verbal

Uplavat ne jeden zátah v předraqovém věku 160 kiláků na otevřeném moři, to je naprosto neuvěřitelný až nemožný výkon! Sice tenkrát mezi Kubou a Západním klíčem asi vychcípaly všechny makrely, když se tam bába kapku odmočila, ale i tak klobouk dolů. A pokud takový počin navíc spáchá vyžilá superlesba, která se seksuálně dezorientovala patrně proto, že ji v mládí šovinistický mačotrenér špatně píchal, je to prostě probuzněný sen, po němž musí každá bolševize mlsně skočit jako slepice po Netflusu. Nicméně je z toho přeqapivě vcelku záživný, dobře zdramatizovaný a odsejpající film, v němž se moc nelíže ani nelká. Navíc fantasticky zahraný! Anetka tu odpudivou, autisticky sebestřednou a totálně bezohlednou krávu střihla tak dokonale, že máte místy neodolatelnou chuť podržet ji hlavu pod vodou déle, než je zdrávo, a nikterak nezaostala ani Agentka fretčí xicht v roli sympatické a nekonečně trpělivé kámošky na leasing. Zásadně mi vadil pouze ten klišovitý kýbl pseudomotivačních mouder o tom, že když máš patologicky kompulzivní sen za každou cenu se brutálně zhuntovat jen proto, abys byl v něčem pyrhově první, musíš za ním prostě jít. Ne, kurva, nemusíš, stačí jen skáknout k psychiatrovi!

Z pretty woman je i s botoxí pomocí ugly hag a asi nastal akorát tak čas, aby Julča vylezla z hereckého hrobu a famózně si střihla netradiční gerontopolohu v podobě totálně iritující, panovačné harpyjoidní fúrie na loket do rypáku, která vzala svého submisivního, nemožně nemužného yntelechtuálního pudlíka aportovat tenisáky na venkov, zatímco agresoři z osy zla v ryze chvályhodné snaze zbavit svět té obrpiči zruší Netflus, rozjebou Pižmoňovi všechny Tesly a vyléčí pár fuckanů ze závislosti na spotřební elektronice. Až nevíte, jestli jim náhodou dezolátsky nefundit! Hm, takhle to možná vyzní jako parádní neurovegetativní podívaná pro LIVINGDEADKY, avšak nenechte se mýlit. Jedná se o poměrně zábavnou, dobře napsanou, skvěle zahranou i zdramatizovanou a kulantně gradující předarmagedonovou psychosociální taškařici, při jejíž tvorbě kupodivu nebyl utýrán jediný homoseksualista či transpohlavník ani seksuálně dehonestovány přesilné muženy, což je na Bolševizi překvapivě nesoudružské plýtvání.

Musím říct, že Lachoš docela úspěšně a vkusně pokračuje v tradici zabožroutských trhlých taškařic 70. a 80. let, aniž by sklouzával do trapkofekálu nebo vám dle not probuzněné demagogie neomarxistických pamrdů z Evropské Utopie prvoplánovými manipulativními hahatumory násilně tahal domů k té přeci tolik bezproblémové asimilaci výbušnou islamistickou verbež, senegalské krimoše či ukrutně genocidované seksuální dezorientáty a transpohlavníky. Prostě takové kapku zmodernizované, šarmantní klasické Funesoviny a Belmondoviny, okořeněné několika opravdu vypečenými, brutálními frky. Najít dnes v hnojišti levičáckých mediálních oligopolů něco bezelstně vtipného a nesnažícího se převychovávat tupé stádo k povrchní patomorálce falešného altruismu za účelem dobrobytí a světovlády hrstky bolšokapitalistických oligarchů, to je už pomalu stejně složité, jako najít kompatibilního dárce žlučových kamenů či hemoroidů k transplantaci. Čili velmi potěšené čtyři strupy.

Ač to rozhodně patří k tomu méně retardovanému, co kdy z komerčních žump pro lopaty vylezlo, pořád je to špatně zrežírovaná i napsaná, patetická a afektovaná neumětelská Ordinace v Kandaháru a pícnina pro hovada á la TV Hovna, komicky si hrající na Holý ÚD, s velmi amatérsky povoděnými čtyřmi opravdovými herci, partičkou na bazaru najatých kožených Turků, bandou prkenných příbuzných či rozkuřovačů producenta, dvěma zoufale topornými tytrubkovými pičinkami, jednou bulvární štětkoneherečkou a naprosto děsivou Švehlíkovic protekcí. Jindy parádní hobití Pavle s proporcemi tak akorát na ocumlávání Pytlíka vestoje ta malá, vzteklá a jakože hustě krutopřísná trpaslice xmíchu absolutně nesedla a ajtý exprd z večerky s Chujliem Lavickým působí spíše jako agenti – dementi, tudíž jakž takž neafektovaně a od přirození kašparují jen Révai se Zachem.  Ovšem i těm ta „ostřílená“ scénáristka telenovel vkládá do huby repliky José Armanda del Bolsa-lleny. Parodie na režiséra už jednou přesvědčila o svých nesporných análalpinistických qalitách, čili ideální kandidát, tak jen houšť, soudruzi, ta masa solvin z růžových zahrad dozajista zachrochtá blahem. Jo, a úplně jsem zapomněl na morální závadnost námětu. Dvě nesvéprávné piče, které jedou samy do Pákistánu, bezvýhradně zasluhují leda doživotní šaríu pod nějakým kozomrdem, a nikoliv 130 míčů z našich daní a tolyk cytlyví a napýnavý seryjál!

Rozkokošný příklad toho, jak si zdegenerovaný had hezky začíná požírat vlastní ocas. Dříve jen nenažrané kokotporáty vyvinuly ke klasickým akciovým trhům sqostný nástroj na odírání debilů – dostihy a sázky s virtuálními penězi a pseudofinančními deriváty, de fuckto vytvářející perpetuální zisky na základě gamblingu s cizími a někdy i neexistujícími majetky. Zejména qůli tomu poté vyklíčily na základech z hoven nenažrané bolševické kokotporáty, které vyvinuly sqostný nástroj na šmírování a manipulaci slaboduchého stáda – asociální sítě. Zpočátku nádherná symbióza a podpora nekalých rejdů, kdy si například autistický, hrabivý pamrd Dubový Pižmoň jen tak uprdnul na Tvítru, protože mu bitové mince kurvily investiční portfolio, a za půl hodiny pár miliónů spokojených dicků vztekle kopalo do svých kůl předražených, ausšusových Tesel na lízink s parádním grýndilinským dojezdem od zásuvky k zásuvce. A najednou bác ho! Asociální mentálové a socky se náhle naučili naprosto kontraproduktivně a v rozporu se stranickou linií síťově se masově spojovat proti té Fortuně a decentralizovaně solidně vyšórtovávat zkurvencům ze Stěnové ulice jejich porfolijka, čímž vlastně v konečném důsledku mile pomrdávají i jejich neomarxistické spoluspiklence, kteří u nich ve velkém točí prachy, dříve nabyté výše zmíněnými spekulacemi se vzduchoprázdnem. No roztomiloučký tojflkrajs, není liž pravda? Třeba nakonec bude stačit si jen počkat, až se ten plaz prokouše k hlavě a neviditelná ruka trhu ukáže prostředník všem těm cyklickým demagogickým vypičencům a velkoobchodníkům s bublinkami do vodováh, což nepochybně povede jak ke značnému ozdravení světové ekonomiky, tak i svobodného kritického myšlení. Ač názvem nepokrytě parazitující na dnes již klasickém a sqělém, starém dobrém předderivátovém hobitím tunelování Devitovic Dankem, navíc s patrně poslední parádní rolí sympatického hereckého velikána Jirky Klováka, jedná se o film vcelku zábavný a svižný. Nicméně jeden rozškrábaný strup prostě musím odebrat za to, že to kromě Pavlíka Danka a jeho staré osadili skoro samými mimořádně slizkými až odpornými neherci, a druhý za bezprecedentní heterofobní rasistickou diskriminaci a vkusrvoucí hudební podkres vypatlanými negerskými recitátory a recitátorkami. Taxi možná raději pusťte tu klasiku anebo plyn.

Jako vždy úžasně mámtovpičistický major Krobot a naprosto dokonalá kapitánka sešklebená držka, která by zfleku mohla pohledem závodně odšťavňovat citróny, v poměrně originálních, zábavných, sysluplných, solidně napsaných, neafektovaně zrežírovaných i opravdovými herci zahraných pendrekiádách. Tedy až na tu státní zástupkyni, ta mě děsila už jako dětská neherečka, a jako prkenná oživlá mrtvola mě i teď nutila s ustrašeným pištěním strkat hlavu pod peřinu, kdykoliv se objevila v záběru. Každopádně bolševicky manipulativní veřejnoprávní bandita zase jednou alespoň trochu ospravedlnil to kolektivní ždímání poplatků, i když jeden, televizi nemaje, přenáší obraz leda tak z obýváku do kuchyně, a oproti všem těm Kriminálkám Invalidovna, Hnědým kódům či Policiím Otrava komerčních žump je to skutečný balzám nejen na duši, ale i na uši, oči a degenerativní mozkové poruchy. A navíc i bez afektovaně prkenného Vetchého starce.

FAN-TAS-TI-CKÉ a VEL-KO-LE-PÉ tři bitvy, naprosto úžasný Žakím v roli preqelu k Hitlerovi a parádní výprava. Ale co z toho, když bitvy zabírají ze 158 minut zhruba 38 a zbytek je naprosto unylá scénáristická mrdka, co neví, jestli být nudným, kinderhistorickým a holyúdsky zkresleným klipovým životopisem nebo zasranou nezáživnou telenovelou. Rydly, Rydly! Fuckt nechápu, proč ve své pozici musíš sem tam točit podle popsaných hajzlpapírů profesionálního nudila Skarpy, který evidentně měl zrovna příušnice, když se ve škole braly dramatizace, invence a záživnost dialogů. A já, tupoun, jsem si z přívěsu málem uhnal tenisový loket a těšil jsem se snad víc než sbormistr Kulínský na hudební tábor. A čeho jsem se dočkal? Dvou hodin narkoleptické napoleonské manželské poradny, Slavkova málem někde v Alpách, kam jezdí Brňáci lyžovat, Moskvy s debilně amatérsky přimalovanou oblohou, hudby vykradené z Kmotra a posmrtné kástingové dehonestace na svou dobu těžké vulvy dei Josefíny obskurně odpornou Prasovanesou. Inu což, tenhle politováníhodný incident zatím uzavřu notně krpatou trojkou za ty parádní bitvičky a z úcty k Rydlymu, který v pětaosmdesáti stále udrží nejen moč, ale i megalomanskou velkoprodukci. A rozhodně si počkám na tu avízovanou čtyř a půl hodinovou Vojnu a mír, kde Rydly nemusel vystřihovat dečky pro kinomentály, v naději, že odstraněný matroš jsou jen bitvy či záživné historické události a žádná další bestiálně nekrotizující rodinná terapie korsického zkutra.

Skrabatělé poštěváky sobě. Absurdně groteskní divadelní férie, čpící zatuchlou rybí kafilérií a dechem špatného trávení, o mindrácích z nemrdání špatně holených popřechodových samic za zenitem. Ty dle současných trendů zapomněly po zahnití kundy stárnout s grácií a proměňují se tak vesměs ve dva základní typy. Odporné, rezignovaně žluklé prasnice, které, místo aby hnuly povislou prdelí, se raději odevzdávají do pohodlného náručí gastroporna a pečlivě si pěstují nepřirozeně hnusné a řádně oštětinované laloky a převisy, a odporné, nesoudné plastické trhaviny které, místo aby hnuly povislou prdelí, se raději odevzdávají do pohodlného náručí botoxu a invazivní chirurgie a pečlivě si pěstují nepřirozeně hnusné balóny vepředu i vzadu, bestiálně neladící s povislými krky a kýtovou celulitidou, chemicky svraštělou kůži a liposukcemi zkrabatělá břicha. A všechny pak svorně skučí, že se na ně ten jejich bývalý seladónek zvysoka vysral, když už se na to nemohl bez dávení dívat, dal přednost nějakému flexibilnímu, sportovně založenému matroši, byť i stejné předraqové kategorie, a kromě deviantů, škaredých zoufalců nebo upoceně odevzdaných pivních mozolů už o ně nikdo nechce opřít ani hajzlovou štětku. Tudíž se slzami stékajícími po masitých či klobásovým jedem deformovaných obličejích si truchlivě mnou vykuchané netopýry nad fotkami neméně toxiny napajcovaného dědy Bredpitky, lkají nad chlapským zmrdstvím, a spolu s nimi zjevně i řádná kohorta obdobně postižených líných qočen a pudlíkovských zženštilců. No, je vidět, že to má základ ve slepičím divadle, a pokud by se jeden povznesl nad ztřeštěné mimicko – groteskní prvky či rádoby umělecké pseudoabsurdity, mohl to být vcelku solidně průměrný a zatuchle roztomilý debut pohledem přes prsty stále skoro šmrncovní 3D Vandy. To by to ale nesmělo obsahovat množství větší než malé opravdu žinantních trapáren, zejména v podobě veškerých kreací evidentně vyšinuté, odpudivě prkenné a zoufale formaldehyd chlastající báby Káhiry či té naprosto děsivé „vpohoděpizdy“. Ty se opravdu bez projímavého studu nedaly, tudíž musím se svým soudem, byť i jako jindy zarytý feminista, emancipant a bobromil, jít pod hranici dobrého vkusu.

Krajně nesympatický až fyzicky odpudivý, hrabivý, samolibý slizáček z vidlí a bezskrupulózně účelový monetární pseudoaltruista, který by se bez asociálních sítí a tamější kohorty mentálně atrofovaných proletářských dětí a jejich neméně obdařených rodičů dostal na výsluní před objektiv leda tak jako šikanovaný faciální model fotosoutěže o nejhnusnější prdel roku, se příznačně zaprodanecky a akulturně stylizoval do krutopřísného emeryckého borečka a lá Browns brothers, čímž si splnil český sen, samosebou strhal všechny rekordy nejsmrdutějších bulvárních žump a vyvolal masové lopatí orgie cerebrálně malomocné většiny našich lůzrů a hnojů. Chápu, že u včel svědí prostředky a touhle pícninou se k prasknutí nažrala všechna hovada včetně toho „tak úžasného a tolik originálního“ paautora a genitálního marketéra blahoslavených, jenž nad sebou samým dozajista i nepokrytě vyhonil, protože je to určitě ten největší a nejchytřejší frajer, jakého zná. Ovšem fuckt, že tohle přitroublé, trapákovské a asociálně vyhajpované ONEFREAKSHOW, plné děsně vychlazených emeryčtinismů mezi českýma solvinama, posralo v kinech i opravdové a někdy vydařené filmy s kulturní hodnotou, je opravdu smutnou vizitkou slzavého údolí Planety opic. Jak zde trefně poznamenal pan Arzenál, je až věčná škoda, že ten mamonářský pamrd nedostal i tolik „kreativní a originální“ krysařský nápad, a tomu dobytku to kapesné nakonec fuckt nerozházel nad Macochou. Raketově by ihned plošně stoupl intelekt národa! A pro šťastný konec by to nad tou propastí ještě chtělo jako třešničku „Kellnerův gambit“, tedy tragickou nehodu rozhazovačného vrtulníku s genitálem na palubě.

Dnes tolik propíraná tak zvaná umělá inteligence je prozatím jen zasraný marketingový konstrukt. Ve své podstatě jde o pouhou umělou demenci (dále jen příznačně „UD“), která umí akorát tak díky vývoji čipů a datových úložišť rychleji vyhledávat v obrovském množství dat, a případně je strojově spojovat, nicméně jinak zatím dělá ze spotřebitelů totální čuráky, protože nyní každý de fuckto klamač začal po cílené mediální masírce nazývat „umělou inteligencí“ kdejaký svůj dříve prachsprostý algoritmus, aby se to blahoslaveným lépe a dráž prodávalo. Čili vesměs dnes posloucháme výhradně píár vychcaná varování před rychlým vyhledáváním dat, a nějaké to strojové samostatné flexibilní myšlení, neuronová analýza či nedejsatan intelektuální vývoj stále trčí pouze někde v Asimovových knihách ze šedesátých let. Ovšem retardéři to žerou i s asemblerovými navijáky. Rovněž dle notoricky známého uspávače hadů, filosofa mýdlových bublin a bezradného pseudoscénáristy Edouše tomu zjevně nebude jinak ani za nějakých třicet let, neboť i jeho futuristický mozkostroj je řádný UD. ÚDajně výpočetně dokonalá androgynní ťamanská holčička s průvanem mezi ušima byla sice stvořena nejvyšším a nejchytřejším digibohem a umí na dálku vypnout kdejaký vysavač, avšak nemá ani šajnu, kdy by to tak asi bylo vhodné udělat. Tudíž se sáhodlouze a projímavě pateticky jen tak přes dvě hodiny producíruje s kundou traumatizovaným Denzlem juniorem v uhrančivých kulisách Jihočínského moře a mezi obskurními logickými i dialogovými lapsy, za něž by se nemusela stydět ani postižená třiosmšestka s těžkou čipovou dysfunkcí, trousí kurzová neomarxistická demagogická dogmata o tom, jak je UD vlastně taky člověk s citečky, a jak bychom ty přechytřelé bezpohlavní toustovače měli bezvýhradně socialisticky privilegovat, aby se náhodou necítily odstrčené, ba dokonce diskriminované. A takový lobotomizovaný zmar rozhodně nevytrhlo ani těch několik málo pompézních akčních scén, ani pár vskutku kulantních Vě-Fa vychytávek. Docela by mě zajímalo, který UD tuhle nudnou pouťovou sračku pro otylé chovatelky koček za zenitem dozajista po důkladné strojové yntelechtuální analýze dobrovolně tak brutálně přefinancoval.