Sklenená izba

KINO Scala - Světová předpremiéra s delegací Obsazení 10/10 Děj 4/10 Hudba 7/10 Kamera 8/10/// PLUS: Československý film a má světové obsazení, tak to si nechám líbit, předpremiéra v Brně, chválím distribuci a toho kdo se na ní podílel, obrazově poutavé MÍNUS: ploché postavy a obsahově místy prázdné/// Shrnutí: Byla to událost tak velkého rozměru, jakou za poslední roky v Brně nepamatuji. Člověk (divák) si alespoň jednou mohl připadat, že jde na něco velkolepého a že je alespoň na chvilku v centru dění. Samotná příležitost vidět (nebo se s ní i na okamžik setkat) svoji oblíbenou hvězdu učiní z běžné návštěvy kina něco jedinečného. Samotný film mi byl dlouho skryt a sám jsem se o něm dozvěděl až v posledních měsících. Možná jsem jen nevšímavý, možná to byl tvůrčí (distribuční) záměr. Jsou filmy o kterých se ví (a na které se čeká) dlouhé měsíce, někdy i roky. Schválně si zkusím dohledat informace o filmu zpětně. Pro film mluví i to, v jakém prostředí se odehrává. Minimálně pro obyvatele města Brna je tento snímek malou domů. O to překvapivější a více potěšující je, jak "velký" ten film je, nebo alespoň chce být. Obrazově je nádherný, záběry se i po několikátém opakování neomrzí a brzy divákovi dojde, že hlavní roli v tomto filmu ztvárňuje Vila Tugendhat. V druhém sledu vypráví film příběh dvou žen a jejich vzájemné lásky (nikoliv nutně sexuální) a ve třetím sleduje a vypráví příběh obyvatel domu po dobu zhruba čtyř desetiletí, kdy tento časový úsek nezobrazuje implicitně. Elipsovité vyprávění nás často vrací na ta samá místa a mnohdy si spoustu dějových událostí musíme domyslet. Když k tomu snímek nabídne ploché postavy, o kterých se v lepším případě dozvíme, jaké mají vzájemné vztahy vyjde nám z toho divácky atraktivní, ale nepříliš srozumitelný film./// Celkem 65%/// (16.03.2019)

Po filmařské stránce dobré, ale co pak ten zbytek? Stejně jako většina českých filmů to nemá žádný pořádný příběh a jde zde jen o vztahy mezi lidmi, které jsou mimochodem strašně nezajímavé. Vyprávěné je to ploše, bezemočně a místy docela zkratkovitě. Do toho je zde přidané současné moderní téma homosexuality, které je v dnešní době už snad v každém druhém filmu. Celý ten film je příšerně nadabovaný, díky čemuž vůbec nemůžu ohodnotit herecký výkony, jelikož ten dabing je spolehlivě zabil. Vilu sotva uvidíme, ale to je mi tak nějak jedno, jelikož slávu a oblibu téhle budovy nechápu. Když pojedu do Dejvic, uvidím hromadu podobných vil. V Brně je mnohem víc krásnějších památek, ale o jejich historii se evidentně žádný film nenatočí (myslím fakt film - NE dokument). A pokud se to snažilo být umělečtější, jakože jo, měl Ševčík hodně ubrat na hudbě, pořád se opakovala a byla tam tak často, že mi začala lézt na nervy. Prostě další český film, na který si za pár let málokdo vůbec vzpomene, ovšem tenhle takhle skončí právoplatně. Jak vidím, tak rok 2019 je pro české filmy ještě horší než obvykle, aspoň jsem teda zatím neviděl z našich končin nic pořádného. Tohle je sotva na 2* (01.01.2020)

Pokud někdo čeká hodně Rodena a Hofmanna, tak se moc nedočká. Ale stejně nerozumím dost nízkýmu hodnocení tady. Ten film má docela slušný kvality, zvláště co se kamery týče. Za sebe teda musím dodat, že tyhle příběhy přes několik dekád s bezútěšnou likvidací lidských osudů mě poslední dobou psychicky vyčerpávají, ale jako promo vily Tugendhat je to cajk. Já jsem v tom baráku byl třikrát, běžte se tam taky podívat místo od stolu házených hodnocení odpad. (26.04.2020)

Eliptické vyprávění, kde jsou zamlčovány a přeskakovány narativní informace, s trochou nadsázky připomíná českou (?) odpověď na Studenou válku (film sestříhal Jaroslaw Kaminski, který pracoval i na Pawlikovského na Oscara nominovaném filmu), Skleněný pokoj je nicméně paradoxně mnohem studenější a strojovější. V podobě scénaře to sice mohlo vypadat soudržně i v té neskutečné zkratkovosti, přeexponovaný vizuální styl a totální inklinace k žánru melodramatu, který zesiluje stylistické prvky na maximum, však příběhu ubírá na opravdovosti a tím ztrácí i veškeré emoce a napojení na postavy. V centru těchto voleb dominuje teatrální herectví jinak výborných evropských herců, melodramaticky přepálená hudba nebo i způsob, jakým Ševčík “hollywoodsky” aranžuje dramatické scény, což ve své přepjatosti mnohdy vyvolává nechtěný smích. V delší stopáži (nebo rovnou v televizní minisérii, která se pro danou látku jeví jako ideální formát) by na sebe tyto prvky nestrhávaly takovou pozornost, ve své 104-minutové podobě však na nic jiného nezbývá čas. Jen na obrazově působivě nasnímanou exkurzi do života postav, které bez diváckého zájmu dojdou svého očekávaného “vyvrcholení”. (14.03.2019)