-bad-mad-wolf-

Téměř totéž, co jsem napsal k původní japonské verzi. Příběh je upozaděn ještě o něco málo více, forma dostala sugestivnější a nastrojenější kabátek, některé děsivé chvíle zmizely, jiné přibyly... a právě díky několika obměnám vyděsí film stejně, jako originál. Čtvrtá hvězdička je jen a pouze za plakát.

Nadčasové/nestárnoucí dílo. Film ve svém zdánlivě nevýrazném komorním podání s nadhledem reflektuje různá zvěrstva lidstva, od inkvizice až po genocidu, přičemž oněm reflexním plochám všechna fakta přizpůsobuje. Neboli není důležité, jak mohly být věci takto nakonfigurované, ale proč - proč jsou takto nakonfigurované? Opice žijí ve městě, chovají se jako lidé, budují jako lidé, chybují jako lidé, chodí do škol a věnují se neurochirurgii, zatímco skuteční lidé jsou jen zdivočelá zvířata, neschopná myšlení nebo přizpůsobení se. Pak přilétá v raketoplánu inteligentní člověk Taylor, což je v rozporu se všemi opičími pravidly, zákony, svatými svitky a podobnými antimozkovými elementy. Zatímco jedni se ho snaží pochopit a vysvětlit si jeho existenci, pro druhé znamená hrozbu páchnoucí kacířstvím a hodnou likvidace. Počáteční úvahy kosmonautů tak ostře kontrastují s pozdější snahou co nejjednodušeji opicím vysvětlit svůj původ; dialogy tvoří stěžejní prvek a jsou napsány bravurně. V symbolických podmínkách, které si film pro svou existenci vybral, by přílišná vážnost byla na škodu, čehož si byli tvůrci vědomi, a tak dostalo nemalé množství scén lehce humorný, ironický podtón (ačkoliv chladná bezútěšnost dané situace je stále jasně patrná), vezoucí se právě na záměně člověka za zvíře. A když už toho všeho PROČ začne být v závěru příliš, a divák začne toužit alespoň po jediném JAK, dočká se šokujícího konce, který nekompromisně dosazuje předchozímu dění tvrdou a krutou tečku. Technická stránka odolala čelistím času rovněž výborně - masky vypadají pořád dobře, lokace jsou krásné a odpovídající, vyzdvihl bych také skvělou práci s kamerou a Jerry Goldsmith nahrál další z charakteristických soundtracků. Dokonce ani ty akční sekvence nejsou zlé. Podtrženo a sečteno - Planeta opic stále je inteligentní úvahovou sci-fi, jíž nechybí humorný podtext či povedená pointa.

Madhouse hezky vypadá, hezky utíká, člověk se ani moc nenudí, ale vzhledem k žánru i potenciálu psychiatrické léčebny je strašlivě sterilní. Návštěva podzemí je fajn, rozuzlení taky, dokonce i atmoška občas trochu vystrčí drápky. Jako celovečerní epizoda nějakého hororového seriálu by bylo vše OK. 5/10

10/10 za VŠECHNO. Často zmiňovaná scéna na lavičce v parku už sice další oslavný komentář nepotřebuje, jedná se ale o natolik silný monolog, že bych si jeho opomenutí vyčítal. Díky, Bene a Matte.

Standardně hloupé pokračování, se všemi standardně hloupými chybami, které takové případy provázejí - dějová linka víceméně sleduje první díl, příroda byla nahrazena "atraktivnějším" městem, zvířat je o poznání více a naši miláčkové musí vedle své cesty učinit i jeden velký dobrý skutek. Smutné, ale děckám se to líbit pořád bude.

"Jsem čes. Napůl člověk, napůl pes. Nejlepší přítel sebe sama!"

Od obyčejných laciných monsterbéček se Chobotnice liší podstatně vyšším rozpočtem, tím pádem i spoustou solidních digitálních triků, dobrou hudbou (Jerry Goldsmith) a celkově vyšší řemeslnou kvalitou. A je tu pár přinejmenším zajímavých brutálních scén. Třetí hvězdička za poslední scénu.

Príma postavičky, ale zasloužily by si nějaký ten příběh...

Raimi zmáčkl po jedničce tlačítko REWIND a rozjel centryfugu šílenosti nanovo - ještě rychleji a strměji, než se vůbec zdá možné. Když jsem v devíti letech viděl tuhle šílenost poprvé, mohl jsem se hrůzou podělat, což jsem druhý den spolužákům náležitě vylíčil; scény s mrtvolou ve sklepě, oživlými stromy, zblázněnou rukou nebo nasazováním motorové pily se mi vryly nesmazatelně do paměti. Čím film je a navždy bude vyjímečný, je jeho neskutečná rychlost, kinetika, nepopíraná šílenost a tvůrčí nápaditost. Mytologicky nastíněný původ Necronomiconu spolu s poslední scénou tvoří hezký rámeček fantasmagorickým hrůzám, které se odehrávají mezi tím. Vlastní tomuhle dílu jsou především zběsilé kamerové nájezdy lesem, přemrštěné akční scény (se spoustou létajících končetin), parodické detaily (příšerně vrzající dveře mě pobaví vždycky) i přehršel bizarních démonů. Zmíněná nápaditost, snoubící se se splašeným tempem, útočí hned na začátku - Ash s přítelkyní přijíždějí do lesní chaty, probouzejí démony, Ash brutálně likviduje svou posedlou frajerku a uhání autem pryč od chaty... aby zjistil, že most je zničený. To vše v úvodní čtvrthodině. Tvůrci v momentě, kdy by divák mohl nabýt dojmu, že už ho nic nepřekvapí, přijdou s další šíleností - psychedelickou scénou s chechtajícími se předměty, Ashovým soubojem s vlastní uříznutou rukou, stromy opouštějícími svá místa a útočícími na chatu - do celku zapadají i vtipné cool momenty (Ash + brokovnice, Ash + motorová pila) a zparodizovaná klišé. Když přičtu zástupy různorodých potvor, masek a triků, vychází mi, že jediná zábavnější věc, než tenhle film, muselo být jeho natáčení. Hyperaktivní bomba.

Solidní amatérský film, s nic moc postavami a slušnou mysteriózní atmosférou. Do vyšších sfér ho katapultuje především zmrazující konec - jeden z nejlepších hororových vůbec.