-bad-mad-wolf-

"Taková lepší a nádherně vymalovaná telenovela", muhaha. Akční scény působivé (hlavně ta v bambusovém porostu), ale největší klady vidím v nádherné hudbě a v poslední čtvrthodině, která je přesně tak epicky vášnivá a osudová, jak tvůrci chtěli.

Kdo by čekal v roce 1982 u filmu téma počítačových programů, virtuální reality? Kostra příběhu je jednoduchá a infantilní, ale na tu barevnou magořinu se kouká dobře i dnes. Dejme tomu, že programy žijí svůj vlastní život. Jejich svět je zobrazován tehdejší jednoduchou grafikou, vesměs jen geometrickými koridory, zářícími barevnými čarami. Je tu jeden velký zlý program, takový Darth Vader počítačové říše, do které se shodou okolností přesune uživatel - tedy člověk. Nemusím říkat, že se rozhodne nakopat bastardskému programu řiť a obnovit svobodu bitové říše... to je fuk. Hlavní roli totiž hraje jen a pouze vizuální zpracování, originální a jedinečné i dnes, v oné době to ovšem teprve musel být nářez. Scénář hází pod nohy hlavní postavě i jeho kamarádům - programům jeden akční moment za druhým, takže se pořád utíká, létá, střílí a bojuje, čáry, světla a hranatá tělesa létají na všecky strany... nic víc v tom není. Ale kouká se na to vážně celkem dobře...

Nějak nevím, jaký smysl má koukat na stominutovou reklamu na (tehdy) moderní letadlovou loď, když se tam stejně nic moc nesemele. Tomu však paradoxně kontruje fakt, že i díky marnému očekávání akce jsem se vůbec nenudil.

Hitchcockovským hororem lehce říznuté psychologické drama. Scénář hezky vznáší otázky a hezky na ně i odpovídá, závěrečná pointa mě překvapila, vše do sebe zapadá, je to hezky tajemné. Horší je to s udržováním napětí a s důvody všeho - ozubených koleček je sice hodně a šlapou spolehlivě ve složitém, diváka matoucím systému, na konci ale zbývá jedna otázka - bylo to všechno vůbec nutné?

Strašák mého dětství. Chucky byl démon mojí mysli, děsivější než vetřelec, děsivější než Freddy Krueger, a stejně jako oni se stal určitou hororovou ikonou, byť opravdu kvalitní film pro své řádění nikdy neměl. Hlavní postavou byl navíc malý kluk, do kterého jsem se jako dítě dobře vžil. Bohužel, čas všechno smyje, triky zestárnou, příběh zrovna tak... zestárnul tedy samozřejmě můj pohled, film byl obyčejnou vyvražďovačkou už tenkrát, jediná zajímavost byla panenka jako vrah. :) Pořád jde ale o solidní zábavu, s několika málo atmosférickými momenty, Chuckym, dobře zvládnutými scénami vražd a úsměvně destruktivním finále.

Aneb nelži ženský, nelži ženský, nevyplácí se to. Problém Konkurzu není v nápadu, je v provedení. Pokud dvě třetiny filmu sledujeme de facto romantický film, chtěl bych se o hlavní postavě dozvědět něco víc a neposlouchat kvanta tuctových dialogů. O Shikegharovi víme alespoň základní data: je takovým tím nezajímavým dobráckým strejdou od vedle, který ani onen sobecký krok v podobě fiktivního filmového konkurzu nemyslí zle a touží pouze po změně svého statusu osamělosti. Poklidné vyznění a nádech romance občas znásilňují SILNĚ znepokojivé záběry Asami, která se ve vyklizeném bytě krčí u telefonu a společnost jí dělá pouze jeden podezřelý pytel. Drobné výzvy pro divákovu zvědavost se transformují v konkrétní událost až v samotném závěru a jde o veletoč skutečně veletočovitý. Nástřel obstará nechutná snová sekvence a poté se film během jediného okamžiku přelije do diametrálně odlišného žánru. Než smysly stihnou pobrat nápor zobrazeného zvěrstva, je konec. Fakt, že o Asami nevíme téměř nic, je v kontextu s dějem v pořádku - závěrečná část má díky šikovným kontrastům a nevědomosti hodně brutální dopad alá "hodný strejda versus nedefinované ženské ultrazlo" (účel splněn - sledování závěru je krajně nepříjemné a šokující). Hororového diváka bude sice rozčilovat nudná romantická část filmu, každopádně pozornost si tenhle zákeřný žánrový crossover rozhodně zaslouží.

Pohlcující konverzační thriller. Začátek se nese v podezřele neklidném duchu, který se v momentě vstupu Bena Kingsleyho na plátno transformuje v čiré napětí. Samozřejmě, k filmu, založeném na dialozích tří lidí v jedné místnosti, je třeba zdatných herců - Stuart Wilson to měl nejlehčí, přesto je v roli manžela, váhajícího jak se k věci postavit, nadstandartní. Ben Kingsley si své sólo vybírá v závěru a Sigourney Weaver filmu bezpečně dominuje - nedokážu si představit lépe zahranou její roli, vyžadující pestrou škálu citových zabarvení a absolutní přesvědčivost (neudělení nominace na oscara považuji za nemalé faux-pass). Kamera prostředí domu prakticky neopustí, nedočkáme se ani klasických průstřihů do vzpomínek hlavní hrdinky, v akci jsou jen tři tváře a jejich slova. Ke konci už filmu možná trochu docházel dech, napětí bledlo do fáze "je čas pro vyložení karet", přesto jsem se ani minutu nenudil. Upřímně, nečekal jsem to. Polanski umí v malém prostoru jako nikdo jiný. Skvost.

Nestárnoucí Arnold, perfekcionistická Cameronova režie, nadupaný příběh, jemný filozofický přesah, famózní akční scény, dokonalá atmosféra, funkční emoce a bezchybné obsazení na všech postech. A ne, kašlu na to, řeknu to jednoduše: Terminátor 2 je nejlepší akční sci-fi thriller všech dob.

Tvůrci se snaží neustálými flashbacky a rychlým sledem scén navodit patrně dojem zajímavosti, ale vychází z toho jen zmatená a praštěná srágora plná hypertuctových hororových dialogů a krvavých momentů. Je tu hora klasických hororových rekvizit, ale ani v jedné nevidim sebemenší nápad. Naopak, některé působí dojmem "tohle bylo dobrý v tamtom filmu, nacpem to tam taky" a šup, máme to tu, bohužel jen nahodile plácnuté ve spatlaném ději. Krvavé scény jsou nechutné a poměrně vydařené, ale co naplat, když jsou od boku střílené, bez jakéhokoliv účelu... jejich sestřih by byl stejně hodnotný jako celý film. Příběh je prostě krávovina, do komplikovaného kabátku maskovaná vyvražďovačka studentíků s prvky magie, halucinací a blablabla... závěrečná pointa po tomhle zkaženým guláši už překvapit nedokáže, nehledě na to, že je pitomá a zbytečná.

Blade Runner - něco na způsob hypnotického, ultrapůsobivého panoptika diorámat i dílčích fragmentů. Vysoce stylizovaný sci-fi obraz. Záběry na létající policejní vozy nad sugestivně ztvárněným Los Angeles budoucnosti nebo obří pyramidy společnosti Tyrell jsou ohromující, a to nejen díky na svou dobu vyspělým trikům. Ještě pozoruhodnější jsou jiné, komornější momenty - lov na první replikantku za dramatického probíhání skla, návštěva Rachael, souboj s Pris nebo jakákoliv scéna, v níž vystupuje Roy Batty - sledoval jsem bez hnutí. Obrazová vytříbenost každého detailu, dokonalost, perfekcionismus, ani stopa po strojenosti. Vše je temné, vše je depresivní, vše je přesto hodně barvité. Vangelisův hudební doprovod dílo už jen dobarvuje. Obsazení rolí je další megaplus - Ford je prostě Fordovský (tím nemyslím IndianaJonesovský), Sean Young bezbranná a kouzelná, Daryl Hannah smyslná, nebezpečná a zvrácená a Rutger Hauer si tu vybral svou životní roli. Co se týká příběhu - první polovinu jsem chvílemi trochu nestíhal, ale potom mi došlo, že určitá nejasnost je tomuhle filmu vlastní. Čtyři replikanti se vydávají na jim zakázanou Zemi, aby získali jediné, co nemají - vlastní život. Jistě, dalo by se polemizovat o tom, nakolik chce příběh mluvit o právu člověka ovlivňovat život, tvořit ho a ničit, o xenofobii, o lidskosti... v jádru jde ale "jen" o výbornou sci-fi kriminálku, s neskutečnou atmosférou a silným koncem. Zasloužená sci-fi modla. První vážný konkurent Vetřelce ve Scottově kariéře, audiovizuální dokonalost.