Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Horor
  • Krátkometrážny

Recenzie (1 881)

plagát

Sféra (1998) 

Knihu mám rád. Film ne. Kam se ztratily krásné scény s podivnými zvířaty? Kde jsou nervydrásající scény s kalmarem? Proč je tak zoufale osekaná a nedotažená psychologická atmosféra, která v knize houstla skoro až k infarktu? Charisma kulovitého objektu (včetně jeho hvězdného nositele) je také pryč. Celé to na mě působí dojmem nehorázné odfláklosti. Rozpočtem to nejspíše nebude, když zvážím, jaká jména se objevila v hlavních rolích. Ach jo.

plagát

Ben-Hur (1959) 

Král sandálového eposu. I se všemi neduhy svého stáří (afektovaní herci, triky poplatné době vzniku) zůstane Ben Hur pro mou osobu v nejednom ohledu nejlepším filmem všech dob. Nákladné dekorace, měsíce natáčená scéna závodu čtyřspřeží, ultrarozmáchlost děje a pozoruhodným způsobem zakomponovaná biblická linie jsou jen zdokonalujícími bonusy skutečného lidství a mistrovského vypravěčství, jimiž Ben Hur disponuje.

plagát

Úsvit mŕtvych (2004) 

Docela dobrý. Jdu si zahrát Left 4 Dead.

plagát

Apokalypsa (1979) 

Apokalypsa není válečný film - ano, o válce a jejích hrůzách pojednává, avšak mnohem více je existencionálním dramatem o hranicích člověčenství a svinstvu v něm. Willard je vyslán do nitra vietnamských džunglí s povinností zbavit se pomateného plukovníka Kurtze. Pomalá cesta po řece mu poskytne dostatek času pro studium jeho materiálů i na zažití nejšílenějších situací války. Čím blíže je k cíli, tím více je nucen přemýšlet o aspektech války, o smysluplnosti jednání sebe, svých nadřízených i člověka, kterého má pro šílenost a vzpouru zabít. Jenže kde v tomhle ráji všeho hnusu, který v sobě člověk ukrývá, začíná šílenství? Divák je mezitím hypnotizován fascinující prací kamery, hudby a pohlcující atmosféry divočin, do níž ze všech stran vplouvají věci děsivé, věci odporné, věci snad z úplně jiného světa. Apokalypsa je halucinogenní promenáda hrůzných válečných vizí odhalených až na kost, neptajíc se na připravenost nebo jakoukoliv korektnost. Krásně provedený je i přechod z akčnější, přeci jen trochu odlehčenější úvodní třetiny (nálet helikoptér za hřmění Wagnera a Robert Duvall jsou naprosto super) do psychedeličtější druhé, a následně do "zfetované" třetí. A tak si Willard pluje, viklán vším včetně sebe sama, aby doplul do finále, kde dostává šílenství své rozhřešení - jakékoliv filozofično, jakékoliv úvahy o správnosti jsou opět rozmetány odvěkým pravidlem, že železo v ruce přebije vše. Tříhodinová exkurze do temných koutů člověka, snažící se mu v závěru vykopat všechny sračky (včetně mozku) z hlavy ven. Kde přichází šílenství, tam nekončí spravedlnost. Šílenství má svojí vlastní spravedlnost, která paradoxně nemusí být vždycky krutější, než spravedlnost "zdravá". Hranice nejsou.

plagát

Sedem statočných (1960) 

Možná jsem ignorant a barbar, ale ve faktoru zábavnosti poráží kaubojové samuraje tvrdě na palici. Charles Bronson 10/10.

plagát

Nenávist (2002) 

Jeden ze startovních bodů asijské duchařské ("vlasové") vlny. Jednoduchý příběh vypráví o hrůzných zločinech, kvůli nimž na příslušných místech zůstává zhmotňující se nenávist obětí. Ta na sebe přebírá podobu duchů zavražděných, jejichž bílá barva, vytřeštěné oči, charakteristický hrdelní zvuk a především všudypřítomné černé vlasy se staly trademarkem nejen téhle série. Na každého to nefunguje, každopádně v Nenávisti najdete celou řádku už klasických a často napodobovaných lekaček či děsivých scén - zhmotňující se duch na monitoru bezpečnostní kamery, postava zahalená závojem černých vlasů vynořující se ze dveří, zdeformovaná plazící se mrtvola nebo ruka ve vlasech. Takashi Shimizu si zkrátka stvořil vlastní recept, podle nějž už několikrát namíchal nepříjemnou duchařinu, založenou na audiovizuálních vjemech a úspěšné snaze sázet do pozice hrůzna relativně obyčejné věci. Někdo někde nepřirozeně pomalu jde, zírá, stojí... Tenhle koncept se poměrně rychle otupil, ale krátce po shlédnutí jsem míval husí kůži z každého druhého pohybu, který jsem kolem sebe zaregistroval. Mimochodem, moment, následující v bytě po nehezké události s televizí, v němž tvůrci znesvětí i nejbezpečnější divákův úkryt před hororem, je pěkně sviňská podpásovka!

plagát

Armageddon (1998) 

Grace ve zpomaleném záběru běží do náruče svého hrdiny, taťka zachraňuje celej svět, ženuška se synkem se vrací k nešťastnému mužíčkovi, celý tým drsných vrtáků chrlí patetická moudra ostošest a titulkový závěr v kostele je už vážně hardcore cukrovka. Trošku přes limit, trošku přes závit. Tolik růžové sračkovosti by vystačilo osmdesáti romantickým cajdákům. Tři hvězdy patří dalším polohám snímku - trikové bombastičnosti a komediálním scénám, které narozdíl od svých patetických sestřiček plní svou úlohu dokonale.

plagát

Barbar Conan (1982) 

Fantasy, která je brutální, syrová, přímočará a úchvatná plus mínus stejně, jako její titulní hrdina - celkový zážitek tedy závisí na tom, nakolik dokážete akceptovat Conana. Žádné velkolepé triky, žádné komplikované postavy a vztahy mezi nimi. Jen krvavá cesta meče a pomsty, doprovázená fantastickým Poledourisovým soundtrackem. A ještě něco - v Conanovi se moc nemluví. Jeho schopnost vyprávět skrze obrazy a jednoduchá gesta je nádherná.

plagát

Osvietenie (1980) 

Kingova kniha, na jejíž motivy film vznikl, se (jak už bohužel bývá u Kinga zvykem) utápí v přeplácaném závěru, který ve své "fantasy" velkolepostí vyznívá trapně, ba až infantilně (nehledě na odhadnutelnost hlavní dějové linky). Přitom do té doby šlo o výrazně nadprůměrný psychologický thriller. Kubrick rozumně řekl NE všemu viditelnému nadpřirozenému balastu kolem a rozehrál skvostnou psychologickou hru, kde nadpřirozené zlo zůstává dlouho pouze předmětem spekulací. V hlavní roli osamělost, ponorková nemoc a mrazivé horské prostředí. Jsou halucinace malého Dannyho vážně jen výplodem jeho fantazie? S hotelem viditelně nebude vše v úplném pořádku, ale jak lze odhadnout hranici mezi šílenstvím a skutečným zlem, tam někde číhajícím? Jack se mění v nepříčetného psychopata a Danny vidí víc, než by chtěl. Tvůrci zdatně míchají samotný děj s matoucími scénami halucinací a samotný závěr proti knize velice chutně upravili, samozřejmě k lepšímu. Jack Nicholson Jacka Torrance nehraje, on se Jackem Torrancem stává. V celkovém součtu, i přesto, že mi z knihy chyběla keřová zvířata nebo Dannyho "boj" s požárním přístrojem, poráží přístup filmařů ten Kingův na hlavu.

plagát

Trávníkář 2: Odvrácená strana vesmíru (1996) odpad!

Déjà vu je údajně chyba v Matrixu a pokud chcete zjistit, jak veliký průšvih to je, pusťte si Trávníkáře 2. Nemůžu za to, dali ho zdarma k DVD s prvním dílem. Za tu cenu nestály oba filmy ani dohromady. Nenapadá mě nic, snad jen jediné - tenhle film je kretén.