HonzaBez

"Někdy ani ten nejsilnější chlap sám nic nezmůže...." Nebo že by přece? Jen Terezka, žena Ondřeje Barana tuší, čeho všeho je její muž schopen.... Tak tenhle baladistický film s atmosférou hustou tak, že by se dala krájet (do značné míry díky Liškově geniální minimalistické hudbě) mě totálně rozsekal. Asi ho sice zařadím do kategorie filmů, které mě asi jednou zhlédnout stačily, ale to nic nevypovídá o kvalitě tohoto filmu. Jen jsem zvědavý, jak tento film bude za takových 30-40 let hodnotit generace našich dětí a vnuků...Tedy pokud se na něj někdo v té době bude ještě vůbec chtít dívat.... Protože to co se ve filmu odehraje na ploše celovečerního filmu by dnešní režisér natočil na ploše sotva čtvrtinové... Ale přesto smekám klobouk jak před hereckými výkony Juraje Kukury a Gustava Valacha, tak před režií Františka Vláčila.

"Zázraky se nedějou..." Nevím jak to bylo s tou červenou lahvičkou, nicméně co vím jistě, že tento film takovým malým zázrakem je. A to nejen proto že jej z velké míry tahne 13letá dětská herečka Michela Kudlačková (známá pro mě zatím jen že seriálu My všichni školou povinni). Hezkou dvojici vytváří s potulným muzikantem v podání Ivana Vyskočila a to zvláště když se dají spolu do zpěvu: "Už kohoutek kokrha, kokrha, naše Manda ospala, ospala, něco se jí zdálo." Přitom to propojení atmosféry drsného středověku (viz zejména úvodní scéna přepadení) s jistou uvolněností, kterou přináší hudba a zpěv vážně funguje.

Trošku bizarní zápletka, ale na studentský film je to docela vtipné a hlavně tu je Ondřej Vetchý, jehož kratičký monolog umírajícího Přemysla Otakara II v samotném závěru je prostě ukázkově ujetý.... PS: Docela by mě zajímalo, zda i ta ukázka z divadelní hry s Vetchým coby estébáckým bachařem v úvodu filmu je čistá mystifikace. Spíš bych si myslel že ano, ale jistý si tím úplně nejsem...

" Co kdyby jsme z Marušky udělali 13 měsíc... :D" 55% hodnocení? To si snad někdo dělá srandu... Na tuhle pohádku se s dětmi díváme rok co rok a furt se nám líbí... Základ je moc příjemná hudba (nejen ta titulní píseň) Ondřeje Brzobohatého, k tomu krásné zimní scenérie, řada českých hereckých velikánů v rolích měsíčků. Roman Vojtek je vcelku fajn, Veronika Žilková v roli "záporáka" nezklame. Kdo možná trochu přehrává je věčně ukřičená "Květuška". Ale při tak mizerném hodnocení ostatních uživatelů musím hodnocení navýšit na plný počet hvězdiček.

"Cokoliv jste učinili jednomu z mých nepatrných bratří, mě jste učinili...." Libreto téhle původně televizní opery Bohuslava Martinů je sice možná podle Tolstého, nicméně samotná základní myšlenka opery je poněkud staršího původu (viz Matoušovo evangelium). Samotné toto filmové zpracování se řadí do úžasné řady originálních filmových zpracování minioper Bohuslava Martinů z produkce Jiřího Nekvasila (viz v minulosti opery Slzy nože a Hlas lesa). Tím jeho nejnovějším počinem jsem byl doslova nadšen. Jednak originální stylizací (viz zasazení příběhu o ševci, který prožívá setkání s Bohem prostřednictvím několika setkáními s potřebnými lidmi, do vánočního času v životě jedné rodiny), jednak velmi působivým (téměř pohádkovým) vizuálem. Ten člověka upoutá již prvních momentech, kdy syn otevře knihu, kterou dostal coby vánoční dárek, a z knihy vystoupí z papíru vyrobená ulice malého městečku, v jehož kulisách pak Nekvasil rozehrává celý příběh. Na rozdíl od některých televizních oper dřívějšího data (např. Rusalka apod.) zde není snaha o to, aby herci otvírali pusu podle zpěvu, což je výrazně osvobozující. Činoherní a hudební složka tohoto zpracování se tak vzájemně doplňuje a to aniž by to bylo jakkoliv násilné. Pomáhá tomu i fakt, že již samotná opera obsahuje mluvené slovo vypravěče. A když se k tomu přidá kouzelná Martinů hudba (tentokrát neoklasicistního pojetí) je o úžasný zážitek postaráno.

Skvělé obsazená komedie (nejen Jiřím Bartoškou), u níž jsem se i na podruhé dost dobře bavil. I když ten obraz majetnickych žen je až skoro na hranici uveřitelnosti. Ale je fakt že jsem si pak přišel jako že mám vlastně úžasně tolerantní ženu, pokud ji furt nemusím "hlásit" kam jdu, s kým jdu a kdy se vrátím..

Václav Voska v jedné z mála větších filmových příležitostí v zajímavé vystavené i ztvárněne roli (az poněkud přiliš) zvědaveho postaršího klavíristy, kterému coby jedinému svědků noční vraždy nedá spát jakou roli v celém případu měl asi muž, který po sobě v podkroví jednoho činžovního domu zanechal několik vykouřených cigaret. V zasade detektivka z rodu těch, kdy divák dopředu zná vraha (Otakar Brousek st.) i jeho motivaci a vlastně jen sleduje, jak dojde k jeho odhalení. V tomto případě ale víc než policejní vyšetřování sledujeme spíše Václava Vosku, jak se snaží pátrat na vlastní pěst. A když už se dostane policie ke slovu, divák moc netuší, jak vlastně přišla ta tu správnou stopu. Pokud se však člověk soustředí především na Voskuv herecky výkon a pěknou hudbu Karla Svobody (s krásnou ústřední klavírní melodii), neměl by být zklamán.

"Štěstí jsou jen jednotlivé okamžiky, jde jen o to, si jich všimnout..." Asi nejsem moc všímavý, ale nějak jsem moc nepobral, co chtěli autoři tohoto filmu říct. Film o čtyřech "divných" hudebnících hrající "divnou" (myšleno soudobou) hudbu. Divná je i řada scén či zápletek filmu (neustálé lezení jednoho z hlavních protagonistů domů po lešení, tu večírek s rádoby "uměleckým" striptýzem v historickém sklepení tu zas večírek s polosvlečenými hosty nebo další večírek kde ale vlastně zní jen "šílená" hudba). V samotném závěru filmu si psychoterapeutka Sylva v přednášce pro seniory klade docela zajímavou otázku: "Může být štěstí samo o sobě nebo může být člověk šťastný pouze ve vztahu". Nemám však pocit, že by samotný film na tuto otázka přinášel jakoukoliv srozumitelnou odpověď.

Mám k této třetí sérií První republiky především jednu zásadní faktografickou výhradu, která je vlastně spojena s celou základní zápletkou. Vím, že to je dnes zcela mimo rozlišovací schopnost většiny diváků, ale význam Senátu za První republiky, potažmo pak jednoho osamoceného senátora (ani není vlastně z seriálu jasné za jako stranu), nikdy nemohl být takový, jaký se rozhodli autoři tohoto projektu přisoudit postavě Škvova. Aby někdo vyvíjel takové úsilí o jeho zabití, mi tak z historického hlediska přijde naprosto uhozené na hlavu. No ale budiž... Jinak tato série se na jednu stranu nedokázala oprostit od jalových dialogů spojených se vztahovými záležitostmi jednotlivých protagonistů (včetně obligátního milostného trojúhelníku - tentokrát v případě Jaroslava), ale přeci jen se výrazně lépe než minule povedla ta detektivní linka. Seriál v tomto směru rozhodně nepostrádal napětí. Stejně tak je samozřejmě znát, že se seriál posunul do 30 let dvacátého století, kdy v Německu již převzal moc Hitler a národnostní konflikt mezi Čechy a Němci v Československu tak začíná nabírat na obrátkách. Ne že by se autoři úplně snažili o výraznější vystihnutí tehdejší dobové atmosféry, což je má konstantní výhrada již od první série. Ale určitá potemnělost byla v případě této série přeci jen znát. A to též oceňuji. Rozhodně se pak povedlo vyústění, při němž jsem měl konečně pocit, že se nekoukám na "lacinou limonádu". Hlavně kvůli tomuto dílu dávám nakonec (s přimhouřenými očima) 4 hvězdičky a jsem napjatý, jak se autoři poperou ve 4 sérii s obdobím konce první republiky (nástupu 2. republiky, případně i začátku okupace), případně kam až budou schopni (ochotni) zajít v zájmu alespoň trošku pravdivého vylíčení těchto smutných dní. Skoro mi nedává smysl to celé opět zarámovat detektivkou, spíše bych uvítal kdyby se to celé alespoň trošku posunulo směrem k hlubšímu psychologickému vyznění. Od začátku si především říkám, jak autoři využijí onen židovský motiv. Škvorovi jsou přeci Židé, tedy syn Vladimíra Valenty a Magdalény Škvorové je poloviční Žid a o jeho (případně i Magdaleninu) záchranu by se tak příště mohlo hrát především. Ale uvidíme jaký koktejl namíchají autoři tohoto seriálu tentokrát...

"Válka skončila....neskočila" Letos již další snímek mapující období po 2. světové války v Československu. Zároveň další snímek o osudech českých válečných pilotů působících za války ve Velké Británii. Ani druhý Toman ani druhý Hřbitov pro cizince (výborný televizní film z roku 1991) se bohužel nekoná. Film má jistě silný závěr, zejména když se úplně nakonec z úst samotného autora námětu Jiřího Stránského dozvídáme, jak to celé bylo (viz Malík alias Balík), ale po většímu času se v něm až moc akcentuje vztahová linka příběhu (Malíkův složitý vztah k manželce, podobně napjatý vztah jeho ženy se svou sestrou). Naopak o dost méně se toho člověk dozví, jak to vlastně bylo s Malíkovou spolupráci s NKDV za války, když on tvrdí něco jiného než oni ("podepsal jsem mlčenlivost ne spolupráci" x "jste náš člověk"). Mezi silné momenty snímku určitě patří, když mu sovětský agent říká, že oni umí "být trpěliví, nezapomínat a neodpouštět". Ale myslím si, že snímek měl v tomto ohledu větší potenciál, než jaký se podařilo naplnit.