváři a hořící tělocvičnou za zády, je nezapomenutelný. Vydařený je rovněž závěr. Edit 22. 10. 2013 - po vidění nové verze s Chloë Moretz: Vzhledem k tomu, že jsem k Carrie psal článek a musel si zážitek oživit, musím říct, že De Palmův film prakticky nestárne - z dnešního pohledu je výborným extraktem kvalitní sedmdesátkové filmařiny, která se nebála kontroverze a explicitních scén (jeden by chtěl dodat alibistické rčení "na svou dobu", ovšem je fakt, že De Palmův film je otevřenější, než většina soudobé produkce). Navíc je výborně zrežírovaná, fantasticka zahraná a má boží kameru a hudbu. 9/10

Roman Polanski je člověk, který dokáže svým filmům vdechnout autentickou atmosféru dané situace, což je už samo o sobě posouvá o ligu výš. Nepotřebuje k tomu krkolomné experimenty, vystačí si s doslovností a civilním, až naturalistickým přístupem. Nejinak je tomu u Pianisty. Hrůza války a života v ghettech ze snímku sálá, nejen díky několika stěžejním hrůzným scénám (popravy, pamětihodná scéna s vozíčkářem) - mrtvoly bez povšimnutí ležící na ulici a zoufalé krádeže jídla, pojídaného přímo ze špinavé dlažby, jsou častokrát výmluvnější. Celý příběh sledujeme očima titulní postavy, polského pianisty Wladyslawa Szpilmana. Ten, ač nejednou téměř zlomen a odhalen, stále uniká a žije. Pozoruje odporné činy nacistů, marné vzpoury židů, všudypřítomnou smrt a neustále ztrácí ty, kteří mu pomáhají. Film je silný jak v celku, tak v jednotlivých scénách. Szpilman, pohybující prsty bezmocně nad klávesami, protože ho hluk může odhalit; kontrast vlastní záchrany a ztráty rodiny; zatvrzelé pokračování v hraní navzdory bombardování - to jsou nejkrásnější momenty, ale hezké jsou i detaily, ať už opakovaně potkávaná dáma hledající svého muže, bedlivě střežená plechovka okurek nebo čtvrcení karamelu... Pianista je krásný, silný film, nepotřebující ke své působivosti zbytečný patos a sentiment; navzdory všemu válečnému hnusu ukazuje, že život je ta nejlepší závislost. 9/10

Hm... naturalistická volovinka z lesů na jednom pustém ostrově. Nic originálního, napínavého nebo nedej bože šokujícího. Navíc jsou tu na můj vkus až moc jednostranně zaměřené postavy (poseroutka, hajzl, chladnokrevný drsňák, nerozhodný ocásek), předvídatelnost, nevýraznost a podivný střih. Nad vodou tohle béčko drží především naturalistické brutální scény, slušná atmosféra a krátká stopáž, díky které nehrozí nuda. 5/10 je tak akorát.

Tvůrci si vyšlápli do svého oblíbeného pubu, cestou prošli kolem hračkářství, kde zahlédli ve výloze nafukovacího ještěra do dětského bazénku. Dostali nápad, zpili se jak dogy a natočili Gargantuu. Jinak si to vysvětlit nedovedu. Ale aspoň jsem si poplakal smíchy u dojemných scén tatínka se synem.

"Chápeš, co ode mě žádáš?"

Nejzajímavější je rozhodně zápletka: Banda studentů hraje svojí zvláštní hru "na vlka", při které jeden student lže a ostatní ho musí odhalit. Ve chvíli, kdy je poblíž školy nalezena zavražděná mladá žena, přichází trošku zvrácený nápad - co takhle rozehrát podobnou hru s celou školou? Vymyslíme si sériového vraha, pro kterého byla ona vražda pouze začátkem, a chystá se napadnout školu. Budeme posílat maily. Partička si svou "vražednou" hru opravdu rozehraje, ale brzy se začne zdát, že někdo si bere její pravidla do vlastních rukou. A co je horší, později to vypadá, že je tu někde skutečný psychopat. Dozvěděl se vrah ženy o hře, a rozhodl se dát jim důvod, nebrat zabíjení na lehkou váhu? Nebo se jen někdo rozhodl, že hru vztáhne i na své spoluhráče? Nebo je to úplně jinak? Možná to tak nevyznívá, ale daný námět mi přijde hodně ambiciózní. Dal by se na něm vybudovat velmi slušný mysteriózní thriller, kde si není jistý nikdo ničím a nikým. Tvůrci se bohužel rozhodli pro stokrát viděnou partu studentů, školní prostředí a moderní videoklipovitý styl, s tuctovými písničkami během oddechových scén a nejedním klišé. Naproti tomu se docela daří držet potenciál námětu nad vodou a stoprocentně jistý jsem si okolnostmi, postavami ani skutečnostmi až do konce nebyl. Škoda té unylosti, nevzrušivosti a nevýrazných postav, kvůli které mi bylo i celkem jedno, kde je pravda. Napětí citelně chybí. Jako plus bych paradoxně viděl ztvárnění smyšleného/nesmyšleného vraha, v podobě uvěřitelného chlápka v maskáčovém a lyžařské kukle, proč pořád hledat znetvořené magory nebo výstřední masky. V závěrečné desetiminutovce přijdou hned tři zvraty po sobě, a v tom je trochu kámen úrazu - kdyby zůstalo jen u toho prvního, který má co říct, přidal bych bod a byl skutečně spokojen. Další dva zvraty jsou totiž absolutně zbytečné a příliš nalepené na sebe, ačkoliv smysl mají. ---------- SPOILER ---------- Po prvním zvratu by totiž film nejenže nekončil happy endem, ale navíc by nechával hezké, byť neoriginální ponaučení, že hrát si se strachem, násilím a ještě k tomu porušovat pravidla hry se vážně nevyplácí. 5/10

Chápu, že je tenhle film debilní, úchylný, fekální a brutální úmyslně. Nemyslím si, že by mě dokázalo v tomhle směru něco překvapit (s vyjímkou té fekálnosti, o tom níže). Filmová továrna na sračky TROMA bohužel nedokáže vždy zajistit dostatečný proud zábavy. Fanatická snaha dělat vše proto, aby byl produkt co nejzvrhlejší proti morálce a vkusu, vytlačuje veškerou srandu mimo plátno. Je tu pár dobrých momentů, parodičnost, sebeshazovačnost, ironie a naprostá absurdita, ale i tak je to většinou nenápaditá nuda. Co z toho, že uvidim spoustu odhalených koz, klasických brutalit a dementních dialogů. Navíc nesnáším fekality všeho druhu, v jakémkoliv použití, a tady mě ty srací scény sraly neskutečně. Slabé, páni TROMáci.

Dva dny mi trvalo, než jsem si utřídil dojmy z tohohle neortodoxního filmu - a hned pro začátek vzdávám respekt tvůrcům, jelikož natáčet podobnou věc muselo být dosti vysilující. Příběh se odehrává před osmdesáti tisíci lety, v době, kdy byl člověk obyvatelem jeskyní, řeč mu byla ještě upřena a největší starostí bylo udržování ohně. Právě o oheň naše tlupa po střetu s nepřátelskou skupinou přichází. Tři muži (nebo samci?) se vydávají na nebezpečnou pouť, aby nalezli oheň nový a donesli ho zpět k prosperitě svých druhů. Cestou dochází k nejednomu střetu s rozličnými zvířaty a jinými skupinami pralidí. Aby mohli tvůrci lépe pracovat se symbolikou a poselstvím filmu, ustupují od prehistorických faktů a staví vedle sebe tlupy v různých fázích vývoje člověka, což nic nemění na faktu, že srozumitelné slovo (kromě psaného úvodu) nikdy nezazní. Neartikulované skřeky, náznaky primitivní řeči, mimika i hrubé pohyby jsou součástí téhle civilizace a titulní čtyřka (Everett McGill, Annaudův oblíbenec Ron Perlman, Nicholas Kadi a Rae Dawn Chong - jo, to je ta borka, co pomáhala Arnoldovi v Komandu) je naprosto skvělá. Velkou devízou je syrovost a sugestivnost, jichž se podařilo dosáhnout a skvělý cit pro vybrané lokace natáčení, jež jsou přirozeně krásné a nedotknuté, aniž by ohromovaly svou monumentálností. Neotesanost, primitivnost i autenticita z obrazu vysloveně tečou a základní emoce pralidí jsou rovněž vykresleny dobře. Stačí surová bitka na začátku, útěk před vlky a lvy, bezmoc mrznoucích uprchlíků po ztrátě tepla a přírodní necivilizovaná tvrdost stojí před divákem v plné kráse. Respekt z prozatím mocnějšího / předobraz uctívání Boha v podobě setkání s mamuty je asi vrcholem filmu. Nezvyklý a dost dobrý zážitek.