HonzaBez

Thrillery vážně nemusím. K sledování tohoto me hned v uvodu přiměla chytlava titulní melodie. Když jsem pak zjistil, že v něm hraje mladičsky krásná Maryl Streepova, nebylo co řešit... Filmu nelze upřít, že má vybornou atmosféru a hlavně pár vskutku hustých lekaček. Tedy normálně nic pro mě, ale co by člověk neudělal, když je na scéně někdo tak kouzelný jako Streepova.

"Co to je ten Váš film? Co to je za povolání? Všichni tu spolu spí, tykají si, všichni se podvádějí a hrozně lžou No tak co to je? Je tohle normální? Mě se ten Váš film hnusí, je mi odpornej, nenávidím ho...." Mě se tento film o filmu tedy rozhodně nehnusil. Chvíli mi sice trvalo, než jsem se naladil na stejnou vlnovou délku, ale čím déle jsem pozoroval všechny ty rozličné peripetie a maléry, které mohou asi vzniknou jen při točení filmu, tím jsem byl spokojenější. Zvláště když do toho všeho mumraje zaznívala krásná jakoby barokní hudba (s fanfárami).Snad ještě kouzelnější pak byl hudební motiv během kostýmové scény se svíčkou. To pak člověk lehce podlehne iluzi, že "filmy jsou harmoničtější než život, ve filmech nejsou hluchý místa ani dopravní zácpy. Filmy se řídí kupředu jako vlaky, jako noční rychlíky" Ale řekněte sami, je toto skutečně jen iluze...?

"Život je paradox. Naše činy získávají opačný smysl, než jaký jsme jim přisoudily..." Protože nejsem z Brna, asi tento film nedokážu tolik docenit, jako rodilí Brňané. Přesto mě na tomto filmu zaujal už samotný způsob, jakým režisér Kachlík přistupuje k této látce, tedy to, jak se při zpětném vyprávění příběhu ze strany hlavního protagonisty Adolfa zajímavě mísí reálné dění na scéně s Adolfovými filosofickými vstupy/glosami. Moc vtipná mi v tomto směru přišla zejména scéna z koncertní síně. Diváckému zážitku samozřejmě velmi pomáhá skvělý Miloš Kopecký se svým pro něj typickým donjuanským projevem. Jinak dějové jsme v tomto filmu svědky jen další variace na typicky kunderovské téma, které nám nabízí možnost mj. přemýšlet nad pravdivostí Adolfových slov, že "člověk nikdy nezná míru svého citu". V tomto případě se to celé odehrává v kulisách nejen krás Brna, ale i krásné klasické hudby (zejména Dvořákovy Rusalky). Při zpětném zkouknutí jsem tak měl i proto dost pokušení dát filmu plný počet hvězdiček. Ale pár scén mi tam přec jen vadilo (třeba "stihačka" Jirásková). Tak zůstanu u těch čtyř. Asi i proto, že se nepovažuji za součást "uplakaného a sadistického obecenstva", kterému je v závěru naservírován takový trošku zvláštně otevřený/nejasný závěr. Kdo to všechno spískal, říkal jsem si? Kundera ve svých Směšných láskách či autoři tohoto filmu? Musím se na to ještě podívat do originální předlohy. Ale možná je to jedno. Celé to přeci spískal pro své pobavení "bůh tohoto příběhu.. Ale jak truchlivý bůh.."

Štěstí nosí čtyřlístek, zbaví nás všech bolístek". Tenhle filmový Čtyřlistek tedy určitě nějaké ty bolístky má. Tou první je dost nesourodý děj filmu složený ze čtyř krátkých příběhů dosti odlišného zaměření, které propojuje jen málo uvěřitelný rámec. Moc nechápu, proč si jako jednotlivé postavy mají sami vyprávět u táboroveho ohně příběhy, co předtím sami zažily. Ty příhody (ač mají moderní kulisy - navigace, internet apod.) přitom nejsou tak nápaditě, jak bych si představoval. Malé dítě, jako moje Julca, možná létající domek či podvodní stroj na čištění dna rybníků zaujmou. Mě však ty různé Myšpulínovy vynálezy přišly takové bez invence. Tu jsem postrádal i u hudby, která byla hodně "dětská". Asi i dabing bych si uměl představit zajímavější. Tak 3 hvězdičky ve finále za klasické výtvarné zpracování a úsměv na tváři mě dcery...

"Jste připravena žít ve světle" ptá se architekt von Abt hlavní hrdinky filmu, ženy bohatého podnikatele Landanuera Liesel. Té její život, možná trošku paradoxně, mnoho světla nenabídl... A když už by se na konci filmu troška toho světla našlo (v podobě konečného naplnění její životní lásky), vstoupí do toho všeho zase stíny v podobě jednoho z mnoha zvratů novodobých českých dějin. Ty různé historické zvraty velmi ovlivnily i život Liesel. Autorům filmu se však bohužel vůbec nepodařilo nastolit odpovídající dobovou atmosféru, aby byl divák alespoň trochu vztažen do děje. Kromě toho ty skoky v ději a čase byly většinou divné střižené, což působilo rušivě. Stejně tak se vůbec nepodařilo do filmu dostat nějaké silnější emoce. Film tak na mě působil velmi chladně. A nejsem si moc jistý, že zrovna toto byl Ševčíkuv záměr......******************************************************************************************************************* Po přečtení literární předlohy musím dodat to, že kniha je mnohem lepší než film. Tak tomu sice mnohdy bývá, ale v tomto případě bych řekl, že některé postavy jsou ve filmu načrtnuty dost zjednodušeně a až po přečtení knihy jsem pochopil, jak to s dotyčnými postavami vlastně bylo (viz zejména vztah mezi Viktorem a jeho milenkou).

„Možná bych mohl být naštvanej na to, co se mi stalo, ale je těžké být naštvanej, když je na světě tolik krásy…“ Nějak nevím, jak k tomuto filmu přistupovat. Něco na něm určitě být musí, když jsem po jeho skončení zůstal na několik minut sedět jako opařenej… Ale na rozdíl od hlavního hrdiny Lestera v podání Kevina Speceyho jsem kolem sebe zdaleka neviděl jen samou krásu. Spíš jsem viděl hodně divných až hnusných věcí, ať už se týkaly nezdravých vztahů v rodině Burnhamových nebo třeba poněkud patologického vztahu mezi plukovníkem Fritz a jeho synem Rickym. A taky jsem viděl spoustu pokrytectví a předstírání. Líbila se mi dějová linka spojená se snahou Lestera překonat krizi středního věku, dostal mě závěr, přesto mi ale ten film přijde trošku přeceňovaný. 87%? Určitě jsou filmy, které se mi líbily mnohem víc.

"Jenom buď vždycky fér..." V životě mladého basketbalisty (a hrajícího trenéra Františka Prokeše) i dalších našich tehdejších mladých basketbalistů toho až příliš moc nebylo fér.... Mě zas přijde maličko nefér, že Českého lva za nejlepší hudbu nakonec nedostal Jakub Kudláč za filmovou hudbu k tomuto filmu, protože jeho hudba je úžasně nápaditá, umí pobavit, dojmout i být dramaticky vypjatá. A závěrečná hudba k titulkům, kdy nejprve zní jazzové variace na slovenskou část naší tehdejší národní hymny a poté maličko drsnější remix té české části, je pak už jen takovým bonbonkem či bonusem. Pokud jde o celý film, je to jistě krásná pocta našemu basketbalu, o jehož slavné historii jsem doposud nic nevěděl. Zároveň tu o sport (či "jen" o sport) vlastně ani tak nejde. Stejně tak ani moc nejde o tu nenaplněnou lásku Franty a Michelle, což je asi důvod, proč tato dějová linka vyznívá v závěru tak trošku do ztracena. Film se snaží ukázat, jak výrazně se trpké poválečné děje v Československu promítly do dějin našeho sportu (Pozn.: že nešlo jen o basketbal svědčí osud Bóži Modrého a našich tehdejších hokejistů). To se Špačkovi více méně podařilo (viz věta pronesená funkcionářem Hrabalem: "Proti Sovětskému svazu my nikdy protestovat nebudeme." a samotný pak závěr, z něhož až mrazí), i když v tom okamžiku rozuzlení před odjezdem na ME 1951 to celé proběhne nějak ve zkratce. Dost dobře si neumím představit, že by celý tým tu trpkou událost s koncem působení svého hrajícího trenéra nesl tak "statečně"...

"Smát se hlupákům to se smí, proto na světě jsou...." A proto jsou zřejmě na světě francouzské komedie, aby se člověk mohl večer moc příjemně pobavil. Onen střet arogantního nakladatele s podivínsky roztržitým úředníkem finančního úřadu nabízí vskutku spoustu humorných situací, co by jeden nevymyslel. Pozvání "blbce světové úrovně" na večeři tak sebou někdy přináší riziko prožít opravdu den (či spíše večer) "blbec"...

"Koncert není psychoterapeutická seance..." Tenhle "Koncert" byl pro mě ve své první půlce něco strašně těžko uchopitelného. Bizarní komedie či snad totální parodie říkal jsem si ve chvíli, kdy svatbu v typickém ruském stylu ukončí nepochopitelná přestřelka. V tu chvíli jsem měl chuť film vypnout, protože s mým nepříliš kladným vztahem k Rusku mě jaksi nebavilo se dívat na komedii o ruském stylu života. A nebýt doporučení od Ideé_Fixe, asi bych to fakt udělal... Má trpělivost byla zkoušena ještě notných pár desítek minut, kdy "hráči/(ne)hráči" "orchestru/(ne)orchestru" konečně dorazí do Paříže a vše zdá se směřuje k totální frašce...A pak jako by někdo mávnul kouzelným proutkem a mě se chtělo (spolu s bizarní postavičkou "agenta" orchestru a nostalgika po starých komunistických časech) křičet: "To snad není možný, Hospodine ty jsi..." Nejprve silné dialogy mezi dirigentem Filipovem a jeho vysněnou sólistkou o jeho snu dosáhnout "hudebního absolutna" a "konečné harmonie" a jejím pátrání po svých skutečných rodičích, poté chvíle napětí, pár laciných vtípků, proložené dialogem, němž zazní přirovnání o hraní v orchestru ke skutečnému komunismu. Pak už ale následuje naprosto nadzemské finále s úchvatným Čajkovského houslovým koncertem a závěrečnou pointou celého filmu. Těžko hodnotit, jsou to dva filmy v jednom (nepříliš vtipná ruská komedie a opravdu silné francouzské drama), ale protože se říká, že "konec dobrý, všechno dobré", dávám i já nakonec hodnocení nejvyšší. Asi i proto, že sám tak trochu věřím, že "hudba nám někdy pomáhá vyrůst, dává nám odpovědi...hudba je čistá, hudba v nás, hudba která z nás nechce ven"

"Je ve Vás tolik zla, že se jednou vyhubíte všichni.." Tenhle mrazivý film, podbarvený příznačnou hudbou Michaela Kocába, má bezesporu hodně silnou morální myšlenku. Tak silnou, že bych si teoreticky uměl představit ten film někdy pustit na nějaké akci s moji družinou starších dětí. Jen ta celá sci-fi story s typickými bizarními kousky ala Věra Chytilová, mi přišla tak trošku zvláštní. Nebo že by to celé bylo jen jako, "takový test, abychom se lépe poznali, taková zkouška, co kdo vydrží, taková hra na hledání nejslabšího článku řetězu"? No faktem je, že je těžké někdy v životě říct, "jakou jistotu vlastně máme"... V českém filmu dvě takové jistoty existují: Tou první je, že filmy Věry Chytilová vždy tak trošku vybočuji z normálu, tou druhou je pak je to, že Miroslav Macháček ve svých rolích různých podivínu je vždy excelentní.