HonzaBez

"Teď radostně já půjdu v boj, a lepší nemohu mít zbroj. Než kytlici kterou přijímán, od té kterou nadavše rád mám." Samotný nápad s dialogy ve verších a s doprovodem poetických středověkých písní úplně špatný není. Škoda že ty verše jsou někdy trošku slaboduché. A herecké výkony většiny představitelů (možná s výjimkou Filipa Blažka) takové unylé.

„Nosit pětky denně domů nemusí být zlozvykem, zvláště přihlédneme k tomu, že je nosíš pod trikem…“ Tahle básnička o spolužačce napsaná do občanského průkazu, patří k tomu nejhumornějšímu, co tento jinak poněkud trpký snímek o trpké době 70 let let, vyprávěný jedním z čtyř dospívajících kluků, nabízí. Z některým situací je člověku hodně těžko na duši (viz zejména osud jednoho z mladíků v závěru filmu), u některých si pak musí říkat, v jak absurdní době asi tehdy lidé žili (viz negramotný policajt). Každopádně ať už sledujete ty odlehčenější scény ze života tehdejší mládeže nebo ty temnější, v nichž hraje prim udavačství a policejní brutalita, určitě na Vás dýchne jakýsi "genius loci", který potvrzuje skvělá dobová hudba a výborná kamera.

"Pepe, pele, ať se to všechno mele..." Emília Vašáryová v roli maličko popletené sudičky je vcelku fajn, ale jinak takový nemastný neslaný průměr. Ostatně jako většina česko-slovenských pohádek posledních let.

"Slyšeli jste pravdu a lež, teď už na vás, kterou z nich poslechnete" Rozpoznat pravdu a lež není jen tak. To rozpoznat v tomhle krásně pohádkovém námětu rukopis Karla Šichtance (s inteligentním scénářem a několika povedenými hláškami) je mnohem jednodušší. Samotné zpracování téhle studiové pohádky rozhodně není fádní a herecké obsazení je též příjemné (Vladislav Beneš + Michaela Kuklová ale i ve vedlejších rolích třeba Hlaváčová nebo  Marta Vančurová coby jedna z víl). V neposlední řadě pak musím zmínit vcelku typickou hudbu Vadima Petrova.

„Každé tělo má svůj stín, na lásku jsou dva, já vím. Teprve ti dva jsou jeden, a láska počty nedovede. Ať je prudká, ať je stálá, pozvolná a nenadálá. Jaká jenom může být, nelze se jí ubránit.“ Na téhle pohádce oceňuji zejména krásné písničky (s trefnými texty Arnošta Goldflama). Ten příběh sice možná není tak pohádkový, jak by se na pohádku slušelo (chybí zejména jakékoliv nadpřirozeno), ale mě coby milovníka hudby v tomto případě na čtyři hvězdičky stačí ty krásné písničky (a celkově uchu libá hudba). Po herecké stránce jinak též nemám výhrady, potěší zejména Jitka Čvančarová.

"Krucinál, co je to za nápad…" Tuhle pohádku jsem dnes viděl poprvé a místy jsem si vskutku říkal, co to jsou za střelené nápady. Chvíli papouškem, chvíli černochem. Chvíli v opeře (v hledišti i jevišti), chvíli v parní lázni. "Tohle že je opera? Tohle je horší než parní lázeň. Spíš blázinec..." :D  Celkově jsem si ale ten Herzův pokus o otevření dveří do pohádkového snu splněných přání vážně užil. Jeho poetika, imaginace a opulentní výprava (v kulisách staré Prahy) nemají chybu. Co rozhodně překvapilo, byla pohádkově kouzelná hudba Michaela Kocába (který si v pohádce i zahraje roli dirigenta v opeře). Nápad s Janou Brejchovou v dvojroli víl štěstěny a starosti je též výborný. A Tereza Pokorná v roli třetí víly Míny vážně půvabná. Důvod proč nedávám pět hvězdiček je hlavně to, že mi u některých rolí neseděl dabing (proč nemohl mluvit svým hlasem třeba Marek Brodský fakt nechápu).

„Jestli se Vám nelíbí můj lektvar, tak si to nechutenství můžete pořádně vychutnat…“ Vtipem tahle pohádka téměř přetéká (ač možná je víc pro dospělé než pro děti - viz třeba hláška o hloupém nápadu, který "přišel z hradu" ). Jen k závěru jsem už měl pocit, jako by jejím tvůrcům nějak docházel dech. Každopádně Ondřej Vetchý coby zodpovědný/nezodpovědný princ Hektor je vážně kouzelný. U Petra Nárožného (ač má asi nejvíce vtipných hlášek - viz třeba "Blázen nebyl, měl jen trvalé potíže s hlavou..") takový komický standard.

"Nikdo z nás nemá štěstí přidělené navždycky…" Tahle studiová pohádka Jiřího Stracha je natočena v pěkných kulisách a má hned dvojí morální poučení (z nichž to o nevážení si jídla může být i dnes víc jak aktuální). Mladičkému Janu Cinovi bylo těžko uvěřit jeho cit k pyšné Brigitě. To Bára Hrzánová sehrála onu bahenní žínku vskutku excelentně. Co jsem moc nepochopil byl samotný závěr. Brigita se měla domů, podle svého vlastního přání, vrátit původně jen na hodinu, a tak moc nevím o jaké "správné cestičce," kterou se dotyčné mělo podařit najít, to pak Hrzánová v závěru mluví. Za mě nesrozumitelné a jak jsem vyčetl z některých komentářů, asi to souvisí s tím, že se zde pohádka odchyluje od původního námětu Hanse Christiana Andersena.

Když jsem tuhle pohádku viděl před řadou let poprvé, nadchl mě vizuál, tedy celkově výborná pohádková výprava a  luxusní lokace (ať už zámky Sychrov a Žleby nebo zřícenina Kostomlaty). A rovněž i hudba (ať už ta královsky majestátní nebo ta lidová). V tomto směru je ale většina Troškových pohádek tak trošku jako "přes kopírák". To samotný příběh je spíš jednodušší, přičemž v případě scén s loupežníky se člověk občas neubrání pocitu, že Troška trochu "vykrádá" Mrazíka. Pokud jde o pitvoření herců (další charakteristický rys Troškových pohádek), tak toho je zde možná o něco méně než jinde (až na "tetku" v podání Medvecké). Za to je zde opravdu hodně sympatická princezna (Veronika Khek Kubařová je prostě Veronika Khek Kubařová). Ale i tak je mi líto, ale neřekl bych, že si pohádka zaslouží mé původní čtyřhvězdičkové hodnocení.

Po vizuální stránce nelze pohádce nic moc vytknout. Výborná výprava (včetně perfektních kostýmů), kouzelné exteriéry bučovického zámku. Ale to pitvoření herců (zde především u královského páru, princů - nápadníků a u čerta) to mě prostě, jako u většiny Troškových pohádek, fakt štvalo. Jako dost nevkusný mi přišel i nápad s hýbací soškou sv. Kryšpínky. Tři hvězdičky zachránil jako vždy skvělý František Němec v roli lucifera.