-bad-mad-wolf-

Co se týká čerstvého dojmu krátce po skončení filmu - na jednu stranu to má krásnou formu, skvělé herce, plynulou a pevnou práci s postupným odhalováním roušky napětí, řadu skvělých scén, líbila se mi pointa i její provedení. A je to tak krásně jiné, asijsky jiné. Taky jsem byl ale v prostřední části mírně zmaten (možná způsobeno mou chvilkovou nepozorností, kaju se) a co je hlavní - ačkoliv prim v příběhu hraje pomsta, není to TOLIK strhující, není to TOLIK nabité emocemi. Čtvrtá hvězda za neskutečnou kladívkovou řežbu v chodbě.

Taky se vám občas u filmu honí hlavou myšlenka "vždyť to zas tak skvělé není..", ale vždy se objeví něco, co vás donutí sledovat dál? Případně přemýšlet, nakolik to ti tvůrci myslí vážně? Mně se to stávalo zde... v momentě, kdy už nuda začínala velet STOP, skočila hlavním hrdinům do cesty další neskutečná situace... v celkovém součtu se to vydržet dá, krom toho je film plný absurdních scének i postaviček, hezké buranské atmosféry a má to styl... Satan a jeho čokl jsou boží.

Skupina maloměstských charakterů v apokalyptické izolaci ztrácí civilizační návyky, zatímco za humny běhají příšery s nejasným původem. Za nedomrlost výsledku může nedostatek prostoru (bleskové konvertování ještě před minutou nedůvěřivých lidí na stranu náboženské fanatičky) i mnohá žánrová klišé (postavy si často nevěří naprosto zjevná odhalení a dělají věci jen proto, že se to scénáři hodí). Není to příliš pohlcující, zábavné naštěstí adekvátně. Highlighty: herecké obsazení OK, sem tam dusný krváček, několik málo hrůzných momentek v mlze před obchoďákem, rendezvous s gigantem těsně před koncem, náznaky atmosféry. Často diskutovaný závěr - tupoučký pokus o šok, který reálně vyvolává spíše nežádoucí úšklebek. Nejlépe ho definovala Kleopatra: "Konec mě fakt potěšil. Jak by asi vypadal film, ke kterému patřil?"

Malý nezávislý film a natáčení (malého nezávislého) filmu? Krátce po skončení (prvního sledování) na mě dopadla mírná nespokojenost. Zdálo se mi, že něco chybí, že někdo něco nedořekl, nedokončil, nedorazil. Takový pocit, že jsem dostal jen předkrm, epizodu, ukázku něčeho skvělejšího... S odstupem času vidím, že jsem se trochu spletl, protože právě jakákoliv velkolepost a příběhová uzavřenost, či jak bych to nazval, by nejspíše srazila zážitek trochu někam jinam. Vždyť ona ta "malost" snímku, kterému chybí oficiální začátek i konec, je jeho největší klad, díky ní nejsme ničím rozptylováni a soustředíme se jen na trampoty malého tvůrčího týmu v krátkém časovém úseku. Permanentní přítomnost větších a menších nehod je vkusně dávkována, jakoukoliv nudu odstřeluje i nádherný a škodolibý scénář (při snaze ho popsat bych nejspíše spoileroval). Život v oblouznění je zkrátka takový sitcom/nesitcom z prostředí natáčení filmu - svěží, zábavný, nápaditý, a sebevědomě krátký. Buscemi jako rejža 11/10!

Nebylo to tak zoufale stupidní, jak jsem čekal. Respektive, nebylo to tak stupidní, aby to bylo zábavné. Tenhle film je špatný tak nějak "standartně", dá se celkem v klidu (hehe) vydržet, ale... Klišé. Klišé. Klišé. A ještě jednou klišé. Plus hora (taktéž klišovitých) blbostí. Leckteré záběry okatě kopírují Vetřelce nebo Mouchu, ale na mysl mi padnul při zásahu SWAT teamu i Terminátor 2. Všechno je předvídatelné, všechno je hloupé, obyčejné, kopírované odjinud. Bohužel, vyloženě špatné opravdu ne. Nesnáším nesmyslné přeměny lidí v cokoliv během několika sekund, nesnáším gigantické výbuchy, které padouch i přes pobyt v epicentru přežije, stejně jako hrdiny, kteří si po vytažení z trosek opráší ramena a klusem se opět vydají za monstrem. Nesnáším křičící a neutíkající lidi, nesnáším miliardakrát viděné záběry se siluetou padoucha přebíhající v pozadí, nesnáším idiotsky se chovající policii, nesnáším hrdiny, kteří navzdory delšímu a bližšímu setkání s netvorem vždy bez škrábnutí vyváznou. Už nikdy víc.

Baseballovou nostalgií a příjemnou atmosférou přetékající guilty pleasure. Jako bejk.

Dobrá béčkoidní báchorka na dobrou noc. První polovinu jsem chvílemi trpěl, film působí technicky lacině, nezáživně, nepromyšleně (především tematika nesmrtelnosti mohla být pojata zajímavěji) a klišovitě - 4/10. Druhá polovina je na tom podstatně lépe - nečekaně totiž narostl počet zajímavých a sugestivních momentů. Ne, že by náhle nastala proměna ve veledílo, ale je to o několik tříd lepší. Co se týká postav - Lambert a Connery jsou dobří, ale nejvíc se mi líbil arcizloduch Clancyho Browna, ze kterého dýchá jakási kombinace Frankensteinova monstra s Terminátorem. Jinak by se snímku dalo vytknout mnohé, od váznoucí výpravy historických scén, vesměs nudných dialogů a logických kiksů až po nenápaditě využitou tíhu břemena nesmrtelnosti, podivnou zvukovou stránku a megaklišovitou romantiku. Dělat to nechci, jako u akčního béčka jsem se pobavil slušně. A tak krásně z toho dýchají osmdesátá léta...

Působivá solární výprava. V příběhu je nástin solidního metafyzického přesahu, který se však po zásadním dějovém zvratu změní v umnou, byť už ne tolik poutavou survival taškařici. Charaktery jsou napsané dobře, psychologie funguje, přesto se s nikým nedá moc soucítit a film zůstává až do samého konce poněkud odtažitý. Souboj posádky s pomyslným solárním démonem je přesto skvělý, navíc doprovázený prvotřídním soundtrackem Johna Murphyho. Technická stránka brilantní, stopáž vyhovující. 8/10. Chci tříhodinový, filozoficky užvaněný remake, kde chcípnou všichni včetně Slunce.

Neotřelá apokalyptická duchařina, vybavená pohlcující atmosférou a několika převelice sugestivními momentkami. Postavy a příběh si pamatuju pramálo, bezvýchodnou atmosféru končícího světa (pohlcovaného jeho bývalými nájemníky) i po deseti letech.

Vůči mým někdejším očekáváním diametrálně odlišný film. Navzdory tomu se všechny mé předpoklady přetavily v upřímné nadšení a dojetí, ač má film do tuctové hořkosladkosti na míle daleko. V hlavní roli dětská upřímnost, strach, nerozhodnost, radost z vlastních světů; vlastní nostalgické vzpomínky na dětství jsou pak v ceně. Billy Elliot jako vzpurný, neklidným rodinným zázemím sevřený chlapec je jednoduše nádherná role. Chápal jsem ho, fandil jsem mu.Za stěžejní bod se dá označit scéna, v níž Billy svým tanečním řáděním před strnulým otcem vyjadřuje vlastní touhy a cupuje na kusy veškeré normativní předsudky; líbilo se mi i prolínání Billyho příběhu se stávkou horníků, do které jsou pro změnu zapleteni právě jeho otec a bratr. V nejednom momentě to slouží k moc pěkné symbolice. Ocenit je třeba i akčnější, svižnou hudbou podkreslené momenty (on vůbec celý film byl mnohem akčnější, než jsem čekal), ve kterých si většinou Billy vybíjí vztek (jak jinak, než tancem, třeba i na WC s přídavkem v podobě vykopnutí dveří:). Velmi dobré herecké výkony všech. Místo přeslazeného dramatu jsem dostal velmi příjemný, energický a zábavný snímek, který rád vyjadřuje emoce pohybem. Vytkl bych mu snad jen mírně natahovaný konec, ale absolutní hodnocení už nesnížím.